| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| čtvrtek 17. dubna 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Eliška Wagnerová | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Eliška Wagnerová je proti zavedení lhůt pro činnost soudů, místo toho navrhuje jejich penalizaci.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích O práci českých soudů se opět píše na prvních stránkách novin. A to v souvislosti s případem soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Jiřího Berky. Ten předminulé pondělí poslal na základě padělaných listin Union banku do konkurzu. Soudce čelí obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Berka se brání tím, že byl uveden v omyl na základě padělaných listin, a proto své první rozhodnutí o konkurzu na Union banku později zrušil. Vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský věří podle svých slov pro BBC, že případ soudce Berky je ojedinělý. Rychetský však dodává: Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády, ministr spravedlnosti (ČSSD) (zvuková ukázka): Na druhé straně jsem si plně vědom toho, že v oblasti fungování soudnictví jsou dvě úzká místa, která mohou vytvářet docela vhodné prostředí pro korupci. Prvním je vedení obchodních rejstříků, ale to druhé místo je vážné, a to je výkon konkurzního soudnictví. Konstatuje v rozhovoru pro BBC vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Nejen o stavu české justice bude následujících třicet minut. Před námi je půl hodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla místopředsedkyně Ústavního soudu České republiky Eliška Wagnerová. Vítejte v BBC, hezký dobrý den. Dobrý den. Nezávislost justice, to bylo jedno z hlavních témat, o němž hovořila Eliška Wagnerová, když byla ve funkci předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky. Použila byste v souvislosti se současným stavem české justice slovo nezávislá? To je problém. Samozřejmě. Samozřejmě ano, nebo samozřejmě ne. Ambivalentní odpověď, jo, protože od té doby, co jsme spolu hovořili naposledy, se v podstatě mnoho nezměnilo, až na nález, tedy mnoho, mnoho změnilo se potud, že nález Ústavního soudu vyzněl jednoznačně k zákonu o soudech a soudcích, nicméně novela, která tedy včera nebyla v Poslanecké sněmovně odsouhlasena, zákona o soudech a soudcích, kterou předkládal ministr spravedlnosti, v mnoha ohledech nerespektovala nález Ústavního soudu, jinými slovy, optimismus i skepse jsou slova, která jsou na místě. To je velmi zajímavá odpověď. Pojďme si jí rozebrat podrobněji. Když hovoříte o středečním jednání Poslanecké sněmovny a zamítnutí novely zákona o soudech a soudcích, je nutné říci ještě B. Že poslanci ve středu schválili novelu Ústavy České republiky, která v budoucnu umožní, aby zrušené pasáže ze zákona o soudech a soudcích nebyly v rozporu s Ústavou České republiky. Co toto řešení? No, to je právě věc, která mě opravdu mrzí, že ústava prošla, zákon tedy nikoliv. Je to paradoxní. Mělo obé neprojít? Já si myslím, že především neměla projít tedy ta ústava. Ta skutečně, ta neměla projít, protože, podívejte se, v tom textu, tak nebo v té novele, tak, jak prošla, ona zakládá fikci, ona zakládá fikci, kterou dříve obsahoval zákon. Teď jí obsahuje ústava. Já se ptám, je na místě, aby ústava obsahovala fikce? Jakou fikci? Můžete být konkrétní pro člověka, který nemá právnické vzdělání? Ano, budu konkrétní, jistě. Budu konkrétnější. Ústava totiž říká, že soudce nesmí vykonávat žádnou funkci ve veřejné správě, kromě jiných. A nyní ústava říká, s výjimkou tedy, budu parafrázovat, nevím to přesně, s výjimkou nebo za funkci ve veřejné správě se nepovažuje státní správa soudu, se nepovažuje. Ono to je, ale se nepovažuje. Čili, jako hrajeme si na něco, že není, ačkoliv všichni víme, že to tak je. Abychom si celou situaci ujasnili. Tak soudci o posílení závislosti české justice