| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 17. června 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Jiří Pecha | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Herec, který stál u zrodu Divadla Husa na provázku v Brně, o divadle říká, že jej dovzdělává a povznáší, protože jinak není studijní typ.
Nejen o působení Jiřího Pechy v Divadle Husa na provázku bude následujících třicet minut. Vítejte při poslechu půlhodiny otázek a odpovědí, vysíláme je z Brna z náměstí Svobody. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem veřejné nahrávky Interview BBC je herec Jiří Pecha, dobrý den. Dobrý den a nazdar, zdar. To je váš pozdrav v Brně? Ne, to my si tak říkáme. Nazdar, zdar. Už od dob vysokoškolských studií se datuje přezdívka "Peca". Vznikla tak, že jste nechtěl hrát basketbal a raději jste ležel v pokoji na koleji a hle, byla tu zkratka slova pecivál, tedy "Peca". Na kolik Jiřímu Pechovi zůstala jeho vysokoškolská radost lenošení? Já si rád zalenoším, velice rád lenoším, protože to člověka povznáší. On totiž, když je člověk v nějakém větším spěchu, tak kdyby potom nelenošil, tak by asi z něho nic nezbylo. Dá se říct, že vy jste v daleko větším fofru a na to povznášení zas tolik času jako na vysoké škole při studiích JAMU tolik není? Na vysoké škole bylo tolik času, až se mi z toho točila hlava. Já jsem totiž kvůli tomu volnému času zapomněl studovat. A díky tomu, že jsem měl dobré profesory a výborný spolužáky, tak jsem tu školu udělal, protože oni mi vždycky hodně pomohli. Vždycky mi napsali, co mám říkat, takže já jsem se to snažil nějak vyplnit. Já se totiž neumím učit normálně, protože jsem dyslektik. Když čtu normálně potichu pro sebe, tak to jde, ale jak mám číst nahlas nebo prostě reprodukovat, tak se mi ta písmenka motají, takže vždycky moji kolegové na zkouškách se hrozně baví tím, když je první čtená zkouška, protože já překrucuji slova, tedy nechtěně, ale na té škole to bylo docela příjemný. To znamená, vy jste dostal, co máte říkat, nejdříve jste si to na koleji přečetl potichu... Oni mi udělali takového pavouka, co se dějin týče, českého, světového divadla, nakreslili mi toho pavouka a podle toho mi to všechno povykládali a já jsem si to naštěstí trošku pamatoval, procházel jsem s odřenýma ušima už od první třídy. Já jsem dokonce ve druhé třídě propadl. To ale byla základní škola, na vysoké to zas nebylo tak špatné. To jo, ale já jsem měl zase takový handicap, protože jsem měl vysokou školu bez maturity. K tomu se ještě dostaneme. Když se zaměřím na vaše herecké kořeny, tak vaši rodiče byli ochotníci. Pátral jste, jak hluboko jdou ve vaší rodině herecké kořeny? Jo, to já nevím, ale vím, že tatík byl velmi silný ochotník a maminka se vždycky starala o to zázemí, aby v tom ochotnickým kroužku třeba, když se něco slavilo, aby měli napečeno, aby měli čisté ubrusy na stole a takovéhle věci. Třeba když byl Mikuláš nebo něco takového, tak to maminka vždycky vypůjčila od pana faráře košile a všechno to nakonec odnesla tím, že to musela celé čistit, protože to skončilo hrozně. To vždycky, když chodil anděl, Mikuláš a čert, tak děti je začali koulovat, ti zase začali řádit, takže potom si řekli, že nebudou v těch domácnostech pít, budeme normálně chodit a ty Juro budeš nosit pětilitrovou konvičku. A do toho se všechny tvrdé chlasty slévaly, a když to bylo plné, tak jsem utíkal domu, tam byl brácha, ten to přelil do demižonu a já jsem zase valil po jejich stopách za nimi. A to kolikrát bylo padesát