| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pondělí 26. května 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Jan Švejnar | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Jan Švejnar podpořil českou vládu ve sjednocování daně z přidané hodnoty, dvaadvacetiprocentní kvótu však považuje za příliš vysokou.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Několik měsíců pracovala vláda premiéra Vladimíra Špidly na návrhu reformy veřejných financí. Reforma veřejných výdajů a daní má zajistit pokles vysokých rozpočtových schodků. Jejím cílem je také postupné snižování deficitu veřejných financí z letošních zhruba šesti procent HDP maximálně na čtyři procenta v roce 2006. Hovoří český ministr financí Bohuslav Sobotka. Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Musím říci, že v tom rozsahu půjde skutečně o největší změnu v oblasti příjmů a výdajů veřejných rozpočtů od roku 1993, kdy se utvářela nová daňová soustava, utvářely se systémy veřejných rozpočtů nové České republiky. Takže od tohoto, od tohoto roku to budou největší změny, které se dotknou veškeré, veškeré oblasti vládního sektoru a výdajů všech rozpočtových kapitol a nepřímo se přirozeně také dotknou hospodaření krajů a obcí. Konstatuje český ministr financí Bohuslav Sobotka. Nejen o reformě veřejných financí bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl výkonný ředitel Davisonova institutu při Michiganské univerzitě, profesor ekonomie Jan Švejnar, dobrý den, vítejte v BBC. Dobrý den. Dny zbývají do chvíle, kdy se Václav Klaus stane v prezidentském úřadu stodnovním prezidentem, tedy bude mít ve svém prezidentském úřadu prvních sto dní. Po Klausově zvolení jste 6. března v rozhovoru pro Lidové noviny uvedl a teď cituji doslova: "Trochu nešťastné je to, že po Václavu Havlovi, který měl velké morální renomé, bude mít Václav Klaus problém se něčemu takovému vyrovnat," konec citátu. Narážel jste na to, že část západních ekonomů spojovala Václava Klause s érou tunelování a počátkem ekonomické krize v České republice. Pokud by měl Jan Švejnar vyvodit nějaké závěry z prvních bezmála sta dní Václava Klause v úřadu českého prezidenta, jak by jeho závěry zněly? Já myslím, že je ještě příliš brzo hodnotit jeho působení. Je to sice prvních sto dnů, jak říkáte, ale nicméně prvních sto dnů prezidenta není to samé jako prvních sto dnů vlády, která je výkonným orgánem. Čili já myslím, že zde spíš vidíme to, že jeho první kroky byly takové, že si získal velkou značnou popularitu národa tím, že se postavil k některým otázkám tak, jak se postavil. Byl víceméně proti válce v Iráku a proti různým dalším opatřením. Takže já myslím, že to je asi, by se dalo hodnotit z jeho hlediska jako úspěch samozřejmě. Vás osobně překvapila ta podpora veřejnosti? Jen pro úplnost Centrum pro výzkum veřejného mínění začátkem května konstatovalo, že k nové hlavě státu mají důvěru šedesát čtyři procenta lidí, což je daleko větší číslo než Václav Havel, když odcházel z úřadu prezidenta. Klausovi nedůvěřovalo dvacet devět procent lidí. Ano, ale já myslím, že to je přirozené, že ten, že to je celkem, já myslím, vývoj, který se dá očekávat v situaci, kdy prezident zaujme populární líbivý postoj, ano. 21. října 2002 jste v rozhovoru pro týdeník Euro o Václavu Klausovi uvedl, opět cituji doslova: "Václavu Klausovi se nikdy nepodařilo proniknout do světových vědeckých časopisů, zařadit se tak do ranku kvalitních ekonomů, tím se liší nejen od západních, ale i od řady středoevropských ekonomů," konec citátu. Považujete za nutné, aby hlava státu měla renomé kvalitního ekonoma nebo kvalitního vědce? Ne, rozhodně ne, já myslím, že je velice málo hlav státu, které takové renomé mají a v tom smyslu tento citát, jak jste ho říkal, byl spíš citát, kdy jsme měli tehdy výměnu názorů, kdy on mě napadnul v předchozím čísle a já jsem víceméně odpovídal na jeho narážky z