| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pondělí 24. března 2003, 08:30 SEČ | |||||||||||||||
| Alexandr Vondra | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Alexandr Vondra uvedl, že ČR zatím nevyhoví žádosti USA, aby uzavřela irácké velvyslanectví v zemi v souvislosti s očekávaným pádem režimu Saddáma Husajna.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Mnoho rozporů a různé interpretace přineslo stanovisko české vlády k irácké krizi a k válce v oblasti Perského zálivu. Z usnesení vlády je podstatná především tato pasáž: Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Vláda České republiky chápe koaliční operaci jako poslední prostředek vedoucí k naplnění příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN, avšak lituje, že se nepodařilo pro tento krok získat nový mandát OSN. Stojí v usnesení vlády k irácké krizi, které přečetl premiér Vladimír Špidla. Nejen o postoji české diplomacie k irácké krizi bude následujících třicet minut. Vítejte při poslechu ranního vydání Interview BBC. Od mikrofonu vám všem přeje dobré ráno Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl náměstek ministra zahraničí Alexandr Vondra. Vítejte v BBC, hezké dobré ráno. Dobré ráno. Ještě před propuknutím války v Iráku jste v deníku Právo odpovídal na otázku, proč byl irácký režim vyčleněn jako zvláštní případ, když je sporné, zda skutečně hrozí Americe bezprostředním nebezpečím. Odpověděl jste doslova, cituji: "Je pravda, že asi nikdy nebylo s přesvědčivou mírou jistoty potvrzeno, že by Husajnův režim byl spojen s Al Kajdou, přinejmenším jistá míra podpory teroristických aktivit ale prokázána je." Konec citátu. Nabízí se stručná otázka. Nakolik podle vás budou mít Spojené státy americké v budoucnosti problém s odůvodňováním druhé války v oblasti Perského zálivu? Já si myslím, že těch asi osmnáct rezolucí, které Rada bezpečnosti OSN přijala na toto téma v posledních dvanácti, třinácti letech, je právě tou specifikou. Není žádná jiná země, kde by těch rezolucí bylo tolik a kde by bylo tolik ignorování těch požadavků Organizace spojených národů, čili pokud to porovnáme třeba s tou válkou nebo s tím vojenským konfliktem, který se odehrával kolem Kosova a který také neměl nějaký čerstvý mandát Rady bezpečnosti OSN, tak jak z toho právního, tak z toho politického hlediska, myslím, ty argumenty tady ve prospěch Spojených států a Velké Británie jsou daleko silnější. Tedy podle vašeho názoru je možné zdůvodnit, daleko lépe vyargumentovat druhou válku v oblasti Perského zálivu než útok proti režimu Slobodana Miloševiče z tohoto pohledu? Ano. Vy jste ale mi neodpověděl na tu základní otázku. Podle vás nebudou mít v budoucnu Spojené státy problém s tím, jak vyargumentovat druhou válku? No, jestli problém budou mít, anebo nebudou, to uvidíme v budoucnosti. Já tu nejsem jako nějaký předpovídač budoucnosti a ani, myslím, to není ..., mi nepřísluší v mém postavení, ale ... Ale vám nepřipadá, že současná situace do jisté míry naznačuje, co se dít v budoucnosti může, že s tím může být poměrně velký problém, protože většina mezinárodního společenství ne zcela dobře přijímá to, co se děje v oblasti Perského zálivu? Ten Irák vždycky byl předmětem sporů v Radě bezpečnosti OSN, vždycky v těch různých krizích, v 94., 98., kdy Američané a Britové si vynucovali plnění těch rezolucí silou, se vždy země jako Francie nebo Rusko k tomu stavěly negativně. Tím spíš