na státu hovořili právě v souvislosti se zákonem o soudech a soudcích. Jak již bylo řečeno, Ústavní soud zrušil v zákoně o soudech a soudcích například pasáže, podle kterých se měla na celoživotním vzdělávání soudu podílet jen Justiční akademie, zrušil i ustanovení, která umožňovala jednak přezkoumávání způsobilosti soudců k výkonu soudcovského mandátu a jednak přidělování soudců na omezenou dobu jednoho roku k ministerstvu spravedlnosti na odbornou stáž. Vám se tedy nelíbí to řešení změnit ústavu, a pak přijmout podobný zákon, který už nebude v rozporu s ústavou? No, rozhodně ne, protože podívejte se, to je změna účelová té ústavy. Podívejte se, nález z Ústavního soudu hovořil jasně. Hovořil jasně v tom smyslu, že celé vymodelování vztahů soudnictví, exekutivy, případně zákonodárné moci, musí být učiněno tak, aby byla dodržena v základních obrysech dělba moci ... A co když někdo namítne, že účelové se může jevit rozhodnutí Ústavního soudu, protože rozhodovali soudci a zkrátka ... Tak já vám do toho vpadnu, pane Moravče, ústavní soudci se sice říká, ale soudci Ústavního soudu nejsou vlastně soudci v tom smyslu soudců obecných soudů. Oni jsou to představitelé státu, jo, a teď bychom mohli začít velmi teoretickou debatu o tom, zda Ústavní soud je vůbec soud, anebo zda je to ústavní orgán, který pracuje soudními metodami. Takže to je debata teoretická ... A když vysvětlíte veřejnosti, že tak je zkrátka Ústavní soud vnímán, protože je to soud. Že je tak vnímán, no, to je jiná věc. To je potřeba tedy vidět, slyšet, ale jak vám říkám, ústavní soudci nejsou soudci, notabene většina ústavních soudců těch současných nikdy nebyla soudci soudů obecných. Dívají se na práci soudců obecných soudů velmi kriticky, což je koneckonců poznat z nálezů Ústavního soudu. Já sama sice jsem strávila v obecné justici, tedy na Nejvyšším soudu, šest let, ale myslím si, že i já jsme velmi známá, snad, doufám, veřejnosti svým velmi kritickým postojem k obecné justici, čili já mám pocit, že tady ten výrok, který jsem si přečetla, padl v té Poslanecké sněmovně při prvním čtení, že rozhodovali soudci o soudcích, ten není podložený fakty, to je pouhý populistický výkřik. A poslanci podle vás účelově mění ústavu? Podle mého soudu je to účelová změna ústavy. Jak bylo řečeno, Poslanecká sněmovna ve středu neschválila novelu zákona o soudech a soudcích na rozdíl od změny Ústavy České republiky, vicepremiér, ministr spravedlnosti varoval, že neschválení novely způsobí například to, že od 1. července by předsedové soudů neměli právo stanovovat rozvrh práce, nebylo by možné jmenovat a odvolávat předsedy soudů a předsedové soudů by neměli právo vykonávat správu svého vlastního soudu. Takže za této situace by podle vicepremiéra Rychetského soudy přestaly prostě fungovat. Datum 1. července, připomínám, je důležité, protože na základě rozhodnutí Ústavního soudu přestane právě od tohoto data platit převážná část ustanovení dosavadního zákona o soudech a soudcích, je možné malovat čerta na zeď? Ne, já vám do toho vpadnu. Tak především nejde o to, že by přestala platit převážná část těch ustanovení. Přesně řečeno, přestanou platit ustanovení, která se týkají právě správy soudů. To, co říká pan ministr, je pravda potud, lpíme-li tedy na velmi formálním výkladu všeho, co tedy k tomu zákonu patří. Podívejte se, ... Vy sama víte, ale jak se v Čechách vykládá právo, formálně ... Já to vím, no, ale podívejte se, já z druhé stany také vím, že kdysi, a to už je hodně dávno, nějakých šest let zpět, Ústavní soud rozhodl o zrušení jistého ustanovení v zákoně, které říkalo, že o přeřazování vězňů z jedné skupiny nápravné výchovné do druhé rozhodoval správní orgán, ano, Ústavní soud řekl špatně, měl by to dělat soud. A jenom to škrtl. A najednou tu nebyl nikdo, kdo by měl rozhodovat. Praxe sama přece musela vypomoct. Sáhla k předchozí