| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pátek 21. března 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Václav Klaus | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Václav Klaus zpochybnil cíl války v Iráku. Klaus uvedl, že úsilí států, které zaútočily na Irák, se už nesoustředí na zničení iráckých zbraní hromadného ničení, ale na změnu režimu.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Když americký prezident George Bush ve čtvrtek ráno středoevropského času oznámil veřejnosti, že Spojené státy americké zahajují vojenskou operaci proti Iráku, kromě jiného uvedl: George W. BUSH, prezident Spojených států amerických (zvuková ukázka): Přicházíme do Iráku s respektem k jeho obyvatelům, k jejich velké kultuře, k náboženskému vyznání. Nemáme v Iráku jiné ambice než odstranit hrozbu. Prohlásil doslova americký prezident George Bush. Václav Havel se ještě před koncem funkčního období v úřadu českého prezidenta vyslovil pro rehabilitaci preventivního vojenského zásahu. Na adresu iráckého prezidenta Saddáma Husajna Václav Havel koncem ledna v rozhovoru pro BBC uvedl: Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky (zvuková ukázka): Jde o to, že to je člověk, který opravdu ohrožuje celý region a lidstvo těmi zbraněmi, které měl, že jo a které, je důvodné podezření, že nezničil tak, jak měl. Uvedl koncem ledna v rozhovoru pro BBC Václav Havel. Současný český prezident Václav Klaus považuje druhou válku v oblasti Perského zálivu za velkou tragédii pro obyvatele země, jíž se týká. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl prezident České republiky Václav Klaus. Vítejte v BBC, hezký dobrý den. Dobrý den, ale já musím říci, že nejen, že jsem pozvání přijal, já jsem přijal vůbec první pozvání takto živě promluvit v nějakém rádiu, takže mám strach, že vám budou všichni ostatní nadávat, jakým způsobem jste uloupili, abych si vybral zrovna vaši stanici. Byl to váš výběr, vaše volba. Přijal jsem vaše pozvání, ano. My děkujeme za to, že jste poznání přijal, i když v situaci, která není pro svět situací lehkou. Pokud bychom tady seděli minulý týden, tak bych měl čas na to blahopřát vám k tomu, že jste se stal českým prezidentem. Dovolíte-li, berte to jako blahopřání tu úvodní větu s tím, že začneme mezinárodní situací. Druhý týden po nástupu do funkce českého prezidenta jste konfrontován s druhou válkou v oblasti Perského zálivu. Jak do prezidentského programu Václava Klause zasáhla vojenská operace proti Iráku? Tak, prezidentský program se rodí, rodí se určité návyky, zvyklosti, rodí se vůbec mechanismus fungování v rozlehlých prostorách Pražského hradu a ten týden, který jsem teď prožil, skutečně nebyl úplně lehký. Válka je jedna věc, mění se vláda, jmenujeme ústavní soudce, vyjeli jsme na první zahraniční cestu na Slovensko, takže myšlenka, že by to byl týden nějaké tiché přípravy na klidné prezidentování, to určitě tak nebylo, nicméně já jsem opravdu nepřišel do této funkce, abych oddychoval a já mám pocit, že kdybych neměl tyto čtyři, pět zásadních věcí, já bych si to určitě vyplňoval něčím jiným, takže nehrozí, že bych neměl co dělat. A aktuální proměna prezidentského programu, která souvisí se samotným útokem? Proměna v tom nějakém zásadním slova smyslu to určitě nebyla, protože to, co máme jako standardní úkoly, od přijímání velvyslanců po vyjednávání toho či onoho, to funguje normálně dále. Ten útok je aditivní věc, to je něco navíc. Ve středu několik hodin před vypršením amerického ultimáta Saddámu Husajnovi vystoupil před Radou bezpečnosti Organizace spojených národů generální tajemník Kofi Annan, který prohlásil: "Je to smutný den pro Organizaci spojených národů a pro mezinárodní společenství," řekl ve středu před zahájením války generální tajemník OSN Kofi Annan s tím, že miliony lidí na světě jsou perspektivou války zklamány. Český prezident Václav Klaus v pátek v rozhovoru pro Hospodářské noviny shrnul svůj postoj k vojenské operaci proti Iráku následovně, citujme: "Dominantním úkolem, na který máme nárok, je pokus zbavit Irák zbraní hromadného ničení a já nejsem přesvědčen, že k tomu byla zvolena správná metoda." Konec citátu. Jaká metoda by podle Václava Klause byla vhodnější? Tak, vy jste ocitoval třetinu z mé věty, kterou jsem se pokusil vysvětlit čtenářům Hospodářských novin, když jsem říkal: "Určitě by se na světě dala shromáždit velmi široká koalice zemí, které by chtěly zbavit jinou zemi, v dané chvíli Irák, takového nebezpečí, které představují zbraně hromadného ničení." Řekl jsem, že koalice, která by byla pro druhý úkol, což je formulovaný úkol odzbrojení Iráku, by podle mého názoru už byla viditelně chudší. Ta by byla menší, to už méně zemí by se připojilo k tomuto úkolu a konečně se mi zdá, že daleko menší by byla koalice zemí, které by řekly: "Udělejme válečný útok kvůli tomu, abychom změnily politický režim v jedné konkrétní zemi" a já myslím, že toto řazení těchto tří věcí je zcela zásadní pro racionální chování vůči celé této irácké problematice. Já