ale si myslím, že ten mandát fakticky je silnější, protože navzdory těm tradičním sporům, diskusím mezi Británií a Američany na straně jedné a Francouzi a Rusy na straně druhé se přesto podařilo Radě bezpečnosti OSN shodnout na těch asi osmnácti rezolucích. Hovoříte o osmnácti rezolucích. Je zde ale odlišná interpretace v tom, zda některá z rezolucí dává Spojeným státům americkým a spojencům důvod k vojenské operaci v oblasti Perského zálivu? Co tedy námitka, že se v budoucnu s největší pravděpodobností bude často opakovat, že tady není konsensuální výklad dosavadních rezolucí Rady bezpečnosti OSN proti Iráku a žádná z nich nedala mandát Spojeným státům zaútočit? No, Britové i Američané vycházejí důsledně z toho, že ten mandát mají, opírají se o vlastně kombinované působení zejména tří rezolucí. První rezoluce, která zmocnila členské státy OSN k použití všech dostupných prostředků, k tomu, aby nastolily bezpečnost a mír v regionu, to bylo v roce 1990, pak z druhé významné rezoluce, která kodifikovala vlastně podmínky příměří na konci té první války v Zálivu a uložila Iráku, co všechno má splnit s tím, že pokud to nesplní, tak ty podmínky příměří jsou vlastně porušeny a konečně to je poslední rezoluce, která byla přijata loni na podzim, že Irák, pokud skutečně teď nesplní, co splnit dávno už měl, tak bude čelit těm nejvážnějším důsledkům a na tu rezoluci je to zmocnění k použití síly, podle hlavy 7 se ta rezoluce z loňského podzimu přímo odvolává. To je ale právní výklad především Spojených států amerických a Velké Británie, pak je zde jiný právní výklad i například generálního tajemníka OSN Kofiho Annana, který také interpretoval ... i předseda Valného shromáždění OSN a bývalý český ministr zahraničí Jan Kavan, který říká, že většina států si toto nemyslí, že ty tři rezoluce Rady bezpečnosti OSN, o něž se opírají Spojené státy americké, Velká Británie, v žádném případě nedávají mandát k vojenskému zásahu? Podívejte, ty názory se skutečně liší. Já si myslím, že ten britský výklad třeba je poměrně silný a dobře vyargumentovaný, ale hlavně jedno mezinárodní právo na rozdíl od toho práva vnitrostátního nemá jednoznačného arbitra. Tady prostě není někdo, kdo by to rozsoudil a vždycky je to otázkou politické vůle či nevůle, ať už konat, anebo vykládat a jedinou institucí, která k tomu má oprávnění, je Rada bezpečnosti OSN. Rusko se obrátilo na právní odbory Organizace spojených národů, aby takový rozklad udělaly? Podívejte, představme si třeba, že bude nějaká země, která předloží návrh, aby ten vojenský útok byl odsouzen, ale z hlediska mezinárodního práva jedinou možností, jak něco takového učinit, bylo na půdě Rady bezpečnosti OSN a tam já prostě jsem přesvědčen, že Britové a Američané budou proti právě proto, že vycházejí důsledně z toho, že ten, že ta jejich akce má sankcionování Radou bezpečnosti OSN. Bude toto diskuse podle vás, která je před Radou bezpečnosti OSN a která se očekává? Já si myslím, že ne, že do Rady bezpečnosti OSN se spíše dostane diskuse, co dělat až ten problém se Saddámem Husajnem a jeho zbraněmi hromadného ničení bude vyřešen, že bude třeba řešit i otázky humanitární pomoci, že bude třeba řešit vlastně integraci Iráku do celého regionu i do světového společenství. Irák byl posledních dvanáct let těmi sankcemi izolován, čili před Radou bezpečnosti OSN bude stát otázka, jak zrušit sankce, bude stát před ní otázka, jak, co udělat