| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| středa 18. června 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Richard Krajčo | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Je to holka, která vzkvétá do krásy, říká o Ostravě Richard Krajčo.
Politiku sleduje a říká o ní, že je to hrůza. Herec a vůdčí postava kapely Kryštof Richard Krajčo. Nejen o politice a pohledech malého herce a zpěváka, který je pro mnoho svých vrstevníků vzorem, bude následujících třicet minut. Vítejte při poslechu netradičního vysílání Interview BBC. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. V rámci dne BBC v Ostravě jsme k mikrofonu na Masarykově náměstí tady v Ostravě pozvali herce, frontmana kapely Kryštof Richarda Krajča. Dobrý den v přímém přenosu. Dobrý večer. Richarde, vyrůstal jste v Havířově a v Orlové. Kdy přišel zlom a stal jste se patriotem Ostravy? Asi od chvíle, kdy jsem začal studovat na Janáčkově konzervatoři tady, obor hudebně dramatický, kdy jsem měl poprvé šanci si Ostravu trošku osahat. Také od chvíle, kdy jsem o Ostravě slyšel ty špatné věci a já jsem s ní začal mít dobré zkušenosti. Jaké špatné věci jste slyšel o Ostravě? Vždycky byla Ostrava považována za periférii a za nějaké takové černé město bez dostatku kultury a mládeže. Vždycky všichni si mysleli, že Ostrava je nějakým domovem ubožáků. Já jsem si to nemyslel. Myslel jsem, že má šanci jít nahoru, že ta kultura tady bují, ale je trošku, dá se říci, v undergroundu. Ta Praha nikdy o ty periférie zájem neměla. Takže, myslím, že to bylo spíše dáno tím, a já jsem pochopil, že to tak není, že je to naopak holka, která vzkvétá do krásy. Jak dlouho jste ji osahával, mohu-li zůstat u vaší terminologie, Ostravu a poznával ji? Bylo to po celou dobu studia, což bylo šest let na konzervatoři, pak ještě rok. Teď musím říci, že jsem takový spíše občan České republiky, protože neustále cestuji po divadlech, po koncertech a poznávám Čechy takhle jako zevrubně. Ostravu označujete za váš přístav. Jak často se vracíte do přístavu, když točíte, hrajete v Praze především, ale samozřejmě koncertujete po celé České republice s Kryštofem? Tak momentálně dvakrát, třikrát týdně, ale prázdniny budu celé trávit tady doma. Docela se sem těším, protože ten rok na cestách a v Praze je docela hektický a myslím, že si tady docela odpočinu, tak jak chci. Posluchači BBC tak, jak celý den přicházeli na Masarykovo náměstí tady v Ostravě, odkud přímým přenosem vysíláme Interview BBC s Richardem Krajčem, tak vám kladli otázky prostřednictvím papírků. Lenka se ptala, zda byste byl schopen Ostravu opustit definitivně? No, to je taková těžká otázka. Já jsem vlastně z Ostravy odešel kvůli práci. Kapela mě natolik zaměstnávala, že jsem musel odejít z divadla na volnou nohu. To divadlo je prostě celek, který nesmí být ohrožen, co se týče práce. Já jsem vlastně v tu chvíli takovým malým ohrožením byl, protože jsem měl práci ještě mimo. Ve chvíli, kdy jsem vyhlásil, že budu odcházet na volnou nohu, tak jsem čekal na nabídky a ty nabídky skutečně přišly, tak jsem šel za nabídkou. Nabídky přišly z Prahy, přišly z Národního divadla, a to byl vlastně můj důvod k odchodu prozatímního mimo Ostravu. Nicméně dneska už jsem stálým členem první činohry této země a dá se říci, že tam budu hrát víc a víc. Nicméně rodinu mám stále tady a Ostravu bráním, takže je to takový, jak jste řekl, ostrov, na který se budu vracet. Doufám, že definitivně ho opouštět nebudu. Doufám, že o tom svědčí i to, že tady budu nastudovávat