| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 25. března 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Pavel Telička | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Pavel Telička řekl, že Brusel považuje zahraniční politiku České republiky za konsistentní, vyváženou a zodpovědnou.
Přepis rozhovoru Česká republika se v pátek přihlásila k usnesení Evropské unie o budoucím postupu vůči Iráku. Postoj Evropské unie sází na ústřední roli Organizace spojených národů. Český premiér Vladimír Špidla na okraj summitu Evropské unie v Bruselu z konce minulého týdne v rozhovoru pro BBC uvedl: Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Není to pro mě nic tíživého, protože znovu a znovu si uvědomuji, jak obrovský krok Evropa udělala od situace, kdy hlavní země spolu vedly třeba sto let válku, od situace, kdy mají třeba politické rozpory v koncepci, ale intenzita těch rozporů je minimální proti tomu, co bývalo a snaha najít nějaké společné řešení vždy existuje. Zazněla v pátek slova českého premiéra Vladimíra Špidly v rozhovoru pro BBC. Nejen o situaci v Evropské unii po zahájení války v oblasti Perského zálivu bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Hostem ranního vydání Interview BBC je český velvyslanec v Evropské unii Pavel Telička. Přeji vám z Prahy dobré ráno do Bruselu. Dobré ráno z Bruselu do Prahy. Nejvyšší představitelé zemí Evropské unie se koncem minulého týdne sešli na několikahodinovém krizovém vrcholném setkání. Summit se vyhnul přímému střetu kvůli americko-britské invazi do Iráku a místo toho schválil usnesení o humanitární pomoci a o budoucí rekonstrukci Iráku řízené Organizací spojených národů. Pane velvyslanče, považujete takový výsledek za první krok při možném řešení trhlin, které se v Evropské unii objevily v souvislosti s krizí kolem Iráku? Dovolte mi možná malé upřesnění, že to byl plánovaný summit, takzvaný jarní summit a měl se týkat především lisabonského procesu, ale vývoj událostí posledních týdnů pochopitelně způsobil, že dominantním tématem tohoto summitu byla irácká otázka. K vaší otázce, můžeme říci, že skutečnost, že se podařilo členským státům Unie vyvarovat se nějakých větších kolizí, nedorozumění a dalších dělení, samo o sobě představuje určitý krok tím správným směrem. Na druhou stranu je zcela zjevné, že ty rány, které v Unii toho času především kolem společné bezpečnostní obranné politiky a irácké otázky existují, jsou relativně dost hluboké a potrvá ještě nějaký čas, než budou zaceleny. Nabízí se logicky otázka, jak dlouhý to bude čas, než se rány v Evropské unii, které souvisejí s krizí kolem Iráku, zahojí? Uvidíme, pochopitelně netvrdil bych, že irácká otázka nějakým způsobem rozdělila Unii a že to je cítit v její každodenní činnosti. Promiňte, ale vy hovoříte o ranách, tudíž tady, dovolím si tvrdit, si trochu odporujete. Ne, já si myslím, že nikoliv. Pokud bychom zjednodušovali Evropskou unii na nějakou jinou mezinárodní organizaci, která, dejme tomu, je činná v určité oblasti ať už je to bezpečnostně politická nebo je to oblast sektorová, pak byste měl pravdu. Ale samozřejmě Unie je velmi multidimensionálním uskupením, kde oblast zahraničně bezpečnostní politiky neobranné a bezpečnostně obranné politiky je byť významnou rodící se oblastí, to je třeba zdůraznit, nikoliv však jedinou. Takže nemůžeme říci, že by irácká krize paralyzovala Evropskou unii. A stačí se podívat právě na skončený summit Unie, kde v jiných oblastech se podařila rozhodnutí, podařily se určité posuny a v některých otázkách dokonce takové, které se nedařilo čtyři roky. Hovořím o spotřební dani v energii. Ale k té otázce, o níž jsme hovořili. Tam pochopitelně ty rány jsou. Jak dlouho to potrvá, já si myslím, že bude záležet na mnoha