proto třeba, aby ty příjmy, které Irák bude mít z ropy, byly skutečně ve prospěch iráckého lidu a ne nějaké kliky těch mocných nahoře. Válka v Iráku byla vyhlášena přibližně dvě hodiny po vypršení ultimáta Saddámu Husajnovi a jeho synům, aby opustili Irák. Zahájení útoku bylo uspíšeno na základě informací zpravodajských služeb, že se koná zasedání nejvyšších představitelů iráckého režimu a Spojené státy proto zaútočily na vybrané cíle. Považujete způsob začátku války za šťastný? Podívejte, my nejsme země, která by tu válku nebo ten ozbrojený konflikt vedla, čili tady nemůžeme než spoléhat na to, že ti, kdo o tom rozhodují, měli v té době takové informace, které je k tomu opravňují. Nevím, nemohu toto komentovat. Zmínil-li jsem ultimátum, v pondělí 17. března dal americký prezident George Bush iráckému prezidentu Saddámu Husajnovi následující ultimátum. Saddám Husajn a jeho synové měli podle Bushova ultimáta osmačtyřicet hodin na to, aby opustili Irák. Ještě v průběhu ultimáta však mluvčí Bílého domu přiznal, že Spojené státy mohou zaútočit na Irák i ve chvíli, kdy Saddám Husajn a jeho synové ultimátum dodrží, když se mu podřídí. Neukazuje tento příklad, že Spojené státy zkrátka chtěly zaútočit na Irák za každou cenu? Ale myslím si, že ne, protože poté, co prezident Bush formuloval to ultimátum, tak během možná dvaceti čtyř hodin, možná třiceti hodin přišla z Bagdádu ze strany Saddáma Husajna odpověď, že neodejde. Ještě dříve ale podle mého názoru přišlo to tvrzení mluvčího Bílého domu? Ne, ne, ne, to nevím, tak to bychom se museli podívat, ale pokud by šlo o ten útok na ten bunkr, kde se měl Saddám s těmi svými nejbližšími skrývat, tak jestli začal hodinu nebo dvě hodiny před vypršením toho ultimáta, tak si myslím, že již předtím, a to bylo jasně ve všech sdělovacích prostředcích u nás, že Saddám Husajn jasně řekl, že odejít nehodlá. Český prezident Václav Klaus v pátečním vydání Interview BBC rozebíral argumenty, které vedly Spojené státy americké k zahájení války. V této souvislosti český prezident uvedl: Václav KLAUS, prezident České republiky (zvuková ukázka): Určitě by se na světě dala shromáždit velmi široká koalice zemí, které by chtěly zbavit jinou zemi, v dané chvíli Irák, takového nebezpečí, které představují zbraně hromadného ničení. Řekl jsem, že koalice, která by byla pro druhý úkol, což je formulovaný úkol odzbrojení Iráku, by podle mého názoru už byla viditelně chudší. Ta by byla menší, to už méně zemí by se připojilo k tomuto úkolu a konečně se mi zdá, že daleko menší by byla koalice zemí, které by řekly: "Udělejme válečný útok kvůli tomu, abychom změnily politický režim v jedné konkrétní zemi" a já myslím, že toto řazení těchto tří věcí je zcela zásadní pro racionální chování vůči celé této irácké problematice. Já mám velkou hrůzu z toho, že se to všechno přesouvá do změny režimu iráckého a na to si myslím, že opravdu válka není vhodná metoda, jak se to má dělat, protože mám pocit, že je ve světě mnoho velmi nedemokratických, velmi nehumánních režimů a dělat seznam těchto režimů, řadit je podle míry nedemokratičnosti, bych si za a) netroufal, za b) bych si nebyl jist, kdo má mandát k tomu, aby vybíral, a proto si myslím, že to není správná argumentace. Páteční slova českého prezidenta Václava Klause pronesená v Interview BBC. Nemusíme tedy chodit pro příklad daleko. Stačí nejvyšší ústavní činitelé České republiky, kteří si myslí, že