mám velkou hrůzu z toho, že se to všechno přesouvá do změny režimu iráckého a na to si myslím, že opravdu válka není vhodná metoda, jak se to má dělat, protože mám pocit, že je ve světě velmi nedemokratických, velmi nehumánních režimů a dělat seznam těchto režimů, řadit je podle míry nedemokratičnosti, bych si za a) netroufal, za b) bych si nebyl jist, kdo má mandát k tomu, aby vybíral, a proto si myslím, že to není správná argumentace. Vysvětluji si správně vaše slova tak, že podle hodnocení Václava Klause už v současnosti převážilo to změnit režim než odzbrojit Saddáma Husajna? Já jsem to "odzbrojit" dal doprostředka. Já jsem řekl, že považuji za legitimní úsilí světa zbavit takovou zemi, jako je Irák, zbraní hromadného ničení a teď na té škále těch úkolů hledejme ten, který každý cítíme za nutný, optimální, nezbytný, nevyhnutelný, potřebný a já si myslím, že mluvíme-li opravdu pouze o zkoumání, zda země má, či nemá zbraně hromadného ničení, důkazy toho, že je mám či nemá, respektive metody jak zemi zbavit zbraní hromadného ničení, to je věc, které bych se eventuálně byl ochoten věnovat a diskutovat, ale to už dnešní situace není. Teď už jsme a celý svět je ve zcela jiné fázi. Podle vás už není namístě otázka, jak postupovat? Já myslím, že hlavně není návratu teď, takže historikové nechť spekulují, jaká by byla možnost jiná, co se mohlo stát jiného, ale to už je dneska opravdu nezajímavé, protože teď je situace jiná. Ještě jednou budu stručně citovat vaše slova z rozhovoru pro Hospodářské noviny. Opět citát: "Metoda režimové změny cestou války je věc v dosavadních lidských dějinách naprosto neznámá." Konec citátu. Tady, se přiznám, že se nabízí otázka: "A co vojenská operace v Afghánistánu?" Tak, v Afghánistánu šlo o něco jiného. Tam podle mého názoru byl děsivý politický režim, který současně byl hostitelem organizace teroristické, která evidentně prováděla po celém světě různé teroristické akce, jejichž vyvrcholením bylo 11. září roku 2001 v New Yorku a tato organizace neskrývaně existovala, vyhlašovala takovéto teroristické cíle a také ty teroristické cíle prováděla. Já nejsem detailním znalcem Iráku, ale informace o tom, že by tam sídlila takováto podobná organizace, že by prováděla stejné věci, že by to vyhlašovala zcela veřejně, že by nebylo sporu o tom, že v Iráku taková organizace existuje, o tom já žádné informace nemám a ... Ani podpora iráckého režimu těmto organizacím? Hledejme mezi slovy, mezi řádky těch či oněch prohlášení, ale jestli dobře čtu zprávy z celého světa, tak myslím, že věta, že irácký režim podporuje tuto jednu konkrétní organizaci, myslím, zcela vymizela z dnešních zpravodajství. Václav Havel se několik dní před odchodem z úřadu českého prezidenta vyslovil v rozhovoru pro BBC v souvislosti s iráckou krizí pro možnost rehabilitace takzvaného preventivního útoku. Tady jsou slova Václava Havla z konce ledna: Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky (zvuková ukázka): Principiálně si myslím, že je třeba rehabilitovat princip preventivní obrany. První i druhá světová válka nám dávají dost zkušeností, abychom toto poučení si z nich vzali, ale tvrdím, že to nelze aplikovat automaticky, že každý případ se musí znovu od začátku zvláště posoudit. Lednová slova Václava Havla. Před těmito dvěma dny ... Moment, na to já bych ... Ano. ... řekl, že není potřeba mě stavět nepřetržitě do ... Ne, to já jsem nechtěl ... Já nemyslím, že vy, já myslím obecně, není potřeba mě stavět automaticky do odlišného názoru od Václava Havla. O tom, že to je velmi riskantní věc a že případ od případu a že jako šafránu použít něčeho takového, to mám pravděpodobně názor stejný. A vy byste nebral to, že aktuální vojenská operace, která probíhá, je preventivním zásahem? Je preventivním zásahem ve velmi filosofickém slova smyslu, ale není, určitě není preventivním zásahem ve vojenském slova smyslu. Podle mého názoru žádná takováto vojenská hrozba z Iráku dnes nehrozí, nebo aspoň tedy ... Jste si ... ... nehrozí takové deset tisíc kilometrů vzdálené zemi, jako jsou Spojené státy. Já nechci diskutovat o tom, co hrozí bezprostřednímu sousedu Iráku, to nechci na to říkat žádný silný soud. Na Václava Havla a jeho slova jsem chtěl navázat slovy jiného politika. Před dvěma dny před těmito mikrofony přirovnal český vicepremiér a ministr zahraničí Cyril Svoboda iráckého prezidenta Saddáma Husajna k Adolfu Hitlerovi a k možnosti války proti Iráku dodal: Cyril SVOBODA, místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí, předseda KDU-ČSL (zvuková ukázka): Podívejte se, válka je samozřejmě krajní řešené, řešení, které nikdo nechce, ale vzpomeňte na to, když ..., co se stalo v 30. letech, když se Hitler dostal k moci. Tam také ve jménu míru některé státy, Velká Británie a Francie to byly, nezasáhly a možná, že by svět vypadal úplně jinak, kdyby tehdy zasáhly. Středeční slova Cyrila Svobody. Oba citované výroky mají společné, a to příměr s druhou světovou válkou. Cyril Svoboda šel ještě dále a přirovnal