| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| středa 14. května 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Janina Hřebíčková | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Janina Hřebíčková chce se svým týmem pracovat na české ambasádě v Bagdádu, bude-li to možné.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích V polních podmínkách, v jednom z bývalých paláců někdejšího iráckého prezidenta Saddáma Husajna v Bagdádu pracuje Úřad pro rekonstrukci a humanitární pomoc Iráku, českou zástupkyní v tomto úřadě je Janina Hřebíčková. Český ministr zahraničí Cyril Svoboda si od týmu Janiny Hřebíčkové slibuje, že pomůže irácké straně se vznikem nových ministerstev a úřadů, s humanitární pomocí a obnoví obchodní vztahy České republiky a Iráku. Hovoří český ministr zahraničí Cyril Svoboda. A jak víte, Česká republika má na co navazovat, má s Irákem dlouhodobé vztahy, naši lidé znají dobře prostředí, účastnili se mnoha projektů v minulosti. Je potřeba na tuto tradici navázat. Slova českého ministra zahraničí Cyrila Svobody. Nejen o rekonstrukci Iráku bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí, vítejte při poslechu Interview BBC. Hostem BBC je v následujících třiceti minutách česká zástupkyně u Úřadu pro obnovu a humanitární pomoc Iráku Janina Hřebíčková. Dobrý den. Dobrý den. Mladá fronta DNES před několika dny nadepsala váš portrét titulkem, cituji doslova: "Náš člověk v Iráku." Následně deník napsal, že začínáte být jednou z hlavních postav české diplomacie. Přijde si Janina Hřebíčková jako jedna z hlavních postav české diplomacie? To v žádným případě ne. Mně se teda ten článek líbil a myslím si, že byl napsán velice korektně, ale ještě jsem nic neudělala, takže ... mě to těší samozřejmě, ale budu ráda, i když za dva, za tři měsíce se bude psát v podobným stylu. Ještě aby se vám nelíbil, když o vás tak hezky psali. Moc hezky, moc hezky. Když jsem měl šanci vás několik hodin při cestě do Iráku pozorovat, rozhodně jste nepůsobil jako diplomat, snažila jste se pojmenovávat věci pravými jmény. Popis některých problémů rozhodně diplomatický nebyl. Jak se cítíte v diplomatických službách? Víte, Vašku, já si myslím jednu věc. Tohle to není čistá diplomacie, tenhle úkol, který mi česká diplomacie zadala, je úkolem v terénu, je to úkolem samozřejmě diplomatickým, protože budu muset jednat a být takovým mostem mezi americkou stranou, iráckou stranou a českou stranou, nicméně to není ta klasická diplomacie, jak si jí my představujeme, nebo na jakou jsme zvyklí. Já se budu snažit využít všech těch možná diplomatických zkušeností, které jsem nabyla za těch posledních deset let práce v OSN a v mezinárodních organizacích, ale zároveň bych se nechtěla jaksi uzavřít do toho diplomatického paláce za humny, separovaná vlastně od těch lidí iráckých a od toho města. Chtěla bych si najít jistý svůj způsob a pro náš český úřad náš vlastní přístup k řešení všech těch problémů a k tomu, jak ten úřad bude vypadat. Samozřejmě s tím, že budeme muset respektovat pravidla, a to hlavně bezpečnostní pravidla, která jsou z americké strany velmi přísná. To jsou jedna pravidla, bezpečnostní, pak jsou pravidla jiných kultur, kultury, do které přijedete a kde budete působit. V souvislosti s těmi pravidly kultury máte nějaké problémy? Já ještě nevím, to já právě ještě nevím, protože ty tři dny, co jsem strávila v Bagdádu, tak můj úkol byl hlavně se napojit na vysoké představitele organizace ORHA a začít s nimi dojednávat ... porozumět vlastně jejich koncepci a jejich požadavkům a tomu, co od té české strany chtějí. Takže jsem bohužel neměla vůbec čas jít do města a setkat se s tou iráckou stranou, zatím. Ale je to mým osobním hlavním důvodem, vlastně hlavním cílem při tom příjezdu podruhé, abych si našla