| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 6. května 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Česká polní nemocnice v Iráku | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Dehydratace a chronická onemocnění - to jsou hlavní problémy, s nimiž se zatím setkávají čeští zdravotníci sedmé polní nemocnice v Basře na jihu Iráku.
Přepis rozhovoru Nedostatek vody, špatná lékařská péče, děti žebrající a za dolar nabízející čtyři bankovky s portrétem Saddáma Husajna, nejen takový je obrázek z Basry na jihu Iráku. Vojáci z českého kontingentu už čtrnáct dní přivážejí na jih Iráku vodu. Jeden z českých vojáků Michal Maršík říká: Michal MARŠÍK: Skoro obden jsme sem jezdili už asi čtrnáct dní. Vždy to provází takový zájem Iráčanů? Michal MARŠÍK: Vždycky. Za jak dlouho vlastně se vyčerpají ty cisterny s vodou? Za jak dlouho vy vlastně vyčerpáte veškerou vodu? Michal MARŠÍK: Je to asi tak půlhodinka, půl hodiny šest tisíc litrů, no, sedm tisíc litrů mají cisterny. Velitel Dušan Lupuljev říkal, že to je vlastně pro vojáky, české vojáky v oblasti Perského zálivu úplně nová zkušenost ta humanitární část. Co se vám honí hlavou, když tady čepujete tu vodu? Michal MARŠÍK: Je mi hlavně líto asi těch lidí a hlavně dětí, že tady trpí nedostatkem vody, jídla a asi i tím režimem. Nejen o humanitární situaci na jihu Iráku bude netradiční Interview BBC vysílané z oblasti Perského zálivu. Vítejte při poslechu půl hodiny otázek a odpovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Dnešní Interview BBC jsme pořídili na jihu Iráku - v Basře a jejím okolí. O půl sedmé ráno jsme vyjeli z hlavního města Kuvajtu Kuvajt City. Cesta na irácko-kuvajtskou hranici trvá zhruba dvě hodiny. Po další hodině přijíždíme do města Zubajda u Basry, kam čeští vojáci přivážejí několik cisteren s vodou. Vítají nás převážně děti. Na prostranství velkém zhruba jako fotbalové hřiště se sbíhají stovky Iráčanů - dětí, starších a i dospělých. Potkáváme třicátníka Adnada Fahana. Vzkaz má jediný: "Opravdu potřebujeme pomoci, hlavně vodu." Adnad Fahan říká: "Když nemáte vodu, nemůžete pít, nemůžete se mýt, zkrátka nežijete," říká Adnad Fahan. Česká velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková potvrzuje, že zásobování vodou je hlavní úkol pro spojenecké vojáky v okolí Basry, včetně českých vojáků. Jana HYBÁŠKOVÁ: Ano, dneska jim voda přestala téct vůbec, i ta voda užitková, protože se definitivně rozbil vodovodní řad. Jedná se totiž o to, že dodávky vody byly celých posledních dvanáct let v této oblasti organizovány přímo ministerstvem vnitra. Saddámův režim nechal záměrně rozbít vodovodní řady tak, aby nechal obyvatelstvo závislé na každodenních cisternových dodávkách vody. V létě je tady padesát až šedesát stupňů a ta ulice a ta čtvrť, která nebyla poslušná, tak jí prostě cisterna s vodou nepřijela, takže skutečně v Iráku existuje do dneška bizardní instituce, která se jmenuje "ministerstvo vnitra a vody". My jsme tady začali tuto činnost suplovat, dodáváme vodu. Problém je ten, že místní obyvatelé nemají ani základní vhodné nádoby na tu vodu, takže budeme muset kupovat ty kanystry, aby si vůbec tu vodu mohli odnášet. Dneska skutečně ty tři české cisterny, které sem přijely, jsou jedinou vodou, která se do třistapadesátitisícového Zubajdu