Saddáma Husajna k Adolfu Hitlerovi a hovořil o poučení ze dvou světových válek konkrétně Václav Havel. Je taková argumentace namístě? Nemám sebemenší pozitivní slovo o Saddámu Husajnovi a předpokládám, že nemá nikdo v této zemi pro něho pozitivní slovo, ale já bych velmi varoval před inflací slov. Je třeba si nechávat některá slova pro skutečné situace a nezlehčovat je. Já myslím, že to není tak dávno, co jiný český politik před Cyrilem Svobodou přirovnával zase někoho jiného k Adolfu Hitlerovi. Já bych je moc prosil všechny, aby slovy tohoto typu neplýtvali, aby raději dvakrát měřili, než jednou říznou a bylo by to, myslím, ku prospěchu, ku prospěchu všem a všemu. Ruský ministr zahraničí Igor Ivanov oznámil, že se Rusko rozhodlo požádat právní služby Organizace spojených národů, aby posoudily legálnost úderu Spojených států proti Iráku. Je podle vás tento postup namístě? Mně vůbec nevadí, že ruský ministr zahraničí o něco takového požádal a já nevylučuji, že právní experti celého světa budou na zlatnických váhách vážit čárku za slovem a spojku v té či oné formulace té či oné rezoluce Rady bezpečnosti a někteří budou říkat, že je to tak, druzí budou říkat, že je to onak. Podle mého názoru debata o této věci nesmí sklouznout do právnické filipiky, která k cíli nepovede. Jednáme s politickým aktem, ten byl proveden a mé soudy, které k němu říkám, to znamená, to znamená stanoviska, myslím, která jsou známá a zřetelná a já je nechci teď zase obšírně opakovat, nejsou dána tím, že bych chtěl citovat jednoho právního experta proti jinému právnímu expertovi. Ten můj postoj, názor je politický na straně jedné, občanský a elementárně lidský na straně druhé a já myslím, že na to nepotřebuji tisíce právních kliček, abych svůj názor na tom, jestli to považuji za rozumný čin, nebo méně rozumný čin, abych já tento soud učinil. Posluchačům Interview BBC se v této chvíli omlouvám za monotematičnost své otázky, kterou jsem zde kladl v pondělí Vladimíru Špidlovi, ve středu Cyrilu Svobodovi a položím ji i českému prezidentovi Václavu Klausovi. Máte k dispozici nějaký právní rozbor, byť se nechcete nechat vtáhnout do právnické filipiky? Opravdu já nechci vůbec podceňovat cech právníků a mimořádnou důležitost, kterou v každé společnosti mají, u nás počínaje, nebo konče. Já umím číst, já mám elementární IQ, které je schopné rozeznat některé formulace v tom či onom politickém textu a mé čtení je jednoznačné. Pro mě minulé rezoluce Rady bezpečnosti nedávají zelenou vojenskému útoku na Irák, což myslím, že není žádný můj specifický názor, to je názor většiny vlády, a to je též názor i parlamentního usnesení, které bylo učiněno zhruba v závěru ledna letošního roku. Tudíž, když zde není taková rezoluce, tak je ten zásah v rozporu s Chartou OSN? Nic takového jsem neřekl. Opravdu to je tlačení do formulace, kterou já odmítám a nepovažuji za podstatnou. Nechci si hrát na právnického experta, který rozebírá Chartu OSN. Mně soud, můj soud o tom, co se dnes děje ve světě, opravdu je dán elementárním zdravým rozumem a politickým pohledem na věc. Česká vláda ve středu ústy svého premiéra Vladimíra Špidly se přihlásila k budoucí humanitární pomoci Iráku. Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Vláda je připravena poskytnout Iráku humanitární pomoc a podílet se na následné obnově v zájmu zlepšení životních a ekonomických podmínek iráckého lidu a s cílem obnovit bezpečnost a stabilitu regionu. Přečetl část středečního usnesení vlády premiér Vladimír Špidla. Je podle prezidenta Václava Klause hledání prostředků na humanitární pomoc Iráku hlavním problémem, který by nyní měla řešit Česká republika, respektive její vláda? Tak, tuto větu v nejrůznější modulaci řekl snad každý prezident a premiér na světě, kterého jsem zatím slyšel, a proto není nic špatného na tom, že to říká český premiér. Opravdu není k tomu co dodávat. Pouze si myslím, že tato věta nemá být zástěrkou k tomu, nemá být usnadňováním si dnešního chování v této věci. Teď tomu nerozumím. Můžete mi to blíže objasnit? Já myslím, že celá řada vlád a států dnes neví přesně, co má udělat a neumí říci jasnou větu toho či onoho typu, a proto utíká k tomu, že říká, že bude pomáhat až válka skončí. Já myslím, že to je jasné, dobré, správné a já jenom říkám, aby tím nikdo, aby si tím nikdo nemyslel, že řeší svůj dnešní problém. Summit Evropské unie už začal hledat způsob uspořádání a správy poválečného Iráku. Francouzský prezident Jacques Chirac doslova prohlásil, že je pro Francii nepřijatelné, aby poválečný Irák spravovali ti, kteří na něho zaútočili - Spojené státy americké a především Velká Británie. Jaký postoj máte vy jako český prezident? Nechci mít větší ambice, než mám, mluvím-li za sebe a nepřál bych si, aby měla větší ambice naše země, než má a jaká její role v této věci bude. Podle mého názoru je řešení jasné. Jakékoli vnější vnucené správy, problém Iráku dlouhodobě v žádném případě nevyřeší. Problém Iráku bude vyřešen jen a jedině, bude-li to domácím řešením, nastane-li