v Divadle Petra Bezruče v následující sezóně jeden divadelní kus. Zaměříme se na Ostravu i kulturní život. Když si vzpomenu, jak například BBC referuje o Ostravě, tak je to velmi často v souvislosti s dálnicí D 47 na Ostravu, která připomíná stavbu století. Je to diskuse o nezaměstnanosti a o sociální situaci tady na Ostravsku. Vy jste zmínil ten kulturní rozměr. Je to stále tak, že tak, jak vy jste poznával Ostravu, že kultura a mladí lidé žijí jakoby schovaní v undergroundu? Já myslím, že to tak bylo, co se týče muziky. Vždycky tady se poslouchal jiný styl a hrával se jiný styl než vlastně v celé republice. Nejdříve to byla hodně tvrdá muzika, pak jungle, drumandbass, což se vlastně v ostatních tanečních klubech nehrálo, ale myslím, že celkově tady mladí lidé začali mít zájem o divadlo, o film, o muziku, za což hodně může Stodolní ulice. Myslím, že Stodolní vůbec pro Ostravu udělala hodně, protože o sobě dává vědět v nejlepším světle a ty lidi tady začínají jezdit a začínají poznávat, že to není černé město, že naopak tady mají co hledat. Já mám spoustu kamarádů z Prahy, kteří sem jezdí velice nadšeně, tak říkajíc pařit a užívat si volna, protože tady je prostě kde. Co je podle vás centrum, rozumějme Praha, dlužná Ostravě, je-li něco dlužná? Já si myslím, že vůbec ten nejlepší problém je v tom, že tam sídlí veškerá média. Tím pádem vlastně má největší vliv, a v tom ta Ostrava i Brno jsou trošku pozadu. Ať už jsou to časopisy nebo vlastní celoplošná vysílací rádia nebo televize. Ty televize nedostávají tolik prostoru, kolik by si prostě ty oblasti zasloužily, nebo Ostrava a Brno. Tady si myslím, že je největší problém. Takže pokud něco Praha dluží okolí, tak je to vlastně ta síla médií. Ta se zaměřuje i na to, že v případě, kdyby podle vás sídlila celoplošná média například v Ostravě, tak by dálnice D 47 byla daleko dřív? Já si myslím, že dálnice D 47 měla být už dávno, že to tady opravdu ten kraj ošizuje. Ovšem politici vždycky, když se nechávali volit do svých postů, tak vždycky jenom slibovali, slibovali. Ve chvíli, kdy mělo přijít na to, aby se něco uskutečnilo, tak se to posouvalo dál a dál. Dodneška to vypadá tak, jak to vypadá. Tak potom je jen dobré si všímat těch, kteří něco slibují a neplní, ale myslím si, že kdyby tady ta média sídlila, tak by si více všímala toho, co se tady skutečně děje, divadelních představení, kapel a vůbec toho okolí. Ti pražští novináři jsou strašně leniví jezdit. Když jsem ze začátku vlastně takhle začal se v tom nějak orientovat, nebo být trošku přetřásán v médiích, tak spousta těch novinářů řekla: "Ne, přijeďte do Prahy." Dneska, když řeknu: "Přijeďte do Ostravy," tak přijedou. Ale před těmi dvěma lety prostě nikdo nebyl ochotný zvednout ten zadek a opravdu jet, a to si myslím, že je největší problém. Vůbec neví, co se tady děje. V tom si myslím, že je všechno skryto. Jaké mýty byste v souvislosti s Ostravou, které se objevují v celoplošných médiích, popsal, jsou-li nějaké? Jenom to černé město, o němž jsme mluvili na začátku? Tak já rád říkám, že je to černé město nebo město s ocelovým srdcem a černou duší, protože mi to trošku připomíná romány nebo filmy, které točil pan Zeman třeba. Samozřejmě, že už to tak nevypadá, ale myslím si, že je docela sympatické mít tuhletu nálepku, jakousi industrializací přilákat ty lidi a pak jim ukázat, že to město má dvě stránky. Ty krásné, zrekonstruované Vítkovice, tam mi vždycky běží mráz po zádech, když to vidím a zároveň tu druhou stranu mince, kterou Ostrava