úpravě, k té, která platila před tím, než ta nová byla zrušena a prostě začal rozhodovat soud. Já se domnívám ... Rozumím vám správně, že Pavel Rychetský zbytečně maluje čerty na zeď a že se nedá říci v případě, že nebude schválena novela zákona o soudech a soudcích do 1. července, že by nastal nějaký kolaps české justice? Podívejte se takto, já rozumím ministru spravedlnosti, že říká to, co říká. Na druhé straně si myslím, protože pochopitelně má zájem, aby ten zákon nakonec schválen byl. Ale z druhé strany já si opravdu myslím, že kdyby tomu tak nebylo, tak pevně věřím, že k žádnému kolapsu nedojde. Že si praxe poradí. A co je lepší, když říkáte, že ke kolapsu nedojde, podobně argumentuje opozice, například poslanci Občanské demokratické strany, že vicepremiér Pavel Rychetský zbytečně vyhrocuje svoji argumentaci. Co je lepší, aby novela zákona o soudech a soudcích procházela ve stavu legislativní nouze, tedy ve zkráceném řízení, aby do 1. července ... Pane Moravče, řeknu vám to takhle. Bude-li ta novela stručnější, bude-li, řekněme, zkousnutelnější pro všechny opoziční strany a teď myslím obě dvě, nejenom pro ODS, ale i pro KSČM, která mimochodem, jak jsem informovaná, dávala pozměňovací návrhy, které se velmi blížily představám uvedeným v odůvodnění nálezu Ústavního soudu, čili bude-li ta novela, ten nový návrh reflektovat alespoň některé z nich, já to uvítám. A samozřejmě legislativní nouze by se nemělo na to užívat, ale z druhé strany znovu říkám, ten návrh, který byl předložen, nebyl dobrý. Novela zákona o soudech a soudcích, jak bylo řečeno, neprošla v Poslanecké sněmovně kvůli neúčasti některých poslanců stran vládní koalice, a také kvůli kritickému postoji opozice, Občanské demokratické strany a KSČM. Poslankyně ODS Eva Dundáčková vysvětluje v rozhovoru pro BBC, proč občanští demokraté hlasovali proti novele. Eva DUNDÁČKOVÁ, poslankyně ODS (zvuková ukázka): My jsme ty výhrady měli od začátku. Předně si myslíme, že to byl návrh zákona, který rezignoval na jakoukoliv ambici změnit něco v české justici, a to ve chvíli, kdy ve správě ministra spravedlnosti o stavu justice, který podával v rámci projednávání písemné interpelace paní místopředsedkyně Miroslavy Němcové, sám přiznal, že ten stav je téměř katastrofální, a také zmínil některé příčiny. A jednou z těch příčin bylo například, to bylo docela zajímavé, uváděl arogance soudce, arogance soudce na jedné straně a nekvalitní výkony, řekněme, neboli neodbornost některých soudců, samozřejmě není možné to paušalizovat, a my potřebujeme proto, abychom pomohli občanům nalézt spravedlnost u soudu, nalézt nebo zlepšit vymahatelnost práva, potřebujeme s tímto problémem pohnout, a tento zákon bohužel žádná řešení nenabízel. On pouze vzal za skutečnost, že nálezem Ústavního soudu byla zrušena část takzvané Burešovy reformy a že ty, když to řeknu malinko obecnou češtinou, jaké díry v zákoně musíme nějakým způsobem zalepit, že neměl žádnou ambici cokoliv zlepšit a my si myslíme, že je zapotřebí okamžitě zahájit diskusi o tom, jakým způsobem bude výkon soudnictví v České republice vylepšen. Slova poslankyně Občanské demokratické strany Evy Dundáčkové v rozhovoru pro BBC. Považuje místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová připomínky ODS za relevantní, aby byly obsaženy v novele zákona o soudech a soudcích takové zapracované, takové návrhy, o nichž hovořila? No, tak paní poslankyně nebyla zcela konkrétní, víte, a v tom je ten problém ... Ona hovořila například o kritickém stavu justice a naráží ... Víte, to jsou všechno, já jsem si dokonce i přečetla právě tu rozpravu, respektive tu interpelaci, kterou vznesla paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová na ministra spravedlnosti Rychetského, já znám tedy názory našich poslanců. Pane Moravče, já vám řeknu jednu věc, justice je samozřejmě v nedobrém