v Iráku, vznikne-li v Iráku nějaká politická skupina schopná oslovit veřejnost, schopná sestavit vládu, schopná dostat mandát od veřejnosti a schopná transformovat Irák z totalitárního režimu do normální demokratické společnosti. Jakákoli role ... A prvotní vstup Organizace spojených národů než toto všechno bude možné, aby bylo v Iráku? Nepovažuji za racionální. Myslím, že nepoužiji za nezbytné, abych k tomu říkal nějaký silný soud, protože známe všichni něco, co bych nazval obrovským neúspěchem vyřešení situace v bývalé Jugoslávii zvnějšku. Pokud tomu chybí autentický vnitřní zájem, a pokud se vnitřnímu zájmu nedá zelená, pokud se neumožní, aby ta věc byla řešena zevnitř, pak jsou tam chytří nebo hloupí, zaujatí nebo nezaujatí zvnějšku dosazení gubernátoři vždycky přijímáni jako cizí faktor, cizí prvek, který doma to obyvatelstvo té země stejně nepřijímá, kteří fungují jenom do té míry, když tam jsou a mají dostatečnou vojenskou podporu. Kdyby odešli, tak minutu poté se situace v zemi obrací a myslím, že toto je stav části bývalé Jugoslávie i po deseti, osmi, pěti letech. Tedy v případě Iráku by se mezinárodní společenství mohlo poučit právě ze situace v Jugoslávii a na Balkáně? Já doufám, že se poučí. Americké ministerstvo zahraničí den po zahájení vojenské operace v oblasti Perského zálivu oznámilo, že Spojené státy oficiálně požádaly vlády celého světa, aby uzavřely irácká velvyslanectví ve svých zemích v souvislosti s očekávaným pádem režimu Saddáma Husajna. Jak by měla odpovědět Česká republika? Nevidím potřebu, aby prezident rozhodoval tuto věc. Toto podle mého názoru je plně v pravomoci vlády, ministerstva zahraničních věcí a nemyslím, že to je pro mě, abych o tom rozhodoval, opravdu není to tak zásadní. Ve středu česká vláda rozhodla o postoji České republiky k budoucí vojenské operaci proti Iráku. Vy jste podpořil vládu ve formulaci jejího postoje, teď interpretuji správně slova, když to shrnu do věty "podpořil jste vládu"? Tak, já za prvé musím říci, že jsem se zúčastnil Bezpečnostní rady státu v pondělí, kde byly přineseny dva návrhy rezolucí. Jeden ..., od těch dvou ministrů, kterých se ta věc nejvíce týká, jeden byl návrh ministra zahraničí, druhý byl návrh ministra obrany. Na Bezpečnostní radě státu naprosto jednoznačně byla odmítnuta, byl odmítnut návrh ministra zahraničí jako jdoucí zcela mimo mandát českého parlamentu a dvě a půl hodiny se diskutovalo o formulacích a slovech v rezoluci, kterou ..., jejíž návrh přinesl ministr Tvrdík. Myslím, že s tím potom odešel předseda vlády na jednání vlády, které bylo ve středu a zhruba v podobném duchu byla přijata vládní rezoluce, čili já s ní nemám problém. Já jsem byl přítomen velmi podrobnému cupování první verze této rezoluce a já s ní globálně souhlasím. Každý by samozřejmě, pokud by měl pero v ruce a psal on sám tu rezoluci, tak by mohl použít jiné termíny, jiné řazení slov, ale o to se neperu. Vicepremiér, ministr zahraničí Cyril Svoboda ve středu večer v Interview BBC řekl, že v případě vojenské operace stojí Česká republika na straně té koalice, mezinárodní koalice vedené Spojenými státy americkými, protože je to koalice demokratických států a Irák neplní dlouhodobě své závazky. Svoboda ..., Svobodova slova pak vyvolala rozčarování i premiéra Vladimíra Špidly i rozčarování vaše, jak to interpretovala média. Ve čtvrtek ministr zahraničí svá slova vysvětloval následovně: Cyril SVOBODA; místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí, předseda KDU-ČSL (zvuková ukázka): Nikdy jsem neřekl, že jsme součástí koalice, na tom si trvám, ale na otázku v tomto konfliktu samotném, na čí straně jsme, tak jsme samozřejmě na straně koalice, protože já neumím říci, že nejsme na straně vůbec ničí. Čtvrteční slova českého vicepremiéra, ministra zahraničí Cyrila Svobody. Vy jste ... Pane, pane redaktore, pana Svobodu mučte sám. Není sebemenší důvod, abych já ho popotahoval za slovíčko. Opravdu, opravdu ne. ... s ním včera hovořil. Považujete vysvětlení jeho středečních slov v Interview BBC za dostatečné? Nevím, jak to nazvat. Já jsem byl mnoho let předsedou vlády a velmi jsem se mračil, když jednotliví ministři něco odhlasovali ve vládě, a pak na tiskové konferenci říkali něco jiného. Já myslím, že to není kolegiální, já si myslím, že to není elementárně týmové a myslím, že i ta sobotní akce pana ministra patřila do této kategorie. Ale, když teď budu, jak se říká, investigovat, ale ... To nedělejte, to já myslím, že není potřeba. Proč ne? Vy to nemáte rád? Ne, já myslím, že jsem řekl svůj názor velmi, velmi jasně. Ale ptám se na to, ani vy jste vlastně ..., stalo se někdy, teď přemýšlím, v historii, že byste takového člověka, který něco jiného říkal po zasedání vlády a něco jiného na vládě a jinak interpretoval usnesení, tak jste ho nikdy neodvolal? No, tak já bych za prvé připomenul to, co všichni vaši posluchači dobře vědí, že my jsme v docela složité situaci koaličních vlád. Já myslím, že v Americe to má Bush snadnější, v Anglii to má Blair