| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pátek 13. června 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Petr Pithart | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Petr Pithart uvedl, že v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie nemá žádné pochybnosti.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je druhý nejvyšší ústavní činitel České republiky, předseda Senátu Parlamentu České republiky Petr Pithart. Vítejte v BBC, dobrý den. Dobrý den. Již jste byl volit, přiznal jste se, že jste hlasoval v referendu pro vstup České republiky do Evropské unie. Existují však nějaké pochybnosti, které v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie máte? Ne. Já mám samozřejmě svoje představy jako každý o tom, jak by měla Evropská unie fungovat a v čem by měla být lepší, ale právě proto jsem odevzdal hlas a zaškrtl jsem ano, protože chci, abychom měli možnost to ovlivnit a takových je nás víc. My, nové členské státy mají své představy a bude hodně záležet na tom, jestli se dokážeme domluvit. Co vy osobně jako Petr Pithart, jako druhý nejvyšší ústavní činitel byste chtěl v budoucí Evropě ovlivnit? Evropská unie má za sebou jedno obrovské selhání, ke kterému se nechce vracet, a to jsou devadesátá léta na Balkáně. Kdy vůbec nebyla schopna zaujmout jednotný postoj, nebyla schopna vynutit si od těch subjektů rozpadající se Jugoslávie nějaké humanistické chování a nakonec jí nezbylo než se obrátit na Spojené státy, aby dosti drasticky zastavily nastupující genocidu. Pro mě to je výzva pracovat na společné zahraniční a obranné politice. Já vím, že to nebude snadné, ale do této doby se o to Evropa téměř ani nepokoušela. Podle vás problém Balkánu byl v tom, že Evropa neměla jednotnou obrannou zahraniční ... Zahraniční politiku, ano. A jednotlivé členské státy, abych tak řekl, si hrály své vlastní hry. A dávaly najevo sympatie jedni oněm, druzí tamtěm. A výsledek byl katastrofa. Nebyl Irák pokračováním Balkánu? Nebyl, ale ukázal, znovu potvrdil, že musíme být připraveni na podobné situace a nemělo by se stávat znovu a znovu, že prostě každý tahá za jiný konec. Neukázaly ale oba dva děje, že představy o jednotné Evropě jsou mýtem? Evropa je příběh s otevřeným koncem. Nikdo neví, co bude za pět za deset let. Není žádný precedens, postupujeme zkusmou metodou. Mně jde o to, abychom se o to alespoň snažili o tu jednotnou zahraniční politiku. Alespoň v těch základních věcech. Já si vůbec nemyslím, že musíme dospět k nějaké jednotě. Já nejsem z těch, kteří by si přáli jednotnou Evropu, jeden evropský stát, nebo dokonce superstát. Ale já o nikom nevím, kdo by si tady mezi námi politiky českými něco takového přál. To se vytváří jenom strašidlo z něčeho takového. My jsme daleko od superstátu. Jaká by měla být role české politiky při formování budoucí zahraniční, jednotné zahraniční a obranné politiky Evropské unie? Já bych rád věřil, že zkušenost nových, tedy budoucích členských států Evropské unie, zkušenost s dvojím totalitarismem, zkušenost, kterou jsme si těžce odpykali, je něco, co by se mělo promítnout do našich postojů. Západ Evropy touto zkušeností neprošel, na ledacos už zapomíná. Já si například myslím, že my ostatní budeme trvat na euroatlantické solidaritě a že nepřipustíme, aby pro nějaké nálady měnící se nebo volební situace v jednotlivých zemí, jsme tuto solidaritu obětovali. Nemohou ale tyto státy, protože byly nejdříve přijímány do Severoatlantické aliance, upřednostňovat Severoatlantickou alianci a zkrátka jednotná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie bude až na druhé koleji? Já vás nechci