faktorech. Za prvé na vývoji vojenské operace v Iráku, za druhé samozřejmě na, a to především, na vůli členských států, nalézt dostatečnou politickou vůli k tomu, aby za prvé se ty rány hojily, ale za druhé, aby si Unie jasně řekla, co chce činit v dané oblasti, jak vnímá ten další vývoj, co by mělo být předmětem třeba jednání Konventu, směřuje skutečně k nějaké více než embryonální společné bezpečnostní obranné politice, nebo ne, jsou ty pozice příliš vzdálené na to, aby to trvalo na krátkou dobu. V každém případě si myslím, že je vidět už vůle členských států se tím vážně zaobírat a myslím si, že poslední dny především ukazují, že tato otázka bude výrazným podnětem pro jednání Konventu a budoucí mezivládní konference. A jak známe Unii, často takové krizové situace ve skutečnosti znamenaly jakýsi další podnět ke společné spolupráci a já bych nevylučoval, že se stane tak i tentokrát, může se ... Vykládám si, promiňte, vykládám si tedy dobře vaše slova, že krize kolem Iráku může urychlit diskusi a hledání společného stanoviska k bezpečnostní politice a k právě diskusím v Evropském konventu, to je vaše hlavní interpretace? Samozřejmě je to skutečná možnost, nepopírám, že se to nemusí podařit, anebo že se mohou některé členské státy rozhodnout jít cestou takzvané zesílené spolupráce, to znamená v menším počtu než třeba v tom kompletním stavu, protože by se některé země nechtěly připojit. To znamená, tyto eventuality jsou na stole. Já si myslím, že nejpravděpodobnější je, že skutečně se podaří dát další podnět a že Konvent v tomto směru a mezivládní konference mohou přinést konkrétní výsledek. Bylo tam také často v minulosti a čím dál tím častěji se v Bruselu o tomto hovoří v kontextu právě ty irácké krize. Nebude to vůbec jednoduché, myslím si, že i nadále pozice některých zemí jsou relativně vzdálené. Ten summit a především kuloární debaty a byť krátké, ale přesto schůzky některých čelních představitelů zemí jsou relativně od sebe v současné době vzdálené ... Názorově, rozumím tomu správně? Svědčí o tom, že toto je reálná eventualita. Na okraji vrcholné schůzky Evropské unie se veřejnost dozvěděla, že byl svolán francouzsko-německo-belgický summit k otázkám obrany. Je to podle vás jeden z prvních důsledků toho rozkolu nebo, řekněme, ran Evropské unii ohledně tažení v Iráku? Jak jsem před chvílí řekl, další možnost pochopitelně je, že některé země se budou chtít snažit jít cestou zesílené spolupráce. A já si myslím, že za prvé jsme registrovali francouzsko-německou iniciativu v Konventu, to je to, o čem jsem hovořil, myslím si, že je propracovaná a že tyto dvě země myslí vážně to, co je jejím obsahem. Zároveň belgický premiér už v červenci minulého roku poslal dopis svým partnerům, kde nastolil otázky velmi podobné těm, které jsou obsaženy v té francouzsko-německé iniciativě. Proto možná tato trojka, ten summit bude, je to prostě cesta, je samozřejmě otázkou, proč jenom Belgie, proč by tam neměl být celý Benelux, proč ne další země. Takže zde ... Promiňte, pokud bych po vás chtěl jednoznačnou odpověď na otázku, že ten francouzsko-německo-belgický summit je předzvěstí rozdělení Evropské unie na skupiny zemí, které se budou v různých oblastech integrovat různou rychlostí, přistoupil byste na tuto interpretaci? Pane redaktore, já chápu, že to zkoušíte, ale vy nemůžete ode mě očekávat odpověď na něco, co se odehraje a navíc není zjevné, zda to je kompletní a konečné složení, či nikoliv. Je to možnost, samozřejmě může to být taky tlak na ostatní členské země. Vůbec ten koncept zesílené spolupráce je hodně o tom, aby sloužil jako ten bičík takový, který nakonec může přimět členské státy se na řadě věcí shodnout a jít potom společně. Ale nelze vyloučit pochopitelně, že to je náznak zájmu