| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| středa 7. května 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Jana Hybášková | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Podle Jany Hybáškové mohou české firmy počítat se širokou účastí při rekonstrukci poválečného Iráku.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Nejstrašnější, co může lidstvo vymyslet, je kombinace sankcí a diktatury. Nyní česká velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková pro ilustraci zmiňuje příklad situace v jihoiráckém městě Basra. Tamní nemocnici na dvou operačních sálech s téměř žádnou zdravotnickou technikou lékaři operují. K dispozici mají pouze ruční dýchací přístroj, trápí je nedostatek léků a o důkladné sterilizaci nástrojů nemůže být řeč. Nejen o důsledcích kombinace sankcí a diktatury bude následujících třicet minut. Před námi je půl hodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Zpravidla v této chvíli říkávám, že pozvání přijal či přijala, ale dnes se hodí spíše říci, že pozvání přijala, ale na domácí půdě je velvyslankyně České republiky v Kuvajtu Jana Hybášková, děkujeme za to, že jste nám poskytla azyl ve vaší rezidenci, vítejte v BBC, dobrý den. Dobrý den, drazí posluchači, hovořím z balkónu rezidence české velvyslankyně v Kuvajtu, dobré jitro. Jak často se vás novináři ptají na to, zda jste jedinou ženou velvyslankyní ve státu Kuvajt? Poslední dobou až příliš často a nejen novináři, ale řada spoluobčanů právě při různých těch internetových chatech jako na Lidových novinách nebo na iHned se velice o tuto otázku zajímá. Takže už vám, dá se říci lidově, leze na nervy? No, skoro jo, musím říct, že se to stalo velmi profánním tématem, ta skutečnost je skutečně taková, že a v zásadě je to spíše výhodou než nevýhodou, protože člověk je jediným, samozřejmě arabské státy mají dneska velikou tendenci dávat najevo, že jsou demokratické, že v zásadě podporují ženskou otázku a že si ženských velvyslankyň velice váží, takže já bych jednoznačně řekla, že být velvyslankyní, ženou v arabském světě je nesporná výhoda. Mně se zdá, že zatím na to v zásadě přišly dva státy, to jsou Spojené státy americké a Česká republika. Kdo byl první? Mně se zdá, že jsem možná, že jsme možná byli první my, měli jsme chargé d´affaires v Bagdádu, paní doktorku Filipiovou, dlouhá léta poté velvyslankyní v Bejrútu, měli jsme Daňu Huňátovou velvyslankyní v Káhiře a já sama jsem byla sedm let od roku 91 ředitelkou odboru Blízkého východu a přemýšlím, pak jsme měli paní Drdákovou, chargé d´affaires v Bagdádu, takže těch žen v arabistice české je poměrně dlouhá řada. Když se zaměříme na to, co jste zde v uplynulých týdnech a měsících prožila, své pocity jste vepsala do článku v Lidových novinách 14. dubna, který byl nazván Také válka má číslo jednací. Jestli jsem dobře četl váš text, tak jste pak při tom velkém množství leteckých poplachů, které jste tady v Kuvajtu měli, už ani nechodili do krytů a nenasazovali masky. No, je to těžké to říct, jsou skutečně, ty první poplachy jsme dodržovali velice přesně, a to i z toho důvodu, že nás chránila po celou dobu vojenská policie, jejíž počínání má skutečně nesmírně profesionální a přesná pravidla, musím panu generálovi Bečvářovi jeho lidi pochválit, takže to byli spíše oni, kteří za náma vždycky přiběhli s maskama a s takovou prosbou v očích, abychom nerušili jejich profesionalitu ... A vy jste ji rušili? A, tak, někdy ta tendence trošičku byla, nás odháněli do sklepa, jednou skutečně byly zjištěny nějaké chemické látky v okolí našeho velvyslanectví, takže