| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| čtvrtek 3. dubna 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Hynek Kmoníček | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Hynek Kmoníček potvrdil, že Česko má v úmyslu vyslat svého styčného důstojníka k týmu, který bude mít na starosti poválečnou obnovu Iráku.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Česká republika již deklarovala ústy ministra zahraničí, Cyrila Svobody, zájem podílet se na poválečné rekonstrukci Iráku. Předseda Valného shromáždění OSN, poslanec Jan Kavan, říká v rozhovoru pro BBC, že Česká republika má v Iráku nač navazovat. Jan KAVAN, předseda Valného shromáždění OSN, poslanec PS PČR (ČSSD) (zvuková ukázka): Já si myslím, že Česká republika by měla navázat na své staré kontakty s Irákem a znalost toho prostředí, na to, že značná část průmyslové infrastruktury Iráku byla vybudována s naší pomocí, a měli bychom se právě prostřednictvím OSN snažit účastnit se té poválečné rekonstrukce, a doufám, že nejenom průmyslové a finanční, což je pro nás samozřejmě velmi důležité, a že bychom svými zkušenostmi mohli pomoci i při demokratizaci Iráku. Říká v rozhovoru pro BBC předseda Valného shromáždění Organizace spojených národů, Jan Kavan. Nejen o poválečné rekonstrukci Iráku bude následujících třicet minut. Před námi je půl hodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl velvyslanec České republiky při Organizaci spojených národů Hynek Kmoníček. Vítejte v BBC, hezký dobrý den. Dobrý den. Od začátku války v Iráku se diskutuje o systému obnovy poválečného Iráku. Zda bude výhradně pod kontrolou Organizace spojených národů, či spíše pod patronátem Spojených států amerických. Blíží se podle vás pane velvyslanče okamžik, kdy padne ono rozhodnutí? Já mám velkou obavu, že se ten okamžik ještě příliš neblíží, protože ty pozice jsou hodně rozrůzněné, a já mám dokonce i takovou zvláštní myšlenku, že to rozhodnutí nebude jedno rozhodnutí, učiněné v jednom okamžiku o, že prostě dojde, pravděpodobně, podle mého zatímního odhadu, k takovému okrajování tohoto jablka, až k jádru, že se prostě můžeme dostat do situace, která vlastně začala již schválením oné, často diskutované rezoluce poslední rady bezpečnosti k humanitární situaci v Iráku, to znamená, ta řešila nějakou dobu zprávu Iráku, jakoby částečně na pětačtyřicet dnů svěřeného do péče OSN. Ale vlastně jenom v jednom sektoru, protože OSN nemá žádný vliv na skutečné faktické dění ve válečném poli. Jde tedy o sektor humanitární. Jde o sektoru humanitární a já mám obavu, že takhle budeme pokračovat ještě nějakou chvíli dál, že se prostě to trošku rozpadne na sektor vojenský, sektor humanitární, sektor finančnický, sektor spravování Saddámových účtů v New Yorku, sektor dohledávání jiných zdrojů dalších organizací... Nedá se ovšem tato vaše vize, jak jí zatím popisujete, nazvat to nejhorší možné řešení? Několik dalších rezolucí, prodlužující se správy, rozdělení Iráku a řešení problémů Iráku na několik sektorů humanitární, vojenský, správní a podobně? Já bych dokonce řekl, že to vůbec protiotázkou nevidím a nevidím důvod, proč bych to měl vidět jako špatně, protože se ukazuje to, na co jsme mnozí upozorňovali od počátku, že Irák není záležitost vojenského zásahu přes noc. A ten problém je, jak by diplomaté řekli, na tolik komplexní, že vlastně ještě ani pořádně nevíme, co uvnitř toho