dostala. Jak často jezdí české cisterny sem pomáhat? Jana HYBÁŠKOVÁ: Každý den. Kolik litrů to zhruba představuje? Jana HYBÁŠKOVÁ: Zatím jsme do Basry přepravili neuvěřitelných šest set tisíc litrů. Paní velvyslankyně, vy jste hovořila také o nádobách. Jak můžeme pozorovat, tak Iráčané přicházejí téměř s jakýmikoli nádobami - hrnce, vidím zde od konzerv, zkrátka plechovky. Vy dáváte Iráčanům nějaké plastikové barely? Jana HYBÁŠKOVÁ: Ano, jedna ze součástí pomoci, která je samozřejmě rovněž tedy početně omezena, je to, že část té vody je distribuována přímo v kanystrech tak, aby lidé dostali kanystr, se kterým si zítra mohou přijít pro vodu. V Iráku absolutně nefunguje, se rozpadl finanční systém a rozpadl se jakýkoli systém zásobování, takže ti lidé, kdyby si chtěli někde něco koupit, tak nemají kde a nemají co. Například teď vidíme, že jedna dívka nese kanystr s vodou, který hned teče, protože je prasklý? Jana HYBÁŠKOVÁ: No, ta situace je velmi bídná, ale já bych chtěla podotknout zase, nic to nemá společného s boji, nic to nemá společného s bojující koalicí. Tady nikde známky bojů nejsou vidět. Je to prostě oblast, která byla dvacet let postižena třemi válkami, byla uzavřena a byla totálně zničena kvůli šíitskému povstání v roce 1991. Je to vlastně jakási forma "kulaku", jestli se to takto dá nazvat. Skutečně okolo nás žádná, žádná ..., teďko praskl jeden veliký kanystr, v našem okolí žádné prostě známky bojů tady vidět není. Říká česká velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková. Společně s velitelem českého protichemického praporu Dušanem Lupuljevem sledujeme dav lidí, který se přesouvá za dalším českým nákladním vojenským autem značky Tatra. Dav čítá asi čtyři stovky lidí. Dušan LUPULJEV: Dav lidí, kteří čekají na vodu, kterou rozdáváme v třicetilitrových kanystrech, a protože pro ně je vzácná jak voda, tak i nádoby, do kterých tuto vodu dodávají, tak je o ni velký zájem. A vy musíte s tou tatrou jezdit? Proč? Dušan LUPULJEV: Jezdíme proto, abychom zabránili tomu, aby lidé, kteří se kolem tohoto vozidla shromáždí ve velkém počtu, aby si navzájem neublížili, tak se jim snažíme svým způsobem ujíždět tak, abychom tu vodu mohli rozdávat postupně. To znamená, že pokud by ta tatra s kanystry zastavila, tak by se na ni vrhl dav lidí, kteří by se... Dušan LUPULJEV: Ano, bylo by tam velké množství lidí, asi několik stovek a v takovémto davu samozřejmě hrozí možnost toho, že dojde k poranění osob. Velitel českého protichemického praporu Dušan Lupuljev. Ne všichni však vítají české vojáky. Například tento muž, kterého za mnou slyšíte, tak je rozezlený a říká: "Místo toho, abyste vozili vodu, raději opravte vodovod!" Protože právě v tomto třistatisícovém městě, tedy ve městě, které se jmenuje Zubajda, prasknul vodovod a vodovod jim vůbec nefunguje. Tolik naše zastavení první - zastavení, které jsme pořídili na jihu Iráku u města Basra, a to přímo v třistatisícovém městě Zubajda. Zastavení druhé, to jsme pořídili na okraji Basry na jihu Iráku, kde právě teď vzniká sedmá polní nemocnice. Sedmá polní nemocnice zatím ještě není zcela dostavěna. Vítá nás Ivan Stříbrský, anesteziolog, který zatím ošetřuje pacienty společně se svými kolegy v takovém stanu, ve vojenském stanu, kde je zřízena prozatímní ambulance. Když se