snadnější, než to mají premiéři koaličních vlád. Já bych v takové situaci v minulosti odvolal ministra za ODS, protože bych věděl, že tím nezbourám vládu, ale měl ... V těch koaličních vládách ... ... bych velké potíže odvolat ministra z tehdejší ODA nebo ministra z KDU-ČSL. Mám takovou ... Zvláště, když je předsedou strany? Zvlášť, když je předsedou strany, což byl mimochodem tehdy také, a proto mám takový pocit, že to je stejný problém i pro dnešního předsedu vlády, ale prosím vás, to ... Tedy neřešitelný? ... se ptejte jeho. Když se ještě zeptám na stranu, kterou jste vedl. Občanští demokraté, řekněme, tlačili vládu, aby Česká republika se stala součástí koalice zemí, které podpoří zásah proti Iráku. Překvapilo vás to, že vaše strana, jíž jste předsedal, má takto razantní postoj k vojenskému zásahu? Za a) nepřekvapilo, ODS vždycky na tuto věc měla ostřejší názor, než byl průměrný a než byl názor můj, takže to já plně, plně respektuji, že to tak, opakuji, bylo vždycky, je i teď, pouze, pouze bych také řekl, že si myslím, že za ODS v tu chvíli mluvila zejména dvojice Nečas - Vidím a možná, že kdybyste se ptali ještě některých jiných politiků ODS, tak, aniž jsem se jich vyptával, tak mám pocit, že by možná někteří použili o kousek jemnější slova. I Topolánek patří ..., se přiřadil k té dvojici? Nevím, nezkoumám to a nediskutuji o tom. Ještě jsem chtěl dát prostor otázkám posluchačů, kterých přišlo mnoho. Některé se týkají problému, to jsou zřejmě otázky od klientů Union banky, že jí byla odebrána licence a navazují na naše poslední Interview BBC, zda považujete za správné rozhodnutí odejmout licenci Union bance? Považuji za totálně chybné to, co se dělo s Union bankou v posledních letech a dohry této věci už jsou skutečně poslední kapkou do dávno přetékajícího hrnce, takže jak už teď hasit tento požár, na to mohou být názory různé. Já považuji za tragické, že to centrální banka naše a ministerstvo financí a vláda nechaly dojít tam, kam to došlo. Další otázka se týká toho, jak se vám jako daňovému poplatníkovi líbí, že s největší pravděpodobností zaplatíte tisíc korun za arbitráž o TV Nova? Nechci k tomu vyjadřovat žádné silné soudy. Přišlo to ve chvíli obrovského chaosu kolem irácké krize a já docela bez mučení říkám, že k nějakým širším rozborům této věci jsme se opravdu, opravdu ještě nedostali, myslím v mé kanceláři s mými nejbližšími spolupracovníky a s mými poradci, nicméně považuji za racionální, že vláda trošku změnila svůj tón, který byl nejdříve zcela chaotický a myslím, že po dni, dvou rozmýšlení vláda začala zastávat trochu jiné stanovisko a tudy by asi vedlo mé uvažování. Říká český prezident Václav Klaus. Já děkuji za třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC. Věřím, že se nesetkáváme naposledy. Přeji vše dobré a těším se opět na shledanou. Na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Klaus pokáral Svobodu za nekolegialitu Právo, 22. 3. 2003, strana 2: Prezident Václav Klaus včera pokáral vicepremiéra a ministra zahraničí Cyrila Svobodu (KDU-ČSL) za to, že se podle něj v souvislosti s postojem Česka k válce v Iráku zachoval nekolegiálně. "Byl jsem mnoho let předsedou vlády a velmi jsem se mračil, když ministři něco odhlasovali na vládě a pak na tiskové konferenci říkali něco jiného. Já myslím, že to není kolegiální. Já si myslím, že to není elementárně týmové. A myslím, že ita akce pana ministra patřila do této kategorie," prohlásil včera Klaus v rádiu BBC. Svoboda ve středu na stejné stanici uvedl, že v případě válečné operace je ČR na straně koalice v čele s USA. Přitom vláda stejný den přijala usnesení, v němž se o ničem takovém nehovoří. Prezident včera také řekl, že podle jeho názoru útok na Irák není podložen žádnou z dosavadních rezolucí Rady bezpečnosti OSN. "Umím číst, mám elementární IQ, které je schopné rozeznat některé formulace v tom či onom politickém textu. A mé čtení je jednoznačné. Pro mě minulé rezoluce Rady bezpečnosti nedávají zelenou vojenskému útoku na Irák, což myslím, že není žádný můj specifický názor," uvedl Klaus s tím, že je to názor většiny vlády a lednového parlamentního usnesení, kdy se ale zdržel hlasování. Na dotaz, zda je podle něj válka v rozporu s Chartou OSN, Klaus odpověděl: "Nic takového jsem neřekl, to je tlačení do formulace, kterou já odmítám a nepovažuji za podstatnou. Nechci si hrát na právnického experta, který rozebírá Chartu." Klaus nevylučuje, že "právní experti celého světa budou na zlatnických váhách vážit čárku za slovem a spojku v té či oné formulaci té či oné rezoluce RB". Debata ale podle prezidenta nesmí sklouznout do právnické filipiky. Pokud jde o poválečný osud Iráku, Klaus se domnívá, že jakákoli vnější vnucená správa problém Iráku dlouhodobě v žádném případě nevyřeší. Takovou variantu přirovnal k "obrovskému neúspěchu" řešení situace v bývalé Jugoslávii z vnějšku. Klaus včera hovořil také o výsledku arbitrážního soudu, podle něhož musí stát zaplatit 10,4 miliardy korun společnosti CME, protože neochránil