může nabídnout. Řekne-li se Richard Krajčo, většině posluchačů, a nejen posluchačům BBC se vybaví právě kapela Kryštof. Kapelu jste založili v roce 1994, není-liž pravda? Čím to, že za chvíli oslavíte desetileté výročí, a přitom do širšího povědomí posluchačů a milovníků muziky jste se dostali v posledních několika letech, byť existujete téměř deset let? My jsme se vydali trošku jinou cestou než většina kapel v České republice. My jsme nekoncertovali. Zavřeli jsme se ve zkušebně, nahrávali jsme demáče, cvičili, cvičili, cvičili. Chodili jsme po gramofirmách. Jak dlouho to trvalo? Trvalo to zhruba sedm let, šest, sedm let. Ve chvíli, kdy nám prostě na to gramofirma kývla, jedna z těch vydavatelských gramofirem, dala nám vlastně celkovou svobodu, co se týče muziky, tak jsme si řekli ano, a to byl ten start, kdy vlastně nás teprve lidé začali poznávat. My jsme byli známí v Havířově, v Ostravě, tady v tom blízkém okolí, ale za hranice Ostravy se nemělo ani cenu vydávat, protože jsme byli všichni studenti, někteří do dneška jsou. Tam samozřejmě si musíte hradit cestovné a třeba i pronájem klubu a pak možná dostanete něco z toho, pokud přijdou nějací lidé. Jak to dneska chodí, lidé nechodí na to, co neznají. Takže my jsme si to párkrát vyzkoušeli, jeli jsme do Liberce a do jižních Čech a pak jsme poznali, že na jednom koncertě proděláme deset tisíc korun. Řekli jsme si, že tak ne, vydáme se prostě cestou západních kapel. Tam to takhle funguje, že kapela natočí demosnímek nebo singl, ten nabídne nezávislé firmě, firma se rozhodne, jestli ho vydá, popřípadě jestli ho licenčně nabídne nějakému velkému labelu. Takhle jsme se to rozhodli udělat my. Nás podepsal malý label, nabídl to velkému manageru a už to jelo. Na Západě je to také jednodušší, protože existují rozhlasové stanice, které, jsou-li hudební, tak chodí do klubu, nebo například i vlastně BBC jako vysílatel veřejné služby umožnil několika desítkám, ba stovkám kapel, aby téměř zadarmo natočily demosnímky. Tak začínaly Beatles nebo Oasis, z těch známějších. Zvláštní je, když poslouchám BBC, tak se tam poslouchá nebo pouští úplně jiná muzika, než je tady zvykem. Pokud jezdím mezi Ostravou a Prahou, tak BBC poslouchám právě kvůli hudbě hodně, protože je to pro mě neuvěřitelné. Česká rádia jsou podle mě strašná, hudební dramaturgové jsou sráči. Prostě mají strach pouštět nové věci, a tím pádem zabíjí český hudební showbyznys, jestli to tak mohu říct. Chtějí neustále zkoušet jenom ty věci, které už jsou vyzkoušené, aby neztráceli posluchače. Tady to prostě nefunguje. Myslím, že v té Anglii je ta hudební scéna úplně jiná a vysílání BBC na českém území to jenom potvrzuje. Vy jste hovořil o Anglii, Ivan Kroupa, jeden z posluchačů, kteří se v průběhu dne zastavili tady na Masarykově náměstí v Ostravě. Využil příležitosti Ivan Kroupa, aby vám položil dotaz, tak se vás ptá, zda mu můžete vysvětlit, proč české skupiny nebo čeští zpěváci, rozumějme v tomto případě zpěváci a skupiny z celé České republiky, abychom byli korektní, tak z Čech, Moravy a Slezska, jsme-li na půdě Ostravy, proč se neprosadí v cizině? Myslí tím například Spojené státy, Anglii a další, jestli jsem to pochopil. Spojené státy jsou velmi komplikovaný trh. Tam se to nepodařilo dokonce ani Robbie Williamsovi, který se prostě snaží, snaží, a nejde to. Tam neznají například ani Davida Beckhama. Je to úplně jiný prostě svět, který si žije svým sportovním a kulturním životem. Co se týče Evropy, tak je to trošku komplikované. Je to asi tím, že