podíváme, tak právě do ambulance vcházejí žena s dvěma dětmi. Je to, řekněme, ta hlavní klientela, která přichází zatím do té provizorně fungující sedmé polní nemocnice? Ptám se Ivana Stříbrského? Ivan STŘÍBRSKÝ: No, tahle ta rodinka, to bylo takový typický spektrum pacientů, kteří k nám chodí, pokud pomineme, pokud ..., jako myslím ženy s dětmi, pokud pomineme tedy starší lidi, kteří sem choději s chronickýma onemocněníma, který vlastně tady léta je nikdo neléčil, takže pro ně vlastně je to jediná šance teďka, jak se domoci jakéhokoli ošetření, jakékoli lékařské péče, protože systém zdravotnictví teď v Iráku je takovej, že vlastně všechno inkasujou cash a tihle lidi peníze nemají, evidentně prostě peníze nemají. Ti mají na základní stravu, základní oblečení, ale byť, co jsem se tady dozvěděl od místních doktorů, ta lékařská péče není nějak drahá, že by na to postupem času neměli mít, tak teďka určitě ne, teď jsou ve velkém srabu, by se dalo říci. Jak komunikujete s kolegy, kteří vlastně sídlí, řekněme, dvě stě metrů za námi v té zděné budově? Ivan STŘÍBRSKÝ: To už proběhla jednání zhruba před týdnem, takže my spolupracujeme s internou, s chirurgií, s rentgenem, kde mají teda i sonografii a vlastně každej den my tady máme jednoho doktora, kterej víceméně také koriguje ten postup, ne tedy, že by nám povídal do toho, co léčíme, nebo neléčíme, nebo jak to máme dělat, ale víceméně ta mentalita toho obyvatelstva je trochu jiná. Oni mají tendenci si povídat o tisíci chorobách a na to my zase nemáme čas. Když se podíváte tady kousek od stanu, tak tam jsou neustále davy, takže on je spíše takovej koordinátor toho, že my můžeme pracovat rychlejc, jako ne, že by to bylo na úkor kvality tý péče, ale můžeme, můžeme jich udělat víc za den, než kdyby tady nebyl, no. Je něco, co vás překvapilo při srovnání českého pacienta, se kterým jste dosud přicházel do styku a při srovnání pacienta iráckého? Ivan STŘÍBRSKÝ: No, pacient českej je, ten už je jinak vychovanej. Říkám, to je v mentalitě. Čeští pacienti jsou schopni, já už jsem to tady někomu říkal, jsou schopni si vyřvat cokoli, za jakoukoli cenu, ale tihle ti lidi jsou svým způsobem hrozně pokorní a bohabojní, dá-li se to v této, pardon, dá-li se to v týhle zemi ta nazvat, a jsou hrozně ukáznění prostě a berou to, berou to jako s vděkem. Opravdu vědí, že pro ně děláme něco, co oni i dovedou ocenit, sice tím svým "děkuju", že jo, nebo nějakým tím pozdravem, posunčinou různou, ale je vidět, že jako s péčí jsou spokojeni. Ti, který my dělat nemůžeme, to jsou ty hodně malinký děti nebo nějaký chronický věci chirurgického ražení, který my v současné době nemůžeme, no, tak posíláme právě po dohodě s těmahle těma doktoroma tady do toho kamennýho špitálu a v momentě, kdy bude rozvinuta ta polní nemocnice v plném rozsahu, tak samozřejmě je budeme přebírat a budeme dělat tu péči my. S jakými případy za vámi nejčastěji přicházejí iráčtí pacienti? Ivan STŘÍBRSKÝ: Nejčastěji to jsou dehydratace a právě ty chronický onemocnění, zanedbaní diabetici, ischemická choroba srdeční, hodně se tady teď, hodně se tady ukazuje popálených dětí, právě to je následek rabování potom, co to tady všichni opustili narychlo při postupu těch americkejch jednotek, takže lidi tady vyrabovali naprosto všechno, vůbec ..., prostě