její investice do televize Nova. "Nechci k tomu vyjadřovat žádné silné soudy. Přišlo to ve chvíli obrovského chaosu kolem irácké krize a já docela bez mučení říkám, že k nějakým širším rozborům této věci jsme se opravdu ještě nedostali - v mé kanceláři s mými nejbližšími spolupracovníky a poradci," uvedl Klaus a dodal: "Nicméně považuji za racionální, že vláda trošku změnila svůj tón, který byl nejdříve zcela chaotický, a po dni dvou rozmýšlení začala zastávat trochu jiné stanovisko a tudy by asi vedlo moje uvažování." Vláda ve středu oznámila, že počká na stanovisko stockholmského odvolacího soudu, u kterého ČR arbitráž napadla. Začala hlavní letecká kampaň proti Iráku BAGDÁD/WASHINGTON 21. března (ČTK) - Spojenecká letadla dnes večer zahájila v Iráku masivní leteckou kampaň. Po dnu relativního klidu, kdy byl život v iráckém hlavním městě Bagdádu podle očitých svědků téměř normální, přišla večer nová vlna těžkého bombardování, která je začátkem ohlašovaného drtivého úderu "šok a hrůza". Nynější rozsáhlé bombardování má trvat 24 až 48 hodin a má při něm být nasazeno na 3000 střel s plochou dráhou letu a elektronicky naváděných bomb. Na Bagdád jich dnes bylo odpáleno 320. Dnešní nálety jsou kromě Bagdádu namířeny také na města Mosul a Kirkúk. Opakovaně byl zasažen i hlavní palác Saddáma Husajna v Bagdádu. Nadále trvají dohady, zda Husajn nebyl již při předchozím náletu zraněn. Spojenecké jednotky postupují také k městům na jihu země a podle všeho obsadily strategický přístav Umm Kasr. V rukou spojenců je nyní i jihoirácké město Safván a jednotky jsou před Basrou. Rozhodující boj o ni byl ohlášen na dnešní noc. Iráčané kladou větší odpor u Násiríje, která je klíčovým přechodem přes řeku Eufrat. Americké a britské jednotky také obsadily dvě významné letecké základny na západě Iráku, kde mohli mít Iráčané rakety Scud. Spojenecké jednotky jsou už také za ropným polem Rumajla na irácké-kuvajtské hranici, ale zatím nehlásí, že by bylo celé pod jejich kontrolou. Prezident George Bush již předtím vyjádřil s dosavadním průběhem kampaně spokojenost. Ministr zahraničí Colin Powell ocenil podporu spojenců, i když většina z nich nepřináší významnou vojenskou pomoc. Požádal zároveň Turecko, aby nevstupovalo do severního Iráku. Po dalších jednáních byl dnes pro americká letadla otevřen turecký vzdušný prostor. Irácká vláda vypověděla televizní tým stanice CNN. Bojové aktivity se před velkými nálety soustředily převážně na jih Iráku, kde americké a britské invazní jednotky pronikly 160 a podle některých zpráv dokonce 200 kilometrů do hloubky iráckého území. Kolem Basry stále hoří několik ropných vrtů. Invazní jednotky většinou nenarážely na větší odpor, místy však přece jen docházelo k prudším soubojům. Boje již přinesly i první oběti mezi spojeneckými vojáky. Havárie vrtulníku si vyžádala 12 životů a dva příslušníci americké námořní pěchoty padli při pozemních bojích. Irácká strana tvrdí, že sestřelila jeden americký nebo britský letoun; Pentagon však tuto informaci popřel. Někteří iráčtí vojáci se podle zpráv amerických i britských jednotek bez boje vzdávají, celkem již bylo zajato 600 iráckých vojáků. Jedna raketa zasáhla i íránský ropný sklad v blízkosti irácké hranice. Čeští a slovenští chemici v Kuvajtu dnes měli rušný den, když byli terčem opakovaných, i když neúspěšných raketových útoků a v okolí českého velvyslanectví prověřovali podezřelý plyn. Summit EU v Bruselu pouze potvrdil rozdílná stanoviska členských zemí. Francouzský prezident Jacques Chirac se vyslovil proti správě USA a Velké Británie nad poválečným Irákem, řecký premiér Kostas Simitis upozornil, že ani rezoluce OSN o poválečném Iráku nesmí být považována za dodatečnou legalizaci války. Český premiér Vladimír Špidla v Bruselu podpořil usnesení EU o rozhodující úloze OSN v Iráku. Prezident Václav Klaus pro BBC uvedl, že válka není vhodnou metodou pro změnu režimu v Bagdádu. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík oznámil, že v případě války bude vyslána do Kuvajtu polní nemocnice. Ministr vnitra Stanislav Gross ujistil, že lidé v ČR se nemusejí bát. Na mnoha místech světa se i dnes konaly protiválečné demonstrace. Nejpočetnější se opět uskutečnila v Aténách, kde protestovalo na 200.000 lidí. Světové burzy dnes pod dojmem zpráv o rychlém postupu spojenců zaznamenaly vesměs vzestup kurzů, místy výrazný. K optimismu trhů přispěly i zprávy o poklesu cen ropy, které se snížily o více než půl dolaru za barel. Dolar lehce posílil a zlato zlevnilo. Nemůžu křičet, že chci válku Respekt, 31. 03. 