litrů takovéhle, oni tomu říkali Mikulášské tajemství, a to se do toho Silvestra pěkně rozleželo a potom každý, kdo přišel na oslavu k ochotníkům, tak dostal prostě hořčičák, to je taková větší sklenice toho Mikulášského tajemství a musel to vypít na ex a tatínek říkal, že o zábavu je postaráno. A usrkával už malý Jura, když chodil s tou bandaskou a sléval do demižonu? To si pište. Kolik vám bylo? Kolik mi mohlo být, sedm. Už od sedmi. Zaměřím-li se na vaši hereckou rodinu, jak to vlastně vzniklo, protože dnešní Interview BBC je veřejnou nahrávkou z náměstí Svobody v Brně a v průběhu celého dne měli posluchači BBC šanci adresovat vám své dotazy. Já vás ještě přeruším. Já bych se chtěl omluvit posluchačům, protože já mám takovou nemoc. Já tomu říkám, že je to špatné spojení mezi myšlenkou a slovem, někdo říká, že je to blbost. Někdy to nastane? Tak, aby byli tolerantní, když se chci nějak vyjádřit, tak mi to trvá trochu déle. Zatím to nenastalo, až to přijde, tak dejte vědět. Když jsem zmiňoval, že v průběhu celého dne lidé byli informováni o této veřejné nahrávce, o tomto živém vysílání, tak vám v průběhu celého dne adresovali dotazy a jeden z nich od paní Věry Janouškové byl: "Jaké bylo vaše první divadelní představení a v kolika letech jste hrál na divadelních prknech?" Bylo to tak, že rodiče ochotníci, respektive tatínek potřeboval roli pro nějaké dítě, tak tam vrznul Juru? Tam v Třebíči to bylo vůbec velké zázemí ochotnické. Odtud pochází spousta herců a tam byla sokolská scéna, potom se to jmenovalo Kroužek baťových zaměstnanců, a pořád se to drželo. My jsme tam jako kluci chodili a byla tam spousta rekvizit a zajímavých věcí, které nás bavily, meče, brnění, a tak jsme si hráli. Když potřebovali prostě nějakého šropa, tak jenom hmátli a buď jsme tam proběhli, nebo jsme tam řekli dobrý den, na shledanou. To byla vaše první role. Vy jste, a to jste zmínil, se vyučil automechanikem. Ne, automechanikem, elektromechanikem. Elektromechanikem, nikoliv tedy s auty, pouze s elektrikou? Jedno auto jsme měli doma a hrál jsem si s ním tak dlouho, až jsem ho rozbil. Málem jsem se zabil. Co jste prováděl? Šteloval jsem brzdy, tenkrát se to odvzdušňovalo, teď už je to úplně něco jiného, a tenkrát jsme měli Opel Kadet, byl takhle z kopečka a já jsem si myslel, že už je to v pořádku, a ono to nefungovalo a narazil jsem. Jak je mým zvykem. Zmínil jste tedy onoho elektromechanika, to bylo čistě vaše rozhodnutí, nebo jste tak učinil pod vlivem některého z rodičů? Rodiče vůbec, měl jsem staříčka ve Vsetíně a ten vždycky říkal:"Co z tebe bude, chalupa tě neuživí?" A naši se mi do toho nikdy nepletli, já jsem tehdy dělal atletiku, běhal jsem a pak jeden kamarád, který dělal v průmyslovém podniku, mi říká: "Co budeš dělat?" Já jsem mu říkal, že nevím, vůbec nemám tušení, co bych měl dělat /výpadek signálu/ Je pravda, jak napsaly Lidové noviny, že jste se jím vyučil pod podmínkou, která nakonec zůstala nesplněná, že si doděláte maturitu, a proto jste narážel na to, že vás na JAMU vzali bez maturity? To jste to trošku poplet, protože... Citoval jsem Lidové noviny. Na vyučení nepotřebujete maturitu, to se jenom učíte, ale potom jsem si najednou /výpadek signálu/ Učitel češtiny taky byl výborný a ten mi říkal, jestli to nechci zkusit na JAMU a já říkám, že ještě nemám maturitu, mně ještě chybí rok do té maturity, ale on říká, že to nevadí, tento rok to zkusíš, alespoň budeš vědět, jak to tam chodí a druhý rok prostě uvidíme. Oni mě zaskočili a