dřívějšího čísla, ale to opravdu není důležité pro jeho fungování v čele státu, v úřadu prezidenta. Přiznávám ale, že je to velmi zajímavé téma, když jsem si pročítal ten váš výrok z 21. října 2002. Napadla mne otázka, když se podíváte na českou politickou reprezentaci a hledáte kvalitní ekonomy se zahraničním renomé, koho vidíte? V politické reprezentaci nevidíte celkem nikoho, kdo má to renomé na vědecké úrovni a v tom smyslu je to vlastně situace, která datuje zpátky do období komunismu, kdy vlastně v této zemi nevyrostla skupina silných, vědecky silných ekonomů a pravděpodobně ani nemohla vyrůst. Je to podle vás chyba, když se podíváte na jiné státy na západ od českých hranic a srovnáváte ekonomy se zahraničním odborným renomé publikující v odborných časopisech, kteří působí v politice, a s lidmi, kteří v české politice působí a mají na starosti ekonomické resorty? Samozřejmě je to pro nás určitý handicap v tom smyslu, že v mnoha jiných státech významní ekonomové buďto se přímo angažují /nesrozumitelné/ například jako ministr financí ve Spojených státech význačný ekonom a tak dále a jednak jsou důležitými poradci. Čili já myslím, že je to situace, kde v zemích střední a východní Evropy je nutno pokročit dopředu a myslím, že v tomto smyslu jsme tou zemí, která postupuje dále velmi výrazně v tom, že máme celou generaci mladých ekonomů, kteří zde působí zatím víceméně v poradenské činnosti. Není ale problém to, že nejsou v politice? No, tak je to problém a je otázka, proč je politika neláká a proč politické strany se nesnaží je uplatnit silněji, než je uplatňují. Ptáte se mladých ekonomů, protože předpokládám, že jste mnohé z nich učil. Ano, ptám se, a jak říkám, jak říkám, není to pro ně zatím zajímavá oblast, do které by se chtěli pustit. Myslím, že mají dojem, že jednak jsou úspěšní ve vědecké dráze a jednak, že se nemohou dosti dobře uplatnit tak, aby vůči nim víceméně změnili úplně svůj systém chování a působení. To znamená, že jim svět politiky není blízký vzhledem k tomu, jaká je politická kultura v České republice a jak funguje politická reprezentace? Přesně tak a že nejsou vlastně zváni do té situace tak, aby se mohli účastnit poměrně rychle a úspěšně a na to, aby vyloženě vynakládali tak obrovské úsilí, aby se mohli s určitou pravděpodobností prosadit, se jim to nevyplatí. Nakolik podle vás tato situace nahrává k tomu, že Česká republika není tím středoevropským lídrem ekonomického růstu a podobně? Souvisí to s tím, jací lidé reprezentují tuto zemi, spravují veřejné finance a tím, že to nejsou renomovaní ekonomové? Je zde, je zde určitá souvislost, i když není vždy velmi pevná. Je však pravda, že v zemích, kde je poměrně dobré ekonomické myšlení, Spojené státy, Anglie a tak dále, jsou ekonomové velice silně využíváni. Znamená to, že profesor ekonomie Jan Švejnar zájem českých politiků o ekonomické problémy a hlavně způsoby jejich řešení považuje za nedostatečné, když se podívá na praktické politické řešení problému české ekonomiky? Ano, myslím, že bysme mohli postupovat úspěšně, že jsme mohli v minulosti a mohli bychom i nyní postupovat úspěšněji, kdybychom ekonomy zapojili ještě přísněji a těsněji do příprav reforem a jejich uplatňování, ano. Vidíte největší rezervy právě v reformách ekonomických, nebo jsou ještě nějaké oblasti, které byste zmínil? No, já myslím, hlavně to jsou ekonomické reformy a potom samozřejmě dolaďování už reformních kroků, které byly podniknuty a kde je ještě potřeba vlastně některé věci dodělat. Nakolik je příznačné to, že česká vláda nemá žádného vicepremiéra, který by zodpovídal za ekonomické záležitosti? No, je to samozřejmě velmi zajímavé, protože ekonomika a hospodářství jsou velmi důležité. Na druhé straně rád bych upozornil na to, že pokud vláda používá ekonomy jako poradce a víceméně bere v úvahu jejich návrhy, tak to není nezbytně úplně špatná věc, ale na druhé straně