| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| středa 16. dubna 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Jan Jařab | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Jan Jařab chystá podle svých slov antidiskriminační zákon.
Přepis rozhovoru Nepřiměřená délka soudních řízení, i to je jeden z problémů České republiky v oblasti lidských práv. Lidé v Česku se jen velmi pomalu domáhají spravedlnosti. A tak se obyvatelé České republiky dovolávají spravedlnosti u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Stížnosti na délku soudních řízení přitom podle vicepremiéra a ministra spravedlnosti Pavla Rychetského tvoří největší počet podání z Česka. Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády, ministr spravedlnosti (ČSSD) (zvuková ukázka): To je největší objem a tady se nás právem Štrasburk ptá: "Jaké máte," abych tak řekl, "preventivní opatření a jaké máte následné opatření proti nepřiměřené délce řízení?" A já musím říct, že dosud jsme vlastně, když budu úplně upřímný, museli říkat "žádné". Konstatuje v rozhovoru pro BBC vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Nejen o tom, zda délka soudních řízení v České republice je hlavním problémem v oblasti lidských práv, bude následujících třicet minut. Vítejte při poslechu půlhodiny otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. Dobrý den. Dobrý den. Případ první. Zhruba před měsícem byl Jan Jařab aktérem události, při níž se mohl přesvědčit o tom, jak někteří lidé chápou oblast lidských práv. Rány pěstí do hlavy si Jan Jařab vysloužil za to, že se zastal ve stanici metra muže černé pleti, na něhož jeden ze dvou mladíků před jeho očima zaútočil. České deníky následně referovaly o laxním přístupu strážníků městské policie, kteří odmítli pomoci Janu Jařabovi. Považujete pro sebe případ ze začátku března, jehož jste byl aktérem, za uzavřený? Uzavřený není. Odehrály se mezi tím další věci, o kterých média nereferovala. Především se přihlásil ten druhý poškozený, ten Afričan. Totiž v té dané situaci jsme byli vlastně od sebe rozdělení. Jeden z těch skinheadů útočil na mě a druhý pronásledoval zmíněného Afričana a on se potom po týdnu přihlásil přímo mně a teď tedy bude vypovídat na policii, zatím tedy ten případ je v šetření. Strážníci městské policie, kteří vám na základě vaší výpovědi odmítli pomoci, podle mluvčí pražské městské policie postupovali v souladu se zákonem. Pro městskou policii je zjevně ten březnový případ vyřízená věc. Je i pro vás z toho pohledu městské policie a chování městských strážníků? Já jsem se musel smát, když jsem viděl to vyjádření městské policie, já už jsem na to pak ani nereagoval, protože mi to připadlo úplně absurdní. Oni místo toho, aby se vyjádřili k tomu, co já jsem řekl, tj., že nezavolali státní policii, Policii České republiky, tak místo toho tam tvrdili, že mi nabídli doprovod na Policii České republiky, což navíc ani nebyla pravda, nebo že .... Vy jste to prý odmítl a odešel ze stanice metra. Nic z toho není pravda, ale hlavně oni vůbec se nevyjádřili k tomu základnímu, tj., že měli povinnost Policii České republiky zavolat a neudělali to a tvrdí tam, že já jsem neuměl popsat pachatele, oni se mě na to neptali a samozřejmě protokol z Policie České republiky svědčí o tom, že jsem uměl popsat pachatele. Takže prostě to byla taková poměrně nesmyslná vsuvka, kterou oni tady učinili, navíc tedy to prezentovali jako vyšetření mé stížnosti, ačkoliv já jsem formálně žádnou stížnost nepodal a kdyby to brali jako stížnost, tak asi měli předvolat mě, abych se vyslovil, abych něco řekl do protokolu. Takže já to považuji za opravdu jen takový malý mediální veletoč, který oni tady předvedli. Mávl jste nad ním rukou nebo jste se rozhodl, Jane Jařabe, že budete důsledný a celý případ dotáhnete do konce ze svého pohledu? Nad tímto aspektem