problému objevíme. Takže já si dokážu představit právě tohleto typicky multilaterární řešení krok za krokem, což nám otevírá možnost, aby v každé té fázi docházelo k nové dohodě s novými státy, které budou vznášet své nové požadavky na postkonfliktní uspořádání Iráku, na svůj vlastní vliv uvnitř nově vzniklého útvaru a do velké míry vůbec nevíme, do jaké situace dorazíme, protože i když je nepochybné, že spojenecká vojska zvítězí, dodnes nevíme, bude-li to za týden, za měsíc nebo za rok. Pochopil jsem správně, zůstanu-li u vaší metafory s jablkem, že ono jablko je tak tvrdé a je na něj tolik lidí, kteří jej chtějí kousat, že nic jiného, než rozříznout ho, nezbývá, než okrajovat, postupně? Dalo by se to takto říci, je to prostě jednodušší, hlavně ve chvíli, kdy vůbec nevíte, co se skrývá uvnitř jablka a on to vůbec nemusí být Saddám Husajn, když dodělám tuhle metaforu. Kdo to může být? Může to být zájem někoho, kdo se v téhleté chvíli ještě jako hráč ani neobjevil. Já vám ukážu to na právě třeba na té schválené rezoluci. Všichni čekali, že nejtvrdší komunikace bude na americko-francouzské lince, vzhledem k předcházejícímu vývoji a dalším těžkým problémem bude Sýrie. Řekl bych, že tomu tak zdaleka nebylo a naprosto nejtěžším oříškem se ukázala být americko-ruská komunikace, prostě proto, že Rusové byli podstatně méně ochotni jakémukoli kompromisu než nakonec francouzská delegace, která s Američany v New Yorku jednala. Spojené státy americké již mají člověka, který by podle jejich představ měl dohlížet na přechod Iráku od režimu totalitního k režimu, který bychom mohli označit slovem parlamentní demokracie. Tím mužem je americký generál ve výslužbě Jay Garner. Generál Garner se angažoval, například v palestinské mírové otázce. Mohl by podle vás být Garner tím mužem, který by přijalo i mezinárodní společenství Organizace spojených národů? A teď ta má odpověď nebude ohledně profesionality pana generála, která je nesporná. Tady může, bohužel, svoji negativní roli sehrát jeho národnost. Prostě v rámci OSN, zejména poté, k čemu došlo v posledním roce, musíme otevřeně říci, že Spojené státy nepatří k nejpopulárnějším národům. Dvě třetiny OSN jsou vlastně tvořeny národy rozvojovými ze sto devadesáti jedna členů. Nebude to rozhodně jednoduché. Z druhé strany, právě proto, že tím rozhodujícím orgánem znovu, jak už již mnohokrát, nebude valné shromáždění, ale rada bezpečnosti. Tak při dohodě tomu, čemu se říká odborně P5, čili pěti držitelů veta uvnitř rady bezpečnosti, to se to nedá vyloučit, ale... Považoval byste to za nepravděpodobné? Nepovažoval bych to za možnost, která je v tomto okamžiku nejcitlivější. To je velmi diplomaticky řečeno a méně diplomaticky za nepravděpodobné? Méně diplomaticky, bude to otázka, jestli se podaří tato role pana generála prodat nejen v OSN, ale zejména pak uvnitř Iráku, tam se totiž již v této chvíli ukazuje poměrně velké názorové rozdíly mezi nepříliš sjednocenou iráckou opozicí, jejími jednotlivými frakcemi. Úplně odlišnými nároky lidí, třeba sdruženými okolo iráckého národního kongresu Chalabiho. Oproti tomu, co třeba hlásá člověk, který je asi nejpodobnější iráckému Václavu Havlovi /nesrozumitelné/. Ty názory jsou velmi různé, a dost často se velmi rozchází jak s americkou administrativou, tak ale třeba s národnostní situací na místě. Já vždycky znovu upozorňuji při těchto diskusích, že