chytat za slovo společná. Společná, jednotná je opravdu zase trochu silné slovo, společná. Já si myslím, že NATO je před stejným problémem. I tam by mohly nastat, tam by se mohly projevit odstředivé tendence. Tam samozřejmě má každý právo veta. Ostatně z těch dokumentů, které se teď rodí v konventu se ukazuje, že pokud jde o zahraniční politiku Evropské unie, tam by se také předpokládalo, že jsou všichni pro. To znamená, stačí jeden a usnesení neplatí. V těchto věcech se musí postupovat skutečně konsensuálně. A není na tom NATO zvlášť nějak jinak než Evropská unie. O jakém druhu odstředivých tendencích v Severoatlantické alianci mluvíte? Ne odstředivých, prostě oslabování vnitřní soudržnosti NATO. NATO teď v poslední době do žádných společných akcí nešlo. Evropská unie nějak reagovala na tu válku v Iráku a víme, že to byly rozbíhavé tendence. Možná právě proto, že do té doby nějaká zásadní debata a pokus alespoň o společnou zahraniční politiku jsme nezaznamenali. Hovořil jste a z vašich úst padlo slovo konvent. Hlavní části Ústavy Evropské unie jsou hotovy, oznámil šéf Konventu o budoucnosti Evropské unie Valéry Giscard d'Estaing. Výsledný návrh Ústavy podle něj není dokonalý, ale nemohl být nadějnější. Návrh Ústavy teď musí schválit členské země Evropské unie na mezivládní konferenci. V červenci se ještě konventisté setkají k debatě o třetí části ústavy, politikách Evropské unie. Je možné podle předsedy Senátu Petra Pitharta říci, že výsledek práce Konventu je dobrý pro Českou republiku? No, tak to si to budeme muset všechno důkladně prostudovat, protože platit to bude tato ústavní smlouva, já trvám na tom, že to je ústavní smlouva, že to není ústava a budete-li chtít, můžeme mluvit o tom proč teprve po prvním květnu příštího roku. Takže mnohá ta vzrušení, která teď slyšíme několik hodin poté, co Konvent tu hlavní práci uzavřel, jsou předčasná. Ještě to bude trvat rok, než se skutečně na tom dohodneme. Tam bude muset být náš podpis a tam bude muset být jednomyslnost. Toto je návrh, který předložil poradní orgán Evropské unie. Jaký je to návrh podle vás? No, rozhodně to není návrh, který by budoval federalistickou Evropu a rozhodně to není návrh, který by naznačoval cestu k nějakému superstátu, v žádném případě. Tím asi narážíte na slova člena Konventu, místopředsedy občanských demokratů Jana Zahradila. Ten ve čtvrtek předčasně opustil jednání Konventu na protest proti některým pasážím, které obsahuje návrh ústavní listiny, jak jí označujete vy. Tady jsou některé výhrady Jana Zahradila. Jan ZAHRADIL, 1. místopředseda ODS (zvuková ukázka): Především jde o to, že Evropská unie získává právní subjektivitu, kterou doposud neměla. Že je tam definováno určitým způsobem evropské občanství a že je tam poprvé explicitně stanovena nadřazenost evropského práva nad právem národním. Myslím, že ústavní dopady těchto záležitostí je zapotřebí prozkoumat. Dále se posilují evropské instituce, zejména Evropská komise a Evropský parlament a předseda Evropské komise by měl být nadále většinově volen Evropským parlamentem. Zavádí se v podstatě dvojí režim pro členy Evropské komise. To je ta věc, že by tam mělo být nějakých patnáct plnohodnotných komisařů a ten zbytek neplnohodnotných. Je tam další úvaha o tom, že by tam byl jakýsi rotační systém pro komisaře tak, aby jejich počet nepřevýšil číslo patnáct. To znamená, že by skutečně došlo k tomu, že by nastala situace, kdy by neměla každá členská země svého komisaře. Člen Konventu, místopředseda ODS Jan Zahradil. Vy nepovažujete ty jeho argumenty za logické? Já především nepovažuju za normální, že někdo kolem toho, že odjede