jsem mávl rukou, můžete mi to vytýkat, já jsem koneckonců mohl mávnout rukou i nad tím samotným napadením, protože se mi zase tolik nestalo, byl jsem jenom lehce otřesen. Ale šel jsem na tu policii, protože vždycky říkám těm, kdo byli napadeni: "Nenechejte to tak, běžte na policii, i když je malá šance dopadnout je, je to vaše občanská povinnost." A říkám jim také: "Běžte svědčit, i to je vaše občanská povinnost." Vy máte, dovolím-li si tvrdit, radost z toho, že se přihlásil onen Afričan a že půjde svědčit? Já mám z toho velkou radost, mimo jiné i proto, že mi ten člověk řekl, že si myslí, že jsem mu zachránil ne-li život, tak tedy, že jsem ho ochránil před těžším zraněním, má lehkou zlomeninu jednoho prstu a taková menší zranění, ale myslím si, že kdyby na něho byli skočili oba dva a kopali do něho oba dva, tak myslím si, že asi by dopadl hůř. Jaké poučení jste si jako vládní zmocněnec pro lidská práva učinil z případu, který jste zažil na vlastní kůži? Ponaučení, že pořád ještě trvá to, na co jsem dávno předtím upozorňoval. To znamená, že tyto případy jsou bagatelizovány, a to nejen jako rasově motivované útoky, ale vůbec útoky, jejíž cílem je násilí samo o sobě. Je to paradoxní, ale když vás povalí a seberou vám peněženku, tak policie to bude automaticky považovat za trestný čin, zatímco když vás povalí a budou do vás surově kopat způsobem, který vás může zmrzačit, tak pokud se jim náhodou nepodaří vás zmrzačit, tak je docela pravděpodobné, že se to bude považovat za přestupek. Je to problém stereotypního chápání orgánů činných v trestním řízení, rozumějme především policie? Je, je to problém tohoto stereotypu a špatně nastavené hierarchie hodnot, kde by mělo na první místě být život a zdraví a až na druhém místě hodnoty materiální, bohužel tomu tak není. Izolovaný problém pouze u orgánů činných v trestním řízení nebo obecně v české společnosti? Myslím si, že obecně v české společnosti. Jehož součástí je Policie České republiky? Myslím, že to je odraz myšlení v české společnosti. Případ druhý. Šestadvacetiletá Iráčanka přiletěla na přelomu března a dubna do Ruzyně na letiště s dvouletým synem, měla platné vízum a její jméno nebylo na seznamu nežádoucích osob. Do České republiky se vypravila kvůli vážné nemoci svého syna, jemuž iráčtí lékaři nemohli pomoci. Těhotnou ženu s dítětem čekala na letišti její sestra, která žije v České republice šestnáct let. Cizinecká policie je odmítla pustit do země, žena pak v Sýrii potratila. Po zveřejnění celého případu udělila Česká republika Iráčance a její rodině nové vízum a s největší pravděpodobností stát zaplatí i léčbu jejího malého syna, který trpí od narození obrnou jedné části mozku. Jak tento případ ovlivnil vaši práci? Já jsem si toho všiml a komentoval jsem to jako něco, co je zjevně nehumánní a dokonce jsem říkal, že si myslím, že někteří policisté si takto kompenzují to, že v podstatě nemáme možnost jinak vystupovat proti režimu Saddáma Husajna, tak vystupujeme proti obyčejným Iráčanům, což koneckonců Američané se snaží nedělat, byť tam samozřejmě ty civilní oběti jsou, ale zdůrazňuji trvale, že jako neválčí a neválčili proti obyčejným Iráčanům, ale právě proti Saddámu Husajnovi. Já teď už ale nevím, jestli nešlo o nějaký obecný pokyn ministerstva vnitra, protože z toho byly takové rozporné ohlasy, že opravdu netuším, jestli nebyl nějaký obecný pokyn nevpouštět vůbec všechny Iráčany ... V případě, že by takový pokyn byl, tak nebylo by to, řekněme, razantní porušení lidských práv jako takových v České republice? Já si myslím, že by to bylo rozhodně nesprávné a rozhodně by to bylo v rozporu s tím, že prostě nelze uplatňovat jakoukoliv kolektivní vinu. Je pravda, že lidská práva jsou v jistém smyslu omezena tedy některými jinými aspekty mezinárodního práva, tj. právě aspektem státní suverenity, který