spousta kapel zpívá česky, a pokud nezpívá česky, tak ta angličtina není natolik dobrá, anebo nevím. Myslím, že hudba ano, ale že ta angličtina asi není natolik dobrá, aby uspěla. Nicméně myslím, že ty ledy se pomalu boří, roztávají, protože například Ecstasy of Saint Theresa s Honzou Muchowem a Káťou Winterovou vydávají v Anglii desku v červenci u labelu, kde vydává například Moby nebo Depeche Mode. Lesbiens vydal desku v Polsku. Nám se také rýsuje deska v Polsku. Takže to vypadá, že to nakonec takhle pomalinku půjde a třeba možná tyhle ty kapely prokopou tu cestu dalším, které přijdou. Jak prokopává Kryštof cestu do Polska? My jsme se vydali takovou zvláštní cestou. Nenazpívali jsme věci v angličtině, ale v polštině. Tady vlastně v Ostravě máme k polštině blízko. Všichni ji sledujeme odmalinka, takže ji umíme. Nazpívali jsme čtyři singly v polském jazyce a vypadá to, že deska by na podzim měla vyjít, tak uvidíme, jak to dopadne. Držím pěsti. Vy hovoříte plynně polsky? Rozumím, umím číst, samozřejmě, že s tím mluvením úplně ta slovní zásoba není ta nejlepší. Nejsem rodilý Polák, ale zvládnu to. V jednom z rozhovorů tentokrát pro týdeník Květy jste 3. dubna 2004 prozradil, že skládáte, když je vám smutno. Jak často takové okamžiky u Richarda Krajča přicházejí? Od vydání poslední desky, což je v listopadu minulého roku, to byly asi jen tři okamžiky, takže jsem napsal tři nové písně. Docela mě to mrzí, protože se mi v těch depresích skládá lépe. Ono se to říká, že na člověka musí něco dopadnout, aby ze sebe byl schopen něco vytlačit ven, pokud jde tedy o kulturu nebo umění. Takže doufám, že mě ještě nějaké smutné stavy potkají. Aby to bylo na novou desku. Právě máme na to asi třičtvrtě roku. Já doufám, že ten materiál dohromady nějak dáme. O tvorbě Kryštofa a skládání písní také říkáte, že neskládáte s touhou uspokojit dav. Není to neupřímné? Vždyť přece pro každého zpěváka nebo kapelu je dav důležitý, aby měl fanoušky a příznivce. Samozřejmě, že je to příjemné, ale myslím, že nesmíte jít vlastně za své vlastní hranice. Je dobré, když složíte písničku proto, že ji chcete složit tak, jak ji cítíte, neděláte kompromis. Ideální je, když se to potom spojí s tím davem, který to má prostě rád. Kde jsou vaše hranice? Myslím, že ty hranice jsou kdekoliv, kam je kdokoliv postaví. Prostě skládám písně, aranžuji si je, dělám je s kapelou. Udělám je do takového tvaru, do kterého se mi bude chtít je udělat. A jestli je potom ta gramofirma bude chtít vydat, nebo nebude chtít vydat, je už její problém. Zatím, jak jsem říkal, jsme podepsali smlouvu u malého labelu, který dokonce nechtěl ani slyšet písničky na naši druhou desku. Bylo mu to prostě jedno. Řekl, že nám důvěřuje a že věří, že to, co natočíme a složíme, bude natolik dobré, aby to opět vydali. Já doufám, že ta naše spolupráce bude takhle pokračovat a asi bych desky raději nevydával, kdyby mě někdo tlačil do nějakých kompromisů. Jak dlouho trvá to modelování a tvarování skladeb, když je píšete, jak jste o tom hovořil? To musíte hned, jak se říká. Podle mě musí být písnička složena do tří minut. Pak je něco jiného, když dopilováváte text. S tím se člověk třeba trošku moří déle, ale jinak ty základní melodické linky a aranže vždycky ze mě musí vypadnout hodně rychle, abych věděl, že to za něco stojí, protože když se v tom začnu tak nějak pitvat, tak tu písničku vlastně zničím. Jste člověk, který je přímý, otevřený. Podpořil jste Petru Buzkovou při předvolební kampani. Jak dlouho jste zvažoval, zda