jsme strávili osmdesát minut ve sklepě s maskama na hlavě, nikomu bych to nepřála, opravdu bolí z toho hlava, je z toho člověku špatně. Posléze asi takový čtvrtý, pátý den jsme již přestali trávit noci na velvyslanectví, spali jsme doma, já právě ten největší útok, kdy spadla ta námořní střela /nesrozumitelné/ poblíž nákupního střediska /nesrozumitelné/, jsem skutečně spala ve své vlastní posteli, probudila jsem, byla rána, bylo mi jasné, že ta rána prostě byl výbuch rakety, takže jsme běželi zavřít okna a nandat si okamžitě masky a pak jsem se šla dívat na televizi, ve které bylo vidět, jak naše jednotka zasahuje. Ale v těch posledních dnech už jsme skutečně byli vůči tomu takoví otupělí, a to zejména proto, že asi polovina těch poplachů se vlastně ukázala, že šlo o poplachy plané. Nicméně to bylo chybné počínání, protože právě ty největší a nejnebezpečnější střely, které se přibližovaly postupně Kuvajt City, spadly právě v těch posledních útocích. Když vás budu citovat doslova, vy říkáte, že existuje zvláštní zjištění, že do války jdou všichni sami, všichni vojáci jsou bez rodin, válka ničí rodiny, všichni děláme něco jiného, než je přirozené a lidské. Staráme se o děti, staráme se o vyšší cíle. Kolikrát jste si řekla, stojí mi to za to, abych se starala o vyšší cíle, dcery měla v Praze a byla v Kuvajtu. No, čtyřiadvacet hodin denně a při každém jednom z telefonátů mému manželovi, protože skutečnost byla taková, že moje děti odjely na Vánoce do České republiky a už tam zůstaly, já na tuto situaci nejsem zvyklá přesto, že už jsem předtím byla velvyslankyní, tak vždycky moje děti byly se mnou a můj muž má soukromou firmu, v níž musí skutečně pracovat dvacet hodin denně, protože je to malá, privátní firma, která se musí uživit a tím, že se musel starat o děti, tak určitě výkonnost vlastně jeho, jeho firmy klesla, takže jsme to možná odnesli i tím, že přišel o pár projektů, navíc skutečně to pro něj byla nová, veliká zátěž, protože měl několik měsíců děti na starosti, takže se to odrazilo i na jeho zdraví a pro mě snášet tuto situaci v Praze, brečící děti do telefonu a zejména musím trošičku říct, že rodiče si velice přáli, abych zůstala v České republice, těžce nesli, že jsem zde a i můj muž mi vlastně potom říkal, že jsem slíbila, že začne válka, že se vrátím domů ... Proč jste svůj slib nesplnila? Já si musím říct, že si nejsem toho slibu až tak úplně vědoma, ale bylo, toto je velice těžké a vím, že jsem tento tlak zdaleka nesnášela právě jenom sama, vím od podplukovníka Košuty, od řady jiných důstojníků, s nimiž jsme strávili velmi mnoho času, koneckonců vím i od pana generála Lupuljeva, že se velice těší domů za svojí manželkou a že skutečně přesně tak, jako diplomaté zde za války, tak i vojáci tuto situaci velmi těžce nesou, protože jsou to vypjaté situace, ty rodiny doma nemají přesné informace, musím skutečně říci, že někdy ten mediální obraz vlastně vypadá hrůzněji, protože když to vidíte jako objekt, se kterým nemůžete nic dělat a víte, že tam někde v dálce, v tom objektu jsou vaši drazí, tak možná trpíte víc než my tady, kteří vlastně můžeme konat, můžeme tu situaci nějak pojednávat a můžeme se chránit. Ti lidé, kteří jsou doma a sledují to v médiích, tak se proti svým vlastním emocím vlastně nijak chránit nemohou, takže já si skutečně myslím, že i pro ně je to těžší a tím pádem je to něco nepřirozeného, protože to skutečně komplikuje soukromý život. Před zahájením války v oblasti Perského zálivu, což bylo 10. března, jste v rozhovoru pro Lidové noviny řekla a teď vás opět budu