skutečně umožňuje státům nevpustit toho či onoho podle vlastního uvážení, ale ... Která varianta se vám zatím z informací, které jako vládní zmocněnec pro lidská práva máte k dispozici, jeví jako pravděpodobnější varianta, že byl takový obecnější předpis, v jehož rámci konala cizinecká policie nebo, že to bylo selhání policistů u cizinecké policie? Opravdu netuším. A budete chtít tušit a budete chtít, aby tento případ byl dotažen do konce? Budu se o to zajímat. Pravda ale je, že v podstatě mou úlohou není vyšetřování nebo kontrola vyšetřování individuálních případů. Já bych si ale obecně přál, aby případy selhání policistů, i individuálních, byly řádně vyšetřeny. V tomto kontextu mě napadá třeba případ Stevena Lorence ve Velké Británii, když už hovoříme spolu na BBC. Je to případ, kdy policisté selhali při vyšetřování rasově motivované vraždy a z důsledku toho se nepodařilo pachatele usvědčit. A poté tedy byli nejen potrestáni jednotlivci, ale byla vyvozena i nějaká asi odpovědnost vůči jejich nadřízeným a koneckonců nastaly i systémové změny. U nás máme řadu případů za posledních třináct let, kdy policisté selhali při vyšetřování rasově motivovaných trestných činů, dokonce někdy to má i charakter téměř prokazatelného zavinění úmyslného nebo velmi tedy je to suspektní z hlediska úmyslu zavinění, protože se třeba zdá, že zničit důkazní materiál hned druhý den je prostě jinak neodůvodnitelné a jinak nevysvětlitelné, ale přesto ... Takové případy jsou, že policie ničila záměrně nebo důkazní materiál den poté? Ať už z důvodu neschopnosti nebo z důvodu nějakého záměru byl prostě v případě pana Lacka, který byl přejet automobilem v Orlové, byl prostě důkazní materiál, tj. jeho bunda, v prvních dnech vyšetřování zlikvidován, takže už pak nebyl k dispozici. A takových pochybení, která skutečně pak ty soudy prokázaly, tam soudy prokázaly, že došlo k pochybení, tak takových pochybení je více. A jak si vysvětlujete to, že není vedení policie schopno na ta jednotlivá pochybení nějak systémově reagovat? Je to ještě pořád takový, řekněme, obranný reflex, snaha bránit své vlastní lidi, i když třeba vedení uzná, že tam ta chyba byla. Uznalo před vámi vedení policie nebo jste zatím od policejního prezidenta ani uznání chyb neslyšel? Já tedy konkrétně jsem v těchto případech neslyšel přímo uznání chyb, ale vím, že třeba policejní prezident o jiných případech jako je to zbití pana Bílého v Karlových Varech, jak se vyjadřoval velmi rozhořčeně, to, že policisté se něčeho takového dopustili, ho skutečně osobně pobouřilo a nepochybuji o tom, že jeho cílem je, aby se takové věci neděly. Ale ten systém jako celek, a teď bych to opravdu nechtěl vztahovat k panu policejnímu prezidentovi, protože si myslím, že on vyvíjí veliké úsilí o nápravu, tak ten systém jako celek pořád má takové obranné mechanismy, které se snaží, když už ne úplně, zahladit provinění policisty, tak alespoň je jaksi umenšit a relativizovat. Promiňte, vy vystupujete velmi diplomaticky ve vztahu k policejnímu prezidentu Jiřímu Kolářovi, ale hovoříte-li o tom, že ten systém je rezistentní na podobné případy, nebo téměř rezistentní, tak je přece za to zodpovědný ten, kdo ten systém řídí a kdo má šanci i formovat? Je to velice těžké a bylo by asi velice nespravedlivé jednomu člověku vytýkat, že takovýto kolos se pod jeho rukama nezmění ze dne na den. Totéž platí třeba o cizinecké policii, o které už byla řeč, kterou dlouho vedl bývalý disident Karel Freund a velice se snažil a prostě do jisté míry se podařilo některé věci tam zlepšit a do značné míry se to ani asi podařit nemohlo v tak krátkém časovém úseku. Já prostě bych tady chtěl být spravedlivý. Vedení policie by ale mělo přidat. Určitě si myslím, že kdyby někdo sedl a vyhodnotil všechny ty případy selhání v rasově motivovaných vraždách nebo v těch útocích, které