dřív, dělá takový humbuk. Prostě stalo se, že pan poslanec Zahradil se neocitl v té skupině většinové. Nevím proč tomu říkat brutální manipulace a hlasitě práskat dveřma. Já jsem přesvědčen, že budeme mít řadu připomínek, Česká republika, k tomu dosavadnímu návrhu a máme na to dost času, abychom to spolu s ostatními prosadili. Evropská unie je jeden vlastně nekonečný spor, občas dohod, spor pokračuje. To je přece úplně normální, tady se nic nestalo, tady jeden poradní orgán navrhl text, který ještě není hotový. Vy byste označil chování Jana Zahradila za hloupé? Ale podívejte se, spíš mě napadá, že to asi nějak přeci jenom bude souviset s tím, že dnes a zítra je referendum. Já tady vidím tu pro mě těžko srozumitelnou dvojakou pozici Občanské demokratické strany a někdy se mi zdá, že jim více než o to referendum jde o ty budoucí volby, které dříve nebo později budou i u nás do sněmovny, a že si těmito postoji získávají nové voliče z řad těch, kteří dosud ODS nevolili. Protože ... Vy si interpretujete tak, že ODS získává voliče, protože uvažuje o předčasných volbách? O volbách, volby nemusí být předčasné. Předčasné volby uspořádat za platné ústavy nebude snadné. Takové to ano, ale, nebo čtyři celé devět proti pět celých jedna, to přece nejsou stanoviska, která sděluji před tak závažným hlasování chci-li, aby dopadlo ve prospěch Evropské unie. Jan Zahradil ale, že vstupuji do vaší řeči, abychom byli stoprocentně korektní, předtím než zdůvodňoval důvody proč odešel z jednání Konventu, tak řekl, že ODS vyzývá opět občany, aby hlasovali v referendu. Já si dovedu představit, jsou dnes lidi, kteří si to vyslechnou a pak si řeknou, no teda, ale můj závěr je jiný. Já jdu teda hlasovat, ale hlasuju ne. Docela dobře si to dovedu představit. A to vůbec nemusí být hloupí lidé, kteří takhle uzavřou. Protože ve skutečnosti se tady vytváří pocit ohrožení. A mnozí to mohou interpretovat tak, že to je vlastně teda pokyn pro hlasování ne. Zůstaneme-li u věcného jádra problému ústavní listiny. Proč vy jako právník rozlišujete to, co média pojmenovávají jako ústavu nebo ústavní smlouvy? Základem každé ústavy, skutečné ústavy je to, čemu se říká dělba moci mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Takovéto tři moci v Evropské unii nejsou. Evropský parlament není parlamentem v našem slova smyslu. Evropská komise není vládou v našem slova smyslu. Soudní systém má jenom svoje špice. Čili mezi nimi nemůže existovat klasická dělba moci, která je podstatou každé ústavy. Toto je dokument, kterému sluší říkat ústavní smlouva, má některé atributy ústavy, ale ústava to není. Když se řekne ústava, tak to právě asociuje stát a někdo může dodat superstát. A já si myslím, že bychom neměli těmto lidem zbytečně usnadňovat argumentaci tím, že mluvíme o ústavě tam, kde jde o text, který je kvazi ústavní, podobá se ústavě, ale není to ústava. Když to není ústava a naznačil jste, že Česká republika v budoucnu bude mít dostatek možností. Zkrátka když se nepřipojí k té ústavní smlouvě, tak ji může vetovat. Je to tak? Samozřejmě každý z pětadvaceti, dnes patnácti stávajících a deseti přistupujících, tam jasně platí právo veta. A už teď se ukazuje, že existuje šestnáct středních a menších států, které mají některé výhrady. Nejsou to jenom ty státy přistupující, patří mezi ně také Rakousko, Irsko, Portugalsko, Finsko v některých otázkách, Švédsko a Nizozemsko. Prostě za rok budeme vědět, jestli tento dokument má šanci být přijat, nebo ne. Proč se rozčilujeme v den referenda? České republice se například podle náměstka ministra zahraničí Jana Kohouta nelíbí, jak je koncipována rotace