citovat doslova: "Všichni se mě ptají, jestli se bojím, já se bojím, ale ani ne tak fyzického nebezpečí, jako toho, aby se to všechno podařilo zvládnout." Konec citátu. S jistým odstupem, který byť je krátký, který máme od ukončení těžkých bojů v Iráku, myslíte si, že se to podařilo zvládnout, jak říkáte? No, první fáze /nesrozumitelné/ a díky Bohu spíš, myslím, souhrou šťastných okolností a náhod, bylo v tom určitě více štěstí než rozumu, podařila zvládnout, myslím si, že výkon, který tady odvedla naše vojenská jednotka, je bezprecedentní, skutečně jednotka hlídala ty nejdůležitější objekty v tomto státě, který byl nástupištěm pro koaliční síly, odvedla vynikající práci i v té psychologické rovině, protože skutečně uklidnila populaci státu Kuvajt, že se nic neděje, že skutečně mohou být Kuvajťané klidní a já si myslím, že tento dobrý pocit poskytla i vlastně vojákům spojeneckých sil, kteří věděli, že kdyby se něco stalo, tak že je Češi ochrání, takže mohli svoji spojeneckou práci konat prostě v dobrém pocitu, že proti chemickému, biologickému a jadernému útoku jsou chráněni. Co byste namítla na argument, že chválíte českou jednotku proto, že Češi si vždy myslí, že jsou pupek světa? Jaké máte argumenty, protože Češi skutečně odvedli práci, která je ceněna. Já si rozhodně nemyslím, že si Češi myslí, že jsou pupek světa tak, jak to vidím z mé zahraniční zkušenosti, já si dokonce myslím, že právě jeden z problémů nás po samozřejmě těch dlouhých a dlouhých letech sovětské okupace je ten, že máme nedostatek sebevědomí, že se necítíme na plnění velkých a významných úkolů, že se trošičku obáváme, že neobstojíme v konkurenci třeba tak velkého amerického velitelství, jako je velitelství Střed a že neumíme někdy i ty věci oslavit. Já jsem proto teďka velice ráda, že jsme skutečně se toho úkolu ujali, ten úkol jsme splnili, vzali jsme veškerou odpovědnost za tu ochranu na sebe. Myslím si, že třeba v porovnání s jinými spolubojovníky z jiných národů /nesrozumitelné/ daleko zodpovědněji než ostatní a zároveň také v posledních dnech, a to mě nesmírně těší, i od pana ministra Tvrdíka, jeho spolupracovníků, že se vlastně z těch úspěchů dokážeme radovat, že dokážeme oslavit. Včera jsme udělali velikou oslavu, na kterou přišel americký velvyslanec, španělský velvyslanec a polský velvyslanec, a když jsme to my Češi, kteří jsme tady tu oslavu vedli a byl to velice příjemný pocit, že jsme se skutečně vlastně zařadili do skupiny hrdých států, hrdých národů, a to je úžasný. Vy ale konstatujete a opět budu citovat jeden z vašich rozhovorů, opět cituji do slova: "Dostali jsme se do stavu, kdy zde," rozumějme v Kuvajtu, "jsme oblíbení a kde nás mají rádi a jsou nám vděční. Pořád nás ale neberou jako partnerskou mocnost. Pořád jsme ještě nějaká Česká republika, hlavní partnerské země jsou Spojené státy a Británie. I když jsme strašně vítaní, tak ještě nejsme v postavení mocnosti, ale děláme na tom." Konec citátu. Je vůbec reálné, aby desetimilionová Česká republika se například tady v oblasti Perského zálivu, v Kuvajtu, do budoucna možná i v Iráku, stala, řekněme, velmocí nebo byla vnímána jako velmoc jako Spojené státy nebo Velká Británie? Tady v Zálivu velice těžko. Záliv je podle mě nejkonzervativnější politickou kulturou na světě, s výjimkou snad několika asijských, malých sultanátů, typu /nesrozumitelné/ a podobně, je skutečně zálivová politická kultura nesmírně konzervativní, pro ně dvanáct let nic neznamená a stále skutečně patříme do střední a spíše té východní Evropy. Já si myslím, že úplně jiná situaci je právě