vzali mě první rok s podmínkou, že si dodělám maturitu, a potom se na tu maturitu nějak zapomnělo. Já jsem jim to nepřipomínal. Máme první dva dotazy z publika, to znamená, že ti, kteří nás teď sledují při živě vysílané nahrávce Interview BBC, jehož hostem je herec Jiří Pecha, jeden ze zakladatelů brněnského Divadla Husa na provázku, tak se může zeptat každý. Každý, kdo bude klást Jiřímu Pechovi otázky, tak prosíme, aby se představil. Dobrý den. Dobrý den, všechny vás zdravím, jmenuji se Martina. Pane Pecha, ráda bych vám položila dva dotazy. Kam se chystáte letos na dovolenou, pokud vůbec nějakou budete mít, a co se vám víc líbí, jestli Česká republika nebo zahraničí? Já na dovolenou nejezdím, protože na dovolené vydržím tak dva nebo tři dny a pak se už začnu nudit, takže já raději zůstanu u toho, co dělám, nebo někteří se mě ptají, kdy půjdu do důchodu. Já říkám, že herci do důchodu nechodí. Pokud byste si měl vybrat místo. Protože my jsme s tím divadlem dost jezdili, takže já ani netoužím někam jezdit. Já už jsem starší člověk, a už mě to trošku otravuje jezdit v těch autobusech nebo po těch letadlech a tak. Jak se vám líbí tady v Brně, vy tam bydlíte, že? To víte, že jo. To já si raději zajedu s důchodci na štamprdle. Když jsme u těch posluchačských dotazů, tak to se dostáváme k další části vašeho působení, tak to byla šedesátá léta založení Divadla Husa na provázku. V čí hlavě se ten nápad /výpadek signálu/. Jak jste se k zakládání divadla dostal vy? To tedy byl ročník /výpadek signálu/. Bohužel zůstala už jenom Eva, takže on to byl ročník režisérů a my jsme k nim přistoupili jako ročník herců a tehdy pan Srba a pan Sokolovský měli takový nápad, že bychom mohli vytvořit jako takový divadelní spolek, takže pan Srba to vymyslel, to byl takový duchovní vedoucí toho všeho. Vzal to podle knížky Husa na provázku. Další z dotazů, který moment byl pro herce Jiřího Pechu tím nejzajímavějším při začínání hraní v divadle? Já nevím, to je těžké říct. Těch momentů bylo tolik, že se dá těžko říct. Asi jsme spíš stavěli na tom kamarádství než na něčem jiném, i když jsme se v té práci moc netolerovali, že jsme na sebe byli trochu jako psi, ale měli jsme se rádi. Vy jste, jestli se nemýlím, tak to bylo v roce 2001, jste se rozhodl jako stálé angažmá Divadlo Husa na provázku opustit a v rozhovoru pro Mladou frontu DNES jste 19. července 2002 řekl toto: "Chtěl jsem mít čas na hostovačky, filmování a na televizi." Bylo to těžké rozhodnutí po tolika letech opouštět Divadlo Husa na provázku? Já jsem to divadlo neopustil. Já tam pořád hraji, pořád tam jsem a hostuji tam. Ale ne tolik. To nevadí, ale jsem tam pořád a neztrácím s nimi ten kontakt, ale je pravda, že ono když jste v jednom divadle třicet let, můžete ho mít rád, ale chcete si zkusit také něco jiné, někde jinde. Už je to zhruba dva roky, co si zkoušíte to jinde, a jak to jde? Pomalu, to víte, že jde. Další z dotazů tady přímo na náměstí Svobody v Brně, odkud přímým přenosem vysíláme veřejnou nahrávku Interview BBC s hercem Jiřím Pechou. Dobrý den, pane Pecha chtěl bych se zeptat, jmenuji se Marián. Co vy a ženské šaty a ženské role a podobně, protože tady v Brně jste ztvárnil roli Babičky, a ta je legendární, děkuji? No jo, to není jenom Babička. Já jsem také hrál ženu v Rychtrově svatbě, takovou semetriku a já nevím. Ono, jak říká můj kamarád Ivoš Krobot: "Podívej se, když hraješ ty ženský, no tak tam už mizí takové ty sexuální choutky." Takže už je jedno, jestli je to dědeček, nebo