států v čele ministerských rad a uvítala by daleko jasnější a přesnější formulace zajišťující rovnost komisařů ze všech pětadvaceti členských států. To znamená, v případě nesplnění těchto požadavků České republiky. Vy jste řekl, jako druhý nejvyšší ústavní činitel, využijme práva veta? Řekl by jste to? Neřeknu rok před tím, v tuto chvíli máme výhrady proti tomu. A ... A mělo by se použít i v budoucnu, promiňte ... My musíme trvat na tom, abychom měli všichni rovná práva v Evropské unii. To znamená, využít i toho prostředku nejvyššího nástroje? Samozřejmě. Vetovat? A vždyť to už se mnohokrát stalo. Vzpomeňte si, v roce 1992 zastavili celý maastrichtský proces Dánové. Bylo jich deset tisíc, deset tisíc hlasů Dánů chybělo v referendu, aby Dánsko schválilo Maastrichtskou smlouvu. V minulém roce to byli Irové, kteří zastavili proces schvalování Nicejské smlouvy, to je úplně normální. Evropa je v tomto smyslu superdemokratická, když už bych musel slovo super říct, protože stačí malá menšina uvnitř menších států a všichni na ně musí počkat, až se dohodneme. A my budeme ve stejné situaci. Poslední otázka k tomuto tématu. Občanská demokratická strana požaduje v souvislosti s institucionální reformou Evropské unie druhé referendum. Premiér Vladimír Špidla před týdnem na návrh ODS de facto v televizi přistoupil. Bude podle Petra Pitharta druhé referendum nezbytné? Já myslím, že není na místě říkat přistoupil, protože to pro nás nikdy přece, alespoň pro strany vládní koalice, nebyl problém. Jestliže tady bude zásadní změna v konstrukci Evropské unie, pak je fér říct lidem, kteří dnes a zítra jdou hlasovat, že ve skutečnosti vstoupíme prvního května do poněkud jiné Unie než do té, která existuje dnes. A pak se musíme lidí samozřejmě zeptat. Ale tak je to i v řadě evropských zemí, že prostě ty důležité kroky, ty důležité smlouvy jsou schvalovány někde Parlamentem, někde referendem. Takže to není nic proti ničemu a já jsem s tím nikdy žádný problém neměl. Ale já nevím, jestli tady bude opravdu nějaká nová kvalita. Ten návrh, o kterém teď mluvíme, je jenom návrh, není zdaleka schválen. Ale voliči by si měli uvědomit, že když třináctého a čtrnáctého června hlasují v referendu, že je to první seriál, nebo první díl seriálu, zkrátka rozhodování o Evropě jako o celku. Evropa je vlak, který jede tu rychleji tu pomaleji. Nikdy se nezastaví. Takže se opravdu v určitých situacích může stát, že jedno hlasování potvrzuje jednu konstrukci Unie a za rok ta Unie je trochu jiná. Možná, že taková bude, možná že ne. Pak bychom museli říct, museli bychom se zeptat lidí, jestli i s takovouto Evropou souhlasí. Ale není žádný problém a nikdo to nemusí prosazovat proti někomu. Hostem Interview BBC předseda Senátu Parlamentu České republiky Petr Pithart. Volební místnosti se kvůli referendu otevřely ve dvě hodiny odpoledne. Proč lidé přicházeli a jak hlasovali? Osoba 1: Já chápu tu skepsi našeho národa, protože často Němci, Francouzi, ale i Angličani nás opustili v těch nejkritičtějších chvílích. Budu hlasovat ano. Věřím, že naši zástupci ty zájmy a zvlášť Václav Klaus ty zájmy ochrání. Osoba 2: Přišla jsem proto, že si myslím, že je to důležitý, že se jedná o hodně, jestli budem v Unii, nebo ne. A hlasovala jsem pro. Protože v tuto chvíli je to snazší být v Unii a myslím si, že není pro nás dobrý, abychom zůstali samostatný mezi Unií a Ruskem. Myslím si, že Unie není tak špatná, abychom tam nemohli být. BBC zaznamenala názory dvou respondentů před volebními místnostmi. Vy jste Petře Pitharte poté, co jste vhodil lístek do urny se zaškrtnutým ano řekl a teď cituji doslova: "Mám trochu