bych řekl, že je to stejně dosti, dosti zarážející, ano. Berete tedy funkci vicepremiéra pouze jako funkci symbolickou, aby vám rozuměl zcela? Ne, ne, beru to, že je to člověk, který je výkonný a který samozřejmě potřebuje mít dobré ekonomické buďto znalosti, nebo informace a jestliže to není sám ekonom, tak je důležité, aby opravdu měl jako poradce ekonomy, aby se řídil jejich návrhy. Několik měsíců připravovala česká vláda premiéra Vladimíra Špidly návrh reformy veřejných financí. Jejím cílem je postupné snižování deficitu veřejných financí z letošních šesti celých jedné desetiny procenta hrubého domácího produktu maximálně na čtyři procenta hrubého domácího produktu v roce 2006. Hovoří český ministr financí Bohuslav Sobotka. Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Musím říci, že v tom rozsahu půjde skutečně o největší změnu v oblasti příjmů a výdajů veřejných rozpočtů od roku 1993, kdy se utvářela nová daňová soustava, utvářely se systémy veřejných rozpočtů nové České republiky. Takže od tohoto, od tohoto roku to budou největší změny, které se dotknou veškeré, veškeré oblasti vládního sektoru a výdajů všech rozpočtových kapitol a nepřímo se přirozeně také dotknou hospodaření krajů a obcí. Podle českého ministra financí Bohuslava Sobotky je reforma postavena na snížení veřejných výdajů a hlavně změně daní. Většina českých ekonomů se shoduje na tom, že vládní návrh reformy je, a teď cituji doslova, "málo ambiciózní." Je podle profesora Jana Švejnara takové hodnocení na místě? Odpovím ve dvou fázích. Můj osobní názor je, ano, že by to mělo být víc ambiciózní, ale co je ještě důležitější, je, aby reforma byla konzistentní a aby byla opravdu provedená tak, jak bude naplánovaná a dosáhla podstatného snížení schodku veřejných financí a zde, myslím, je ten dobrý aspekt reformy, je ten, že opravdu je naplánovaná tak, aby se během dvou, tří roků provedla a bude velmi důležité, aby vláda tuto reformu potom dokončila a aby investoři a vůbec veřejné mínění vidělo, že je zde seriózní přístup k velkému problému. Když hovoříte o nutnosti konzistence, vyvozuji si správně, že vidíte prvky v oné reformě respektive v jejím návrhu, které mohou znamenat jistou nekonzistenci, slabá místa? Ne, já myslím, samozřejmě každý může najít slabá, silná místa, ale začnu těmi silnými místy, které jsou, já myslím, důležité, a to je sladění daňového systému s Evropskou unií, který je do určité míry kontroverzní, jak jsme viděli v tisku. Na druhé straně já myslím, že to je krok správný směrem, že sladění celkové je dobré. Další krok, který bych viděl jako důležitý, ovšem je snížit celkovou úroveň zdanění postupně, aby ta zátěž daňová na obyvatelstvo a na podniky se postupem doby, postupem doby snížila a tím se zvýšila mnohem výkonnost ekonomiky. Když hovoříte o, řekněme, sporech nebo kontroverzních krocích, máte na mysli zvýšení sazby DPH u telekomunikačních, internetových služeb z pěti na dvaadvacet, to znamená poslední návrh, který prošel v Poslanecké sněmovně? Přesně tak, přesně tak, to zvýšení sazeb samozřejmě se mnoho lidem nelíbí. Na druhé straně já myslím, že v dobře fungující ekonomice je lepší mít až na určité výjimky jednotnou sazbu a široce rozprostřený daňový systém a mít tuto sazbu co poměrně nejnižší, to znamená zvýšit... Takže teď je otázkou, ale zda sazba dvaadvacet procent DPH, ke které směřuje většina komodit, které jsou daněny, jestli to je ta dobrá sazba. Přesně tak, a to je ten můj druhý bod, kde říkám, že mít jednotnou sazbu je důležitým krokem, avšak druhým krokem by mělo být snížení této sazby z dvaceti dvou procent více k těm patnácti, šestnácti procentům, což by bylo, já myslím, mnohem optimálnější. Vy tedy podporujete kroky vlády v tom, aby sjednotila, pokud možno, aby udělala, mohu použít termín rovnou daň z přidané hodnoty? Ano, přesně tak, aby ji sjednotila, učinila jeden tarif, víceméně jednu