v Iráku, který má dlouhou tradici vztahů k Československu a k České republice, kde tisíce Iráčanů u nás studovalo a znají tisíce českých inženýrů a já si právě myslím, že v této oblasti, kde dneska působíme velice viditelně právě proto, že se nám tam podařilo třeba na jihu Iráku už rozvézt šest set tisíc litrů vody, že skutečně máme šanci a jsme tam vnímáni. Včera ráno jsme měli jednání s generálem Garnerem, s panem generálem Crossem, skutečně jsme jedním z těch pěti, šesti států, o nichž je pravděpodobné, že budou hrát vedoucí úlohu při irácké rekonstrukci. Paní velvyslankyně, podívejme se na roli OSN v této oblasti, vy říkáte, že je velmi obtížné vysvětlit, že zde všichni hledí na OSN s velikou nevraživostí, proč? No, jednoznačně za prvé, na OSN je tady vůbec těžké hledět, protože OSN tady prostě není fyzicky Humanitarian Operation Center, je přítomno pár lidí z UNDP, kteří se vlastně v zásadě vlastně do Iráku ani pořádně nedostali, takže na ty stovky a desítky dalších humanitárních organizací a tisíce vojáků, kteří odvádějí humanitární práci, o OSN asi vidět a slyšet není. A já si právě myslím, že u OSN došlo k velikému pochybení, že v tom slova smyslu, že tím, že OSN nebyla schopná se vyjádřit ke stávající operaci, nebyla připravena na postkonfliktní stabilizační fázi a promiňte mi tato slova, to je právě přece mírová úloha OSN, je při válečných konfliktech způsobit, aby co nejrychleji došlo k postkonfliktní stabilizaci ... V tomhle zkrátka OSN podle vás totálně selhala. V Iráku dochází denně k /nesrozumitelné/, jsou vražděni lidé a jsou vykrádány školy, je absolutní nedostatek stabilizačních sil, a to je chyba OSN. Další téma - poválečná obnova Iráku. Vy už jste naznačila v rozhovoru před několika minutami, že ta česká úloha bude nezastupitelná, dá se tedy garantovat, že Česká republika patří, byť její postoj v průběhu války byl v České republice různě vykládán, že patří ke spojencům? Samozřejmě, že každá země má právo na své, na demokratické vyjádření svých postojů a toto právo České republice nikdo nebere. Na stranu druhou, Česká republika měla v oblasti své vojáky, kteří odvedli nedocenitelnou, nedocenitelnou práci, protože chránili proti nejvíce hrozícímu chemickému nebezpečí. Tady v oblasti se počítají činy, počítají se konkrétní kroky, počítá se ta skutečnost, že jsme do Iráku již rozvezli šest set tisíc litrů vody, že v zásadě jsme tam přivezli druhou polní nemocnici po španělské nemocnici a ta je daleko menší než naše. Počítá se skutečnost, že fungujeme v Basře, to znamená, my prostě v té oblasti jsme, jsme tady velice viditelní, já se účastním toho politického procesu stavění nové irácké vlády a nikdo nepochybuje o takovém čtvrtém, pátém, šestém místě České republiky v procesu rekonstrukce. Já bych chtěla shrnout, že ta první fáze, ano, povedla se nám díky Bohu, ale před námi jsou fáze daleko, daleko méně strukturované, daleko více náročné na orientaci, daleko více finančně náročné a daleko těžší, takže já si právě myslím, že ta mise je teprve na vlastním počátku, že zdaleka neskončila, začali jsme se podílet na demokratizačním procesu nejen Iráku, ale rozhodně to bude proces, který zasáhne celou oblast, máme v tomto procesu velikou zodpovědnost, všichni spojenci s námi počítají a pro nás, pro naši zemi je snad jedno důležité heslo, jestliže se chce český průmysl, jestliže se chtějí i malí, dynamičtí, noví čeští podnikatelé, prostě jestliže se chce česká ekonomika zúčastnit rekonstrukce Iráku, pak se musíme zúčastnit i stabilizace Iráku, prostě pakliže chceme ekonomicky do