některých zemí, pokud to nepůjde v celé patnáctce postupovat rychleji v určitém omezenějším složení. Někteří politici, politologové a komentátoři vyčítají části kandidátských zemí, například Polsku, Bulharsku a Česku, že, a teď cituji doslova: "Propásly strategickou možnost předvést svou touhu po jednotné Evropě a že mohly vyzvat členské státy, aby překonaly své rozpory a získat tak body navíc." vidíte, že kandidátské země v čele s Českou republikou propásly strategickou šanci v souvislosti s iráckou krizí a následnou válkou? Vůbec ne. Já si myslím, že samozřejmě v současné situaci mohou být pozice některých kandidátských zemí vnímány citlivěji, než by tomu bylo v jiné situaci, ale co se týká České republiky, já si myslím, že její pozice v tomto směru je velmi zodpovědná, je vyvážená. Na jedné straně si myslím, že držíme závazky, které jsme v minulosti převzali. Myslím si, že parlamentní usnesení je jasné a že jasně definuje podmínky, za kterých případně půjdeme do některých dalších akcí. Ale na druhé straně toto nepopírá nic na tom, že Česká republika má zájem o společnou bezpečnostní obrannou politiku, že v tomto směru je rovněž mezi členskými státy vnímána jako jedna zhruba ze tří zemí, která má tu politiku jasně vyprofilovanou, vyváženou a politiku, která si myslím, předurčuje i k posílené spolupráci v dané oblasti ať už to bude v jednom formátu, či ve druhém. Takže nesdílím tato hodnocení, rozhodně ne na adresu České republiky a hlavně si myslím, že jakákoliv hodnocení i na jiné kandidátské země, které jsou možná dnes vnímány poněkud odlišně, jsou velmi plytká, jsou předčasná a svým způsobem nešťastná a spíše vedou k dalšímu dělení evropských zemí. Evropští politici se tedy, když hodnotí evropští politici kandidátské země a jejich postoj, tedy části kandidátských zemí a jejich postojů týkající se irácké krize, tak, řekněme, ulétávají? To bych takto možná neformuloval, ale v každém případě, nemyslím si, že v situaci, kdy jsou různé názorové proudy uvnitř Unie samotné, že něco tragického či zvláštního na tom, že i mezi kandidátskými zeměmi ty pozice jsou různé. Já bych rád hovořil o České republice a myslím si, že se pohybujeme v tom hlavním proudu, jak v Evropské unii samotné, tak si myslím i v dalších institucích a z tohoto pohledu si myslím, že jakékoliv komentáře na toto téma, si myslím, spíše vedou dále tu terminologii rozdělování dalšímu, možná rozdělování, případně stěžování, hledání společného jazyka a to osobně nepovažuji za nejšťastnější. A věřím, že právě Česká republika je v pozici v dalším období, v dalších letech dění do značné míry ovlivňovat byť úměrně své geopolitické váze, protože její politika v tomto směru je skutečně shledávána jako velmi vyvážená, velmi konzistentní, to je ze všeho nejdůležitější, máme tudíž tu pozici, a to jméno velmi slušné. Pokud byste měl jednoznačně odpovědět na otázku, zda v souvislosti s iráckou krizí a následnou válkou cítíte větší nedůvěru některých členských zemí Evropské unie vůči České republice, tak byste odpověděl "ne"? Řekl bych, že obecně vůči kandidátským zemím "ano", je tady možná větší nedůvěra k rozšíření, než tomu bylo před iráckou krizí, ve vztahu k České republice to platí rozhodně méně. Nicméně samozřejmě znalost a povědomí a chtění si připustit některé věci, ovlivňují to, že ve vztahu k České republice možná tu a tam určitá nedůvěra panuje. Ale nemyslím si, že to je zřetelné, nebože to je dokonce dominantní. Není chyba na straně Evropské unie, rozumějme, vina v tom, že kandidátské země zatím nemají možnost být přítomny u rozhodování v Evropské unii, což se změní od poloviny dubna, kdy politikové a diplomaté z kandidátských zemí mají zasedat jako pozorovatelé ve všech orgánech a instancích Rady Evropské unie? Tak