třídu co nejvíc, a potom tuto třídu snížila, toto závaží, aby bylo mnohem menší, ale bylo rovnoměrně rozprostřené. Je to velká drzost označit vás za snílka, ale víte, jak to funguje v politických luzích a hájích, jestliže sjednotíte daň z přidané hodnoty na dvaadvacet procent, a pak chtějte po politicích, aby ji snížili na patnáct, šestnáct. Přesně tak, a proto jsem mluvil o tom, že ta reforma by měla být dobře připravená, vnitřně konzistentní, a potom ji provést tak, jak byla načrtnuta, to znamená během několika let opravdu snížit zátěž a tím pomoci ekonomice se opravdu rozjet velice rychle dopředu. Ministr financí Bohuslav Sobotka odpověděl na otázku, jaký finanční efekt přinese vládní návrh reformy veřejných financí. Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Suma úspor, kterou vláda nalezla během těchto jednání v oblasti mandatorních, kvazimandatorních výdajů, sníží v příštích třech letech veřejný dluh v České republice minimálně o částku osmdesáti miliard korun. Dodatečné příjmy, které přinese reforma daní, se podle českého ministra financí Bohuslava Sobotky odhadují na desítky miliard korun. Není problém v tom, že vláda při té reformě předně hledá peníze v daňové oblasti, to znamená více vybírat, získávat více na příjmech než redukovat stát? Je to problém, pakliže v této fázi ustrne. Samozřejmě krátkodobě vláda potřebuje nějak snížit ten schodek, který se stává velice závažným, a tudíž okamžité, krátkodobé zvýšení jí to v této fázi velmi pomůže. Je však důležité neustrnout v této, v tomto okamžiku, a potom se snažit snižovat jak výběr daní, to znamená jak příjmy, tak i výdaje a... A vy vidíte v té dlouhodobější perspektivě zájem české vlády, že sníží daně, že například sníží, pokud bude sjednocovat daň z přidané hodnoty na dvaadvacet procent, že pak sníží onu daňovou kvótu na patnáct, na šestnáct, stejně jako bude snižovat daně další? Je to, je to v zájmu obyvatelstva České republiky, jestli to vláda udělá nebo ne, bude velkou otázkou, a to potom, já myslím, závisí na občanech, aby vládu znovu zvolili, anebo nezvolili podle toho, jak si povede. Tam máte největší otazníky, zda vláda v dlouhodobé perspektivě bude snižovat daně? Přesně tak, protože jak jste správně naznačil, tam budou obrovské tlaky. Bude se to dotýkat různých zájmových skupin a tam bude potřeba opravdového vůdcovství vlády a hlavních činitelů. K zásadní daňové a penzijní reformě došlo také na Slovensku. Slovenský premiér Mikuláš Dzurinda k tomu, jak se slovenská ekonomická reforma rodila, v pátek na žofínském fóru uvedl. Mikuláš DZURINDA, premiér SR (zvuková ukázka): Když jsem se stal v 98. premiérem, byla například daň z příjmů právnických osob čtyřicet dva procent. Dnes je dvacet pět procent. Naše státní finance byly tenkrát napjaté, ale zodpovědně jsme to předělali a uvěřili jsme v motivační důsledek takovéhoto rozhodnutí. Byly to nekonečné diskuse, vzpomínám si, mezi tehdejším vicepremiérem Miklošem, ministryní financí Schmögnerovou, jestli to povede ke zrujnování veřejných financí anebo k motivaci ekonomického sektoru. Dnes výsledek mluví celkem jednoznačně. Nastalo oživení a ten motivační charakter jednoznačně zvítězil. Slovenský premiér Mikuláš Dzurinda v pátek v Praze také deklaroval, že Slovensko hodlá pokračovat v dalším snižování přímých daní. Mikuláš DZURINDA, premiér SR (zvuková ukázka): /Nesrozumitelné/ v daních z příjmů nejen právnických osob z těch změněných dvaceti pěti na dvacet, ale i u fyzických osob. Dnes nejvyšší pásmo je, tuším, třicet osm procent naší daňové soustavy. Jestliže vycházíme z jistého filozofického základu i ekonomické zkušenosti. Ten filozofický základ mluví, že se nám zdá, mně se to zdá bezpochyby nejen motivační, ale i sociálně spravedlivé zdaňovat dříve spotřebu než aktivitu, než lidskou práci, přičinlivost. Chceme, aby naši podnikatelé byli ještě více i dynamičtí i čestní, aby neměli problém