stavu, to já nechci tvrdit, že je v dobrém stavu, jenomže ona v tom nedobrém stavu je posledních třináct let, teď se to tematizuje, teď se tato otázka tematizuje po třinácti letech a já dokonce si troufnu tvrdit, že ta justice dnes je možná o něco málo přece jenom dál, než byla, řekněme, před sedmi lety nebo než byla před pěti lety, že ona se ... Pokud by dál nebyla, tak by to bylo snad do nebes volající, řečeno laicky. Tak jistě, vývoj pochopitelně obecně jde dál, tudíž i tak justice, kdyby se vůbec nic nestalo, tak musí nějakým způsobem vylepšovat jaksi samovolně také, to máte pravdu. Tady jeden argument. Stínový ministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil říká, že novela neřešila problémy českého soudnictví, mimo jiné kvalitu a především rychlost rozhodování soudů. Tak počkejte, teď já vás zarazím. Kvalitu a rychlost ... Politici v této souvislosti čím dál častěji hovoří o zavádění lhůt pro soudce. Ano, podívejte se, rychlost řízení je samozřejmě problém, který pronásleduje celou Evropu, omezím-li se tedy právě na Evropu, nebudu-li brát v potaz svět. Podíváte-li se ... Nepronásleduje Českou republiku víc než ostatní země Evropy? Ne, ne, ne, netvrdím, myslím si, že nikoliv, respektive takhle. Rozhodně ne víc než některé. Některé země, a teď budu hovořit o románských zemích, jsou na tom mnohem hůř, ale skutečně mnohem hůř, než je tedy Česká republika. Já nechci říct, že je to omluva pro Českou republiku, jistě ne. Chtěl jsem namítnou, berete tedy ... Ale, a teď pozor, k čemu by to mělo vést? Že totiž vzory, o kterých jsme slyšeli od různých ministrů v minulých dobách, kteří chtěli si brát vzory v románských zemích, je třeba brát velmi, velmi opatrně právě z ohledem na tento fakt. Ano, jsou státy jiné, které jsou rychlejší. Jistě, že ano. A z těch bychom si měli potom tedy při tvorbě procesních předpisů brát vzor. Jak vy argumentujete námitku, že politikům a jejich argumentům pro zavedením lhůt pro soudce nahrává argument, ten hlavní, a to jsou podané stížnosti českých občanů u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku na délku soudních řízení v Česku? Pane Moravče, já vám jenom řeknu tolik, že my snad nemáme ani, a teď ten zlomek neumím vyjádřit, ale rozhodně je to víc než jedna desetina, tedy vlastně menší zlomek, než má právě tedy u těch sporů Itálie, ohledně délky řízení, opravdu. Ten problém s délkou řízení, Polsko má obrovské problémy s délkou řízení, mnohem větší než máme my. Podle vás příliš zbytečně přikládá důraz stížnostem ... Podívejte se, ne, my musíme hledět na to, co udělat, co samozřejmě, jak to napravit. Jste proti zavedení lhůt, to je jasné. Já si myslím, že lhůty asi nejsou ta nejlepší cesta. Já si myslím, že jsou tu jiné nástroje, které koneckonců používá sám ten Štrasburk. Jaké nástroje? Podívejte se, nám například chybí to, aby, když k Ústavnímu soudu je možno podat stížnost na délku řízení, protože jde o fér proces, jako základní právo. Jenomže Ústavní soud může říct ano, trvá to moc dlouho, soude suď. Tím pádem poškodím ovšem všechny ty ostatní, kteří tam čekají zrovna tak dlouho a zvýhodním toho, který podal si tu ústavní stížnost. Co nám chybí je penalizace. Penalizace, kterou Štrasburk právě ukládá za to, když shledá, že délka řízení je příliš dlouhá, že už odporuje nárokům na fér proces toho řízení. Znamená to, dát do novely zákona o soudech a soudcích penalizaci, a teď koho, soudu nebo soudce? Soudce, to by nešlo. No, soudu, ovšem, podívejte se, ne, tak soudce, to by jako, přijde na to. Zase, protože podívejte se, ona ta délka řízení někdy může souviset a já nepopírám, že jistě i souvisí s liknavostí soudce, s jeho špatnou organizací práce jeho vlastní, čili s jeho přičiněním. Ale z druhé strany znám i případy, kdy délka řízení souvisí prostě s objektivním stavem na tom soudu, kde tedy já vám řeknu, podívejte se, jeden z