postkonfliktní Irák nebude lehčí, spíš bude o nějaký ten milion členů strany Baas těžší, než bylo Slovensko po listopadu 89. To prostě nebude jednoduchá krajina plná transformačních radostí, to bude dlouhé a dlouhé velmi komplikované minové pole, kde každý, kdo bude v té chvíli mít v rukou Irák, se bude muset smířit s jednou, asi ne příliš příjemnou věcí, že takřka jediná funkční společenská struktura, která tam je, právě struktura baasistické strany a ona debaasizace Iráku, jak se o ní hovoří, může být možná v tamních podmínkách podstatně složitější než proces debolševizace, kterým jsme procházeli v našich zemích. K postkonfliktnímu Iráku a situaci v něm se ještě bezesporu dostaneme v tomto pořadu. Vrátím-li se ale ke generálu Garnerovi, Spojené státy požádali Českou republiku, aby vyslala vztyčného důstojníka k týmu, který bude mít podle amerických představ na starosti poválečnou obnovu Iráku, rozumějme tedy k týmu generála Garnera. Jste jako český velvyslanec informován o tom, zda Česká republika nakonec svého vztyčného důstojníka pošle, a je už na ministerstvu zahraničí o tom rozhodnuto, nebo si Česká republika počká až na roli OSN? Vím, že se o tomto jedná, vím, že už padla i nějaký jména, kdo by měl být takovým vztyčným důstojníkem, která samozřejmě v této chvíli nemohu říci, protože ani nevím, jestli došlo ke konečnému rozhodnutí, a ať už bude úloha této kanceláře pana generála jakákoli, já myslím, že je podstatné, abychom u toho byli, takže... Přijde vám dobré, i když ještě nepadlo rozhodnutí, jaká bude americká role v poválečné situaci nebo role OSN? Tak být v kanceláři generála Garnera? No, můžu říci, že mi to nevadí. Co by mi vadilo, by bylo, kdybychom neměli žádného zástupce v jednom z velmi reálných center moci postkonfliktního Iráku. Ono to bude vypadat zase jako typicky česká politika chytré horákyně, ale to už tak v diplomaciích bývá, že všichni mají svá želízka v ohni, až přijde k závěrečnému dělení. Čím víc kanceláří bude, tak je všude lepší mít svého vztyčného důstojníka? No, asi ne úplně všude, ale v těch kancelářích, které mají reálnou šanci, že do konečného uspořádání, ať už bude jakékoli, mluvit budou, v těch kancelářích ano. Dokážu si představit i kanceláře, kde je mít člověka velmi kontraproduktivní. Jako například? Ty raději nebudu jmenovat. V každém případě jste ale informován, že Česká republika této nabídky v každém případě využije? Zatím ta komunikace, jakou jsem měl se svým ústředím naznačovala, že toho hodláme využít a že to je možnost, kterou nemůžeme minout. S projevem ke spolkovému sněmu vystoupil ve čtvrtek německý kancléř Gerhard Schröder. Schröder prohlásil, že při politické obnově poválečného Iráku musí hrát ústřední roli Organizace spojených národů. Gerhard SCHRÖDER, spolkový kancléř (zvuková ukázka): Za prvé, územní celistvost Iráku musí být zachována. Jeho nezávislost a jeho politická suverenita musejí být plně obnoveny, prohlásil německý kancléř Gerhard Schröder a pokračoval, za druhé irácký lid musí mít možnost, aby sám rozhodoval o své politické budoucnosti a práva menšin žijících v Iráku musejí být zajištěna. A za třetí, což je rozhodující, obrovské přírodní bohatství země, ropné zásoby a jiné přírodní zdroje musejí zůstat v majetku a pod kontrolou iráckého lidu. Musejí prospívat jemu a musejí být používány k rekonstrukci Iráku a k ničemu jinému. Řekl doslova německý kancléř