zaplatit z toho, co vyrobí, ale zase nechceme, aby to bylo nadále nějak tak demotivační, já nevím, progresivní daní. Páteční slova slovenského premiéra Mikuláše Dzurindy. Pokud profesor ekonomie Jan Švejnar srovná Česko a Slovensko jako dva státy bývalé federace, nestane se Česká republika ekonomicky méně zajímavá v porovnání s tím, jakou reformu připravila vláda slovenská a jakou reformu chystá vláda česká? Já doufám, že ne, ale správně jste uvedl a slyšeli jsme to v onom rozhovoru, že Slovensko podniklo velice razantní reformu potom, co Polsko udělalo obrovskou reformu penzijního systému v devadesátých letech. Jsou zde příklady sousedních zemí, které si vedou velice razantně a zaznamenávají úspěchy a myslím, že je to tudíž pro nás velké poučení a doufám, že vláda právě nyní, když bere věci v úvahu a připravuje daňovou reformu, tak by se měla zaměřit tím směrem, jak Mikuláš Dzurinda říkal, jak co nejvíce motivovat ty lidi, podniky a vůbec všechny subjekty v ekonomice a... Přijde vám ten, promiňte, přijde vám ten návrh, který vláda česká zatím zveřejnila, jako dostatečně dobrý ve srovnání s Polskem, se Slovenskem? Já ho vidím jako počátek dlouhodobější reformy. Je důležité, aby se někde začalo a v tom smyslu myslím, že je to dobrý začátek. Nicméně myslím, že musíme dlouhodobě nebo střednědobě, bych řekl, měřit na menší schodek rozpočtu než čtyři procenta, je opravdu se dostat pod tuto hranici. I z toho důvodu, které, nebo z důvodu, který souvisí s přijetím eura? Je to přijetím eura, ale je to i stabilita ekonomiky s jakoukoliv měnou. Problém je, že země, které mají poměrně velký schodek v rozpočtu, jsou nestabilnější. Mohou vnější, vnější vlivy je mohou více destabilizovat a dlouhodobě rostou pomaleji než země, které jsou více vyrovnané. Budeme-li se bavit i o daních z příjmů, o kterých hovořil slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, tak i podle české vládní koalice by během tří let měla klesnout sazba daně z příjmů právnických osob ze současných jedenatřiceti na čtyřiadvacet procent. Je to dostatečně velký pokles, nebo i tak bude ve srovnání s Polskem, se Slovenskem či dalšími sousedními státy, bude Česko ještě příliš zdaňované? Já myslím, že to je správný postup a ve chvíli, kdy spadne na těch čtyřiadvacet procent, bych znovu situaci zhodnotil, protože bude záviset na tom, jaká bude konjunktura, jaká bude situace v ostatních zemích a vůbec bych nebyl proti tomu jít níže, jestliže to bude v dané situaci výhodné. Neměla by vláda už nyní jít níže, podíváme-li se na míru hospodářského růstu v České republice? Rozhodně, já myslím, že ta míra růstu je nízká a je potřeba ji trochu stimulovat a v tom smyslu připravit reformu, která byla, ještě razantnější by byla, já myslím, velice žádoucí. Razantnější, můžete ji popsat? Jaká je vaše představa o razantnější reformě daňové? Připravit, připravit opravdu velice precizní reformu daňového systému, který by směřoval ještě k nižším sazbám a na straně výdajové potom udělat opravdu silnou penzijní reformu. Kroky, které byly naznačeny během víkendu a dnes, jsou, myslím, správnými výchozími kroky, ale mohly by být jenom součástí větší reformy a podívat se na další sektory, ať už je to zdravotnictví a jiné. Z toho, co zatím říkáte, jeví se mi jako správná interpretace vašich slov, že to, co vláda představila jako vládní návrh reformy veřejných financí, je podle vás pouze první krok? Ano, první, ale... První krok nějaké hlubší reformy? ...hlubší reformy, která by se měla ještě dále dopracovat, ano. A v případě, že, že se tak nestane, tak to bude polovičatý krok, který nebude mít smysl? Který bude mít částečný smysl, ale může mít i negativní dopady. Já myslím, že v těch reformách je důležité mít vnitřní konzistenci a dostatečnou razanci, aby je vyjevila dynamika rozvoje, která je potřebná a ta je potřebná právě tou vnitřní konzistencí a dostatečnou průrazností reformy. Reforma veřejných rozpočtů počítá také s úpravami například nejen penzijního systému, ale nemocenské, opět má slovo český ministr financí Bohuslav Sobotka. Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Vláda se rozhodla, že prosadí reformu nemocenského pojištění, která by snížila motivaci využívat systém nemocenského pojištění pro jiné účely než poskytování dávek v době skutečné nemoci. Příkladným opatřením v této oblasti je snížení poskytované dávky v prvních třech dnech nemoci o padesát procent oproti současnému stavu. Český ministr financí Bohuslav Sobotka. Proti reformě veřejných financí, respektive její sociální části a výdajové části se postavily české odbory. 12. května předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch k reformě uvedl: Milan ŠTĚCH, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, senátor (ČSSD) (zvuková ukázka): Pokud by reforma pokračovala tak, jak se v současnosti odvíjí diskuse, takže českomoravská konfederace nemůže garantovat zachování sociálního smíru a naopak že využijeme všech prostředků k boji proti tomuto významnému nebo výraznému poškozování zaměstnanců. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch. Dodejme, že ve čtvrtek se konala masivní demonstrace zhruba deseti tisíc odborářů a obyvatel Moravskoslezského kraje. Další odborářské protesty se chystají. Myslíte si, pane profesore Švejnare, že právě tlaky jednotlivých skupin ve společnosti, poměrně výrazných skupin, jako je skupina odborová, byť vláda konstatovala, že nebude odborům ustupovat, může celou reformu zhatit? Může a je důležité vzít jejich názory a připomínky v úvahu a spolupracovat s nimi s přípravou, při přípravě různých reforem, protože... Promiňte, zatím čeští odboráři nemají pocit, že by se s nimi spolupracovalo, jsou ve stávkové pohotovosti a podobně. Podle vás je nevzala česká vláda při přípravě reformy dostatečně v potaz? Nevím, nevím, do jaké míry s nimi bylo jednáno, nebo nebylo. Očekával bych, že s nimi, že by s nimi bylo jednáno, protože vlastně máme vládu sociálnědemokratickou, která má k odborům blíže než kterákoliv jiná politická strana. Spíš to beru ze širšího hlediska, když se podíváte za minulých čtyřicet, padesát let ve světě, tak reformy, které byly silné, reformy, které měly sociální dopady, vždy byly úspěšnější, pakliže byly dělány kooperativně s odbory nebo se zástupci zaměstnanců a dělníků. Samozřejmě není možno všem ve všem vyhovět a je důležité vzít určité věci v potaz a samozřejmě též dobře vysvětlit, co v daném systému reformy, jaký bude dopad, co je výhodné. Dám vám příklad... Jste seznámen například s požadavky českých odborů, abyste řekl nějaké náměty, se kterými odbory, české odbory přišly, se vám zdají zajímavé a bylo by dobré je do reformy zapracovat? Viděl jsme, například jsem četl, že odbory se vyjadřují kriticky k tomu, že by ženy odcházely do důchodu v šedesáti třech letech zvláště, které měly několik dětí a zde je důležité si uvědomit, že žena, která měla několik dětí, pakliže má být v určitém smyslu preferována, není nezbytně nejlepším způsobem jí říkat, že má jít do důchodu dříve či později, ale je možné jí debonifikovat v době, kdy má děti, kdy děti vyrůstají, kdy je potřeba, aby měla příjmy na děti a kdy společnost bude mít /nesrozumitelné/, bude vidět jako dezirátum společenské, aby tato osoba měla jiný přístup k fondům než jiné a pomáhat jí /nesrozumitelné/ šedesáti tří let nebo šedesáti let nemusí být optimální. Čili zde si dokážu představit, že by odbory a vláda se dohodly na určitém jiném systému, který je hodnotný pro společnost, co se týče optimalizace penzijního systému a přitom poskytuje ženám s dětmi určité úlevy nebo bonifikaci v době, kdy je to pro ně důležitější než v šedesáti třech letech. Další nějaký námět? Tohle je ten, který jako konkrétně jsem viděl... Ten vám přijde jako hlavní... Jako zajímavý, jako zajímavý