brali všechno, co je a nevěděli, co to může udělat, takže nějaký žíraviny, nějaký výbušniny, našlápli na nějaký rozbušky, takže tihle k nám choději, hodně těch popálených kupodivu je tady dost velký spektrum. A to můžete v těchto provizorních podmínkách? Pokud bychom měli popsat, v jakých podmínkách pracujete, tak je to stan, který je i poměrně špatně odklimatizováván, pracujete, v kolika asi? V padesátistupňových vedrech? Ivan STŘÍBRSKÝ: No, těch čtyřicet, padesát tam bude. Když tam jsme těch šest hodin denně minimálně, no, a na to si zvyknou časem. Je to hrozný, ale jde na to zvyknout, no. A v těchto podmínkách dovedete ošetřit popálené pacienty a provádíte i takové složité zákroky? Ivan STŘÍBRSKÝ: Samozřejmě, popáleninu ošetřit zase není zas až tak složitá záležitost. Můžeme tady dodržet veškeré sterilní ... tady přitom převazování, takže tohle můžeme a vidíme, že i ta péče je velmi kvalitně poskytována našima chirurgama, takže i když nám chodí na kontroly, tak my to vidíme, že ten postup toho hojení je opravdu tak, jak má bejt, takže žádná infekce. Máme opravdu tyhle možnosti, že to můžeme i v těchhle skromnejch podmínkách. Existuje něco, co vás zarazilo, když jste přijel sem do Basry a začal tady působit jako lékař? Ivan STŘÍBRSKÝ: No, já už nějakou misi za sebou mám, takže leccos už jsem viděl, ale je fakt, že v takovýmhle, v takovýhle zeměpisných nějakých šířkách jsem ještě nebyl a ta Basra mě teda překvapila. Mělo by to bejt město zhruba milionový, ale připadá mi, že tady žijou nějak jen ty předměstí a ten život je srovnatelnej, co je možný vidět v Indii, co je možný vidět vyloženě v těch rozvojovejch státech, ale je to následek skutečně tý dlouhodobý devastace toho hospodářství, toho, že vlastně ti lidi nemohli dělat vůbec nic. Je to na nich vidět a spousty, čím dál více se jich jako hlásí k tomu, že vlastně teďka je vidět, že mají před sebou rozjezd a že můžou dělat, že budou žít možná víc jako lidi, no. Kolik zhruba pacientů denně ošetříte a nabídněte srovnání s českými podmínkami? Ivan STŘÍBRSKÝ: Těžko vám srovnám s českými podmínkami, protože já jsem anesteziolog, takže my ambulanci nemáme v našem oboru. My spíš máme ambulanci bolesti a víceméně až spektrum naší činnosti je na sálech a na lůžkových odděleních, kde jsou teda těžce zranění pacienti, postižení po infarktech a tak dále, takže tohle já ..., počty vám nemůžu srovnat, jestli je jich víc nebo míň. Včera jsme zrovna tady měli sedmdesát sedm pacientů, včetně našich tří tedy, takže ... ne, mimo našich tří, takže celkem osmdesát, no a jinak kolem těch čtyřiceti tak počítám, těch čtyřicet je takovej průměr denně, kterejch jich tady přijde, no. Říká anesteziolog Ivan Stříbrský. Já vám děkuji za rozhovor a někdy na shledanou. Zastavení třetí a poslední, hostem u mikrofonu BBC velitel sedmé polní nemocnice, plukovník, doktor Mojmír Mrva. Vítejte u mikrofonu BBC, hezký dobrý teď už večer. Mojmír MRVA: Posluchačům BBC dobrý večer. Čtrnáct dní jste v Basře se sedmou polní nemocnicí. Jakých bylo těch prvních čtrnáct dní? Mojmír MRVA: Velmi krušných a horkých. A krom toho v souvislosti s budováním sedmé polní nemocnice? Mojmír MRVA: Neobyčejně napjatých, pracovních, vyčerpávajících. Vy jste velmi stručný. To tak i s vojáky? Mojmír MRVA: U jednobuněčného chirurga nemůžete