největších soudů v republice, kde je stálý nedostatek soudců, tam když přijde nový soudce, soudní čekatel udělá zkoušku a přichází ... Hovoříte o kterém soudu? Já ho snad ani nebudu specifikovat, abych mu neudělala problémy. Tak dostane do vínku šest set neskončených věcí. To je strašné, to je prostě strašné. Čili tady se musí udělat něco s tím balastem, který už na těch soudech sedí ... Své řešení jste navrhla? Penalizace do novely zákona o soudech a soudcích ... Víte co, to je jenom jeden krůček. Další, velmi stručně? Ano, tady je potřeba další tedy kroky. Zmapovat právě tu situaci na jednom, každém soudu a individuálně, podle toho postupovat. Posílit stavy, posílit personál nesoudcovský, což jsou ovšem, pane Moravče, peníze, peníze, peníze, které v resortu nejsou a které soudy prostě nemají. Čili ono by se jistě dalo hledat, ale nemáme peníze. O práci českých soudů se opět píše na prvních stránkách novin, a to také v souvislosti s případem soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Jiřího Berky. Ten předminulé pondělí poslal na základě padělaných listin Union banku do konkurzu. Soudce čelí obvinění ze zneužití pravomocí veřejného činitele. Soudce Berka se brání tím, že byl uveden v omyl na základě padělaných listin, a proto své první rozhodnutí o konkurzu na Union banku později zrušil. Soudce Jiří Berka jde do vazby, podle aktuálních zpráv, aby neovlivňoval svědky a nemařil vyšetřování. Jaký názor má místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová na případ Berka? Tak především mě, musím říci, udivuje, že vlastně není stíhán, ani není známo jeho jméno, tedy té osoby, která předložila ty padělané listiny soudu, a tím tedy ten soud, abych tak řekla, uvedla vlastně v omyl. To vás zaráží na celém případu, že se nejde po tom, kdo padělal listiny? To mě zaráží jaksi velmi, protože tam přece celá ta věc tedy, bych řekla, začíná, tam odtud je třeba rozplétat. A nekončí u Jiřího Berky, byť platí presumpce neviny? Může končit, platí presumpce neviny, může končit u Jiřího Berky. Ovšem je pravda, podívejte se, veřejná listina, respektive takhle, notářský zápis je veřejnou listinou, veřejná listina požívá tu výhodu, že kouknu-li se na ní, říkám ano, ta je správná. Ta je pravá, ta je správná. Někdo mi teprve musí namítnout, že není správná, že není pravá, že je zfalšovaná. Když mi to někdo namítne, já musím začít tedy samozřejmě činit úkony, kterými je budu ověřovat. Ale dokud mi to někdo nenamítá, a dokud to prostě není listina, ze které snad na první pohled je patrné, že nemůže jít jaksi o originál té listiny, tak ten soudce má právo se spoléhat, že je pravá. V tom je argument soudce Jiřího Berky podle vás správný, že byl uveden v omyl? Já si myslím, no, tak správný, podívejte se, já nemůžu vědět, jestli on opravdu byl uveden v omyl, či zda jednal v nějaké shodě právě s tím, kdo ten konkurz tam navrhoval, to já nemůžu vědět, protože k tomu nemám dostatek znalostí. Pochopitelně ty má nepochybně to státní zastupitelství, které podalo návrh na uvalení vazby, mají je jistě policisté, ale já je bohužel nemám. To jsou další otázky, týkající se toho, zda soudce ústeckého soudu jednal ve shodě s těmi, kteří padělali listiny a kteří chtěli poslat Union banku do konkurzu. Týdeník Respekt v pondělí napsal, že jméno soudce Berky figuruje ještě v dalším podobném případě nezvyklého rozhodnutí, a to nezvykle rychlého rozhodnutí o konkurzu, a to v případě konkurzu na Zbrojovku Brno. Stejně jako se Union banka přestěhovala z Ostravy do Ústí nad Labem, se podle týdeníku Respekt Zbrojovka stěhovala z Ústí do Brna. K tomu vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský říká: Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády, ministr spravedlnosti (ČSSD) (zvuková ukázka): Musím říci, že předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem v souvislosti s touto