Spojené státy nevyargumentovaly svůj zásah dostatečně? Tak, to, co jsme slyšeli, byla, bych řekl, poměrně přesná analýza pohledů na jedné straně ve Spojených státech a určité dynamiky vývoje toho pohledu ve Spojených státech, protože tam se o tom, do jaké míry je vlastně ve hře odstranění režimu Saddáma Husajna, diskutuje někdy od roku 1998, jestli si pamatuji, ale i tehdy se tam o tom, nebo od té doby se na toto téma vedla diskuse. Na druhé straně Západoevropané, ať už jde o Brity, kteří pevně drží s Američany, nebo Francouze a Němce, kteří tomu zásahu oponovali, tak tam se důsledně vychází z toho, že cílem, cílem je odzbrojení režimu Saddáma Husajna. Liší se názory na to, jaké k tomu nejlepší mohou vést ty prostředky, ale myslím si, že zároveň ... Není, promiňte, není právě toto problém války, že ..., této války, druhé války v oblasti Perského zálivu, že vlastně ty státy, které ji vedou, nemají jednotný názor, proč, hlavně, co je tím primárním cílem, jestli tedy odstranění režimu, anebo jestli zbraně hromadného ničení? Ne, no, tak já znovu se vracím k tomu, v čem je ta otázka Iráku specifická. My máme nedemokratické totalitní režimy třeba v Severní Koreji i jinde, ale otázka Iráku je specifická skutečně tím, že tu je těch asi osmnáct rezolucí, které se týkají odzbrojení Iráku a následkům, kterým může čelit a způsob, jakým Irák tyto rezoluce ignoroval, zkušenost s ním jako země, která skutečně se několikrát uchýlila k agresi, přepadla Írán, přepadla Kuvajt, čili je tu celá tato historie a myslím si, na tom se všichni shodnou a zároveň mám také dojem, že se v průběhu těch diskusí za posledních dvanáct, třináct let, a to bylo jasné, bych řekl, téměř každému, že má-li se Irák odzbrojit vynucovací akcí, že ..., anebo má-li dojít ke změně chování Iráku, bych řekl, mírovou cestou, že to stejně, tak jako tak bude muset vést, ať už vynuceně, nebo přirozenou cestou k pádu Saddáma Husajna. Když Václav Havel, přítel Alexandra Vondry, opouštěl v únoru úřad českého prezidenta, odpovídal v posledním rozhovoru pro BBC na otázku zda se v souvislosti s Irákem a možným zásahem Spojených států v oblasti Perského zálivu neobává toho, že se Spojené státy stanou příliš dominantními a příliš mocichtivými ve světě. Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky (zvuková ukázka): Já jsem přesvědčen, že vstupujeme do multipolárního světa, že tady už, teď mluvím o dlouhodobém výhledu, řekněme třiceti let nebo podobně, že tady už nebude z podstaty věci nemůže být jedna dominantní velmoc. Různé státy jako od Číny, přes Indii, po Brazílii a podobně se budou vzpamatovávat, budou stále silnější, budou, mají už dnes ohromnou populaci a já se toho, jakési nadvlády Spojených států nebojím, na druhé straně ale musím říci, že je nesmírně těžký úkol citlivě vystihnout míru jejich odpovědnosti, tedy americké odpovědnosti za to, co se ve světě děje a způsoby, jak tuto odpovědnost uplatňovat. Pronesl koncem ledna v posledním rozhovoru pro BBC Václav Havel, tehdy ještě český prezident. Podařilo se Spojeným státům na příkladu války v Iráku podle náměstka ministra zahraničí Alexandra Vondry správně vystihnout míru jejich odpovědnosti za to, co se ve světě děje? Ale, myslím si, že ano. Kdybychom analyzovali to, co Spojené státy učinily ve vztahu k Iráku v posledních třinácti letech, všechny tedy té známé války v Zálivu tehdy, co na toto téma prohlašovaly, tak si myslím, že se tu jedná o