víme, že v závěru loňského roku se výbor stálých představitelů, to znamená, velvyslanci členských států shodli na tom, že už bychom měli po Kodani, tedy i před podpisem smlouvy být přítomni všem těmto summitům, nestalo se. Já si myslím, že to je politováníhodné na jedné straně, na druhé straně v té atmosféře do jisté míry pochopitelné. Ale nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, počínaje dubnovým podpisem a už možná právě 16. dubna se uskuteční summit, zvláštní summit ke Konventu, kde bude Česká republika a další přistupující země sedět v té evropské radě, v dalších orgánech, byť v pozici pozorovatele. Já si myslím, že to je mimo jiné pro nás výzva, abychom měli jasné představy, jasné politiky, jasnou evropskou politiku, jasná stanoviska nejenom k takovým otázkám jako je Irák, anebo společná bezpečnostní obranná politika, ale prakticky ve všech sektorových otázkách. Já si myslím, že toto bude výzva. Nejsem si jistý, že každý v Česku si uvědomuje, jak zásadní a jak dalekosáhlá, s jakým záběrem to výzva bude. O tom budeme hovořit v druhé části Interview BBC. Pojďme, řekněme, k závěru této části týkající se Iráku a toho, jak vypadá Evropská unie ve chvíli, kdy v Iráku zuří válka. Francouzský prezident Jacques Chirac v pátek po konci summitu Evropské unie v Bruselu k válce v Iráku uvedl: Jacques CHIRAC, francouzský prezident (zvuková ukázka): Francie nepřijme resoluci, která by dala legitimitu vojenské intervenci a dala válkychtivým Američanům a Britům moc spravovat Irák. Uvedl francouzský prezident Jacques Chirac a pokračoval: "Jakmile bude dnešní rozkol překonán tím, že válka skončí, bude v Iráku nutná rekonstrukce v širokém slova smyslu. Pověřit jí lze pouze Spojené národy, tedy Organizací spojených národů." Uvedl francouzský prezident Jacques Chirac. Není toto stanovisko náznakem dalších problémů, které mohou vzniknout mezi Velkou Británií a Francií? To v prvé řadě to, co řekl francouzský prezident, je samozřejmě konsistentní v tom, jaké pozice Francie zastávala a těžko jsme mohli očekávat něco jiného. Na druhou stranu pojďme se podívat i na diskusi, která zazněla na právě skončeném summitu. Já si myslím, že role OSN při rekonstrukci Iráku, v humanitární pomoci a podobně, byla skutečně většinovým názorem, ne-li prakticky konsensuálním názorem uvnitř Unie. Takže nemyslím si, že v tomto směru uvidíme nějaké rozkoly v Unii v nejbližším období. Evropský komisař pro zahraniční vztahy Chris Patten minulý týden v Evropském parlamentu mluvil o neochotě Evropské unie platit za rekonstrukci Iráku, na které by se nepodílela a jíž by nemohla prostřednictvím Organizace spojených národů ovlivňovat. V jaké míře je Evropská unie ochotna se podílet na obnově Iráku po válce, pokud bude mít tu roli, o níž evropští představitelé hovoří, Organizace spojených národů? Já si myslím, že v takovém případě pokud skutečně to bude pod tímto deštníkem a pokud v tomto směru bude zodpovědnost jednotlivých zemí, uskupení, mocností, to znamená, těch klíčových hráčů rovnoměrně rozdělá, tak určitě ano a stačí s podívat do jiných ohnisek napětí v minulosti, kdy právě Evropská unie byla tím subjektem, která nakonec do těch konfliktních zemí, anebo do těch problematických teritorií dávala zdaleka největší peníze. Náklady na rekonstrukci Iráku po válce se odhadují na dvacet miliard dolarů. Má už Evropská unie představu, kolik miliard dolarů by byla ochotna dát na rekonstrukci Iráku? Nemá a je to pochopitelně předčasné, protože napřed bude třeba hovořit o některých koncepčních otázkách, systémových otázkách tak, aby Unie byla přesvědčena, že to je scénář, podle kterého je ochotna rovněž hrát a kterému je ochotna přispět. Poté, co se tak stane, tak věřím, že Unie, pokud to bude za přijatelných