čekat nic jiného. Co to znamená jednobuněčný chirurg? Mojmír MRVA: V kombinaci s vojákem je to úplně hrozná věc. Tak, ale teď k samotnému budování sedmé polní nemocnice. Můžete už říci, kdy kompletně bude celá sedmá polní nemocnice přepravena a kdy by bylo možné zahájit, řekněme, plnohodnotný provoz, protože, jak jsme posluchačům zprostředkovali, zatím lékaři sedmé polní nemocnice doslova úřadují v takovém provizorním stanu? Mojmír MRVA: Od doby, kdy budeme mít přesunut do místa nasazení veškerý materiál, předpokládáme, že by nemocnice mohla být rozvinuta během sedmi až deseti dní. Kdy ten materiál tady bude, přesně nevíme, ale poslední zprávy jsou pozitivní, optimistické. Během posledních čtyřiadvaceti hodin přiletělo zhruba, přiletěla čtyři letadla, takže pokud bude stejným tempem překládka nebo transport pokračovat, měli bychom do týdne mět materiál tady. Co bylo nejsložitější v těch prvních čtrnácti dnech? Když jsme si spolu prohlíželi dnes areál sedmé polní nemocnice nebo místa, kde budou stát, tak to bylo na močálech a na bažinách, nemýlím-li se. Bylo zapotřebí navést nějaký písek a štěrk? Mojmír MRVA: No, ne snad přímo močál a bažina, ale skutečně bylo třeba zavřít oči, abych si dokázal představit, že na tomto místě vyroste vojenská polní nemocnice. V posledních dnech už je situace značně lepší, terén je připraven, zavážíme ho štěrkem tak, abychom tam neměli mokro v případě dešťů a můžeme začít stavět. Nemýlím-li se, tak v současnosti je zhruba dvě stě padesát vojáků, příslušníků sedmé polní nemocnice tady v Basře. Kolik celkem lidí přijede a s jakým počítáte koncovým stavem? Mojmír MRVA: Původní plán zněl na dvě stě osmdesát tři lidí kontingentu, v poslední době a obzvlášť v souvislosti s návštěvou ministra obrany dochází k určitým návrhům na změny. Není vyloučeno, že konečný počet bude ještě trochu větší. Ty změny, o nich před chvílí doslova hovořil ministr obrany Jaroslav Tvrdík, souvisejí i s rozvozem vody, nebo jaké další změny máte namysli? Buďte, prosím, konkrétní. Mojmír MRVA: Souvisí celkově s humanitárním posláním naší mise, takže nejenom s poskytováním zdravotní péče, ale samozřejmě také s rozvozem a zásobením vody, s tréninkem místních obsluh pro úpravny vody, které dostane lid jižního Iráku od nás jako humanitární dar. My jsme v úvodu Interview BBC informovali a pokusili jsme se zprostředkovat posluchačům obrázek, jaký se naskýtá na jihu Iráku v okolí Basry, kam čeští vojáci navážejí tisíce litrů vody. Ty úpravny vody, kterých je, nemýlím-li se, třicet, budou dopraveny kdy a kdy byste mohli začít se školením obsluh, aby mohly začít fungovat? Mojmír MRVA: Prvních čest úpraven už je na místě, čekáme na dodávku dalších. Zatím se zpracovává koncepce školícího místa. Pravděpodobně budeme školit místní obsluhy v průběhu pěti až sedmi týdnů tak, aby byly schopny s úpravnami pracovat, potom si je rozmístí na jednotlivá odběrní a úpravní místa tak, aby mohly sloužit svému účelu v místě dodání. Máte zhruba představu, kde by ony úpravny vody měly zhruba fungovat? Mojmír MRVA: Zatím je zpracováván projekt v souladu nebo v součinnosti s představiteli místní samosprávy v Basře. Jaká je vůbec reakce místní samosprávy na těch prvních čtrnáct, respektive zhruba měsíc fungování sedmé polní nemocnice, její výstavbě a prvních