skončily smrtí a zkusil z nich vyvodit nějaké systémové poučení, tak by to možná bylo i užitečnější, než jenom vyvozování odpovědnosti vůči jednotlivým policistům, kteří by selhali. Zatím se tak nestalo? A zatím se tak nestalo. Vrátíme-li se k případu Iráčanky, vicepremiér Petr Mareš, pod kterého spadá oblast lidských práv ve vládě, označil 10. dubna v rozhovoru pro BBC celý případ slovem otřesným. Petr MAREŠ, místopředseda vlády pro vědu, výzkum a lidské zdroje, předseda Unie svobody-DEU (zvuková ukázka): Já nechci používat velká slova, je to příběh otřesný a zcela jednoznačně vypovídá o tom, že činnost cizinecké policie má občas velmi závažné nedostatky. Vicepremiér Petr Mareš před týdnem v rozhovoru pro BBC také připustil svou spoluzodpovědnost za to, že se takový případ vůbec mohl stát. Petr MAREŠ, místopředseda vlády pro vědu, výzkum a lidské zdroje, předseda Unie svobody-DEU (zvuková ukázka): Já připouštím si to, ale zároveň považuji za nutné zdůraznit, že právě v této oblasti, to je ve vztahu k politickým utečencům u nás, ve vztahu k přistěhovalcům, to je oblast, ve které se snažím, seč jsem, aby se situace zlepšila. Uvedl pro BBC vicepremiér Petr Mareš. Je policie a cizinecká policie, z toho, co jsme zatím řekli, institucí, která z vašeho pohledu, tedy z pohledu vládního zmocněnce pro lidská práva častěji, než by to bylo vhodné u státních institucí, překračuje míru dodržování lidských práv? Já vás asi překvapím, já mám pocit, že policie přes všechny ty nedostatky, o kterých jsme teď hovořili, je jedním z těles, která se změnila nejvíce ... A které těleso týkající se státní správy, se nezměnilo a označil byste ho za nejvíce zakonzervované k proměnám chápání lidských práv v České republice? Já si myslím, že takovou zakonzervovanou oblastí obecně je ústavní péče a vůbec práva pacientů, ale ústavní péče je také ve vztahu k dětem, ústavní péče a tak dál. Tam vidím veliký problém. Já si myslím, že o případných překročení ze strany policie se živě diskutuje, novináři se o ně živě zajímají jako například teď vy a že té policii zase hned tak něco neprojde. Také vím, že v policii došlo k mnoha nejen personálním změnám, ale i systémovým, že třeba vznikla teď strategie policie pro práci s příslušníky národnostních menšin, vím, že se na policejní škole, kterou vede pan doktor Zlámal, již dlouho nyní vyučuje vlastně velmi moderním způsobem ti budoucí policisté. Problém do jisté míry jsou policisté, které máme teď v terénu. Ale třeba pojetí práce policisty se skutečně dynamicky mění. Zatímco třeba v oblasti zdravotní péče, ústavní péče a tak dál, tak tam se vychází z takového jakéhosi dobromyslného paternalismu, z toho, že přece je garantováno, že lékaři, k nimž já patřím, anebo lidé, kteří se starají o děti v dětských domovech, že jsou vlastně dobráci, a že tedy není třeba je nějak kontrolovat a hlavně, že vlastně ten paternalismus samozřejmě může takhle dále pokračovat. Ten paternalismus, ve kterém tito lidé jsou spíše předměty, objekty péče, než aktivními subjekty. K tomu bezesporu ještě se dostaneme v Interview BBC. Příběh poslední, třetí. Velká Británie již desetkrát deportovala větší množství Čechů, kteří tam neuspěli se žádostí o azyl. K první větší deportaci Britové přikročili loni 6. září. Takto se do Česka vrátilo už pět set třicet čtyři lidí. Přílivu žadatelů se Londýn delší dobu brání také nepravidelným zaváděním pohovorů na pražském ruzyňském letišti. Poslední kolo kontrol skončilo 27. února. Není pro zastánce dodržování lidských práv prohrou, že se britské kontroly na pražském letišti Ruzyň nepodařilo zrušit? Já si to nemyslím, já vidím ten problém skutečně v tom, že ti naši Romové nebo Romové ze Slovenska mají jakýsi legitimní zájem na tom zlepšit svůj život, a totéž platí třeba o lidech z Pákistánu, z Indie, a přitom se nevejdou do kategorie