podmínek, přispěje výrazným dílem. Další téma rozšiřování Evropské unie. Ve stínu války v Iráku zůstávají i takové události, jako slovinské referendum o vstupu země do Evropské unie a do Severoatlantické aliance. V nedělním referendu ve Slovinsku podpořilo členství své země v Evropské unii téměř devadesát procent voličů a členství v Severoatlantické alianci pak zhruba šedesát šest procent hlasujících voličů. Slovinsko je po Maltě druhou zemí, jejíž občané se vyslovili pro vstup země do Evropské unie. Jak podle Pavla Teličky výsledky v prvních kandidátských zemí, rozumějme výsledky referend, ovlivní výsledky referenda v zemích dalších včetně České republiky? Tak to je asi otázka především pro naše občany a pro občany dalších zemí. Pokud bych se na to díval s ryze optikou svou občanskou, tak bych řekl, že pro mě to samozřejmě určitý signál je. Je to pro mě signál, že zatím dvě země, které hlasovaly, se rozhodly a jedna zcela jednoznačně, až bych řekl úplně dominantním způsobem pro členství v Unii. A pro mě to je nějaká zpráva, že Slovinsko, že devadesát procent hlasujících se rozhodlo být součástí Unie. A já bych si položil o to spíše otázku, jestli v takovém případě já bych chtěl být rovněž v Unii, anebo bych chtěl být vně Unie. Takže pro mě je to určitá zpráva, myslím si, že to do jisté míry může ovlivnit naši veřejnost. Na druhou stranu těch faktorů relevantních je podstatně více, je jich celá řada. Evropský parlament dal minulý týden najevo, že nadále trvá na tom, aby s ním Rada ministrů Evropské unie znovu otevřela jednání o finančních úmluvách dohodnutých s kandidáty na summitu v Kodani, které byly zahrnuty do návrhu smlouvy o přistoupení. Jaká je toto zpráva pro Českou republiku? Tak je to, myslím, zpráva o tom, že jednotlivé orgány Evropské unie v rámci té své rovnováhy, kterou mají, svádějí určitá tření v současné době a že Evropský parlament nabyl dojmu, že rada nedodržela stanovené procedury a logicky viděno jeho optikou se brání. Já si ovšem nemyslím, že by to měla být zpráva, z které bychom měli být nervózní, něco, co by mohlo oddálit datum podpisu smlouvy, nic tomu nenasvědčuje, já jsem přesvědčen, že tomu tak nebude. Přesto se dnes zhruba v poledne sejdu s předsedou Evropského parlamentu Patem Coxem a budeme i o této otázce hovořit. Takže možná, že odpoledne budu zase o něco málo moudřejší. Diplomaté členských zemí, pane velvyslanče, říkají, že pokud se to Evropskému parlamentu nelíbí, rozumějme to, že do smlouvy byla zařazena rozpočtová ustanovení, plánované výdaje na nové členy pro léta 2004 a 2006 a příjmy od nich bez souhlasu Evropského parlamentu, tak ať, když se to parlamentu nelíbí, ať zablokuje rozšíření a nese za to zodpovědnost. Bude toto pro vás hlavní otázka, kterou položíte šéfovi Evropského parlamentu? Ne, já si myslím, že to je taktika nebo je to součást těch debat uvnitř Unie. A nemyslím si, že bych zrovna chtěl říkat panu předsedovi a dalším: "Podívejte se, převezměte tedy zodpovědnost, zablokujte," já si myslím, že je zcela rozumnější držet ty emoce níže, na uzdě, hledat řešení. Já si myslím, že určitá řešení se rýsují a spíš se zeptám mimo jiné pana předsedy, jak vnímá ta řešení a do jaké míry pokročily rozhovory v těch jednotlivých modalitách. Jak podle vás pokročily, byť se bavíme o situaci před schůzkou, po schůzce pravděpodobně budete moudřejší, ale bezesporu jisté náznaky již máte? Určité náznaky ano, já jsem o tom minulý týden hovořil i s komisařem pro rozšíření Günterem Verheugenem a ten signál, který jsem si odnesl, je, že přece jenom k určitému pokroku došlo a především probíhá ta tichá diplomacie, kdy se využívají prakticky všechny možné kanály na příslušné cílové poslanecké skupiny uvnitř Evropského parlamentu. A já věřím, že tady je určitý