cestu k iráckým vlastně lidem a k nové vládě a k představitelům na ministerstvech. Ale bude to těžké, bude to trvat určitou dobu, protože když se vrátím, tak začnu v podstatě opět od nuly. Jelikož prezident Bush odvolal, troufám si říct, víc než padesát procent pracovníků ORHA, se kterými já jsem jednala, to znamená, že i když generál Garner, se kterým jsem se dohodla na mnoho věcech, tam třeba ještě bude, tak brzy po mém příjezdu on odjede. K tomu se beze sporu ještě vrátíme v tomto Interview BBC. Celých třináct let jste prakticky nepřetržitě působila ve válečných zónách bývalé Jugoslávie, krom jiného jste vybudovala televizi, mírové mise Organizace spojených národů v Kosovu. Kolikrát, zda-li vůbec, jste přemýšlela nad tím, jak dlouho může člověk působit ve válečných a poválečných zónách, aniž by to na něm nezanechalo nějaké šrámy? To je výborná otázka, o tom jsem přemýšlela velice, velice často v uplynulém roce, a proto jsem se rozhodla poválečnou oblast Balkánu a Kosova opustit, jelikož jsem se cítila velice vyčerpaná, velice unavená a věděla jsem, že potřebuji pauzu. A upřímně řečeno jsem si hledala pracovní místo v nějakém normálním, dá-li se to tak říct, čistém a pohodlném prostředí. Po těch pěti měsících přišla tahle nabídka a ... To stačí? Pět měsíců pauzy a pak jednu válečnou zónu, či poválečnou zónu nahradit poválečnou zónou novou? No, to uvidíme. To uvidíme, jestli to stačí. Já sama ... je to vlastně pro mě výzva, je to výzva pro ty všechny lidi, kteří tam budou se mnou pracovat. Uvidíme. Já se musím otestovat sama samozřejmě. Jaké šrámy, nemyslím teď fyzické, ve vás zanechala Jugoslávie a Balkán? Velké. Já jsem se s Balkánem velice spojila a ztotožnila, jelikož jsem s těmi lidmi ve všech republikách bývalé Jugoslávie, kromě Černé Hory, žila osm a půl let. To ve vás musí něco zanechat, protože jednak vidíte, co se tam za války dělo, jak ti lidé trpěli, ale nejenom to, není to jenom o nějakém emocionálním negativním prostě pocitu, ale je to o tom, že fakticky si uvědomíte, že oni jsou úplně stejní jako vy a jako všichni, kteří žijí v jiných státech. A přitom právě proto, že se někdo nebyl schopen na vysoké politické úrovni dohodnout, nebo mezinárodní společenství nebylo schopno včas zasáhnout, tak vidíte, jak ti lidé ztratili svoji identitu a jak se s nimi zachází jako s druhořadými občany ve všech těch dalších zemích, kam oni museli odjet, a jak ty jejich rodiny, které zůstaly za nimi, trpí. To na vás prostě musí zanechat, ať už jste profesionál nebo ne, jistý šrám. Ale ... A vaše šrámy jsou jaké? Jak to myslíte? Které ve vás zanechal Balkán. Moje osobní jsou právě ty, co jsem teďko říkala, že já jsem se snažila přes tu svoji práci v podstatě těm lidem pomáhat, a to tak, buď správnou informací nebo správným kontaktem nebo tím, že jsem jim pomohla dostat se z jedné země do druhé země, že jsem jim pomohla přes nevládní organizaci najít kontakt, jak pomoci jejich dětem, nebo dětem, které byly nemocné, dostat se na operační stůl do českých nemocnic nebo jiných nemocnic. Těch ... Pokusím se být v otázce ještě srozumitelnější. Byla to například bezmoc, kterou člověk pocítí víc než v normálních situacích? No, takhle já jsem o tom nepřemýšlela, protože kdybych o tom takhle přemýšlela, tak jsem tam nemohla být ani půl roku. Jistě, určitě bezmoc byla v jistých situacích, ale tím, že jsem pracovala u OSN nebo u Mezinárodní organizace pro migraci nebo USAIDu nebo u jakékoliv jiné mezinárodní organizace, tak ta mi dávala profesionální back up k tomu, abych se mohla já dostávat na ta místa a tam pomáhat. A vždycky jsme si tak všichni říkali, že jestli pomůžete dvěma nebo třem, tak to stačí, protože potom tam budou zase jiní lidé, kteří pomůžou jiným dvěma nebo třem, pak už jich je šest a takhle se to