výsledků? Mojmír MRVA: No, tak zezačátku je třeba říci, že pojem "samospráva" je zatím málo podobný tomu, pod čím jsme zvyklí tento výraz chápat my. Zatím jsou to skupiny, které k sobě hledají cestu a hledají společné cíle, jak postupovat při obnově Iráku vpřed. Tak, jak se nám s nimi daří spolupracovat, z toho vychází i jednotlivé projekty, které se postupně budeme snažit plnit. Součástí je samozřejmě zásobení vodou a úprava vody. A jaké další projekty? Můžete být konkrétní? Mojmír MRVA: Byly ty projekty součástí jednání dnes a budou samozřejmě další součástí jednání i v budoucnosti. Jedná se o možnost účasti na posílení zdravotní péče v místě a některé další projekty, o kterých zatím nechci mluvit, protože jejich jaksi celkový počet a kvalitu neznám. Pane plukovníku, dnes jsem měl tu možnost prohlédnout si, řekněme, kamenný špitál, kamennou nemocnici, která je poblíž sedmé polní nemocnice, nebo, mohu-li to říci, ona je součástí toho prostoru? Mojmír MRVA: No, jsme uvnitř areálu vojenské nemocnice, který je dostatečně velký tak, aby mohl pojmout i naše polní zařízení. Tato nemocnice určitě nebyla v nejlepším stavu i před válkou, ale v průběhu války došlo k jejímu vyrabování, k odvezení materiálu a teď začíná pracovat a poskytovat zdravotnické služby znovu zcela od začátku. Pokud bych měl posluchačům tu situaci popsat, je opravdu z hlediska medicíny obdivuhodné, za jakých podmínek jsou vůbec schopni operovat iráčtí lékaři, kteří pracují v té kamenné nemocnici. Dnes jsem viděl dva operační sály, které připomínaly operační sály v České republice zhruba v 60. letech a i tehdy v 60. letech v Československu byla to daleko kvalitnější technika, se kterou pracovali tehdejší pracovníci, protože to, co mají k dispozici iráčtí lékaři, je ..., viděl jste ty operační sály a průběh operací, za jakých vlastně oni jsou schopni operovat? Mojmír MRVA: Dva moji lékaři z našeho týmu se prvních operací účastnili, takže mám zprostředkované informace o situace na operačním sálu. Jenom bych chtěl říci, že je potřeba posuzovat situaci ne očima našima, ale trošičku se na to dívat i očima, kterejma jsou zvyklí posuzovat svoje poměry oni sami. No, ale i oni sami říkají, že ty přístroje, které tam mají, že jsou zhruba z 60. let a že hlavně jeden z lékařů mi říkal: "Hlavně, aby nám přišla trochu modernější technika, abychom mohli provádět moderní operace." Počítá se s tím, že by vlastně začali ti iráčtí pacienti, kteří v současnosti jsou léčeni v té kamenné nemocnici, přecházet do české polní nemocnice, nebo jaká bude komunikace těch dvou složek té klasické nemocnice, která v Basře je, irácké a sedmé polní? Mojmír MRVA: No, plánujeme společnou práci v péči na zdraví, v péči o zdraví pacientů tak, aby se kvalita práce našich kolegů dostala na vyšší úroveň. K tomu samozřejmě napomohl už i první humanitární dar, který byl předán velvyslankyni České republiky v Kuvajtu. Paní Hybáškovou byl ten dar přijat s velikým zadostiučiněním, s velikou radostí a určitě pomůže v další práci a spolupráci mezi oběma týmy. Který dar to byl? Můžete být opět konkrétnější? Mojmír MRVA: Byly předány soupravy chirurgických nástrojů pro kostní operace a pro traumatologii, další humanitární dary v podobě zdravotnického materiálu a léčiv jsou nachystány. Co se ještě, řekněme, Basře