prostor i pro naše politické subjekty i po stranické linii do těchto, bych řekl, rozhovorů vstupovat, takže věřím, že se tak děje. Hodláte se při rozhovoru s předsedou Evropského parlamentu Patem Coxem ohradit toho, jak Evropský parlament a Rada Evropy komunikují i v souvislosti s tím postojem, který Evropský parlament vyjadřuje o jednání o finančních úmluvách dohodnutých s kandidáty? Ne Rada Evropy, myslíte Rada EU, nehodlám se ohradit, já si myslím, že skutečně ten rozhovor bude podstatně věcnější. To jedno téma, kterého jsme se dotkli, bude skutečně jedním tématem a bude tam celá řada dalších. Mimo jiné předseda Evropského parlamentu se chystá v brzké době, v týdnech, na návštěvu České republiky, i o tom budeme hovořit. Budeme hovořit i o Evropském parlamentu, po podpisu přístupové smlouvy, po rozšíření, o jeho, bych řekl, základních úkolech, o tom, jak vnímá rovněž probíhající Konvent. Takže nemyslím si, že to bude rozhovor o výhradách a dokonce si nemyslím, že způsob komunikace mezi Evropským parlamentem a Radou EU by mělo být něco, co by nás mělo výrazně znepokojovat. Já to tak rozhodně necítím. V každém případě postoj Evropského parlamentu, který se týká opětovného otevření jednání o finančních úmluvách dohodnutých v Kodani, neposune termín podpisu přístupové smlouvy? Já si vždycky nechávám takové to jedno procento nejistoty, člověk nemůže mít nikdy stoprocentní jistotu, tak proto říkám na devadesát devět procent, nikoliv plány a příprava podpisového aktu jsou v plném proudu a 16. dubna v Aténách, doufejme, že bude svítit sluníčko a bude dobrá nálada. Na čem souvislosti s tím finišujícím stádiem přípravy té přístupové smlouvy a jejího podpisu nyní pracujete jako český velvyslanec a vaši podřízení? Tak v zásadě ten text smlouvy je dohodnutý a tento týden bude probíhat takzvaná finalizační schůzka, ale to je spíš už ryze lingvistická otázka k textu smlouvy. Pak samozřejmě je to především o dění v Praze, o schválení materiálu, o stanovení počtu a jmen zmocněnců k podpisu. Mě spíš už zajímá to, co přijde po podpisu té přístupové smlouvy. Počínaje druhou polovinou dubna zasedneme ve všech pracovních orgánech Evropské unie, jenom rada má několik stovek pracovních skupin a já bych řekl, že stálá mise zde v Bruselu bude tím prvním nárazníkovým pásmem nebo tím prvním nárazníkem. A myslím si, že to, co nás čeká, je skutečně neuvěřitelné, přestože jsem se problematikou zabýval dlouhá léta v Praze, tak teprve tady jsem poznal v těch posledních týdnech, co dostáváme za dokumentaci, jaká porce to bude. Mým prvořadým úkolem je zreorganizovat misi, dobudovat ji, posílit ji, totéž platí samozřejmě pro ústředí, platí to pro zajištění koordinace mezi jednotlivými resorty, kde budeme muset v některých otázkách vytvářet pozice řádově v hodinách, budeme dostávat instrukce pro širokou škálu otázek. A já si stále ještě nejsem stoprocentně jistý, jestli si toto a především tu škálu a ten význam, tu hloubku na všech resortech uvědomujeme stoprocentně. Bude to tu určitě svým způsobem určitý náraz. Nárazníkové pásmo, jak zatím hovoříte, o české misi v Bruselu, se musí na tuto roli připravit, zatím nemáte dostatek lidí, a proto ona reorganizace u vás? Tak reorganizace, je to samozřejmě rovněž o tom, že musíme strukturu přizpůsobit potřebám, budou takové tři základní větve, ale tím nechci zatěžovat. Co se týká vybavenosti mise, já si myslím, že pokulhává pouze po té personální stránce, kde jsme dnes v sedmadvaceti diplomatech, byť je to dnes největší úřad, tak samozřejmě zdaleka nedostatečný, ke dni vstupu bychom měli mít podle našich analýz zhruba padesát pět diplomatů a expertů, což bude českou misi řadit mezi ty nejméně početné, zdůrazňuji. Nicméně jsme na polovičním stavu a samozřejmě už po