Iráku, musíme být ve stabilizačních silách. Tento postoj je jednoznačný. Co to všechno bude předpokládat pro Českou republiku, být ve stabilizačních silách. Posluchači BBC dobře vědí, že Janina Hřebíčková se stala člověkem, který bude vlastně přítomen při formování stabilizace Iráku, co konkrétně to ale bude znamenat pro Českou republiku a co je před Janinou Hřebíčkovou? No, ono právě nejde jenom o Janinu Hřebíčkovou, já bych se pokusila to trošičku rozdělit. Podstatným krokem je v současné době takzvaná londýnská konference, kde spojenci vyzvali státy světa k tomu, aby se zúčastnily fáze dvě, to znamená poválečné stabilizace. Česká republika zvažuje vyslání roty vojenské policie a zvažuje vyslání, tuším, motorizované roty, zároveň tedy máme v Basře polní nemocnici, která by se měla stát součástí stabilizačních sil ... Jak velká by byla ta vojenská policie a ta motorizovaná rota? Já si právě myslím, že naším velkým štěstím je, že po všem, co jsme tady odvedli, již po nás nikdo nechce žádné velké jednotky. Itálie bude dávat několik tisíc karabiniérů, Bulhaři dávají několik tisíc policajtů, Dánsko, tuším, dává tři tisíce, malé Dánsko tři tisíce policejních stabilizačních sil, po nás se chtějí desítky až stovky, čili já si myslím, že celá ta česká účast by neměla přesáhnout pět set, šest set vojáků, možná se ta situace změní, ale to je včetně tedy nemocnice počítajíc, takže osobně by už to nemělo být tak nákladné, spíše jde o to, aby jsme byli v těch silách přítomni a mohli potom dělat ekonomické a politické působení v dalších oblastech. To znamená, že zhruba ke třem stovkám vojenských zdravotníků, kteří budou na jihu Basry, by v budoucnu mělo ještě přibýt zhruba dvě stě až tři sta těchto mužů, kteří ale zase nahradí české chemiky, kteří v červnu v Kuvajtu, tady v Kuvajtu končí. Ano, přesně tak, jednalo by skutečně ještě o dvě roty, rotu vojenské policie a, tuším, motorotu nebo ženijní rotu, plus včera pan ministr Tvrdík rozhodl udělat takzvaný humanitární odřad, a to proto, aby voda, kterou masivně rozvážíme do oblasti Basry, mohla do této oblasti být rozvážena ještě celé letní období a na to jsou teda také potřeba vojenské síly, nicméně dohromady je to někde okolo pěti, šesti set mužů, což zhruba odpovídá velikosti současné kontingentu, který je, tuším, deaktivován do června, ale již během května, ta deaktivace probíhá velice rychle a naši vojáci by, tuším, měli být slavnostně vyřazeni 7. června na Hradčanském náměstí. Já jsem vám ale vstoupil do řeči, protože jste rozdělovala jednotlivé fáze, toto tedy byla fáze první a rovina první české účasti na poválečné správě Iráku, roviny další. Rovina další je právě přítomnost Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc, ono slavné /nesrozumitelné/, kde od včerejška máme /nesrozumitelné/ a paní velvyslankyní Janinu Hřebíčkovou a pana Přebinku, kteří tam zastupují Českou republiku. K nim, doufáme, přibyde tým až patnácti lidí, co se od nás v tomto úřadu chce. Abychom se soustředili na focus, na rekonstrukci Basry ve všech oblastech, to znamená, rekonstrukci baserského zdravotnictví, školství, pravděpodobně zřejmě i rafinérií, s Dány budeme soutěžit o rekonstrukci pivovaru a rekonstrukci vlastně možná i politického života v tomto místě. To je ta geografická soustředěnost, co se týče druhého úkolu, byli jsme požádáni, abychom se zúčastnili rekonstrukce centrální správy Iráku. Nejde o mnoho lidí, ale jde o to, abychom dokázali dodat mladé, flexibilní manažery, podotýkám, skutečně jde o management, lidi, kteří prošli zkušeností transformace české státní