obavy jenom o účast v referendu." Konec citátu. Proč? No, slyším to od sociologů, říkají, bude záležet na počasí. Počasí už je dlouho stabilní. Řeknu vám, že když slyším tato slova, tak se trochu leknu. My od Vestfálského míru, tedy od roku 1648, si vlastně stále stěžujeme my Češi, Moravané a Slezané a právem, že se s náma pohybuje aniž se nás optá, na některé lidi bude rozhodující počasí. Tak já doufám, že se sociologové mýlí. Z těch prvních údajů, které oba máme k dispozici se ukazuje, že během prvních hodin referenda o vstupu České republiky do Evropské unie přicházejí lidé poměrně více než při normálních volbách. Rozplývají se trochu obavy Petra Pitharta? Já si počkám až na zítřek na druhou hodinu. Toto nejsou volby, to je referendum, je to něco jiného, je to poprvé. Na jedné straně nejsme na ten institut zvyklí, na druhé straně veřejnost České republiky vždycky si žádala tuto instituci a vždycky po zákonodárcích chtěli, aby referendum bylo. Takže tady je tolik nového, že si netroufnu říct. A s volbama bych to pro jistotu nesrovnával. Rád se nechám příjemně překvapit. Prověří podle vás referendum o vstupu České republiky do Evropské unie, jak vlastně občané České republiky budou v budoucnu nakládat, pokud bude schváleno obecné referendum, s tímto institutem? To víte, že jo. Jestliže by ta účast byla slabá, tak to samozřejmě není argument pro to, abychom hned zítra začali znovu, protože už jsme se o to několikrát pokusili a nedokázali jsme se shodnout. Znovu začali pracovat na zákonu o obecném referendu. Na tom se to hodně ukáže. Jestli toho institutu by si toho lidé považovali tak jako Švýcaři, anebo jestli ani tohleto je nepřiměje, aby, nebo velkou většinu, aby věnovali půl hodiny, hodinu veřejným záležitostem. Pochopil jsem správně, když bude velká účast v referendu, je to jasný vzkaz pro politickou elitu, aby okamžitě začala pracovat a přijala obecné referendum? Aby se shodla, protože pracovalo se na tom dost. Ale nedosáhlo se shody. Podíváme-li se do jednoho z krajů České republiky. Vezměme například kraj Olomoucký, zejména ve větších městech Olomouckého kraje přišlo k urnám během prvních hodin referenda velké množství lidí. Nízkou účast naopak hlásí malé obce. Byť chce Petr Pithart čekat na sobotu druhou hodinu, kdy se volební místnosti uzavřou. Nemůže se už teď ukazovat, že vládní kampaň menší obce a městečka zanedbala na úkor těch větších? Nepatřím mezi ty, kteří jsou ochotni tu kampaň, její účinky nějak zveličovat, ať už jako kampaň zdařilou, nebo nezdařilou. Především si myslím, že naši lidé by byli skeptičtí vůči jakékoli kampani. My hrozně nemáme rádi, když nás někdo moc o něčem přesvědčuje. Teď svět obletělo okřídlené Verheugenovo, kdyby se udělovala Nobelova cena za skepsi, každý rok by vyhrál nějaký Čech. S tím souhlasíte? Já jsem to říkal už mnohokrát. Já si myslím ... já to nevidím vůbec jako nějaké naše manko. My jsme opravdu prošli těžkými dějinami a máme právo na tu skepsi. Ale na druhé straně jsem přesvědčen, že v této věci většině lidí bude jasno. Žádná kampaň, nikdo by nikdy tady neoznačil kampaň za skvělou. To si vůbec nedovedu představit, že by našinec říkal: "No, to se to té vládě povedlo." Pak ale existují, promiňte, pak ale existují našinci, jako bývalý ministerský předseda Miloš Zeman, který doslova prohlásil, že kampaň byla stupidní vymývání mozků. Že občana podněcuje a považuje ho za nesvéprávnou bytost. ...podíl, oni budou ti hlavní, kteří říkají ne. Ten jejich podíl se zmenší. Proto máte... Bylo by dobře postavit je jaksi do kouta v této závažné otázce. Teď vám rozumím daleko víc než před volební místností. Proto