se pustit jako muzikant a herec do politiky? Já musím říci, že v tomhle případě mě přesvědčila kampaň, kterou Petra Buzková připravila. Ta kampaň zněla: "Mladí lidé, pojďte k volbám!" Já si myslím, že mladí lidé se moc nezajímají o to, co se tady děje. Je to chyba, protože jednou v téhle zemi budou mít děti a pak budou zase nadávat v hospodě a třískat do stolu. To je takové to typické, co vlastně děláme. Ale abychom udělali něco pro to, aby se tady něco změnilo, tak k tomu už se moc člověk mladý tedy nemá. Takže ta kampaň zněla: "Mladí lidé, pojďte k volbám." My jsme na ně chtěli spolu s Petrou Buzkovou upozornit, doufám, že se to povedlo a musím říci, že to byla zatím nejlepší kampaň nebo nejlepší slogan, který jsem, co se voleb týče, slyšel. Takže za takový jsem se klidně mohl postavit. Ovšem, je rok po volbách. Když se podíváte na to, že Petra Buzková je ve vládě, máte s ní zkušenosti jako s ministryní školství, myslíte si po roce, že jste se nenapálil? Těžko říci. Myslím, že politika je pěkné svinstvo, takže ho dělat s čistým štítem nejde dělat jen tak. Já jsem uvažoval o tom, jestli bych vůbec někdy do politiky mohl vstoupit. Asi bych to neudělal, protože by mě hodně rychle zneškodnili, protože si myslím, že tam už se člověk staví za stádo, ne vlastně za svůj názor, ať už je politický nebo osobní, což je asi největší problém politiky obecně. S tím se asi nic dělat nedá. Proto jsem si řekl, že sám se do ní angažovat asi nebudu. Ale, promiňte, když vstoupím do vaší řeči, bylo to v jednom z rozhovorů, tuším, a je přede mnou rozhovor v Českokrumlovských listech z 15. března letošního roku, kde jste doslova řekl, že: "Asi se do politiky vrhnu a doufám, že se mnou další mladí, normálně uvažující lidi. Trochu jim v tom stálém smradu vyvětráme." To jsem si myslel, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Říkal jsem si, že se radši budu držet divadla, muziky a že mi to bude svědčit víc. Strkat nos do tady těch věcí není zrovna ošajstlich, jak se říká. Není to ale tak, že pak může přijít čas, kdy pak budete sedět v hospodě a nadávat? Ne, to ne. Já, když už, tak se k něčemu vyjádřím, udělám nějaký postoj, půjdu k volbám, budu na ty věci nějakým způsobem reagovat, ale asi zůstanu u muziky a divadla. A pokud jde o to napálení nebo nenapálení, abych se k tomu vrátil, tak samozřejmě, že časem člověk různě přemýšlí nad tím, co udělal, nebo neudělal. Já, jak říkám, jsem se postavil hlavně za heslo, které Petra Buzková prostě vymyslela. S tím souhlasím a do takové akce bych šel znovu. Myslím, že by bylo lepší, kdyby tyhle akce dělaly nestranické subjekty, kdyby tam vystoupily všechny populární rockové, popové kapely, a to právě proto, aby si ti mladí lidé uvědomili, že je třeba s tím, co se tady děje, nějak hýbat nebo na to reagovat alespoň, všímat si toho. Kapela Kryštof hraje především pro mladé publikum nebo mladší publikum. Jak si vysvětlujete, a stává se vám často, že byste vlastně s vašimi fanoušky, pro které hrajete, se začal bavit o politice a že by politika byla jedním z předních témat, o nichž mluvíte? Ne, myslím, že politika mladé vůbec nezajímá, alespoň jsem se s tím vůbec nesetkal. Politika zajímá novináře a střední generaci. Jaké pro to máte vysvětlení, že ti, pro které koncertujete vy, který říkáte otevřeně názory na politiku, že vlastně mladí se o politiku vůbec nezajímají, nebo téměř vůbec? Těžko říci. Mně k tomu vedla maminka doma, také dědeček, který byl antikomunista a vysvětloval mi od malinka, jak to je. Tehdy to ještě