správy nebo veřejné správy, a kteří mohou účinně svými zkušenostmi a flexibilitou napomoci při reorganizaci iráckých ministerstvech, jednalo se kupříkladu o ministerstvo vnitra, o ministerstvo zahraničí a také o ministerstvo obrany, ale samozřejmě, že jsou očekáváni naši odborníci i do ministerstva olejů, do ministerstva vody a do ministerstva energetiky. Kolik by to mohlo představovat lidí? Zhruba bychom, zhruba z toho nákladu tak, jak je schválen vládou, jsme počítali tým, který maximálně dosáhne patnácti lidí. Včetně toho týmu, který bude u Janiny Hřebíčkové, to znamená, že víc než dvacet lidí včetně těch mladých odborníků na státní správu by to nemělo překročit. Já si nemyslím, že by jich bylo dvacet, já si skutečně myslím, že jich bude maximálně patnáct, ale realisticky myslím, že jich bude ještě méně. Kdy podle vás budou vysláni? Vysílání záleží prostě na vypisování tenderu a na jejich rychlých schopnostech odjet, v současné době víme o /nesrozumitelné/, o kapitánovi Tichém, víme o představiteli ministerstva průmyslu a obchodu, panu Kolerovi, kterého zařadíme do /nesrozumitelné/ téměř ihned, víme o pracovnících ministerstva zahraničních věcí, panu Přebindovi a několika dalších a samozřejmě především o velvyslankyni ministerstva zahraničních věcí, paní Hřebíčkové. Vy jste také krátce po skončení války hovořila, že je nejvyšší čas, aby české firmy se zapojily do tenderu, není ovšem problém, že české firmy na příkladě pivovaru v Basře, který byl postaven českými specialisty, se ukazuje, že české firmy přicházejí a přišly pět minut po dvanácté, protože, nemýlím-li se, tak právě při možné rekonstrukci pivovaru v Basře byli daleko rychlejší Dánové. Ne, já se rozhodně nedomnívám, děkuju, že jste se dotkl té takzvané třetí roviny, to je skutečně ekonomická účast při rekonstrukci Iráku, a podívejte se, ta situace je taková, že skutečně v současné době ještě v Iráku nefungují hotely, neteče voda, na mnoho místech není elektřina, některé silnice a mosty nejsou průjezdné, nefungují mezinárodní letiště. To znamená, vypravit jakoukoliv podnikatelskou misi, jako že v Čechách je několik institucí připraveno tyto mise uspořádat, na to prostě ještě zdaleka není čas. Jak to ale, že to uspořádali například na tom příkladu pivovaru v Basře Dánové? Jedná se o jinou věc. Jde o společnosti, které v oblasti již působily, které tam mají bohaté kontakty a styky, kteří se stýkají s Iráčany mimo území Iráku a kteří dokáží prostě toho svého hlubokého know-how využít tak, aby se do oblasti vypravili. Ale i z Čech již společnost Novotech a pan inženýr Šedivec a kontaktoval nás samozřejmě pan generální /nesrozumitelné/, vlastně ti, kteří v té oblasti již byli, tak se připravují a hledají cesty, jak se do oblasti dostat. Já si nemyslím, že bychom byli tolik zaspali a v současné době si nemyslím, že jde ještě zatím, ono jde o řád týdnů, o nastartování té bilaterální rekonstrukce, zatím skutečnost je opravdu taková, že jediné finanční prostředky, které se v oblasti pohybují, jsou americké peníze, jsou peníze americké vlády. Ta má striktní pravidla, že své peníze vlastně kanalizuje, chaneluje, dává prostřednictvím USD a pro všechny posluchače /nesrozumitelné/ a všechno, co se v irácké ekonomice v současné době děje, je skutečně na tomto serveru, ano, byl zadán veliký projekt společnosti Bechtel a je to opravdu projekt manažerský, čili to není projekt na jednu konkrétní rekonstrukci, ale právě proto, aby mohlo dojít k celkové rekonstrukci, tak od /nesrozumitelné/ Bechtel dostal celkovou zakázku na management reconstruction, to