máte účast, obavy z účasti, aby se rozředily hlasy voličů KSČM? Samozřejmě, protože čím menší bude účast, tím větší podíl bude těch, kteří tam přichází ukázněně všichni jako vždycky, to je z KSČ. A za druhé dívali by se na nás Evropané jako na zřejmě nesebevědomý národ, který se něčeho bojí, musíme s těmi Čechy pomalu a opatrně. Já si myslím, že potřebujeme předvést pravý opak. Jdeme tam s vědomím, že tam dávno patříme, my tam dávno patříme. A že se nebojíme Evropské unie a že Evropa záhy rozpozná náš přínos. Centrum pro výzkum veřejného mínění v aktuálním šetření zjistilo, že za hlavní výhody vstupu do Evropské unie považuje nejvíce lidí otevření hranic, možnost volného cestování, práce či studia v zemích Unie. To jsou výhody, ale naopak největší obavy lidé mají ze zvyšování cen, příliš silné ekonomické konkurence zemí Evropské unie a poklesu životní úrovně. O čem podle vás ta negativa vypovídají? No, ta vypovídají právě o malém nebo menším sebevědomí. Určité otřesy zaznamenaly všecky nově přistupující členské státy, ale vždycky se z toho vzpamatovaly a pak šly nahoru. Nikdo zatím nešel dolu s životní úrovní, nikdo nechtěl z Evropské unie vystoupit. Není ale, že jsem opět vstoupil do vaší řeči, problém v tom, že zkrátka vy jako politická reprezentace jste lidem nevysvětlili dostatečně, že se nemusí bát poklesu životní úrovně? Uvádějí toto. To se ukáže, jestli jsme to nedokázali dostatečně vytvořit a nezapomínejme, že tu byli takoví, kteří prostě dokázali docela šikovně lidi strašit a naši lidé občas, to jsou náchylní ke strašení. Kdo strašil? No, strašili ti, kteří nám do této chvíli sugerují, že vstupujeme do jakéhosi superstátu, v němž se všechno řídí z několika baráků v Bruselu. Proč neřeknete ODS? Ale vždyť jsem to řekl dneska už několikrát, už mě to nudí. Předseda Senátu Parlamentu České republiky Petr Pithart, hostem Interview BBC. Děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval této rozhlasové stanici. Někdy příště na shledanou. Na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Jak se nám líbí referendum? Lidové noviny, 18. 6. 2003, autor: Miloš Čermák, stran 11 - Všelidové hlasování může nastartovat veřejnou diskusi, znechucení politikou však nevyléčí Ve víkendovém referendu čeští voliči poprvé "ochutnali" přímou demokracii. Nikdy předtím jsme tento institut nepoužili - a to ani při tak důležitých rozhodnutích, jakým bylo například rozdělení republiky či vstup do NATO. V polistopadovém Československu jsme v ústavě referendum zakotvené měli, po vzniku samostatné republiky už ne. Pro některé politiky tak mohlo být hlasování o našem vstupu zároveň jakýmsi lakmusovým papírkem, zda se znovu pokoušet "protlačit" obecné referendum do zákonů a posléze i do běžné politiky. Předcházejících osm pokusů bylo neúspěšných, přičemž ten poslední pohořel až v Senátu. Obecně platí, že příznivci obecného referenda jsou sociální demokraté, komunisté a lidovci, zatímco jeho hlavními odpůrci politici ODS. US-DEU je někde mezi. "Toto speciální referendum lze považovat za krůček k obecnému referendu," řekl v Haló novinách šéf komunistického poslaneckého klubu Pavel Kováčik. A těsně před víkendovým hlasováním o našem vstupu do EU prohlásil Petr Pithart v rozhovoru s BBC, že účast by mohla být vzkazem pro politiky, zda se opět nepokusit ohledně referenda "dosáhnout shody". Práce prý už odvedli dost. O tom se dá pochybovat: návrh schválený minulý rok parlamentem byl z mnoha důvodů kontroverzní a i po technické stránce nedokonalý. Je dobře, že ho senátoři odmítli. Pithartův argument je ale celkem srozumitelný: zájem o hlasování v referendu o EU může do