| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| středa 15. ledna 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Jaroslav Bureš | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Jaroslav Bureš by dal v prezidentské volbě hlas Václavu Klausovi, který podle něj nikdy neztratil smysl pro státnost a odpovědnost za Českou republiku.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Bývalý ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš byl prezidentským kandidátem nejsilnější politické strany v České republice, tedy sociálních demokratů do první prezidentské volby. Neuspěl. Burešův volební výsledek v prvním kole oznámil předseda sněmovny Lubomír Zaorálek. Lubomír ZAORÁLEK, předseda Poslanecké sněmovny /ČSSD/ (zvuková ukázka): V Poslanecké sněmovně bylo pro Jaroslava Bureše odevzdáno třicet devět hlasů. V Senátu odevzdáno sedm hlasů. Celkem odevzdáno čtyřicet šest platných hlasů. Takový byl výsledek prvního kola první prezidentské volby pro Jaroslava Bureše. Do druhého kola postoupili Václav Klaus a Petr Pithart. Místopředsedkyně sociálních demokratů Marie Součková si nemyslí, že by to byla zásadní prohra pro sociální demokracii, že její kandidát neuspěl v první volbě. Na otázku, o čem vypovídá to, že ne všichni sociálnědemokratičtí poslanci a senátoři podpořili Jaroslava Bureše, odpovídá: Marie SOUČKOVÁ, ministryně zdravotnictví, místopředsedkyně ČSSD (zvuková ukázka): Já si myslím, že sociální demokracie skutečně prokázala, že je stranou demokratickou a že její poslanci a senátoři hlasovali opravdu podle svého přesvědčení a nebyli svazováni nějakým politickým nebo stranickým rozhodnutím. A to je správné. Místopředsedkyně ČSSD Marie Součková. Nejen o neúspěchu Jaroslava Bureše v prezidentských volbách bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl neúspěšný kandidát České strany sociálně demokratické na prezidenta republiky, a to v první prezidentské volbě, náměstek místopředsedy legislativní rady vlády Jaroslav Bureš. Vítejte v BBC. Dobrý den. Dobrý den. Jak se máte? Docela dobře. Spadlo ze mě napětí a těším se dnes na tenis, dobrou večeři a aspoň dvě piva. Je na co se těšit, když to dopadlo tak, jak to dopadlo? Proč ne, pane redaktore? Podívejte, vyhrát může jenom jediný. Kdo ví, jestli z těch kandidátů, kteří nyní bojují nebo budou bojovat ve třetím kole, někdo může být zvolen prezidentem republiky. Tak proč? Když byl Jaroslav Bureš v Interview BBC naposledy, psal se 9. prosinec 2002. Připomeňme si, co tehdy Jaroslav Bureš odpověděl na otázku, jaký výsledek by považoval za svůj neúspěch v první prezidentské volbě? Jaroslav BUREŠ, kandidát ČSSD na prezidenta, náměstek místopředsedy legislativní rady vlády (ukázka - 9. prosinec 2002): Za svůj neúspěch bych považoval, kdybych nepostoupil z prvního kola do druhého. To by byl pro mě jednoznačný neúspěch. Devátého prosince 2002 Jaroslav Bureš odpověděl i na otázku BBC. Jaké důsledky by z tohoto neúspěchu vyvodil. Jaroslav BUREŠ, kandidát ČSSD na prezidenta, náměstek místopředsedy legislativní rady vlády (ukázka - 9. prosinec 2002): To bych se musel poradit s těmi, kteří mě nominovali, ale pro mě osobně by to bylo opravdu fiasko, protože bych nezískal logicky vzato ani podporu klubu sociální demokracie, při tomto hypotetickém stavu. Citovaná slova pronesl kandidát ČSSD na prezidenta Jaroslav Bureš 9. prosince 2002 v rozhovoru pro BBC. Hypotetický stav se stal skutečným stavem. Když jste 9. prosince pronášel