kauzou mě informoval, že to není ojedinělý případ, řekněme, neobvyklého jednání pana soudce Berky. Podle mých informací dochází v současné chvíli, jak jaksi úředníky ministerstva k úplné prověrce všech spisů pana soudce Berky, tak ze strany příslušných orgánů policie. Vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Rychetský v rozhovoru pro BBC. Když se zaměříme na tuto část. Neukazuje to, že jsou tady jistá selhání v systému, že je možné soudce, jsou-li informace, které poskytuje veřejnosti ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, pravdivé, aby ten systém byl tak děravý a nebyly tam jisté pojistky, že může k takovým případům docházet? No, tak ten systém jistě, ten systém není v každém případě dobrý, ale mě tam zarazila jedna věc. Jestli tedy je pravdivá, já nemám důvodů pochybovat o tom, co říká ministr spravedlnosti, že ho předseda krajského soudu informoval o tom, že nejde o první případ tak nezvykle rychlého rozhodování u soudce Berky, no, tak pak se ptám, proč tedy předseda krajského soudu jaksi si neprověřoval ty případy, které nyní označuje za nezvyklé, rychlé rozhodnuté a tak dále, a nechal situaci prostě běžet dál, bez toho, že by něco učinil. To je právě zajímavý rozměr celého případu, o němž se zatím nereferuje, to znamená, role šéfa Krajského soudu v Ústí nad Labem Milana Kohoutka. Ale já bych jí nechtěla ani podceňovat, ani přeceňovat, to je tedy jedna věc. Ale i on, v případě, že se ukáže, že je zde selhání Jiřího Berky, soudce, a to opakované, tak za něj nese odpovědnost i předseda krajského soudu? No, tak podívejte se takhle, museli bychom vědět, z jedné strany tady se mnou vedete rozhovor o pomalosti soudního rozhodování, z druhé strany, když někdo rozhodne příliš rychle, zase se mu okamžitě nasadí nebo podsune ... Nejsou to dva extrémy, samozřejmě rozhodnout během hodiny ... Víte co, můžou být a nemusí být. Pane Moravče, připusťme, někdy se člověk jaksi podívá se na věc a řekne ano, ta nesnese odkladu, musí dělat rychle, abych, jo, i to musíme připustit, že je možné. Ale říkám, neznám to, spekulujeme, je to zbytečné, v tomhle nechci dál spekulovat. Tam samozřejmě jsou ... Ukazuje ale ten případ o hlubším selhání české justice? Podívejte se, ano, ty systémy o selhání české justice, o selhání českého i právního systému nebo právního řádu nebo jeho nedostatcích. Například správci konkurzních podstat. Bez nich a bez jejich spolupráce si jakýkoliv nepoctivý soudce mnoho toho nenadělá, jo. Tady dodnes existuje systém, kdy je čistě a jenom na libovůli konkurzních soudců, kterého konkurzního správce, na tu, kterou věc určí. To je samozřejmě prostor pro libovůli, pro vykonávání všelijakých tedy, řekněme, ano, v uvozovkách, čachrů, dokořán otevřených. Já jsem na toto upozorňovala už léta, léta tomu zpět. Samozřejmě, že vám tedy konkurzní soudci začnou říkat: "No, my nemůžeme jet nějaké kolečko třeba v seznamu konkurzních správců." Už proto, že prostě jsou mezi nimi lidé, kteří by neutáhli vypořádat konkurz nějakého velikého podniku, protože jsou to, v uvozovkách, prostě ještě nedávno ženy u plotny. Čili my musíme vybírat mezi nimi podle kvalifikace, podle zkušeností. No, ale já říkám, pak je to špatně, pak to nemáte dělat vy, protože vždycky na vás ulpí už jenom proto, že máte ten volný prostor, podezření, že to vykonáváte libovolně a vykonáváte tak, abyste z toho případně měli prospěch. Čili v tom je ten systém naprosto chybný. Eliška Wagnerová je místopředsedkyní Ústavního soudu České republiky a Ústavní soud České republiky čeká jmenování nových devíti z celkem patnácti ústavních soudců. Bude je jmenovat prezident republiky Václav Klaus. Jak by se měl, měl-li by se Ústavní soud změnit, protože Václav Klaus krátce po zvolení prezidentem řekl doslova, cituji: "Jestli se něco mělo změnit na Ústavním soudu, tak jeho relativně vysoká míra jisté