bylo tak, jak to bylo. Tak jsem o tom věděl trošku víc a tím pádem mě to dění prostě zajímalo. To dění, co se potom dělo a které následuje. Nevím, možná, že prostě dneska mladí lidé i ta celá společnost je někde jinde. Lidé se musí snažit využívat prostě toho, co se tady děje. Hodně pracují, na tu rodinu třeba už nemají tolik času, nemají tolik času na děti a škola, si myslím, že tady v tom zrovna nepřispívá. Tam se ta politika moc neprobírá. Je to asi více věcí dohromady. Lidé spíš potom ty mladé, na které se teď dávají velké nároky, tak spíše baví utíkat od tady těch těžkých témat k zábavě do klubům a dalším věcem. Když se zaměříme na další tváře Richarda Krajča, tak vy říkáte, dá se říci, že prioritou je pro vás herectví? No, je to vlastně profese, kterou jsem vystudoval, ačkoliv mě lidé poznali dříve jako zpěváka nebo frontmana kapely, lépe řečeno, tak kdybych se měl o něco opřít, tak je to rozhodně ta herecká profese. Také jsem se jí proto nevzdal a hodlám v ní pokračovat. Tak myslím, že na mě nějaký dopad má a mám ji opravdu rád. Zaměřím se ještě na Kryštofa v této souvislosti, protože zatím musíte svůj život skloubit mezi dvě hlavní oblasti, mezi herectví a mezi Kryštofa a mezi muziku. Existuje různá, řekněme, životnost nebo záruční doba kapel. Je to tak doufám? Asi to tak bude. Jak dlouhou délku životnosti byste viděl u Kryštofa? Protože jsou kapely, které jsou zde především pro dav. Je to spotřební zboží, které, jak rychle se objeví, tak rychle zanikne a po letech už o nich nikdo neví. Jak byste to tipoval u Kryštofa? Budete slavit deset let. Já si myslím, že nejdůležitější u těchto kapel, nebo u jakýchkoliv kapel je obsah a písnička. Pokud neustále budete mít co říct, tu písničku budete umět napsat, tak ta životnost je nesmrtelná, dá se říci. Ale musíte mít co říct. Pokud vlastně jste rychlokvaška na jednu desku, tak ono se to s tou druhou, třetí pozná. Pak už vlastně nemáte žádnou šanci se na tom trhu udržet. Možná je to i tím, že je velmi obtížné psát ty písničky takhle rok co rok, aby měly určitou kvalitu, a tak někdy prostě ta kapela jde dolů a pak najednou zase se to podaří, napíšete dobré skladby a zase ta kapela jde nahoru. Já doufám, že to vydrží ještě nějakou dobu. Mně je s Kryštofem dobře a umožňuje mi absolutní svobodu včetně té finanční. Pak je ten druhý rozměr Richarda Krajča, a to je jeho herecká dráha. Novináři nejčastěji v souvislosti s vámi zmiňují účinkování na první scéně, tedy v Národním divadle. Bylo těžké prorazit do kamenného divadla, do Národního divadla, které poměrně konzervativním prostředím, vám, který jste se narodil v roce 1977? No, je to zvláštní, ale první nabídka, kterou jsem vůbec dostal při odchodu z Divadla Petra Bezruče byla přímo do Národního divadla. Já jsem tady hrál téměř čtyři roky Hamleta Williama Shakespeara a oni se na mě prostě třikrát přijeli podívat. Ve chvíli, kdy jsem řekl, že jdu na volnou nohu, tak to byl právě nový šéf činohry Michal Dočekal, který mi prostě hodil to lano. Přivedl si svoje lidi, byl to David Matásek, David Prachař, Saša Rašilov a já. Nějak prostě po nás toužil, takže ta nabídka prostě přišla. Já jsem nejprve šel jenom na hostování. Dělal jsem tam s Vladimírem Morávkem Romeo a Julii. Teď jsem dělal Hamleta v Boudě, což byl takový projekt. Vlastně, dá se říci, od minulého týdne jsem přijal angažmá. Já si myslím, že Michal Dočekal jde velmi dobrým směrem, právě takovým ne příliš konzervativním. Nabízí klasiku trochu jinak a i nové hry. To obecenstvo má šanci se