prostě sčítá. Hovořili jsme o mezinárodních organizacích, hlavně o Organizaci spojených národů. Pokud bychom se po třinácti letech podívali na Balkán, co svět dluží Balkánu? Dluží-li něco. No, já osobně se domnívám, že svět dluží především Bosně a především albánské většině v Kosovu, ale samozřejmě také dluží celému Srbsku, jehož autoritativní a diktátorský režim vlastně všechno inicioval a na něj se potom nabalovaly a spojovaly ty negativní prvky v politické či jiné sféře těch ostatních národností bývalé Jugoslávie. A svět dluží podle mě to, že ne rychle se uměl rozhodnout jak zacházet a jak pomoci těm krutostem, které byly v Sarajevu, které byly v Bihači, které byly v centrální Bosně, které byly v Kosovu, ale které byly i v jižním Srbsku páchány na těch vlastních obyvatelích už třeba jenom tím, že ta mediální propaganda byla natolik krutá, že ti lidé věřili něčemu, co zdaleka nebyla pravda, a nebyli schopni se odpoutat od toho kolektivního myšlení. A musím říct, že mnoho lidí dodneška není schopno samostatně myslet. Nakolik podle vás velmoci reprezentované především Spojenými státy americkými činí chybu, když se vždy rozhodnou pro nějaké vojenské řešení nějaké krizové, válečné či jiné situace, pak danou oblast opustí a málo se angažují při její obnově a správě? Je to problém? No, já osobně si myslím, že jedním takovým problémem je, že ti lidé, kteří rozhodují o tom, že někde zasáhnou vojensky, to je jedna kapitola a to je jedna skupina lidí, ale potom by automaticky a simultánně měl probíhat další plán, co uděláme s tou situací po válce. A většinou, většinou, co já jsem zažila, nikdo takhle moc neuvažuje a řeší se to potom ad hoc zase až ... Je to tak, že po válce vždy ... že den poté vždy následuje improvizace, prodlevy, nespokojenost místních, kteří prožili nějaký konflikt? A můžeme se podívat na Balkán, Afghánistán a totéž Irák. No, já se obávám, že musím prostě říct, že to tak ve většině případů je bohužel. Samozřejmě, že je jedna malá výjimka, malá výjimka, tou byla východní Slavonie, to znamená východní část Chorvatska, kde ten mandát a ten plán OSN a celýho mezinárodního společenství nebyl vágní, byl specifický, konkrétní. A tím, že byl specifický, konkrétní, tak i to vedení za dva roky vlastně tu mírovou reintegraci této části do Chorvatska mírovou cestou učinila. A spolupracovali i se srbskou i s chorvatskou stranou, protože ty strany věděly, o čem ten mandát je, nedalo se tam nikam jakoby utéct. Bohužel ale ve většině případů ten mandát je velice vágní. Jak dlouho jste zvažovala a proč jste nakonec kývla na nabídku stát se českou zástupkyní při Úřadu pro obnovu a humanitární pomoc Iráku? No, abych vám pravdu řekla, já jsem dostala tu nabídku, ale vůbec nebyla řeč o tom, že já bych byla hlavní zástupkyní celého toho úřadu. Když já jsem dostala tu nabídku v pátek ve čtyři odpoledne, tak jsme se dvě hodiny bavili na ministerstvu zahraničních věcí o tom, co bych já tam mohla dělat, jak bych mohla pomoci, bylo to velice abstraktní. A teprve v sobotu jsem se tak nějak jako dozvěděla, že by bylo možná dobrý, kdybych já byla tou hlavní zástupkyní. V pondělí už to pan ministr se snažil ohlásil veřejnosti. Která proti tam byla, než jste kývla? Byla-li nějaká proti. No, ne, že by byla proti, ale já jsem potřebovala čas si to všechno promyslet a tak nějak to absorbovat. Ale bohužel ten čas nebyl, protože oni ... samozřejmě oni potřebovali člověka hned a potřebovali navázat ty kontakty a tu celou akci hned. To znamená, že já jsem se rozmýšlela v neděli, ale bohužel jenom na základě toho, co jsem věděla tady z té strany. A to, co přišlo potom z té mezinárodní strany, ty informace, které potom přišly vlastně z terénu, když se do toho dostáváte víc a víc, tak se potom samozřejmě dozvídáte víc a víc, ale už