Gerhard Schröder. Podaří se podle českého velvyslance při OSN prosadit takovou vizi nebo blízkou vizi, kterou nastiňuje německý kancléř Gerhard Schröder? Gerhard SCHRÖDER, spolkový kancléř (zvuková ukázka): Já myslím že ano, protože ta vize není kontroverzní. Už ten první bod je, dá se říci, nepřekročitelným milníkem i z pohledu americké strany. Udržení územní integrity Iráku je naprostou strategickou prioritou všech, kteří s Irákem kdy přišli do kontextu. Je to prostě záležitost severu Kurdistánu, Turecka, přetažení této problematiky do NATO, díky členství Turecka v NATO, to by bylo prostě na dvouhodinovou přednášku. Jedno je jasné, je i v zájmu USA i v zájmu Spolkové republiky Německo, ale dovolil bych si říci, i v docela bytostném zájmu České republiky, jakkoli je náš zájem tam nikoli přímý, aby došlo k tomu, že Irák zůstane jedním Irákem a ne třemi Iráky, kteří spolu příliš nekomunikují. To byl první bod Gerharda Schrödera. Bod druhý, to znamená možnost iráckého lidu, aby rozhodoval o své politické budoucnosti. Tady už bych byl relativně skeptičtější, protože Irák není zemí s dlouhou demokratickou tradicí, a to je právě ten bod sporu mezi evropskými pragmatiky a částí washingtonských neokonzervatistů, kteří s jakýmsi evangelistickým zápalem před sebou vidí vizi příštího Blízkého východu. Bylo by to krásné, kdyby se to podařilo udělat. My sami vidíme, jak budování demokracie pokračuje v naší zemi, kde vlastně bylo přerušeno na pouhých padesát let po celkem již zabudované tradici. Víte, u nás třeba chodí politici do důchodu. Já neznám žádného iráckého politika v důchodu, ty už jsou několik metrů pod zemí, a to už poměrně hodně dlouho, a na tom přesně vidíme ten rozdíl politické kultury. Čili tady v tom bude bod sporu, co to přesně znamená irácký lid, kdo se započítá do iráckého lidu. Někteří se do něj budou hlásit, i když do něj možná příliš nepatří a jiní se zase k němu vůbec nebudou hlásit, i když do něj nesporně patří. To je o té územní integritě, to je o tom, jak dopadne debata mezi Evropou a Amerikou. Ten třetí bod, o kterém mluvil kancléř Schröder... Přírodní zdroje v rukou a v majetku iráckého lidu. Tam myslím, že panuje shoda, že dokonce i ona neokonzervatistická linka z Washingtonu hovoří, že právě na realizaci tohoto bodu chce dokázat, že jejich motivy jsou čisté a že jim skutečně jde o pozitivní změnu režimu v Iráku. Takže když jsou kritizováni, tihle ti, řekněme, tvrdší jestřábí jádro republikánů, z pohledu demokratické strany v USA, demokratická strana vždycky hovoří o tom, že pokud se jim podaří vybudovat režim, kde skutečně toto bohatství se bude vracet k nějakému asi ne úplně fér, ale přece jenom podstatně fér bližšímu stádiu přerozdělování dovnitř irácké společnosti, tak to bude důkazem toho, že operace byla úspěšná. Nic jiného. Když jsme hovořili o postkonfliktním Iráku a éře postkonfliktního Iráku, překladatel iráckého původu Sulaiman Fahad před týdnem varoval v Interview BBC před procesem libanonizace, propuknutí občanské války v Iráku poté, až skončí vojenská intervence Spojených států a Velké Británie. Sulaiman FAHAD, překladatel iráckého původu (zvuková ukázka): Já mám ten dojem, že ne. Z toho co sleduji, mám dojem, že i Amerika má bolesti hlavy z toho, jak je dát dohromady. Jinak by neposlala stálého pozorovatele, pana velvyslance nebo osobního velvyslance, pana prezidenta Bushe, který hlídá