kontinuální postoj. Není nic to tak překvapivého. Toto prostě není něco, co by najednou spadlo z nebes a my s tím byli nějakým způsobem konfrontováni. Bylo to předvídatelné. Další téma - postoj České republiky k irácké krizi a k válce proti Iráku. Devatenáctého března dnes již jednou citovaný deník Právo napsal, že to byl Alexandr Vondra, kdo stál za vypracováním proamerického postoje při řešení irácké krize, s nímž přišel na Bezpečnostní radu státu ministr zahraničí Cyril Svoboda a tento návrh samozřejmě neprošel, jak napsal deník Právo. Jaká byla role Alexandra Vondry při formulování českého stanoviska dění kolem Iráku? Ale, no, tak samozřejmě, že nějakou roli jsem měl a mám, protože na ministerstvu zahraničí za formulování tohoto postoje a i za tu praktickou politiku zodpovídám, ale nemyslím si, že bych byl člověk, který by to tady všechno najednou nějakým způsobem změnil. I český postoj má znaky zřetelné kontinuity. My jsme byli tehdy s našimi chemiky ve válce v Zálivu, angažovali jsme se při řešení irácké otázky, když jsme byli v Radě bezpečnosti OSN začátkem 90. let a trvale jsme se kriticky vyjadřovali k politice Saddáma Husajna, čili to, že jsme se, řekněme, ocitli při tom diplomatickém finále v těch posledních měsících na straně těch, kteří se stavěli za okamžité odzbrojení Saddáma Husajna, není, myslím, žádné překvapení. To vyplývalo, to nebyl nějaký Vondrův plezír, to prostě bylo postaveno na kontinuitě naší zahraniční politiky. Prezident Václav Klaus v pátek v rozhovoru pro BBC popsal pozadí vzniku českého postoje k irácké krizi. Václav KLAUS, prezident České republiky (zvuková ukázka): Tak, já za prvé musím říci, že jsem se zúčastnil Bezpečnostní rady státu, kde byly přineseny dva návrhy rezolucí. Jeden ..., od těch dvou ministrů, kterých se ta věc nejvíce týká, jeden byl návrh ministra zahraničí, druhý byl návrh ministra obrany. Na Bezpečnostní radě státu naprosto jednoznačně byla odmítnuta, byl odmítnut návrh ministra zahraničí jako jdoucí zcela mimo mandát českého parlamentu a dvě a půl hodiny se diskutovalo o formulacích a slovech v rezoluci, kterou ..., jejíž návrh přinesl ministr Tvrdík. Uvedl v pátek v rozhovoru pro Interview BBC český prezident Václav Klaus. Považujete za neúspěch, že neprošlo stanovisko ministerstva zahraničí k irácké krizi? Ale nikoli, nikoli. Podívejte, ta, to jednání té Bezpečnostní rady státu v pondělí nepředpokládalo, nepředpokládalo se a nebylo dojednáno, že dospěje k nějaké shodě. Počítalo se s tím, že je vlastně takovou přípravou na jednání vlády o dva dny později, a to, že se tam ocitla na stole dvě stanoviska, bych řekl, trošku bylo spíše odrazem toho vývoje na té domácí politické scéně, toho, že sociální demokraté mají tento víkend svůj kongres a samozřejmě nechtějí, aby nějakým způsobem tato otázka byla na kongresu tematizována. Je to pro ně samozřejmě citlivější v ohledu na své voliče. Vy se bojíte, že právě postoj například Richarda Falbra, který chce prosazovat na víkendovém zasedání České strany sociálně demokratické zásadní postoj, který musí sjezd ČSSD podle Falbrovy interpretace přijmout, tedy odsouzení války v Iráku, že vedl sociální demokraty ve vládě, aby dali tu jemnější verzi, proto neprošla verze ministerstva zahraničí? No, to neprošla ani ta jemná verze, kterou předkládali sociální demokraté v pondělí, ani ta verze, kterou předkládala ministerstvu zahraničí, ale neprošlo nic. V pondělí prostě