jste kývl, takže teď s tím musím umět pracovat. Chcete tím říci, že jste se dozvěděla takové informace, které kdybyste věděla, tak byste nekývla? No, to snad ne, ale já si to totiž neumím takhle říct, protože vy když nejste v té situaci, tak těžko jako můžete s tím kalkulovat nebo to spekulovat. Já chci jenom říct to, že to, co jsem zjistila, je mnohem těžší a obtížnější pro tu funkci, kterou mám zvládnout, než jsem si třeba myslela v tu sobotu. První cestu do Iráku, jak již bylo řečeno, máte za sebou, navštívila jste Basru na jihu Iráku, následně i Bagdád. Existovaly problémy, které jste na vlastní oči viděla a při nichž jste si řekla: "To je jednoduché, to vyřešíme jako na Balkáně." Ne, ani jednou, to skutečně ne, to je úplně něco jiného, nejenom vlastně fakticky, nejenom geograficky, nejenom nábožensky, nejenom politicky a vůbec mezinárodně, je to něco naprosto jiného než Balkán. Podle Janiny Hřebíčkové tedy neexistují postupy, které bude možné uplatnit při poválečné obnově a správě Iráku, postupy, které se osvědčily na Balkáně. To netvrdím, že nebudu moci jaksi použít všechny postupy, jenom říkám, že to není Balkán. Ale myslím si, že něco z toho, co jsem se naučila na Balkáně, se pokusím praktikovat a uvidím, jestli to přinese nějaké výsledky nebo ne. Jako například? Jako například to, že pevně věřím, že abychom aspoň trošičku byli úspěšní, musíme se dostat do kontaktu s místní komunitou, a to ve všech sociálních oblastech, od intelektuálů až po tu nejnižší sociální vrstvu, musíme se s nimi naučit komunikovat a musíme se naučit je poslouchat. Je to problém Američanů, že toto ne zcela zvládají. No, já ještě nevím, to právě zjistím, jestli je to problém Američanů, až tam začnu s nimi pracovat. A z toho, co o tom víte? Omlouvám se, že vás tlačím. No, z toho, co vím, to byly ty tři dny, takže já jsem je neviděla pracovat s Iráčany, já jsem jenom jednala v tom paláci s těmi příslušníky americkými i britskými, tam Iráčané nebyli. Ale vím, že jezdí do terénu a jezdí do města na jednání. Vy jste byla obhlédnout si své budoucí působiště, Úřad pro obnovu a humanitární pomoc Iráku, který je umístěn v ohromném Saddámově paláci v Bagdádu. Jde o komplex, který je prý dvakrát větší než Pražský hrad. No, podívejte se, to jsem řekla já a omlouvám se, protože moje orientační jaksi schopnost v tomto směru ... jaksi na tu se nedá spoléhat. Je to prostě strašně veliký, je to podstavený tak ... Podcenila jste Pražský hrad. Rozumím-li tomu správně. Myslím si, že je to mnohem větší než Pražský hrad, ale hlavně je to postavený neprakticky, je to postavený na odiv, aby to ... není to vůbec, nejsou tam pragmaticky rozdělené místnosti tak, aby se daly potom v praktickém životě nebo při práci využít. A to je právě ten problém, že i když je to tak velký, tak není dostatek kanceláří pro to, aby tam ty lidi úspěšně nějak profesionálně mohli pracovat. Vy jste to své budoucí působiště popsala jako místo pro silnější povahy. Proč? Jenom kvůli tomu nepraktickému rozvržení Saddámových paláců? Ne, to ne, ale to je komplex věcí. Víte, to je komplexní záležitost. Za prvé vůbec pracovat po těch čtyřech týdnech, to bude, po ukončení konfliktu je velice těžké, protože to je apokalyptická lokalita, kde vidíte ty následky, vidíte tu chudobu, vidíte ty lidi, ty lidi ne všechny. Samozřejmě oni jsou rádi, že není Saddám, ale vidíte někdy, že když projíždíte v těch obrněných transportérech s těmi vojáky v uniformách a s těmi zbraněmi, tak to prostě nepůsobí na ně dobře. To je jedna věc. Druhá věc je, že ten palác, ve kterém budete pracovat, nebo budete i žít, pokud si nebudete schopni pronajmout někde nějaké místo v bytě nebo v domě, nebo to bezpečnost nedovolí, tak ... S tím počítáte? Že skáču do řeči. Já chci si najít místo mimo palác. Jestli se