citovaná slova, to jste si tak věřil nebo jste si nepřipouštěl to, že skutečně můžete prohrát hned v prvním kole? Tak já jsem vycházel především z usnesení výkonného výboru sociálních demokratů, které doporučilo poslancům a senátorům podpořit mou kandidaturu hlasování z diskuse na výkonném výboru ústředním. Víte, ale já jsem zvyklý i ze sportu, jsem-li poražen, tak hledat především chybu sám u sebe. Trenéři nás to vždycky učili. "Když prohrajete, hledejte chybu sami u sebe." Tak jí hledám sám u sebe ... To znamená, že jste si to způsobil sám? Ne, tak první závěr je, že je mou chybou, že jsem nedokázal větší počet poslanců v sociální demokracii a senátorů přesvědčit, aby pro mne hlasovali. Není chybou to, že jste vůbec kandidoval? Já myslím, že rozhodně ne. Účastnit se v soutěži, v té soutěži uspět a být kandidátem jedním ze čtyř, to rozhodně není neúspěch. Předpokládal jsem, že mi jako člověk, který sportoval a sportuje, odpoví, že není třeba vyhrát, ale zúčastnit se. Ne vždycky, ale v tomto případě. Já jsem to tady, nevím, jestli jsem to řekl, ale řekl jsem to tehdy, že bych byl hrozně rád, kdyby neúspěch nebyl považován za nějaké neštěstí, vyhrát může jenom jeden. Vemte si nebo vezměte si výsledky prezidentských voleb ve Spojených státech, o jakou autoritu se opírá současný prezident Bush, jsou to dva hlasy nebo jeden hlas. A co jeho protikandidát? Pro mě je to obrovská zkušenost a ... V čem především? Setkal jsem se se spoustou věcí, se kterou bych se nesetkal. Nejcennější zjištění, a já chci vašim prostřednictvím poděkovat, je podpora lidí, s kterými jsem se dosud nikdy nesetkal. Dostával jsem v poslední době stovky e-mailů a dopisů i posluchačů BBC, kteří mě podporovali. A co je pro mě opravdu nejcennější, že jich bylo mnohem víc než těch, kteří mě vyzývali, abych raději od své kandidatury upustil, mnohem víc. Když ale se budeme zabývat těmi dalšími prvky, které vás poučily, které to byly? Krom toho, že jste se setkal s mnoha lidmi, se kterými byste se jinak nesetkal? Nikdy předtím jsem nestál na náměstí sám s mikrofonem a nepřesvědčoval jsem občany o tom, že to, co nabízím, ucházím-li se o to být kandidátem ČSSD, je dobré, to je velká zkušenost. I když jsem přednášel mnohokrát, tak ale v kultivovaném prostředí mezi odborníky, kteří takové ambice nemají. Říci vám od plic to, co si o vás myslí, to je první velká zkušenost. Potom, že jsem soustředil do relativně krátkého časového období své aktivity, své cesty pro republice, bylo to velmi zatěžující. Pak mám velkou zkušenost s tím, co to znamená pro česká média, když někdo, kdo se těmi slovy, které jsem užil dnes ve sněmovně: "Co si to troufl? Uchází se o to, být kandidátem!" Setkat se s takovou reakcí nemůžete, pakliže se do těchto soubojů nepustíte, ale mohl bych mluvit ještě dlouho. Berete je jako reakci pozitivní nebo negativní, tu poslední, o níž jste se zmínil? V jistém směru pozitivní, v jistém směru negativní. Negativní v tom smyslu slova, že by mě, dneska už asi říkám, že mě to mělo napadnout, nenapadlo. Informace, která nemá žádnou hodnotu, měřeno tím, jak vypovídá o lidských a odborných kvalitách kandidáta, je zveřejněna jenom proto, aby se jí mohli chopit ti, pro které je využitelná jakýmkoliv způsobem. Mám na mysli svou tragickou dopravní nehodu. Bezesporu na tuto stránku se ještě zaměříme s jistým odstupem od toho, co ta věc byla zveřejněna. Vy jste před těmito mikrofony i v jiných rozhovorech říkal, že vás ke