znamená, že Bechtel v této době nedělá nic jiného, než shání desítky a desítky subkontraktorských firem, které tento projekt naplní, já doufám a vím, že i české firmy se na Bechtel kontaktují a že by bylo možné a v tento moment především právě doporučuji ten subkontraktorský přístup k americkým společnostem, který se mi jeví jako daleko větší šance než čekání na udělení konkrétních kontraktů iráckými ministerstvy, které ... Nedá se, promiňte, ale nedá se říci, že stejně budou upřednostněny americké firmy v těch tenderech Bechtelu a podobně i v těch podmínkách, které jsou? Ale já si myslím, že je nutno rozdělovat dvě roviny, je to skutečně finanční a projektový management, kde Američané budou mít /nesrozumitelné/ právě proto, že mají kapitálové zázemí, ale já se domnívám, že oni sami vyhodnocují situaci v Iráku jako zatím situaci velice nebezpečnou a nepříznivou pro pohyb amerických občanů. Jinými slovy řečeno, Bechtel bude dělat finanční a projektový management, ale konkrétní inženýrské práce určitě nebudou dělat Američané a nastoupí firmy ať již bulharské, anebo oni právě říkají, raději české. Vy jste doslova řekla koncem dubna, že nikdo nepochybuje o skutečně masové účasti českých podniků na procesu rekonstrukce Iráku. Stručná otázka, není to příliš optimistická vize? Já se domnívám, že není, je to skutečně závislé na tom, na kolik naše podnikatelské subjekty samy budou chtít. Vojenská jednotka v první fázi byla přítomna, vytvořila prostor, česká diplomacie tento politický prostor potvrdila, prostor vojenský a politický zde máme, je na českých firmách, jak ho naplní, samozřejmě, že k tomu ještě potřebujeme právě účast těch stabilizačních silách v té druhé fázi, nicméně my v současné době třídíme stovky a stovky nabídek českých firem, které nám již přichází ve správné anglické formě s odvoláním na reference od amerických společností, s americkými normami, toto všechno si paní velvyslankyně Hřebíčková s sebou odvezla a ta situace je následující. Podaří-li se nám umístit dostatečně vhodné odborníky do jednotlivých iráckých ministerstev, kteří zde budou prostřednictvím úřadu pro rekonstrukci působit jako poradci, tak samozřejmě jejich šance později ovlivnit výběr tendrových řízení a zde je nutné říct, nebude žádná přechodná správa Iráku prostřednictvím OSN, jedinou a základním smyslem konání současné americké administrativy je co nejrychleji dospět k irácké vládě, k irácké přechodné autoritě, která formálně a oficiálně převezme ministerstva a budou to skutečně jednotlivá irácká ministerstva, tím formálním subjektem, který bude podepisovat všechny ty ropné, energetické a vodní kontrakty, bude irácká vláda samotná. Jak zadobře budeme s touto vládou, jak přítomni budeme na těch ministerstvech, to a jakým způsobem naše podniky za takový měsíc, dva měsíce, tři měsíce budou konkrétně kontaktovat jednotlivá irácká ministerstva, to je ten prostor, to je to dění, které ovlivní přítomnost českých společností. Vy myslíte, že je to tak krátký běh, běh na tak krátkou trať, během několika měsíců že je reálné, že by začala fungovat irácká správa? Já podle všeho i ze včerejších rozhovorů s americkým velvyslancem, s generály Garnerem, Crossem a s lidmi v Basře se skutečně domnívám, že Američané postaví IIA, ajajaj, /nesrozumitelné/ tak, jak bylo rozhodnuto na bagdádské konferenci maximálně do jednoho měsíce, čili skutečně maximálně do jednoho měsíce by mělo dojít k tomu, že v Iráku vznikne subjekt schopný kontraktovat. Jedná se totiž o to, že je potřeba zprovoznit bývalé /nesrozumitelné/, to znamená vývozní, exportní