a vám osobně nedostává a co by mohly třeba nabídnout a je zde vůbec možnost, aby spolupracovaly neziskové organizace s vámi a aby fungovaly i jako jistý distributor humanitární pomoci? Je zde taková možnost? Mojmír MRVA: No, kladete otázky, které bych očekával po delší době přítomnosti v misi. Ta spolupráce s nevládními organizacemi a s dalšími humanitárními organizacemi teprve čeká na svůj začátek. Jsme v misi teprve druhý týden, nemocnice ještě nestojí, ale už se snažíme navázat kontakty právě s pracovníky těchto organizací tak, aby byla spolupráce co nejefektivnější. Z toho, co říkáte, to znamená, že v budoucnu budete fungovat i jako most mezi humanitárními organizacemi a iráckým lidem? Mojmír MRVA: Zahájili jsme první kroky, první kontakty jednak směrem k našemu velení, to znamená k příslušníkům americké armády, jsme v kontaktu s příslušníky britské armády. V současné době je v Iráku na návštěvě paní Janina Hřebíčková, která bude reprezentovat Českou republiku v organizace ORHA, která se bude starat o rekonstrukci a humanitární podporu Iráku, takže si myslím, že na ten skromný začátek, ty kroky byly dostatečné a že budou úspěšné a budou pokračovat i v budoucnu. Hovoříte o skromném začátku. Kolik operací a kolik zákroků už lékaři provedli a můžete z toho medicínského hlediska popsat, jaké zákroky jsou zatím nejběžnější? Mojmír MRVA: Jenom bych upřesnil, zatím z našeho týmu pracuje tým pro ambulantní péči, čili operační sály naší nemocnice ještě nejsou připraveny k provozu. Naši lékaři se účastnili prvních úvodních operací dohromady s týmem nebo přímo v týmu lékařů vojenské nemocnice. Jednalo se o operace typu kýl a řešení střelných poranění. A teď v té ambulanci, o jaké případy zhruba jde a s čím se vlastně Iráčané obracejí nejčastěji na naše lékaře? Mojmír MRVA: No, je to nepředstavitelně široké spektrum diagnóz u všech věkových kategorií pacientů, takže těžko něco vypíchnout, statistiky ještě nemáme. Viděli jsme případy chronické tuberkulózy, viděli jsme závažné popáleniny, měli jsme v rukou minová poranění, střelná poranění. Je toho skutečně hodně. Jak hodnotíte jako lékař, jako profesionál úroveň péče o zdraví Iráčanů a jejich zdraví, jejich zdravotní stav? Mojmír MRVA: Nerad bych se dopouštěl ukvapených závěrů. Nejsem seznámen dopodrobna se situací, která tady byla před naším příchodem, jisté však je, že systém nebo režim Saddáma Husajna příliš o zdraví svých občanů nepečoval, alespoň ne tady v sektoru jih, tam, kde je nemocnice nasazena. To znamená, že pozorujete zanedbalost a ty choroby, se kterými se setkáváte, jsou čistě způsobeny zanedbalostí a špatnou zdravotní péčí? Mojmír MRVA: Ta nedostupnost lékařské péče se na tom určitě podepsala. Jak pak bude fungovat, až bude sedmá polní nemocnice tady v Iráku, na jihu Iráku, až bude kompletní? Jaké všechny služby budete moci poskytnout? Mojmír MRVA: No, máme s sebou zkušený tým chirurgů, máme s sebou internisty, budeme mít jednoho pediatra, hematologa, radiologa, mikrobiologa i stomatologa. Tento tým, myslím, svým zaměřením dokáže základní péči poskytnout docela odpovídajícím způsobem. Pokud se ukáže nutné, do budoucna můžeme svůj tým posílit některými specialisty, které s sebou zatím nemáme. Počítáte tedy s tím, že v průběhu času bude váš tým doplňován například o specialisty