jisté míry odrážet poptávku po přímé demokracii v naší společnosti. Je účast 55 % důkazem, že by častější referenda mohla občanům přijít k duhu? Mnozí politici si myslí, že ano. Naznačil to například již po referendu v diskusním pořadu na Radiožurnálu ministr zahraničí Cyril Svoboda, i když zároveň připustil, že v cestě dalších pokusů bude zřejmě opět stát Senát. Zavedení obecného referenda má vláda ve svém programu a je zmíněno rovněž v koaliční smlouvě. Odpůrcem referenda zůstává ODS, i když její postoj trochu nahlodává požadavek, aby náš vstup do EU stvrdilo po přijetí evropské ústavy referendum ještě jedno. "Nejsme proti speciálním referendům o důležitých věcech, které se například týkají státnosti. Ale k tomu nepotřebujeme měnit ústavu. Ta vypsání speciálního i obecného referenda již umožňuje," říká předseda ODS Topolánek. Sám ovšem připouští, že v této věci není jednoznačný právní výklad. Mnozí politici hlavně z ČSSD naopak tvrdí, že zákon o referendu potřebujeme. Například Pavel Rychetský letos v lednu v Radiožurnálu řekl, že jsme jedinou zemí na světě, která obecné referendum ve svém ústavním pořádku nemá. To jsou však především technické problémy. Ta důležitá otázka zní: Zlepšilo by zavedení obecného referenda či lépe řečeno jeho častější používání kvalitu demokracie? Neexistují jasné důkazy pro ani proti. Možnost rozhodovat o důležitých věcech přímo je dobrá v tom, že voličům minimálně dává pocit, že politici nejednají "o nich bez nich". Může tedy zafungovat jako určitá občanská terapie v momentě, kdy mezi voliči převládá rezignace nebo když se politická elita dostane do patové situace. Což je od dob tzv. opoziční smlouvy tak trochu náš příklad. Na druhé straně není referendum jako nástroj rozhodování příliš efektivní. Kromě Švýcarska nikde jako běžná součást politiky nefunguje. Organizování referend je nákladné a velmi často nevede k žádným výsledkům. Navíc referendum není nějaký standardní politický nástroj, který leží k dispozici na stole, ale před jeho případným zavedením je třeba rozhodnout, jaké bude mít parametry. Neboli kdo bude moci referendum vypsat, na jakém základě a za jakých podmínek bude jeho výsledek platný. Problematická je i formulace otázky, na kterou se v referendu odpovídá. Jak známo, jazyk je značně "flexibilní" a referendum se může snadno stát nástrojem manipulace. Stačí se podívat na některé otázky ve výzkumech veřejného mínění. A ne nadarmo se referenda často konají i v totalitních státech, například Bělorusku. Když ale Mirek Topolánek říká, že na používání referenda nejsme "po čtyřiceti letech komunismu" ještě dost zralí, nemá pravdu. Přímá demokracie není "vyšší formou demokracie", ale představuje alternativu. Bavme se o tom, zda v konkrétních momentech nemůže být užitečná. Referendum může být užitečné třeba jen proto, že nastartuje veřejnou diskusi o konkrétním problému a přiměje politiky, aby se jím zabývali. Není však v žádném případě lékem na znechucení politikou, která se ve většině demokratických zemí projevuje stále nižší účastí voličů ve volbách. V posledních desetiletích koneckonců plynule klesá i účast ve švýcarských referendech. Víkendové hlasování svou slušnou účastí určitě povzbudí politiky, aby referendum znovu zkusili prosadit. Bude to nejspíš součást taktiky jak v parlamentu odvést pozornost od důležitých věcí nebo se vykázat nějakou "politickou prací". A hledíme-li na referendum coby na koření politiky, pak nekonečné pokusy o jeho zavedení ukazují, že v tomto smyslu funguje už i u nás. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:13 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