nedošlo k dohodě s tím, že ve středu pak vláda schválila prohlášení, které, bych řekl, obsáhlo prvky z obou těch stanovisek. Zase ona až tak odlišná ta stanoviska nebyla. Já je obě mám, lišila se v něčem, bych řekl, to, co vláda, na čem se vláda shodla v tu středu, je poměrně rozumný kompromis, který umožňuje nám všem se k tomu hlásit. Rozumný kompromis i pro to, jak bude Česká republika vnímána ve světě u partnerů, jako jsou Spojené státy americké? Připomeňme si slova Vladimíra Špidly, když hovoří o tom, na otázky novinářů, kde stojí Česká republika, že Česká republika stojí na svém a na jaké židli sedí Česká republika, že sedí na české židli, a to je důvěryhodný postoj České republiky? Vy jste tu na začátek té naší diskuse ocitoval tu klíčovou větu z vládního prohlášení a ta má vlastně prvky A a prvky B. To A je to, že stojíme na straně koalice za okamžité odzbrojení Iráku, a to je věc kontinuity naší politiky posledních let, nikoli posledních dnů, a pak je tam to B, že se neúčastníme té vojenské operace Irácká svoboda a nebudeme se jí účastnit v souladu s tím mandátem, který máme od parlamentu, dokud, nebo pokud nedojde k tomu, že v Iráku nebo v regionu budou použity zbraně hromadného ničení, nebo bude vážné, budeme mít vážné podezření na jejich použití, čili teď jde jenom o to, že někteří politici více zdůrazňují to A, jiní zase více to B, ale ... To je ta česká židle, to je zjevné, ale je to důvěryhodná židle pro partnery zahraniční? Já si myslím, že budeme-li říkat A i B zároveň, tak je to něco, co všichni vědí, s čím se počítalo, co všichni znali z toho usnesení Poslanecké sněmovny, čili důvěryhodní budeme. Budeme-li zdůrazňovat jenom to B a o tom A budeme mlčet, nebo to budeme zpochybňovat, či naopak, tak pak samozřejmě se můžeme dostávat do situace, kdy ten náš obraz ve světě bude, bude zhoršen, znejasněn, samozřejmě to pak můžeme mít své důsledky. Jsem si vědom obtížnosti mé následující otázky, která souvisí s tím, že jste jedním z nejvýše postavených státních úředníků v České republice, tedy úředníků, kteří by měli býti loajální vůči vládě. Jako občan Alexandr Vondra byl by pro to, aby Česká republika byla součástí operace Svobodný Irák? Já jsem loajální vůči vládě a já říkám A i B a budu to říkat určitě do té doby, než by vláda řekla něco jiného, z druhé strany není asi žádným tajemstvím, že v době, kdy se formovaly ty postoje, tak já jsem zaujímal postoj, bych řekl, razantnější. Prostě pro mě ta volba, zda Spojené státy, Velká Británie na straně jedné, anebo Saddám Husajn na straně druhé, je úplně jasná. Prostě Saddám Husajn je zlo a zlu je třeba čelit. Myslíte, že se po sjezdu ČSSD přiblíží postoj a může přiblížit postoj české vlády k osobnímu názoru Alexandra Vondry? Ježíš, to já nevím. Já si myslím, že nejde o to, aby se postoj nějaké strany nebo skupiny přibližoval postoji mému, prostě uvidíme. Já tady nechci prostě toto nějak dopodrobna rozebírat. To je prostě věcí sociální demokracie. Americké ministerstvo zahraničí den po zahájení vojenské operace v oblasti Perského zálivu oznámilo, že Spojené státy oficiálně požádaly vlády celého světa, aby uzavřely irácká velvyslanectví ve svých zemích v souvislosti s očekávaným pádem režimu Saddáma Husajna. V uplynulém týdnu ještě nemělo ministerstvo zahraničí zcela jasné stanovisko. Vy jste před zahraničním výborem Poslanecké sněmovny oznámil, že by nebylo dobré úplně uzavřít irácké velvyslanectví