mi to povede nebo nepovede, uvidíme, ale myslím si, že já a můj tým bychom neměli pracovat a žít zároveň v tom paláci, tak jak to dělají všichni mezinárodní představitelé tam. Uvidíme, jestli nám to bezpečnost a pravidla hry ORHA dovolí. Je možné použít českou ambasádu v Bagdádu? Já bych strašně ráda, abychom spolupracovali s nově otevřenou českou ambasádou v Bagdádu. Myslím si, že to jediná reálná a správná možnost jak nějakým způsobem ten úřad ORHA postavit na nohy. Já si jejich pomoci budu velice vážit. To znamená, včetně možného zázemí a bydlení na české ambasádě v Bagdádu. To je taky jedna z možností, ano. Ta nejpravděpodobnější zatím? Je stejně pravděpodobná jako ta, že až projedeme to místo, tak třeba budeme schopni vytipovat místa, kde bychom si něco mohli pronajmout, pokud tam samozřejmě poteče voda, pokud tam nebudou někde nějaký štěnice a tak podobně, pokud půjde elektřina. V několika rozhovorech Janina Hřebíčková už dala najevo, že se nejvíc obává, aby byla schopna logisticky, technicky a správně vytvořit české zastoupení při Úřadu pro obnovu a humanitární pomoc Iráku. Kdy by podle vašich představ mělo české zastoupení u ORHA fungovat na devadesát, sto procent? No, já to vidím reálně asi tak, že kolem 10. června bych měla odjet já a nejbližší tým mých pracovníků a odborníků, kteří budou vysláni na tu první štaci. To doufám ... To bude kolik lidí? To doufám, že to budou čtyři až pět lidí, které bych chtěla poslat do Basry, kde je to nejakutnější a nejpotřebnější. Takže si myslím, že v té první fázi nás může být třeba osm, to znamená čtyři lidi do Basry, čtyři lidi do Bagdádu, tak zhruba. Budeme se snažit tedy najít pro nás jak ubytování, tak teda ty podmínky pro to, abychom mohli někde v nějaké místnosti propojit satelitní telefon se satelitním laptopem a začít teda pracovat. Česko počítá až s účastí dvaceti lidí při práci v Úřadu pro obnovu a humanitární pomoc Iráku. Jen pro úplnost, v rámci tohoto úřadu pracuje zhruba asi osm stovek lidí. Nebude dvacet českých zástupců málo? No, možná bude, ale zase z druhé strany pokavaď to budou lidi kvalitní, komplexní, kteří budou chtít pomoc a budou schopni nabídnout tu svoji kvalifikaci a tu svoji energii a to pozitivní myšlení, tak si myslím, že to pak málo nemusí být. Ale na to, co je před vámi, zástupci u možného budoucího iráckého ministerstva vnitra, ministerstva obrany, jih Iráku, Basra, spolupráce s tamní nemocnicí a tak dále a tak dále, navazování obchodních kontaktů, humanitární pomoc, její zprostředkovávání, kontakty s českou ambasádou, která se pravděpodobně obnoví v Bagdádu, dvacet lidí není, i kdyby byli to supermani a supermanky, není to málo? Já, Vašku, fakt nevím. Já uvidím, jak to tam bude fungovat, zatím mi to nepřipadá málo. Když budete potřebovat další, tak požádáte? Asi určitě. Když ... a nejenom když my budeme potřebovat další, ale když hlavně Iráčani budou chtít další a když ORHA, která vlastně nás bude šéfovat svým způsobem, bude potřebovat další, tak to určitě požádáme. Kolik lidí vám nyní zbývá vybrat, aby byla plná ona dvacítka, kterou máte k dispozici? No, my jsme v těchto dnech seděli po mnoha, mnoha hodinách a vybírali jsme z těch všech nominací, kterých byla strašná spousta. Vybrali jsme pro každou tu oblast a pro každé téma, ať už to bylo v terénu nebo na nějakém úřadu státní správy, dvakrát tolik lidí, které si příští týden budeme chtít pozvat. Ale jelikož já tady nebudu, tak ta komise na ministerstvu s nimi bude hovořit. Z těch potom vytřídíme ty, které jako si my budeme myslet, že jsou nejvhodnější, ale taky ti lidé sami řeknou, jestli vůbec do těchhle podmínek chtějí jít. Dvacítka by tedy zhruba do čtrnácti dnů měla být vybrána. Já bych řekla reálně tak dvanáct lidí a pak ještě těch osm. Uvidíme dál, protože některá