babička. Ale mnoho dotazů, které v průběhu dne na vás přicházely, tak jestli se nemýlím, tak už je to dvě stě repríz Babičky. Máte spočítáno kolikrát jste už sehrál Babičku? Já jsem tohle nikdy nepočítal, nikdy jsem si neschovával fotky, možná toho někdy budu litovat, ale vím, že byla dvoustá repríza někdy před půl rokem, takže jich může být 240 nebo tak nějak. Chtěl jsem říct, že jsem se dopočítal zhruba 250 repríz Babičky a většina posluchačů a diváků tady v Brně se ptala upřímně, jaké to na vás nechává následky? Jestli zkrátka bez těch korzet a spodnic můžete žít? Já nevím, ale doufám, že jsem normální člověk, tedy normální chlap, takže tyhle vnější znaky na mně nezanechávají žádnou stopu. Akorát, když jdu po schodech, takže si po tom šlapu a padám na hubu. Ještě jsem se to nenaučil nosit. Stále si přišlapujete sukni? Pořád. Další dotaz, který je zde a přišel od Jana Zwetlera. Jirko, bude se hrát někdy v blízké době představení Poslední leč? Jo, to nevíme, protože bychom to chtěli ještě zahrát, ale tam zase to závisí na těch dvojčatech, které tam s námi hrají. Ta jedna má dítě, ta druhá snad se chystá rodit, takže možná až si tyhle povinnosti odbudou, tak možná bychom to zahráli a jak říká Bolek: "Dřív jsme si hráli na starce, a teď už se to stává pravdou." Vy jste v rozhovoru pro Lidové noviny 25. dubna 2003 řekl, že vás divadlo tak trochu dovzdělává, povznáší, jinak nejste studijní typ. V čem se projevuje to vzdělávání a to povznášení? Znamená to ve speciální přípravě na role, které hrajete? Nevím, vždycky, když něco zkoušíte, tak musíte, tak musíte o nějaké literatuře okolo vědět o tom, co vlastně děláte, takže takhle jsem to myslel, že vlastně jsem se dozvěděl zajímavé věci o různých autorech a o různých básnících. Taky jsme tady měli velké přátele a doufám, že to byli kamarádi. Třeba pan Mikolášek, Skácel, malíři, Mikulku. A to vždycky byly zajímavé debaty. Totiž to divadlo na provázku mělo velkou výhodu, že mělo velké zázemí všelijakých lidí, kteří o věcech věděli a vždycky přišli a říkali: "Hele, to tak nebylo, to bylo úplně jinak." Takže nám to všechno vysvětlili nebo nám doporučili nějakou literaturu, takže takhle je to sebevzdělávání tou prací. Otázky, které v průběhu dnu tady od posluchačů BBC chodily se týkaly práce s režiséry. S jakými režiséry se vám pracuje dobře, zda jste člověk, který se nechá režisérem vést, nebo má na každou roli svůj názor a snaží se režiséra předělat trochu k obrazu svému? To je tak, já raději to nechávám na těch režisérech. A strašně mě zdržuje, když někteří herci začnou diskutovat třeba o nějaké blbosti, to strašně zdržuje a v té práci se nedostanete dál, takže já to raději nechávám na těch režisérech a snažím se jim nějak vyhovět, ale samozřejmě po domluvě, protože to nejde, že on vám řekne udělej to. Tak dobře, on mi to řekne a stačí to jednoduše jednou větou to říct a nemusí se o tom diskutovat půl dne. Zaměříme-li se na Babičku jako na představení, které jste sehrál zhruba 250krát, což si dovolím tvrdit, že je poměrně rekordní číslo. Jak může herec tuto roli posouvat, když ji ztvární víc než dvě stě krát? To jsou takový zajímavý věci, protože vždycky tam najdete něco nového, pokaždé. Pokaždé si řeknete: "Takhle, jak to říkám, tak to asi není, je to trošku jinak." Takže se to dá pořád obměňovat a pracovat s tím. Není to tak, že když člověk hraje takové představení, které je u diváků úspěšné, zažije si tolik repríz, že by se do jisté míry stalo automatické? Ne, u mě tedy ne. To