oprávněných uprchlíků. A že vlastně svět obecně, Evropa obecně nemá mechanismus, jakým způsobem by zajistila přijetí těmto lidem, protože těch jsou potenciálně takové miliony, to nejsou prostě hrstky našich Romů, takové miliony, že je všechny přijmout prostě nelze, aniž by se přitom zhroutil systém sociálních práv tak, jak byl v tom Welfare State, v tom státě blahobytu nastaven. Za čí prohru byste tedy označil to, že desítky, téměř desítky měsíců pokračují britské kontroly na pražském ruzyňském letišti, byť jsou nepravidelné a pokračují deportace Čechů? Ty deportace, to je věc, která je plně v kompetenci Britů a jestliže žadatelé neuspějí, oni mají plné právo je deportovat. U těch kontrol, o těch jsme tady spolu hovořili již několikrát, já jsem ji považoval od začátku za poměrně nešťastné řešení ... Ale stále existující řešení to je. Nešťastné mimo jiné i proto, že je nakonec neefektivní a že je sporné z hlediska toho, že se odehrává na území České republiky, že tedy Britové provádějí nějakou kontrolu na území České republiky. Já si myslím ale, že nyní toto hraje už zcela podružnou roli, pokud se taková kontrola odehrává, protože tím, co se skutečně změnilo, je pojetí azylové legislativy ve Velké Británii a přístup tamějších orgánů k těm, jak oni říkají, zjevně neoprávněným žadatelům. Z informací, které máte k dispozici, označil byste poslední únorové kontroly, které skončily 27. února, jako definitivně poslední? Já předpokládám, že ano, předpokládám, že byly poslední, ale jak říkám, ty kontroly už teď hrají zcela minimální roli v celkové dynamice toho procesu, kterým se lidé ubírají do Velké Británie, anebo jsou vraceni, koneckonců oni se do ní ubírají stále méně právě proto, že vědí, že budou vráceni. Pokud by měl Jan Jařab sestavit podle závažnosti od největšího k nejmenšímu žebříček pěti nejzávažnějších problémů v oblasti lidských práv v České republice, byť jste naznačil, že ústavní péče je jedním z problémů, jak by takový žebříček zněl? Já jsem v závěru té zprávy vypíchl osm oblastí, které považuji za takové střednědobé priority. Tou první z nich je přijetí antidiskriminační právní úpravy ucelené, antidiskriminační úpravy zákona, který by dal jednoznačnou šanci osobám diskriminovaným dobrat se spravedlnosti. Tou druhou je přijetí opatření ať už legislativních, nebo nelegislativních proti domácímu násilí. Za třetí, to jsou ty ústavy, respektive vůbec místa, kde jsou drženy osoby zbavené svobody nebo s omezenou svobodou i de facto. Za čtvrté pak je ta speciální ochrana zvlášť ohrožených skupin, mezi něž počítám osoby trpící duševní poruchou, mentálně postižené a vůbec osoby, které jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Tam si myslím jsme od roku 1989 téměř nepokročili a zaostáváme nejen za vyspělými zeměmi, ale i sami za sebou, pokud je to možné, zaostáváme totiž za naší úpravou z první republiky a dokonce z Rakousko-Uherska. A samozřejmě je tu celá otázka práv pacientů, jakožto aktivních subjektů, jak už jsem o tom hovořil, a také zlepšení v oblasti trestního práva, tj. rekordifikace trestního zákona, na které pracuje ministerstvo spravedlnosti, ale také vytvoření bezplatné právní pomoci ve věcech občanskoprávních. A konečně dvě věci, které se týkají, řekněme, menšina cizinců, jednou z nich je vytvoření nějakého institucionálního rámce pro integraci romských komunit teď ve chvíli, kdy v podstatě všechno padlo na samosprávy, veškeré působnosti padly na samosprávy a je třeba mít pro ně to, co jim můžeme nabídnout ve smyslu know-how, prostředků a služeb, aby dělaly citlivější sociální politiku. A konečně, to je takové moje téma, opravdu, ve kterém jsem možná i trochu osamocen, ale radikální koncepční změna, pojetí státního občanství tak, aby vlastně byl obecně usnadněn přístup k občanství jakožto právu, které otevírá bránu k dalším právům, to