diskusi, sedí, diskutuje, to už samo o sobě znamená, že tato opozice není schopna sama mezi sebou komunikovat. Překladatel iráckého původu Sulaiman Fahad v rozhovoru pro BBC, který naznačoval, že ta libanonizace může souviset i s nepřipraveností opozice, irácké opozice převzít moc v zemi poté, až ona vojenská intervence Spojených států a Velké Británie skončí. Je toto velký problém? To znamená možnost propuknutí občanské války a druhý konflikt, který skončí po vojenské intervenci? Je to problém, nesporně to je noční můrou všech, kteří se Irákem zabývají. Já mohu potvrdit, že mezi iráckou opozicí panuje shoda daná jedinou osobou, Saddámem Husajnem. Já jsem, dneska už mohu říci, ve styku s nejrůznějšími iráckými opozičními skupinami dlouhá léta a většinou mi, ale bohužel, když jsme se sešli u jednoho stolu, netrvalo ani dvacet vteřin, abych je mezi sebou rozhádal, přestože u toho byl představitel úplně třetího státu. Je to silná frakcionalizace, ukazuje se, základním problémem exilové opozice je, že ona nárokuje, že má poměrně slušné kontakty dovnitř. Otázka je, má-li je. V opozici vidím tři výrazné figury v exilové opozici, jeden z nich je Imám, který sedí v Teheránu, takže asi nebude, jaksi příliš reprezentativní pro americkou stranu, byť ten má své bagrové jednotky uvnitř. Druhou takovou významnou postavou, kromě /nesrozumitelné/, o kterém jsem tedy hovořil, je Ahmed Chalabi, představitel iráckého Mezinárodního kongresu, který je chvíli v milosti a chvíli v nemilosti některých amerických složek, a jiných zase v tu chvíli ano. Tak zvláštně přebíhal mezi tím, že CIA ho jednu chvíli měla ráda a pak ho zase neměla ráda, pak už zase má ráda... ...nepřeceňujete příliš, kdo pro tu Ameriku bude přijatelnou osobou či nebude? V tom poválečném dění v Iráku. Vzhledem k tomu, že pro Američany by nejpřijatelnější by byla ta třetí osoba. To znamená, zmínění /nesrozumitelné/, který je ovšem velmi vzdělaný, v Iráku známý architekt, který ovšem z Iráku odešel, myslím v roce 1967 nebo 1968. Právě on těmi nadějemi zároveň ztělesňuje ten hlavní problém exilové opozice. To je to, na co narážíte. Bude-li přijatelná pro domácí politické spektrum. Tam prostě nevcházíme do politického vakua, podobně, jako jsem do něj nedošli v Afghánistánu, a to je přesně to, o čem hovořil váš překladatel tady, to znamená, že skutečně hrozí vážné nebezpeční afghánisace, to znamená jakési rozdělení země na bezpečné koridory a koridory, o kterých příliš nevíme, kdo v nich vlastně vládne, a koridory, kde se raději nesnažíme vidět, kdo v nich vládne. Když jste zmínil Afghánistán, na britském ministerstvu zahraničních věcí se rodí plán. Ministerstvo se zabývá myšlenkou, že by po pádu Saddáma Husajna měla pod záštitou OSN se měla konat konference, která by byla podobná konferenci v roce 2001 v Bonnu, která dala podnět k vytvoření nové vlády v Afghánistánu, po pádu hnutí Taliban. Je to ta nejlepší cesta a model, který je možné uplatnit na Irák? To znamená ona cesta afghánská konference pod záštitou konference Spojených národů? Je to jedna z mála reálných cest, asi se nedočkáme lepšího výsledku, než jsme se dočkali v Afghánistánu, ale ten výsledek, mimochodem, může vypadat velmi diskutabilní z toho pohledu, ve kterém máme Afghánistán dnes, ale pokud si ho srovnáme, kde jsme ho měli před dvěma roky, tak je to ještě pořád pokrok a některým nebezpečím jsme se v