jednobarevnosti. Ústavní soud musí předvádět širší spektrum názorů." Konec citátu. No, tak především snad doplním vás, bude jmenovat prezident se souhlasem Senátu. Bude jmenovat prezident se souhlasem Senátu, a pokud jde o tu pestrobarevnost a jednobarevnost, já se nedomnívám, že tento Ústavní soud je jednobarevný, já se domnívám, že tento Ústavní soud byl dostatečně pestrobarevný, mimochodem tuto terminologii jsem začala užívat kdysi první já. A jsem ráda, že se chytla. A vidíte Václav Klaus, prezident, se jí chopil a má představu, že by mohlo být ještě barevněji. Ještě barevněji. Já nevím tedy, jestli lze být ještě barevněji, ale protože tam opravdu, ať to vezmeme z hlediska profesní praxe, jsou tam zastoupeni dnes soudci, řekněme, právní teoretici, právní praktici, advokáti, někdejší podnikoví právníci a tak dál. Čili z hlediska profesního je ta pestrost zajištěná opravdu ideálně. V každém senátu jsou totiž zástupci těch kterých profesí po jednom. Když jste zmínila roli Senátu vymezenou v ústavě. Co se týče jmenování ústavních soudců, tedy že prezident jmenuje ústavní soudce se souhlasem Senátu, tak je to právě ta senátní pojistka, které vy věříte v případě, že by jakýkoliv prezident, včetně prezidenta Václava Klause, chtěl jmenovat barevné lidi v barvě trička, stranického, svého trička, vůči tomu zabrání? Ano, já si to myslím, já si to myslím, protože přece jenom v tom Senátu právě proto, že tedy tam nemá žádná jedna politická strana většinu a zřejmě nikdy mít nebude, tak lze spoléhat na tedy na to, že právě ten Senát by zabránil teoreticky možným pokusům. Poslední otázka, poprosím o stručnou poslední odpověď. Co by se mělo změnit na práci Ústavního soudu, mělo-li by se něco změnit? Pojmenování devíti z celkem patnácti ústavních soudců? Já celkem nevidím důvody pro nějaké velké změny, snad kromě nějakých organizačních maličkostí, ale to není podstatné, skutečně, ale já si myslím, že koneckonců obliba Ústavního soudu u veřejnosti, kdy je po Nejvyšším kontrolním úřadu jenom o jedno malinké procentíčko za ním, co do obliby ve srovnání s ústavními institucemi ostatními, svědčí o tom, že Ústavní soud skutečně si vedl dobře a já jenom doufám, že si i do budoucna povede dobře. Konstatuje a tímto končí rozhovor s místopředsedkyní Ústavního soudu České republiky Eliškou Wagnerovou. Děkuji za třicet minut, které jste věnovala rozhlasové stanici BBC a někdy příště u těchto mikrofonů opět na shledanou. Budu se těšit, na shledanou. Děkuji za váš čas. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Wagnerová: Neschválení novely soudního zákona justici neohrozí PRAHA 17. dubna (ČTK) - Pokud se vládní koalici v parlamentu nepodaří prosadit novelu zákona o soudech a soudcích, nebude to podle místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové znamenat kolaps české justice. Na rozdíl od ministra spravedlnosti Pavla Rychetského (ČSSD) se totiž domnívá, že praxe si v takovém případě "sama poradí". Wagnerová to dnes uvedla v rozhlasovém pořadu Interview BBC. Předlohu ve středu neschválila Poslanecká sněmovna. Většina ustanovení soudního zákona přitom na základě rozhodnutí Ústavního soudu přestává od 1. července platit. Rychetský ve středu varoval, že pokud se zákon do té doby nepodaří novelizovat, hrozí, že předsedové soudů nebudou mít právo stanovovat rozvrh práce a vykonávat správu svého vlastního soudu a nebude možné je ani jmenovat a odvolávat. Wagnerová však podobné obavy nesdílí. Soudkyně rovněž uvedla, že délka soudních řízení není v ČR tak neúnosná, jak někteří kritici tvrdí. Daleko horší situace je podle ní v románských zemích nebo například v sousedním Polsku. Dodala však, že nedostatky neodstraní zavedení lhůt. Účinnější by podle ní bylo, kdyby byly prodlevy penalizovány. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:13 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