znamená pro přistěhovalce ... Z pětimístného žebříčku jste vytvořil osmimístný žebříček a shrnul jste téměř doslova závěry výroční zprávy vládního zmocněnce pro lidská práva. Jen pro úplnost, vláda v pondělí na měsíc přerušila projednávání zprávy o stavu lidských práv v loňském roce. Kabinet se tak rozhodl především proto, že ministryně školství Petra Buzková nesouhlasila zejména s pasáží o vzdělávání romských dětí. Ministryně školství Petra Buzková takovou interpretaci před okamžikem v rozhovoru pro BBC odmítla. Petra BUZKOVÁ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (ČSSD) (zvuková ukázka): Já bych vám ráda řekla jednu věc, mezi námi není spor o věcnou záležitost, to je pouze interpretace pana Jařaba, já jsem nikdy nic takového neřekla. Já jsem se pouze ohradila proti některým jeho formulacím, které jsou značně zavádějící. Já s ním nechci jednat o věcném problému, protože věcný problém tady existuje a v tom nejsme vůbec ve sporu. Mně pouze vadí způsob, jak byl jeho osobou popsán. Ministryně školství Petra Buzková před několika okamžiky odmítla pondělní slova Jana Jařaba v rozhovoru pro BBC, že ministryně školství ze svého postoje týkající se zařazování romských dětí do zvláštních škol snad ustoupí. Petra BUZKOVÁ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy /ČSSD/ (zvuková ukázka): Pan vládní zmocněnec Jařab by se měl velmi zamyslet nad sebou i nad svým chováním. Jedná se o přerušený vládní materiál, kde má dojít k některým schůzkám a snahám o vyjasnění některých stanovisek. Nejenže zatím nebylo možné takovéto jednání provést, ale dřív, než se takovéto jednání uskuteční, je opravdu velmi nekorektní vycházet ven, sdělovat novinářům své osobní dojmy a postřehy, které vznikají z toho, že pan Jařab předložil zprávu, která je vedená velmi subjektivním způsobem a bohužel velkou část věcí, které v této zprávě jsou lze označit spíše než za objektivně doložené skutečnosti za osobní názory pana Jařaba. Slova ministryně školství Petry Buzkové přednesená před chvílí v rozhovoru pro BBC. Interpretoval se vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab, stejně jako má maličkost, že ministryně školství Buzková vzala jeho pondělní slova téměř jako vyhlášení válečného stavu? Já doufám, že ne, já prostě tomuto ... Napsal jste subjektivní zprávu. ... sporu, upřímně řečeno, nerozumím. Sama paní ministryně vlastně říká, že věcný spor nemáme, že jí vadí některé formulace, nesdělila ani nicméně které, takže to se mi velmi obtížně uhaduje, co vlastně je předmětem ... Vy jste na vládě neslyšel výtky Petry Buzkové? Já jsem na vládě slyšel něco, co bylo velmi obecné, já jsem z toho zmínil, když jsem byl velmi cíleně dotazován novináři, tak jsem zmínil to, že se ohrazovala proti tomu, že se tam vůbec hovoří o zařazování romských dětí do zvláštních škol, protože přece za to zařazení mohou sami rodiče, což byla jedna z připomínek, kterou jsme z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy dostali. Já si opravdu nemyslím, že bych byl nějak nekorektní, já jsem nešel za novináři s tím, abych jim něco vyprávěl. Když se mě novináři ptali, proč moje zpráva byla přerušena, tak jsem samozřejmě nemohl tvrdit, že to nevím, nebože byla přerušena z důvodu nějakého jiného. Ale Petra Buzková se nyní stala velmi ostrým oponentem vaší zprávy, označila ji za subjektivní, reprezentující názory Jana Jařaba, nikoliv objektivní fakta hodnocení stavu lidských práv v České republice. Já věřím, že se nám podaří si vysvětlit, že ta část, která je tady třeba věnována tomu romskému vzdělávání, je opravdu vedená maximální objektivitou. V podstatě na tom je nejparadoxnější to, že jednak ta část asi ze dvou třetin obsahuje téměř samou chválu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a za druhé je na tom paradoxní to, že ty připomínky tohoto ministerstva zřejmě zpracované