proměnit. Já myslím, že nás k tomu potřebuje, tak ti mladí proto tam šli. A já jsem rád, protože na pani Janžurovou, pana Donutila a pana Vinkláře jsem se díval jenom v televizi a najednou jsou to lidé, se kterými si tykám, chodím s nimi na zkoušky, hraju s nimi na jednom jevišti. Je to prostě krásné. Nepřináší ovšem, řekněme, to provětrání a natáhnutí mladých herců do Národního divadla i střety? Mezigenerační střety mezi tou starší generací herců, která má jisté představy o herecké profesi a mezi vámi, kteří jste mladí a přicházíte do Národního divadla? Tak určitě ano. Ono je to známo, že tam někteří herci jsou takoví. Pan Václav Postránecký si třeba myslí, že do Národního divadla by člověk měl jít až za odměnu po odpracovaných čtyřicet letech na oblasti asi, nebo něco takového. Já si to prostě nemyslím. Já si myslím, že v Čechách je spousta mladých talentovaných herců, kteří prostě oslovují novou generaci lidí a mladí lidé chodí do kin a do divadel. Myslím si, že Národní divadlo je první scéna tady a že by se vlastně takhle měla i chovat. Neměla by nabízet jen klasiku takovou, která neurazí, ale naopak by měla být první i v tom progresu. Já si myslím, že například Boudou, projektem Bouda, který právě teďka probíhá u Stavovského divadla v Praze, se to jenom dokazuje. Je to vyprodáno, jsou to zvláštní kontroverzní představení, které mají svůj ohlas a myslím si, že Michal Dočekal, prostě jak jsem říkal, je muž na svém místě a že jde dobrou cestou. Tady na Masarykově náměstí v Ostravě nás sledují lidé, pro které v přímém přenosu, nejen pro ně, ale i pro posluchače u rozhlasových přijímačů BBC, vysíláme pořad Interview... Tady v Ostravě měli lidé v průběhu celého dne šanci ptát se vás prostřednictvím papíru a tužky. Jeden z dotazů zněl, zda se chystáte účinkovat v nějakém muzikálu? Ne. Muzikály nejsou zrovna odvětvím, které by mě lákalo. To asi proto, že u nás se muzikály dělají zcela z komerčního hlediska a asi ne tak, jak by měly vypadat. Kdyby mi někdo nabídl muzikál Tanec v temnotách, tak bych asi neodmítl, ale jinak to není odvětví, které mě láká. Byť je, nemýlím-li se, tak zhruba čtyři až pět dnů od referenda, od vstupu České republiky do Evropské unie, tak ta otázka se velmi často opakovala, zda se jste volil ano či ne, byť to byla volba tajná? Já si teďka trošku podřežu větev, protože jsem říkal, že mladý člověk by se měl vyjadřovat. Já jsem čtyři týdny zkoušel v Praze v Národním divadle Hamleta teďka a neměl možnost jsem se dostat zpátky tady pro volební průkaz a v Praze jsem volit prostě s občankou nemohl, takže jsem nevolil. Kdybych však volil, tak bych volil ano, a to už proto, že bych byl nerad, aby se tahle republika dostala do nějaké evropské izolace, což by se pravděpodobně stalo. S naším ekonomickým potenciálem bychom na tom asi pak nebyli nejlíp. A co si sledujete vy osobně? Co vám přinese, jako Richardu Krajčovi, členství v EU? Já jsem si o tom hodně četl, hodně zjišťoval, co mi ovšem donese jako mně osobně, to opravdu nevím. Myslím, že to může donést něco nám jako republice, jako společnosti, nejrůznějším firmám. Určitě se tady postaví nějaké kvóty, které by se pak měly celoevropsky dodržovat a my bychom měli získat nějakou kvalitu tu evropskou. Ale co to bude mít za význam, jaký to bude mít význam pro mě, to opravdu netuším. To byla poslední slova. Richard Krajčo, host Interview BBC. Děkuji za váš čas, který jste věnoval BBC. Někdy příště na shledanou. Děkuji, na shledanou. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