Afghánistánu vyhnuli. Vzpomeňte, jak třeba tato konference velmi dobře si poradila, prostě s rolí afghánského krále, v té době stále ještě v římském exilu, legitimního afghánského prezidenta Rabbáního, který byl ale bohužel tádžikem, aby vlastně snížil své ambice do poválečného uspořádání. Takže něco podobného, neutralizace některých prvků a vyzdvižení jiných prvků, a když říkám jiných prvků, tak myslím lidí, frakcí, kusů, politických stran, to je možné jenom na mezinárodní konferenci a nikdo jiný, než OSN tomu prostě mezinárodní autoritu nemůže dodat. Rozumím správně té situaci a mezinárodní situaci kolem Iráku, že je zde britský postoj, který se blíží k tomu, jak řešit situaci v Iráku, řekněme afghánskou cestou, a pak je zde postoj americký, který spíše naznačuje, že by situaci v Iráku bylo možné řešit tak, jako situaci v Jugoslávii, na Balkáně. Ano. Mezinárodního protektora, generála Garnera. A je tato varianta, ta americká, téměř nepřijatelná pro tu oblast? Pro oblast arabskou? Já si nemyslím, že by byla nepřijatelná. Paradoxně jaksi arabská oblast má takový velmi smíšený vztah k vlivu USA. Ona ho pravidelně kritizuje, ale právě proto, že USA jsou v podstatě jediní, kdo tam mají nějaký vliv. Všimněme si, že kdykoli se koná nějaké mírové uspořádání něčeho konfliktního mezi arabskými státy, paradoxně první, po čem volají, jsou nějaké garance USA, že ten výsledek, na kterém se dohodnou, tak také bude. Takže v téhle chvíli opravdu nemohu říci k čemu se to přikloní. V praxi na místě se dokonce nám může stát, že se dočkáme situace, kdy budeme vidět, že funkčnější by bylo to americké řešení. Tedy protektor. Tedy protektor a že by to možná fungovalo lépe, co se týče praktické roviny, ale nebude politicky prodatelné. I k tomu se můžeme dostat. Můžeme se dostat taky k úplně opačné situaci. Teď česká, český úhel poválečného Iráku a situace kolem Iráku. V úterý česká vláda rozhodla o vyslání sedmé polní nemocnice do oblasti Perského zálivu. Premiér Vladimír Špidla v úterý rozhodnutí vlády odůvodnil těmito slovy. Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Vláda projednávala, dá se říci, podnět OSN, který vznikl na základě rezoluce 1472, který OSN konstatuje, že v Iráku je humanitární katastrofa a žádá státy, aby poskytly humanitární pomoc. Hledali jsme odpovídající reakci na tuto výzvu a vláda se rozhodla předložit parlamentu České republiky, to znamená oběma komorám České republiky návrh na vyslání vojenské nemocnice, která by poskytovala humanitární pomoc a lékařskou péči vně i uvnitř Iráku. Úterní slova českého premiéra Vladimíra Špidly. Byl již sankční výbor Organizace spojených národů podle českého velvyslance při OSN Hynka Kmoníčka informován o české reakci na páteční rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, onu rezoluci 1472 a česká strana chce vyslat polní nemocnici? Ne, informován nebyl, rozhodně ne tedy formálním způsobem a prostřednictvím mise. Ta situace je o něco komplikovanější. My budeme muset najít podle zadání, které vzešlo z české vlády, najít tu nejprůchodnější cestu uvnitř poměrně rozsáhlou byrokracií OSN. Pokud bychom totiž, a to můžu říci zcela otevřeně, šli přímo na sankční výbor, tak sankční výbor 661 se většinou rozhoduje v řádu měsíců. Čili pokud bychom ho oslovili k nějakému rozhodnutí, to znamená do roka... ...do roka by tam mohla být nemocnice? Což rozhodně není to, co máme na