příklad toho, kde v určitých dohadách by mohlo dojít ke sladění zájmů a opravdu by na konci byla situace, kde opravdu na konci samozřejmě budou určité plochy, kde se nedá ustoupit a tak dále, ale minimalizovat co možná nejvíce... Je tou plochou například, třecí plochou zavedení šestnáctitřídní mzdové soustavy, kterou odbory požadovaly. Jednou byla odložena, a to kvůli nedostatku veřejných prostředků, kvůli povodním. Odbory ustoupily a tato daňová soustava nebo, promiňte, tato tarifní soustava nebyla, nebyla zavedena nakonec a má být zavedena, ale není dostatek prostředků, které by podpořily tuto tarifní soustavu? Myslím, že samotná soustava, tarif a tak dále nejsou tím důležitým bodem. Co je důležité, je, ať už je to jakákoliv soustava, aby vyjadřovala jednak teda zájmy zaměstnanců, ale jednak též možnosti je odměňovat, aby v sobě měla dostatek motivačních prvků, aby výsledek byl co nejefektivnější, a potom z toho velkého koláče, který bude vytvořen, aby se mohlo opravdu co nejvíce rozkrájet pro všechny složky včetně zaměstnanců. A teď již otázky posluchačů BBC na profesora Jana Švejnara, který je hostem Interview BBC. Například Radovan Mihok se ptá, jak se profesor Jan Švejnar dívá na pokračující směřování ekonomik eurozóny do deflace, jež bude zintenzivňováno pokračující depreciací amerického dolaru, kterou podporuje i americká vláda dle slov ministra financí Spojených států amerických Johna Snowa a po jehož prohlášení velcí hráči například George /nesrozumitelné/ začali dolar dále vyprodávat? Ano. Deflace je zajímavý fenomén, nejsme s ním dobře seznámeni. Už několik let Japonsko s ním zápolí a všichni jsme, se na to díváme s neurčitým údivem, protože si říkáme, že by to neměl být tak velký problém. Zatím se toho v Americe většina z nás moc nebojí, myslím, že ani v Evropě to nemusí být problém, pakliže monetární politika bude dostatečně expanzivní v období deflace. Nicméně bych to jako nevylučoval jako možnost a bude zajímavé vidět, co se stane. Samozřejmě dolar, který nyní silně klesá, je závažnou okolností. Na druhé straně, myslím, že je zde velký prvek expektací a psychologických jevů. Já bych sám odhadoval dlouhodobě, že bude víceméně na úrovni parity s eurem, a tudíž si dovedu představit, že i když se zhoupne ještě více a je možné, že bude ještě méně hodnotný vůči euru určitou dobu. Nebude neobvyklé, že potom uvidíme zcela protichůdnou tendenci, když si vezmeme pohyblivost dolaru vůči jenu během devadesátých let... To znamená, že dlouhodobě očekáváte pak pokles eura a růst dolaru? A růst dolaru. Já to vidím zvláště z toho důvodu, že americká ekonomika si vede poměrně dobře. Mnoho lidí si nevzpomíná, že vloni vzrostla nakonec o dva a půl procenta, i když se mluví o recesi a tak dále. Byl to pozitivní růst a byl poměrně rychlý a nyní na mikroúrovni podniků vidíme velkou restrukturalizaci ve Spojených státech. Takže jakmile se zvýší poptávka, očekáváme, že americká ekonomika poroste rychle a v určité následnosti potom i dolar vůči euru. Jen pro úplnost, česká koruna posunula rekordní úroveň proti dolaru od září devadesát šest, kdy nyní se kurz české koruny k dolaru pohybuje na dvaceti šesti celých a čtyřiceti sedmi setinách korun? Přesně tak, to odráží jednak samozřejmě ten pohyb dolaru vůči euru a ten fakt, že česká ekonomika hlavně působí v eurozóně vývoz a dovoz. No, a druhá věc je, že koruna samozřejmě se zhodnocovala postupně i vůči euru. Ale tam nyní už bylo zastaveno to dlouhodobé zhodnocování. Vy očekáváte další zhodnocování koruny vůči dolaru? Jestliže dojde k zhodnocování eura vůči dolaru, tak bych očekával i koruny vůči dolaru, ano. Hostem Interview BBC byl profesor Jan Švejnar, ředitel Davisonova institutu Michiganské univerzity. Děkujeme za váš čas, který jste věnoval rozhlasové stanici BBC a někdy příště opět na shledanou. Děkuji, na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