ministerstva ještě nestačila nominovat. A ještě je plno jednotlivců, kteří stále posílají prostě své životopisy a motivační dopisy, nechceme je hodit do koše. Když česká zástupkyně v Úřadě pro obnovu a humanitární pomoc Iráku Janina Hřebíčková před týdnem přijela do Iráku, setkala se s americkým penzionovaným generálem Jayem Garnerem, který stál v čele provizorní civilní správy v Iráku. Na čem jste se v souvislosti s českou účastí s Garnerem dohodli? S generálem Garnerem a s jeho nejdůležitějším zástupcem pro mezinárodní styky, generálem Crossem jsme se dohodli na tom, že až přijde čas, to znamená v té další fázi po té humanitární a té první rekonstrukční fázi, kdy budou potřebovat odborníky právě do té Basry a do jiných teritoriálních oblastí, bychom rádi měli poradce na těch ministerstvech dvou klíčových, což je obrana a vnitro. Ale musím říct, že já to nemůžu říct jako stoprocentní slib ze dvou důvodů, protože teď je tam nová garnitura lidí a nevím, jestli bude platit to, co jsme se dohodli s generálem Garnerem. A druhá věc je, že to vnitro a ta obrana budou vlastně ... ty lidi budou potřebný ve chvíli, kdy bude ustanovena irácká prozatímní vláda a kdy se i s Iráčany budeme dohadovat na tom, jestli je oni tam potřebují. Takže ... Nebyl odhad Jaye Garnera, že nová irácká vláda bude sestavena do několika týdnů, příliš optimistický? No, možná byl, ale jak to tak sleduju teď z povzdálí, troufnu si říct, že možná do příštího týdne, do konce příštího týdne, pokavaď se podaří se všemi těmi jednotlivými složkami iráckými se dohodnout, tak by teoreticky se mohlo podařit ji vytvořit do konce příštího týdne. Do Iráku, jak jste naznačila, dorazil nový civilní správce Paul Bremer. Máte již zprávy, že to, na čem jste se dohodli s Garnerem, bude platit i za Bremera? To nemám, Vašku. To je špatná zpráva? Ne, že ... nevím, jestli je to špatná zpráva, ale je to zatím ... takováhle je realita, protože my nemáme v podstatě zatím, protože on přišel včera a určitě i ti lidé, kteří pro něj pracují, jako všichni tajemníci, tajemnice, sekretáři, asistenti, on bude potřebovat nejdřív se s nimi sejít, dohodnout nějakou koncepci a teprve potom se napojovat tedy přes maily nebo nějakým jiným způsobem na ty národní reprezentanty. Takže já si myslím, že až budu ve Spojených státech, tak že asi nějaký mail obdržím, ale je to otázka nějakých ještě pěti, šesti, sedmi možná dnů. Český ministr zahraničí Cyril Svoboda v úterý na tiskové konferenci prohlásil, že česká zástupkyně při Úřadu pro obnovu a humanitární pomoc Iráku Janina Hřebíčková by měla pomoci s humanitární pomocí, obnovou státní správy a navázáním hospodářských kontaktů. Následně ministr zahraničí Cyril Svoboda dodal: Toto vše, o čem mluvím, zároveň znamená, že Česká republika musí se zúčastnit v mezinárodních stabilizačních silách v Iráku, to znamená účast v mezinárodních stabilizačních silách. Neboť bez zajištění bezpečnosti nemůže fungovat ani naše účast na obnově a humanitární pomoci v Iráku, protože koalice střeží určité objekty a zajišťuje bezpečnost na určitých místech, ale o naši bezpečnost a obecně o bezpečnost v Iráku se musí podělit celé mezinárodní společenství. Z tohoto důvodu vláda nepochybně požádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení souhlasu s tím, že by Česká republika se zúčastnila a měla plnou účast v mezinárodních stabilizačních silách, neboť je to nutná podmínka plnohodnotného účastenství v celém tomto projektu. Úterní slova českého ministra zahraničí Cyrila Svobody. Součástí mezinárodních stabilizačních sil v Iráku má být sedmá polní nemocnice, která je již na jihu Iráku, a to v Basře. Kdy počítáte, Janino, s tím, že by se Česká republika plně zapojila do těch stabilizačních sil? No, jestli skutečně tomu bude tak, jak jsme