jinou částí ministerstva než je odbor základního školství, vlastně napadají to, co samo ministerstvo dělá. Já mám skoro pocit, jakoby jsem se ocitl v nějakém vnitřním sporu dvou křídel ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ve kterém jsem já jakýmsi náhodně postiženým civilistou. Já se domnívám, že ... Promiňte, to znamená, že spíše než vyhlášení války berete to, že na ministerstvu školství zuří válka nějakých dvou frakcí a v ní se ocitl Jan Jařab po pondělním prohlášení a nyní aktuálním prohlášení Petry Buzkové? Já si opravdu nemyslím, že tam zuří válka, ale zřejmě jsou tam různé názory a jsou tam například kritické názory části ministerstva na to, že existují programy jako je program přípravných ročníků nebo,že existují komunitní školy a že se jim věnuje pozornost a podpora nebo, že existují romští pedagogičtí asistenti. K tomu směřovaly ty připomínky, které jsem odmítl. A odmítl jsem je, myslím, v souladu s tím, co naši hlavní partneři na ministerstvu školství prosazují. To znamená oni také v souladu s námi prosazují tyto programy. A je pro mě takové trošku schizofrenní, když vidím, že ministerstvo školství napadá svými připomínkami něco, co ... Druhá část ministerstva školství ... ... naši partneři a ministerstvo školství v souladu s námi již dlouho s větším či menším úspěchem prosazují. Zamést si tedy před vlastním prahem by si mělo ministerstvo? Já nevím, to jste řekl vy, já nejenže se necítím, že bych byl ve sporu s paní ministryní a že skutečně netuším, která konkrétní formulace v mém textu by mohla být zavádějící nebo která by mohla někomu vadit. Já jsem prostě pouze odmítl některé, naopak některé velmi subjektivní a nutno říci, podtrhuji, hrubě protiromské názory, které přišly překvapivě v připomínkách. Z ministerstva školství? Z ministerstva školství, a dokonce nebyly označeny jako zásadní, takže jsem měl plné právo je odmítnout a neměly být už dále pak někde ventilovány. Já to říkám proto, ne proto, že bych chtěl vynášet něco z vlády, já jsem teď dost na to dotazován, mě to uvádí do značných rozpaků, protože já tady jsem prezentován, jako bych já měl spor s paní ministryní. Já prostě netuším ani, co je předmětem jejího pobouření nade mnou, už vůbec nevím, co by měla vytýkat mému chování, ale hlavně tedy, že netuším, co je předmětem jejího pobouření a v čem spatřuje subjektivitu této zprávy. Vím jenom, že jí vadí ... Doufejme, že si pobouření v každém případě vysvětlíte vy dva. A teď poslední téma, velmi stručně poprosím o odpovědi. Vy jste na prvním místě toho žebříčku, který jsem po vás požadoval, zmínil nutnost antidiskriminačního zákona. Platí to, že v květnu předložíte vládě už věcný záměr takového zákona? Ano, platí. A kdy bude paragrafované znění? Lze očekávat, že do 31. srpna tohoto roku. Znamená to, že v září by antidiskriminační zákon mohla projednávat Poslanecká sněmovna a jaké budou jeho hlavní teze toho zákona? Jeho hlavní teze budou takové, že vznikne centrum, jež bude poskytovat asistenci těm osobám, jež budou se domnívat, že se staly obětí diskriminace, a to nejen poradenství, ale i zastupování těmto osobám a ... To znamená, že budou mít osoby, které se cítí diskriminovány, právníky, advokáty k dispozici zdarma? Ano, ano, ale bude samozřejmě to procházet jakýmsi sítem, podobně jako je tomu v britské komisi pro rasovou rovnost. A samozřejmě tento zákon poskytne souhrnné definice přímé a nepřímé diskriminace hranic dovoleného a nedovoleného zacházení pro všechny oblasti, to znamená nebude se to tříštit do mnoha dílčích předpisů. Říká vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. Já děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC. Někdy opět se těším u těchto mikrofonů na shledanou. Na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:13 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