podpisu smlouvy zasedneme v těch orgánech, jediný rozdíl je, že nebudeme hlasovat, ale budeme muset obsáhnout veškerou agendu. Takže čím dříve budou přicházet posily a samozřejmě kvalitní posily a na to musíme dbát, tak tím lépe a na tom ve spolupráci s kolegy z ústředí pracujeme. Zatím vám chybí polovina diplomatů? Zhruba polovina, ale to je samozřejmě podmínka nezbytně nutná, nikoliv nedostatečná. Co je třeba, je, aby se vytvořily podmínky na resortech a především, aby se zajistila koordinace tak, abychom včas pro každotýdenní jednání toho klíčového orgánu, ve kterém já zasednu ve výboru stálých představitelů, měli instrukce k otázkám prostě, které se budou projednávat. A ony mají celkem mnohdy markantní význam, mají jasný ekonomický, finanční, politický dopad, institucionální. A tam skutečně půjde spíše o dny, někdy dokonce o hodiny, co se týká schopnosti reagovat. A reagovat neznamená pouze pasivně, mějme tu ambici se spolurozhodovat, mějme tu ambici ovlivňovat, spoluvytvářet a k tomu potřebujeme mít, myslím, zcela jasno a musíme mít i jasné to, co bych nazval evropskou politikou. Aby Česká republika měla takovou ambici, tak se nejdříve musí vypořádat s tím, co ji čeká v polovině června, tedy referendum o vstupu země do Evropské unie a především s tím se musí vypořádat česká politická elita. Když jste býval náměstkem ministra zahraničí ještě předtím, než jste odjel do Bruselu, tak jste velmi pozorně sledoval, jak se politické strany chovají před referendem a otevřeně ukazují své postoje. Máte čas v Bruselu toto sledovat? Samozřejmě ano, je třeba vzít v úvahu, že sem přijíždí celá řada významných politických představitelů a shodou okolností minulý týden jsem s dvěma z nich a dalšími kolegy celkem, bych řekl, intenzivně a bouřlivě diskutoval téměř do ranních hodin na rezidenci. Takže nejenom, že to sleduji, ale snažím se i do těch diskusí do jisté míry vstupovat. A víkend předtím jsem se zúčastnil i některých akcí na území České republiky, myslím, akcí v rámci komunikační strategie. Nejste trochu nervózní, že opět vstoupím do vaší řeči, z toho, že se rozjelo od 1. ledna to, na čem jste i vy pracoval, když jste byl v Praze, tedy na, řekněme, kampani, vysvětlovací kampani o vstupu země do Evropské unie a zatím po zhruba třech měsících oné kampaně se zdá, že příznivců vstupu České republiky do Evropské unie nijak výrazně nepřibývá? Museli bychom hovořit o průzkumech veřejného mínění, o jejich spolehlivosti a tak dále. Ale nejsem z toho nervózní. Já bych byl dalek toho, abychom se snažili o umělý nárůst podpory veřejnosti, abychom skutečně masírovali veřejnost takovým způsobem, že vyženeme čísla relativně vysoko, a pak by přišla případná desiluse, buďme i nadále objektivní, buďme i nadále vyvážení, sdělujme informace pozitivní a sdělujme informace o nárocích, o nákladech, o těžkostech, se kterými se potýká Unie, o problémech, o těch hlavolamech, které bezpochyby tam jsou. Já si myslím, že toto je ta správná cesta. A ona nakonec povede i k rostoucí podpoře, o tom jsem přesvědčen. Ale zároveň možná ta podpora zůstane celkem konstantní i po vstupu, to by byla spíše moje volba. Jestli to je to, co je cíleno ministerstvem zahraničních věcí a jestli i tak si lze vysvětlit, že podpora roste pouze postupně, pak s tím nemám vůbec problém. A jestli jsem nervózní, pane redaktore, byly jiné věci, které možná mohly vzbuzovat nervozitu, ale nemyslím si, že jsem jim podléhal, takže rozhodně tomuto ne a já věřím v dobrý výsledek. Říká velmi klidný český velvyslanec při Evropské unii v Bruselu Pavel Telička. Já vám přeji hezký zbytek dne do Bruselu, díky za váš čas a na shledanou. Rád jsem vás slyšel, na slyšenou. Takové bylo ranní Interview BBC. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