v Praze, následně však dva dny poté tiskový mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář prohlásil, že se zvažuje uzavření iráckého velvyslanectví v Praze. Jak se k tomuto požadavku tedy postaví Česká republika? Tak, Vítek Kolář už řekl, že to zvažujeme, protože diplomacie neustále zvažuje. Musí být schopna reagovat na to, co se děje okolo a nezavírat si nikdy úplně dveře před ničím, to je prostě podstata diplomatické práce, ale myslím si, že se v zásadě zatím nic nemění na tom, co já jsem říkal a co říkáme my všichni. My jsme vyhostili čtyři irácké diplomaty, označili jsme je za persona non grata a zatím v tuto minutu, v tento den žádný další krok nečiníme a ... Promiňte, ale Spojené státy pravděpodobně budou chtít jasné stanovisko, tudíž jasné stanovisko zatím je, že irácká ambasáda, irácké velvyslanectví v Praze funguje velmi omezeně, protože došlo k vyhoštění nežádoucích osob a tak to bude? Já si myslím, že klíčové je, klíčový je tady náš postoj, postoj České republiky, který vychází z informací, které my máme od těch bezpečnostních složek a říkám znovu, v tuto hodinu, v tuto minutu necítím potřebu k tomu dodávat cokoli nad to. Jsme suverénní stát, mnozí nám mohou doporučovat různé postupy a jedná se skutečně jen o doporučení, ale je věcí našeho suverénního rozhodnutí, co my uděláme. Rozumím tedy tomu správně, já se omlouvám, že po vás chci jednoznačnou odpověď, že k uzavření iráckého velvyslanectví v Praze nedojde? Vy vždycky chcete jednoznačnou odpověď a toho já si na vás cením. Já vám tuto odpověď ale tentokrát dát prostě nemohu, protože ... A co se může změnit? Říkáte, že zatím se nic uzavírat nebude, zatím Česká republika nevyhoví požadavku Spojených států, protože je suverénním státem a došlo k vyhoštění čtyř iráckých diplomatů, ale co se může změnit, že by mohlo v budoucnu dojít k uzavření irácké ambasády? U takového rozhodování je vždycky důležité zohlednit více faktorů, co vám ta situace konkrétního přináší pozitivního, co vám naopak přináší za jako negativní, jako třeba možné bezpečnostní hrozby a podobně a prostě je to věc, která se průběžně vyhodnocuje a až ji vyhodnotíme tím či oním směrem, tak vás budeme informovat o tom, jaké jsme zaujali stanovisko. V případě zvýšení bezpečnostní hrozby ze strany irácké ambasády by tedy mohlo dojít k jejímu uzavření? To je jednoznačná interpretace? To je, to mě tlačíte k tomu, abych tu něco řekl, co takto explicitně já v tuto chvíli říci nechci, ale, hele, chápejte, prostě toto je věc, která se nedá probírat s novináři dříve, než se probírá s našimi partnery, o které jde a kteří, s kterými o tom komunikujeme. Zmínil jste vyhoštění čtyř iráckých diplomatů, ministr Svoboda připustil kvůli špionážní činnosti. Došlo k tomu, že do pátku skutečně opustili české území? Já se domnívám, že ano. Domníváte, nebo víte? V pátek jsme se tím ..., jsem se na to ptal a dostal jsem odpověď, která mi umožňuje říci to, že se domnívám, že ano. Když se velmi stručně v posledních dvou minutách Interview BBC zmíníme o tom, jaká by měla být role České republiky při budoucím postavení a fungování svobodného Iráku, pokud k takové situaci dojde po uzavření války, je už Česká republika svými partnery, Spojenými státy americkými, Velkou Británií, informována o tom, že by participovala na dění v oblasti Perského zálivu po válce? Ano, je informována, dokonce je i vyzývána k tomu, abychom se podíleli na té fázi, která