mysli, a to rozhodně neměla na mysli rada bezpečnosti, když vyzvala k příspěvku humanitární situace, ta je prostě teď. Budeme muset najít takové právní řešení, které by nám dovolilo, abychom pomoc vyslali tehdy, kdy je potřeba, a to je teď. Pane velvyslanče, vím, že velvyslanec je, a vyzval vás k tomu i prezident Václav Klaus, u něhož jste byli na pravidelném setkání velvyslanců, aby velvyslanci byli loajální ke státu a podobně. Ovšem rozhodnutí české vlády, tak jak bylo schváleno v úterý, nezkomplikovalo vám pozici velvyslance při OSN, protože česká vláda se rozhodla, že potřebuje kvůli vnitřní politické situaci v zemi, aby ono vyslání sedmé polní nemocnice prošlo, tak potřebuje, aby, pokud možno, nemocnice byla vyslána pod mandátem OSN, ale ona rezoluce 1472 velmi problematicky může přijmout vyslání polní nemocnice v rámci této rezoluce. Rozumím tomu správně, že takový je problém? Chápu to správně? Ten problém je, najít odpovídající právní mechanismus prostřednictvím OSN tak, abychom mohli z pohledu české strany za a) vyslat humanitární pomoc tak, abychom se vešli do stávajícího mandátu parlamentu a nemuseli ho rozšiřovat, to nepochybně je zadání na české straně. Na straně OSN tak, aby tato naše pomoc, která rozhodně bude vítána, já si nedokážu představit, aby někdo byl proti tomu, aby odešla do krizové oblasti nemocnice, aby to prostě bylo právně uchopitelné, ale to tak, že to půjde standardním způsobem, ale ne v řádu měsíců, ale v řádu dnů. A to je problém každého... Je zde, promiňte, je zde reálné nebezpečí, že se ukáže z hlediska Organizace spojených národů, a vy se jako velvyslanec při OSN, dostanete do pozice, že se vám nepodaří dojednat pro českou nemocnici takové právní postavení na základě aktuálních aktů, které jsou k dispozici Rady bezpečnosti OSN. Je to reálné, že se může ukázat, že to zkrátka není možné? Já doufám, že se do této situace nedostaneme, a v téhle té chvíli já sem i odsud v kontaktu s misí, která tu cestu hledá. Zatím se ukazuje, říkám zatím, dnes v tomto okamžiku se ukazuje, že ta cesta možná je, ale vede, řekněme, za čtyři rohy a dvěmi oklikami, se kterými jsme původně nepočítali, ale že možná je. Nebylo by jednodušší, a teď si poslechneme, co k celé věci řekl ministr zahraničí, Cyril Svoboda, k možnému vyslání sedmé polní nemocnice do oblasti Perského zálivu, po úterním jednání české vlády. Cyril SVOBODA, místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí, předseda KDU-ČSL (zvuková ukázka): Navrhujeme Poslanecké sněmovně a Senátu, osídlení praporu radiační biologické a chemické ochrany armády České republiky vyslaného do operace "Trvalá svoboda", na základě usnesení vlády z 13. ledna 2003 o polní nemocnici, včetně odpovídající logistiky a ochrany na kontingent armády České republiky. Takže se rozšiřuje, rozšiřuje tato jednotka o polní nemocnici. Za druhé navrhujeme souhlas se zapojením této nemocnice do poskytování humanitární pomoci a lékařské péče vně i uvnitř Iráku k naplnění rezoluce rady bezpečnosti 1472 roku 2003. Úterní slova českého vicepremiéra ministra zahraničí Cyrila Svobody, který ještě dodal, že v té první fázi by nemocnice působila v rámci operace "Trvalá svoboda". A teď se dostáváme k tomu zásadnímu. Nebylo by jednodušší ten mandát změnit, aby operace "Trvalá svoboda" byla rozšířena i na území Iráku? A nežádat vás, jako velvyslance, aby jste přes čtyři rohy, dvě