a o další lidi? Hovořil jsem o současném stavu asi dvou set padesáti členů sedmé polní nemocnice, s jakým navyšováním počítáte zhruba? Mojmír MRVA: No, celková výše příslušníků kontingentu by měla přesáhnout hodnotu tří set, ale o konečných číslech se stále ještě jedná, takže bych nechtěl předbíhat vývoj situace. Když se teď zaměříme na tu osobnější stránku. Je něco, co vás v souvislosti s tím, že velíte sedmé polní nemocnici, co vás překvapilo? Mojmír MRVA: Překvapila mě chuť lidí do práce a jejich nezdolná, nezdolná chuť pokračovat a jejich optimismus a víra v to, že to dokážeme. Říkáte, že takovému kolektivu se snadno velí? Mojmír MRVA: To bych rád hodnotil až po skončení mise. Ta mise bude dlouhá půl roku, nebo se pravděpodobně počítá s tím, že by někdy v budoucnu jste rotovali? Mojmír MRVA: Po konzultacích s ministrem obrany víme, že se chystá, nebo že se chystá naše rotace zhruba po šesti měsících našeho působení tady, ale šedivý je ..., šedivá je teorie, zelený je strom života, takže všechno může být jinak. Když se zaměříme na to, jestli se nemýlím, vy jste také působil v několika zahraničních misích, můžete srovnávat přípravu vyslání sedmé polní nemocnice s těmi misemi předchozími, o nichž jste slyšel, nebo které jste viděl na vlastní oči? Mojmír MRVA: No, tahle byla pro mě ze všech nejobtížnější a ještě pořád je a ta obtížnost trvá. Je to už moje sedmá mise, ale myslím, s něčím tak rozsáhlým, závažným a obtížným jsem se ještě nepotýkal. V čem ta závažnost především spočívá? Mojmír MRVA: No, souvisí to s objemem přepravovaného materiálu, s personální prací před výjezdem do mise, s obtížnými podmínkami po příjezdu do místa nasazení, i s tím, že na rozdíl od minulých misí tady vnímáme přeci jenom více tu jazykovou bariéru. Kdo vám právě v té jazykové bariéře pomáhá a kdo je vaším pomocníkem? Mojmír MRVA: Vyvezli jsme s sebou v týmu dva specialisty arabisty, je to pan inženýr Dušátko a pan Václav Richter, třetí arabista by měl posílit náš tým po skončení mise Enduring Freedom a měl by k nám z řad NBC jednotky přestoupit co nevidět. Je poměrně složité navázat kontakt s pacienty, protože nemoc je, řekněme, i subjektivní, má subjektivní složku, tudíž jazyk, který zprostředkovává onu komunikaci, asi musí být překážkou, byť máte tlumočníky? Mojmír MRVA: Pacient, který očekává, že mu lékař pomůže, určitě přistupuje do toho kontaktu s určitou důvěrou a ta potom pomáhá tu jazykovou bariéru překonávat. Když k tomu přidáme ještě velmi slušně připravené arabisty, myslím si, že ten problém dokážeme zvládnout. Co byste si přál, až skončí vaše mise za půl roku, až, předpokládám, spolu budeme komunikovat v pražském studiu BBC, tak jaká slova byste chtěl adresovat posluchačům? Mojmír MRVA: Chtěl bych vyslovit přání, aby reportéři BBC se mnou neměli takovou práci jako až dosud. Proč si myslíte, že jsem s vámi měl práci? Mojmír MRVA: No, uhnat mě k rozhovoru na dobu několika minut, není ta nejlepší, nejlehčí práce a právě s vaší stanicí nemám to nejlepší skóre. Tak, teď jste si ho napravil vašimi zhruba dvaceti minutami, které jste věnoval BBC. Já vám velmi děkuji za vašich třicet minut a věřím, že se ve zdraví sejdeme v Praze. Díky a na shledanou. Mojmír MRVA: Děkuji, na shledanou. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