nastane poté, co ty ozbrojené boje skončí, protože samozřejmě půjde o to, aby se Irák otevřel té oblasti, aby se stal součástí řešení toho míru na Blízkém a Středním východě. Je to velmi důležitá země, která má zdroje vody, ropy, a toto všechno může pomoci k tomu míru mezi Izraelem, Palestinou a podobně. Třicet vteřin máte na poslední odpověď. Jakou roli si představují spojenci pro Českou republiku? No, důležité je, jakou roli si představujeme my a tady je důležité, že Irák byl vždycky v popředí našich zájmů. My jsme tam byli aktivní už od 20., 30. let, v 60., 70. letech jsme se podíleli na výstavbě třeba těch rafinérií u Basry, prostě je to, je to klíčová země a my tam budeme chtít být přítomni. Je to v souladu s tradicí. Říká náměstek ministra zahraničí Alexandr Vondra. Já děkuji za vašich třicet ranních minut věnovaných BBC, někdy příště na shledanou. Není zač, na shledanou. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Vondra: Stanovisko vlády k Iráku je rozumným kompromisem Lidové noviny, 25. 3. 2003, strana: 5 - Stanovisko české vlády k válce v Iráku představuje podle náměstka ministra zahraničních věcí Alexandra Vondry rozumný kompromis mezi dvěma návrhy, z nichž jeden připravili sociální demokraté a druhý ministerstvo zahraničních věcí. Vondra to včera řekl BBC a potvrdil, že na formulaci návrhu ministra Cyrila Svobody se sám podílel. "To, na čem se vláda shodla ve středu, je poměrně rozumný kompromis, který nám všem umožňuje se k tomu hlásit," řekl Vondra. Vondra: Stanovisko vlády k Iráku je rozumným kompromisem PRAHA 24. března (ČTK) - Stanovisko české vlády k válce v Iráku představuje podle náměstka ministra zahraničních věcí Alexandra Vondry rozumný kompromis mezi dvěma návrhy, z nichž jeden připravili sociální demokraté a druhý ministerstvo zahraničních věcí. Vondra to dnes řekl BBC a potvrdil, že na formulaci návrhu ministra Cyrila Svobody se sám podílel. Oběma návrhy se minulé pondělí zabývala Bezpečnostní rada státu a žádný nepřijala; ve středu pak vláda schválila prohlášení, které obsáhlo prvky obou. "To, na čem se vláda shodla ve středu, je poměrně rozumný kompromis, který nám všem umožňuje se k tomu hlásit," řekl Vondra. Existence dvou návrhů je podle Vondry odrazem vývoje na domácí politické scéně. Sociální demokraté mají o víkendu sjezd a podle Vondry nechtějí, aby se tato otázka stala jeho tématem. "Je to pro ně citlivější s ohledem na voliče," řekl. Kompromisní stanovisko české vlády nezpochybňuje podle Vondry před světem důvěryhodnost České republiky. Má podle něj dva prvky - A a B. "To A je, že stojíme na straně koalice za okamžité odzbrojení Iráku. To je věc kontinuity naší politiky posledních let, nikoli posledních dnů. Pak je prvek B, že se neúčastníme vojenské operace Irácká svoboda a nebudeme se jí účastnit v souladu s mandátem českého parlamentu... Budou-li politici zdůrazňovat jenom jeden z obou prvků, pak může být obraz země ve světě zhoršen a může to mít své důsledky," dodal. Vondra potvrdil, že je loajální vůči vládě, říká A i B a bude to říkat do doby, než by vláda řekla něco jiného. "Z druhé strany není určitě žádným tajemstvím, že v době, kdy se postoje formulovaly, zaujímal jsem postoj razantnější. Pro mě volba, zda USA a Velká Británie na straně jedné, nebo Saddám Husajn na té druhé, je úplně jasná. Saddám Husajn je zlo a zlu je třeba čelit," řekl. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