je nejhorší, co může být, něco nechat zautomatizovat, zajet do těch kolejí. Znám takový herce, kteří to mají naučený a jedou a vůbec o tom nepřemýšlí, ale to už je taková spíš chyba. Jeden z posluchačů tady chtěl, abyste zahrál něco z Babičky. To se asi v rozhlase nedá, není zde výraz a ta vizuální informace, kterou posluchači nemohou dostat. Něco jiného je to u diváků na náměstí Svobody v Brně. Dá se Babička převést do rozhlasové formy? Dá, ale chybí tam ta vizuální stránka. Zkuste to, Michalu Doležalovi uděláte radost. Zrovna konkrétně nevím, co bych říkal za texty. Tak zatím vykládejte, já si to rozmyslím. Vy jste zde od toho, aby jste vykládal. Já mohu pouze klást otázky. Další dotaz Nikoly Asterové a ... Tak počkejte. Vy už to máte? Přichází Babička. Poslouchejte chlapci Barunku, ona je z vás nejstarší. A netropte po cestě kdejaké skotáctví, aby jste si neublížili. Jděte pěkně svou cestou, modlete se, koňům a vozům se vyhněte. Jiří Pecha a tady na náměstí Svobody zní potlesk pro hosta Interview BBC, kterým je právě herec Jiří Pecha. Nikola Asterová se vás v průběhu dne ptala, jak jste se seznámil s Bolkem Polívkou, jak moc ho znáte a zda vám nevadí, že jste jeho podřízený, respektive komorníkem valašského krále? S Bolkem jsme se seznámili tak, že jsem vycházel ze školy a on tam přicházel, ale potom jsme se potkávali po všelijakých klubech, třeba v Heliasu. My jsme tomu říkali Heligon, potom ve Vysokoškoláku a různých hospodách a tam jsme si říkali všelijaké věci a tak jsme se seznámili. Potom Bolek přišel do divadla a začali jsme spolu dělat a já si vůbec nemyslím, že jsem nějaký podřízený Bolka. To je prostě můj kamarád, kterého mám rád. Doufám, že on mě také. Ale být komořím Boleslava I. Dobrotivého valašského krále. Nesvazuje to? Někdy je to práce, ale někdo to musí dělat. Další dva dotazy přímo kladené přímo z náměstí Svobody v Brně pro Jiřího Pechu. Luděk Horáček. Jirko, co jste dělal včera večer? Včera večer jsme hráli s Bolkem ve Zlíně a ještě s pár kamarády Variace na chlast, tak se ta hra jmenuje, a tak jsme potom ještě chvíli zachlastali. Další dotaz, ptalo se na to několik lidí, jak moc se zajímáte o politiku, to musíte, když jste komořím krále Boleslava I. Dobrotivého, tak zahraničně politické otázky asi jako zástupce valašské reprezentace sledovat musí? To víte, že se tomu nevyhnete. Tak otázka, která souvisí... Nerad bych o tom hovořil. Promiňte, ale zeptat se musím. Ptali se na to lidé, možná váš lid. Naši poddaní jsou velice vzácní lidé, tolerují nás, my tolerujeme je a vědí, koho mají za krále, proto jsou také nám tak přízniví, naší vládě královské. Jak to bylo s referendem o vstupu do Evropské unie na Valašsku, bylo-li nějaké? Podívejte se, my už dávno v té Evropě jsme. Opravdu, my už tam jsem. My jsme třeba byli pozváni do Hannoveru, král Bolek Polívka, Čmaňa Zedníček, já jsme přiletěli vlastním letadlem Valachia Air Force, jenomže jsme zapomněli, že to letiště jsme rolovali dél, než tu cestu, po kterou jsme tam letěli. Čmaňa říká: "Králu, budu stopy." Protože my jsme šetřivý. Normálně každý si natáhne koberec, ale my máme jenom vyříznuté stopy na nohou a Čmaňa pokládá a já odebírám. A král jde. Král kráčí a teď jsme tam přiletěli, že se k nám blíží taková červená role, já jsem si myslel, že nám jdou umývat letadlo, no koberec. Najednou to nastartovalo sedm bavoráků, motorek, auto, policajti... Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:14 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