slyšeli slova pana ministra, že parlament to schválí, tak do konce května to bude legalizováno, to znamená, že v těch prvních čtrnácti dnech, dejme tomu, června už tam budem. To znamená, že bezpečnostní krytí bude zajištěno, jenom bude otázka, to věřím plně, že se ministerstva naše dohodnou mezi sebou, kdo teda nám tu bezpečnost poskytne. Pro vás by bylo nejlepší, až dorazíte v půli června do Iráku ... Aby už tam byly. ... aby už tam stabilizační, české stabilizační síly byly. Ano, aby už tam byly. Máte takovou ... dala jste takovou podmínku, nebo je to domluveno s ministry Tvrdíkem a Svobodou? Domluveno není vůbec nic, jenom jsem řekla, proč si myslím, že by to tak mělo být. Teďko čekám, jak se oba ministři spolu s ministrem zahraničí dohodnou a jak tu věc budou finalizovat. Česká vláda vyčlenila pět set dvacet milionů korun na projekty českých firem v nejbližších třech letech, pro letošní rok má jít o sto dvacet milionů korun. Hovoří český ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Milan URBAN, ministr průmyslu a obchodu (ČSSD) (zvuková ukázka): Sto dvacet milionů korun není mnoho z hlediska uplatnění naší účasti při rekonstrukci Iráku, tady my chceme využít tyto prostředky na nastartování, na přiblížení se české podnikatelské sféry k té rekonstrukci. To znamená, že bude tam i tvůrčí volnost v projektech, které firmy, které se přihlásily k účasti na rekonstrukci Iráku, budou mít. Středeční slova českého ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana. Co říkáte argumentu, že Česká republika nemůže počítat s větší účastí při rekonstrukci Iráku, pokud sama nenabídne větší účast v tom úvodu, to znamená v humanitární, první fázi? No, já si osobně myslím, že tomu tak skutečně je, protože ti lidé, se vší úctou k nim, mají jisté podnikatelské schopnosti, ale jistě to nejsou jenom lidé, kteří umějí dělat zahraniční obchod, ale jsou to lidé, kteří ten know how a ten potenciál mohou chtít a umět ukázat těm jiným, kteří to zrovna teď třeba budou potřebovat. To znamená, že oni až vytvoří tu úroveň vlastně důvěry a respektu a toho předání toho know how, tak jsem si stoprocentně jistá, že navodí takové kontakty, které jim ten nový zahraniční obchod umožní v budoucnosti. Nechci vám podsouvat nějakou interpretaci, ale rozumím správně, že ty peníze, ona částka zhruba pět set dvacet milionů korun, s tím, že sto dvacet milionů v roce prvním, není tak velká částka na tu první fázi a Česká republika, česká vláda by mohla být dárnější? Víte co, já jsem tady nežila dvanáct let, mně to vůbec osobně připadá dobrý, protože to je v podstatě dotace vlády na to, aby se něco odstartovalo. A jestliže ... Záleží, zda ... odstartovat můžete různě, může to být rychlý start, může to být pomalý start se zakopnutím. No jistě, ale já ... prostě chtěla jsem říct, že jestli ty podniky nebo ti lidé, kteří tam budou chtít něco ukázat, budou umět, tak jistě využijí této finanční pomoci. Ale asi si budou umět poradit i sami, tak jako to umí v dalších zemích světa. Poslední otázka, prosím o stručnou odpověď. Nemáte obavu, že jste téměř vnímána jako obchodní zástupce České republiky v Iráku? To mám. To mám. Já obchodním zástupcem v Iráku nejsem. Ale zatím to tak bylo vytvořeno. Nevím, kdo to vytvořil, na základě čeho to vytvořil, já všude říkám všem korektním médiím, jako jste vy, že nejsem obchodním zástupcem a že mým posláním je něco jiného ... Nejdete prodávat traktory? Nejdu prodávat traktory, ani nejdu sjednávat žádné obchodní dealy. Konstatuje česká zástupkyně u Úřadu pro obnovu a humanitární pomoc Iráku Janina Hřebíčková, která byla třicet minut hostem Interview BBC. Děkuji za váš čas věnovaný této rozhlasové stanici, někdy příště na shledanou. Děkuju vám za pozvání, na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