2003 - Autor: Erik Tabery - Stoupenci zásahu v Iráku jsou v menšině a potichu. Počet českých občanů nesouhlasících se spojeneckou válkou v Iráku přeskočil osmdesát procent. Snahu americké koalice svrhnout Saddámův režim kritizuje prezident a politici nejsilnější vládní strany, protesty přicházejí z krajských samo-správ i senátů některých oblastních univerzit. "Chceme, aby bylo slyšet, že normální je neválčit," řekl nedávno Respektu jeden z organizátorů studentských protiválečných demonstrací Robin Ujfaluši. Ulicemi českých měst ale chodí i lidé se zcela opačným názorem. Přestože k nim podle průzkumů patří přinejmenším jedna desetina populace, nejsou dnes příliš vidět ani slyšet. "Nemůžu si přece stoupnout na Václavské náměstí a křičet: Chci válku," říká Petr Marek, autor výzvy Ne novému Mnichovu. "Tak to totiž není. Ale chápu, že někdo chce bojovat proti diktátorovi." Markova výzva je v Česku jediná, která se na podporu protisaddámovského útoku objevila. Jejím motivem je přesný opak odpůrců zásahu: důvěra, že Spojené státy jako demokratická země a lídr svobodného světa ví, proč je třeba zasáhnout. "Nemohl jsem nečinně sledovat, jak na mě ze všech televizí křičí nesmysly, že Bush je terorista. Odmítám ten primitivní antiamerikanismus," vysvětluje čtyřicetiletý reklamní podnikatel Marek počátek své výzvy. Sepsal ji k výročí začátku druhé světové války, tedy patnáctého března. "Ne novému Mnichovu!" čteme v ní. "Kombinace Saddámovy brutality a snahy o získání zbraní hromadného ničení, včetně těch jaderných, legitimizuje preventivní vojenskou akci proti němu. Válka nyní si vyžádá oběti. Cena za nečinnost však může být v budoucnu mnohonásobně větší." Výzvu zatím podepsalo několik desítek lidí, studenti, zástupci Mladých konzervativců či Československé obce legionářské. Přidat podpis není zrovna jednoduché, protože petice nikde nebyla vyvěšena. "Nemám s tím praxi a žádnou strategii jsem nevymýšlel," říká Marek. "K podpisu jsem to nabídl vlastně jen svým známým." Výzvu chce teď zaktualizovat a pak opravdu nabídnout veřejnosti. "Samozřejmě, že jsem to podepsal. Já jsem totiž zažil, co to znamená, když se mlčky přihlíží diktátorům," říká jeden ze signatářů Markovy petice, předseda legionářské obce Antonín Špaček. V roce 1938 prošel půlku Evropy, aby se přidal k zahraniční armádě a mohl tak bojovat proti Hitlerovi. Většinový nesouhlas Čechů se spojeneckým útokem ho mrzí, ale nepřekvapuje. "Když jsem odtud po Mnichovu utíkal na Západ, abych mohl bojovat, tak nás šlo jen pár tisíc. Většina lidí si tu spokojeně pracovala, protože jim Němci zvýšili příplatky. Prostě za svobodu nejsme zvyklí bojovat." Když zdejší Ekumenická rada církví diskutovala před několika týdny o situaci v Iráku, položil někdo na stůl prohlášení představitelů Světové rady církví: "Jsme vysoce znepokojeni pokračujícími výzvami se strany USA a některých evropských vlád k vojenské akci proti Iráku. Jako věřící nás naše láska k bližním vede k tomu, abychom se stavěli proti válce." Předseda Rady Církve bratrské Pavel Černý nebyl rozhodně jediný, kdo rezolutně zamítl možnost takový dokument podepsat. "Byla to velmi bouřlivá a zajímavá diskuse," vzpomíná Černý. "Nakonec jsme došli k závěru, že to opravdu nemůžeme přijmout, protože řada věřících má odlišný názor. Někdy je prostě pro záchranu míru třeba použít násilí, porazit zločince a teroristy." Katolická církev je mnohem opatrnější, například biskup Václav Malý útok jednoznačně odmítl. Ne všichni biskupové jsou ale tak kategoričtí. "Jsem na rozpacích vyslovit souhlas s válkou, protože zatím stále není jasná její oprávněnost jako preventivní obrana před větším zlem, kterým by v tomto případě byla jistota reálné hrozby použití zbraní hromadného ničení," říká plzeňský biskup František Radkovský. "Předpokládám ale, že jistotu o tomto faktu mohli mít a měli politici, kteří o válce rozhodli, avšak své informace z pochopitelných důvodů nemohli zveřejňovat." Až se tak prý stane, bude teprve možné jednoznačně rozhodnout, zda byla válka oprávněná. Veřejně na podporu Američanů vystoupil i šéf humanitární společnosti Člověk v tísni Tomáš Pojar. Před několika týdny napsal do Lidových novin článek, že i vojenský zásah může pomoci. "Netvrdím, že se útokem všechno vyřeší. Já jsem odpůrce automatických pacifistů a hesel: No blood for oil a Bush je Hitler," říká Pojar. "Evropané si místo toho, aby přemýšleli, co udělat s diktátorem Husajnem a Irákem, řeší svůj komplex a problémy s USA. Tahle zkratka mi vadí." Nejčastějším důvodem odpůrců útoku je to, že jde o akci bez mandátu OSN. Podle stoupenců už ale nešlo dále čekat: "Rada bezpečnosti naprosto selhala," říká předseda bratrské církevní rady Pavel Černý. "Nešla důsledně za tím, aby byl terorista Husajn odzbrojen. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než vzít spravedlnost do svých rukou. Nakonec, vždyť je to Amerika, kdo bránil na celém světě řadě konfliktů a dnes je nejvíce ohrožen teroristickými útoky." I na politické scéně ovšem nahlíží situaci Černého optikou pouze menšina. Verbálně je nejsilnějším stoupencem zásahu vedení ODS. Podle předsedy Mirka Topolánka nelze dopustit "politiku appeasementu - to znamená, že situace dojde až tak daleko, že není cesty zpět, a kdy potom škody, následky na životech, na majetcích jsou daleko větší". Nicméně i řada Topolánkových spolustraníků útok americké koalice zásadně odmítá. "S válkou v Iráku nemohu souhlasit, stejně jako jsem byla proti i před lety v Kosovu," řekla například nedávno novinářům poslankyně Kateřina Dostálová. Totožné stanovisko zastává i Topolánkův předchůdce a dnešní prezident republiky Václav Klaus: "Já mám velkou hrůzu z toho, že se to všechno přesouvá do změny iráckého režimu a na to opravdu válka není vhodná metoda," sdělil minulý týden BBC. Stejně rozděleni jsou lidovci a de facto i sociální demokraté, i když tam jde spíš jen o příkop mezi "tvrdými" a "měkčími" odpůrci útoku. S útokem jednoznačně souhlasí jen unionisté a naopak jednoznačně ho odmítají komunisté. Z neparlament-ních stran se za Američany postavila Občanská demokratická aliance či Cesta změny. Kategoricky válku odmítla Strana zelených. Na domácích kolbištích nejvíc válčil s ministrem Svobodou Právo, 7. 6. 2003, strana 2: * Na samém počátku prezidentské kariéry Václav Klaus vyčetl Václavu Havlovi, že mu nepoblahopřál ke zvolení. "Nevím, jestli je na telefonu, jestli má můj telefon, ale neblahopřál mi a musím říci, že mi neblahopřál ani prostřednictvím svého tajemníka," prohlásil v televizní Sedmičce. Oba prezidenti se nakonec setkali i se svými manželkami při inauguraci. Tam Klaus vyslovil přání, aby byl Havel navždy oslovován "pan prezident". * Dopady prezidentské volby na sebe nenechaly dlouho čekat ve vládě. Právě za svůj hlas Klausovi byl podle kuloárových informací odvolán ministr průmyslu Jiří Rusnok, kterého nahradil tehdejší šéf poslanců soc. dem. Milan Urban. Šťouchancem do premiéra Špidly byl Klausův dotaz na Urbanovy jazykové schopnosti. Ve svém dopise Špidlovi Klaus napsal: "Konstatuji, že je pro mě i pro českou veřejnost překvapením, že se premiér k této obměně rozhodl den poté, co jeho vláda v původním složení získala důvěru Poslanecké sněmovny." Tuto pasáž si Špidla mohl vyložit jako nepřímý nátlak na svou politiku. * V březnu také Klaus pokáral ministra zahraničí Cyrila Svobodu za jeho výrok, že v případě válečné operace v Iráku je ČR na straně koalice v čele s USA. Přitom vláda stejný den přijala usnesení, v němž se o ničem takovém nehovořilo. "Byl jsem mnoho let předsedou vlády a velmi jsem se mračil, když ministři něco odhlasovali na vládě a pak na tiskové konferenci říkali něco jiného. Já myslím, že to není kolegiální. Já si myslím, že to není elementárně týmové," vzkázal Svobodovi Klaus v BBC. * Roztržka mezi Svobodou a Klausem se vyostřila po dubnovém podpisu přístupové smlouvy k EU v Aténách, kterého se oba zúčastnili. Šéf diplomacie v letadle novinářům řekl: "Václav Klaus vyvíjí své mezinárodní aktivity z důvodů vnitropolitických, aby si vytvářel vlastní obraz. To, že Klaus podepsal přístupové protokoly, je jen symbolické. Některé výroky, které řekl (v Aténách), svědčí o tom, že není příliš obeznámen s celkovou situací." Např. Klausův argument, že v Unii ztratíme část suverenity, Svoboda komentoval: "To kdyby řekl student právnické fakulty, neudělá zkoušku." Tato slova se prezidenta dotkla a pozval si proto Svobodu kvůli "urážlivým výrokům" na Hrad. Ministr pak odmítal, že by šel na kobereček. Ani po této schůzce se oba ústavní činitelé neusmířili. * Další spor tito politici vedli o případné vojenské základně USA na území Česka. Klaus v německém listu Süddeutsche Zeitung uvedl: "Na základě naší historie jsme velmi citliví, když jde o cizí vojenské jednotky na našem území." Nové rozmístění by podle něj "asi nebylo vítáno". Naopak Svoboda přesun nevyloučil a prohlásil, že je ČR tomuto řešení otevřená. * Popichování mezi Klausem a Havlem mělo své pokračování v dubnu. Na počátku byly Klausovy hanlivé výroky o interiéru hradních kanceláří. Havel na prezentaci knihy dlouholetého hradního architekta Bořka Šípka poznamenal: "Doufám, že aspoň něco z něj (Šípka) přežije současnou dezinfekci Pražského hradu." * Klaus se netajil svou skepsí k vládnímu pojetí reformy veřejných financí na své květnové přednášce na pražské Vysoké škole ekonomické. Podle prezidenta by měla vláda mít jasný dlouhodobý projekt změn, se kterým by seznámila občany. Takhle se ztratil rok, aniž se problémy veřejných rozpočtů zmenšily, uvedl. Konkrétněji se však nevyjádřil, poznamenal, že naštěstí už není předsedou vlády. Špidlova kabinetu se pak zastal proti odborům s tím, že "reforma není tak hluboká a tak zásadní, že by to byla chvíle pro nějaké bouřlivé odborářské protesty". * Naopak zostra se Klaus pustil do vlády za její kampaň před vstupem do Unie. "Jsem velmi proti tomu, abychom si vstup do EU trivializovali, abychom si mysleli, že je to téměř nevýznamná událost, abychom ji bagatelizovali takovými reklamami, jaké občas vidím v televizi, což musím považovat za cílenou, záměrnou provokaci, která má mít kontraproduktivní účinky." * S poslanci měl Klaus spor jen jeden, a to o zákonu, který umožňuje mj. daňové výhody zoologickým zahradám. Klaus předlohu, kterou označil za "konec světa", vetoval. Poslanci jej následně přehlasovali. Klaus se zatím nevyjádřil, zda normu napadne u Ústavního soudu, jak to v minulosti činil čas od času jeho předchůdce. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