okna, nebo pokud jsem vás dobře interpretoval, dojednával, jak českou nemocnici co nejrychleji poslat v rámci rezoluce 1472? Operace "Trvalá svoboda" a mandát, který máme, nás neomezuje na Kuvajt. On nám dává možnost zásahu i všude v této oblasti, kde dojde k řešení nějaké humanitární situace, takže tam... Ovšem nemocnice je zapotřebí v Iráku, rozumím-li tomu správně? Ano, ale kdyby byla zapotřebí v Izraeli, kdyby byla za potřebí v Turecku, tak... ...ale tam za potřebí není, to znamená... V této chvíli. Chcete tím naznačit, chcete tím naznačit, že by bylo jednodušší rozšířit operaci "Trvalá svoboda" tak, jak je chápána v českém usnesení, usnesení české Poslanecké sněmovny a následně i Senátu, rozšířit na území Iráku a bylo by to rychlejší vyslání nemocnice do oblasti Perského zálivu? Víte, já nejsem ani člen žádné strany, tudíž ani poslanec, takže já nemohu odhadovat situaci v českém parlamentu. Z pohledu velvyslance, ale vy musíte dojednat jedno řešení. Pak je zde řešení druhé, které předkládám já. To znamená... Tohle řešení je relevantní, ale otázka je, jaká je politická realita uvnitř českého parlamentu. Já si nedokážu představit, jestli to řešení, které nabízíte, je nesporně logické. Je vůbec politicky v dané chvíli průchodné v českém parlamentu z pohledu domácí politické scény. Je samozřejmě relevantní, to co vy říkáte, to znamená, že když se tady ukáže to řešení neprůchodné nebo nějakým způsobem komplikované, tak se ten problém přenese do New Yorku a přenese se ke mně. Vy ho teď máte na stole? Já ho mám na stole... To komplikované řešení české vlády? ...od toho si česká vláda, čeští občané, svého velvyslance v New Yorku platí. Já se s tím pokusím popasovat. Jak dlouho vám to bude trvat? Já doufám, že bychom měli mít v této otázce jasno dříve, než tato otázka vůbec dojde do českého parlamentu. Vláda zatím tu věc nepředložila, to znamená, že pravděpodobně i vy jste naznačil, že je to problém a že do té doby, než ten problém vy vyřešíte, tak vláda nepředloží parlamentu. Já jsem slyšel, že tam už existuje jakési datum, kdy by to do parlamentu šlo, nerad bych se mýlil, je to snad během asi čtrnácti dnů, kdy to v parlamentu má být, a to je ten čas, který já pro sebe beru jako úkol, který mám vyřešit, prostě do čtrnácti dnů. Případné otázky poslanců, vyřešit tak, aby ve chvíli, kdy nastanou, a já věřím, že nastanou a budou stejně těžké jako ty vaše, abych znal velmi konkrétní odpovědi toho, co OSN schopno dodat je a co prostě není a co ani není potřeba. Říká český velvyslanec při organizaci Spojených národů Hynek Kmoníček. Děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval na rozhlasové stanici BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Vybírá se styčný důstojník z ČR Právo, 4. 4. 2003, strana 7 - Česko se chystá využít americké nabídky, aby vyslala svého styčného důstojníka do štábu generála Garnera, který má řídit správu Iráku po porážce režimu Saddáma Husajna. Podle českého velvyslance u OSN Hynka Kmoníčka to naznačuje jeho komunikace s pražským ministerstvem zahraničí. Jak včera řekl BBC, padla už i konkrétní jména. Ta však neupřesnil, neboť definitivní rozhodnutí dosud nebylo učiněno. Velvyslanec nicméně považuje za nezbytné americké nabídky využít. "Vadilo by mi, kdybychom neměli svého zástupce v jednom z center reálné moci poválečného Iráku." | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