iráckou společnost, která potvrzovala vývozy ropy tak, aby mohla ropa začít být prodávána a zpětně naplňovat /nesrozumitelné/, bez finančních prostředků na /nesrozumitelné/ je irácká rekonstrukce nemožná. Takže to je jeden z důvodů, proč se skutečně s tím procesem spěchá. Druhý důvod je samozřejmě nebezpečí politické vakua v Iráku jako takové a třetí důvod je, promiňte mi, ten, my si všichni myslíme, že Američané spravují, okupují, ovládají, řídí, centralizují Irák. Opak je pravdou, Američané jsou velice nešťastní, v Iráku je situace poměrně velmi zoufalá a věřte či nevěřte, podstatnou snahou Američanů je co nejrychleji se dostat zpátky domů, ta situace je zcela opačná, než je vnímáno v České republice. Iráčané, intelektuálové až po kmenové vůdce klečí na kolenou a prosí Američany, aby ještě pár týdnů a měsíců vydrželi a Američané se snaží, seč mohou, ten proces politické obnovy urychlit tak, aby mohli co nejdříve z té země odejít. Zaměříme-li se na to, jak si představujete masovou účast českých podniků v budoucnosti, pokud bude Česká republika včas na správných místech, jak by taková masová účast českých podniků, můžete-li odhadnout číslo? Víte, masová účast je skutečně něco, co zní příliš mně tedy minulostí, já to slovo nemám ráda, já bych hovořila spíše o široké účasti, kterou bych právě měla na mysli to, že doufám, že by se do procesu irácké rekonstrukce mohly zapojit ty firmy českého průmyslu, které zde již působily. Já teď nechci jaksi nikoho preferovat, namátkou ČKD, ČKD DIZ, Královopolská, Armaturka, Blansko, a to jsou součásti Škody a Škoda, která dělá také dopravní prostředky, to jsou všechno oblasti, které inženýři, kteří Irák poměrně dobře znají a my doufáme, že se podaří jejich návrat do oblasti. Chtěla bych upozornit, že se příliš mnoho slibuje od ropného sektoru, ropný sektor, aby mohl udržovat alespoň základní /nesrozumitelné/ státu Irák, byl udržován v poměrně dobré kondici a zdaleka to není asi ta hlavní oblast, kde bude nejvíc finančních prostředků se pohybovat, my si myslíme, že to bude především sektor energetiky. Je zcela zničená energetická soustava státu Irák, takže všechno vysoko, středněnapěťové vedení, /nesrozumitelné/ stanice, transformační stanice, elektrárny, to bude zdaleka největší byznys a zde právě vidím největší šance pro české firmy. Dále, ale to přijde až za několik měsíců, ne-li třeba za rok, bude obnova vodního sektoru státu Irák a veliká účast bude v telekomunikacích, ale tam já si myslím, že bude veliká soutěž s americkými společnostmi a samozřejmě strojírenství, všechny dílny, drobné dílny, střední dílny, malé kovové výrobny, všechny typy kováren, tam já vidím druhou velikou šanci pro působení českých společností, takže ještě jednou, kovoprůmysl, strojírenství jako jedna oblast, energetika, energetika jako druhá oblast a samozřejmě naši bývalí olejáři a producenti trubek, myslím si, že také na tom trhu budou mít své místo. Říká česká velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková. Děkuji za vašich třicet minut, které jste věnovala BBC, děkuji za to, že jsme mohli vysílat od vás z rezidence v Kuvajt City a věřím, že se někdy v Praze, potkáme se v Praze a kdy to bude? To je v tomto momentu velice otevřená otázka, děkuji za vaši návštěvu na našem balkóně a děkuji především na tu možnost tlumočit všechny tyto informace české veřejnosti a držím českým firmám palce, doufám, že se nám to společně opravdu podaří. Jana Hybášková, česká velvyslankyně v Kuvajtu. Takové bylo Interview BBC, od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