kandidatuře de facto vyzval ministr vnitra Stanislav Gross. Jaká byla jeho reakce jako místopředsedy ČSSD, když jste neuspěl? Byl zklamán tím výsledek hlasování Poslanecké sněmovny i Senátu. Byl zklamán tím také, že vás k té kandidatuře přemluvil? Nic takového neříkal. Co vám řekl, první reakci? Řekl, že je zklamán a že chápe i mé zklamání. Zjevně jsme oba očekávali větší podporu klubu sociální demokracie, takový je stav. Ten neúspěch tedy vypovídá i podle vašeho názoru, když jste částečně řekl, že začínáte u sebe a myslíte si, že je nutné se poučit z vlastních chyb. Pojďme se bavit o chybách, které udělali ti ostatní. Udělala podle vás ty chyby i sociální demokracie, že vyřadila vlastně svého vlastního kandidáta v níž, je nejsilnější politická strana v zemi, přišla o možnost, aby v první volbě měla svého kandidáta? Tak jistě, že tu byl jeden zásadní problém, že Miloš Zeman zvítězil v tom takzvaném referendu, kterého se účastnili členové sociální demokracie i občané. A současně odmítl být tím, koho nominuje ČSSD v takzvané první volbě, jestli bude nějaká druhá, nikdo nemohl tušit. Myslím, že dosud věc není jistá. To byl zásadní problém a já jsem se ucházel o kandidaturu z druhé pozice a ta druhá pozice samozřejmě nemusela z hlediska volitelnosti odpovídat představám všech poslanců a senátorů, a to se patrně projevilo. Ale já pořád říkám, že hledám chyby u sebe. Určitě se projevilo i to, že vlastně jsem šel z druhé pozice jako člověk, který působí v politice poměrně krátce a který není členem sociální demokracie, byť ta původní, to původní jasné směřování bylo: "My chceme nabídnout kandidáta volitelného, který nemusí být členem sociální demokracie." Změnil nějak průběh prezidentských voleb vyjednávání a to, co jste zažil v rámci politických stran, jak jste je oslovoval, jak jste se představoval, váš pohled na českou politiku? Nijak zvlášť. Nic nového jsem si neodnesl a žádný pohled. Víte, já jsem to vyjednávání vedl jediným způsobem, že jsem si povídal s poslanci a senátory o tom, jak bych si představoval výkon té či oné prezidentské kompetence. Já jsem od nikoho nežádal, aby mě rukoudáním řekl, že mě bude volit v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu. Pro mě je dobré i to, a je to také dobrá zkušenost, že jsem si s mnoha poslanci a senátory povídal a zjistil jsem, jaký vůbec mají názor na mojí osobu, na mé představy ... Co jste se dozvěděl, krom toho, že ... Tak ti, co přijali pozvání k těm rozhovorům, tak to byly vcelku rozhovory přátelské a většinou vycházely z toho, jak jsem s nimi komunikoval v době, kdy jsem byl ministrem spravedlnosti. Když jste byl v tomto pořadu naposledy, tedy 9. prosince 2002, veřejnost už věděla, že Otakar Motejl zavinil dopravní nehodu, při níž zahynul člověk. Tehdy Jaroslav Bureš v reakci na Motejlovu dopravní nehodu uvedl: Jaroslav BUREŠ, kandidát ČSSD na prezidenta, náměstek místopředsedy legislativní rady vlády (ukázka - 9. prosinec 2002): Tak já znám pana doktora hodně dlouho. My jsme se potkávali jako kolegové od roku 78. O té dopravní nehodě jsem nevěděl, to se přiznám. Asi udělal pan doktor Motejl stejnou chybu jako já. I když já jsem byl předběhnut o jeden den, než jsem zveřejnil informaci o svém členství v KSČ na internetové stránce, že sám s tím nepřišel dříve. Následně Jaroslav Bureš 9. prosince 2002 odpověděl i na otázku BBC, zda má ještě nějakou třináctou komnatu? Jaroslav BUREŠ, kandidát ČSSD na prezidenta, náměstek místopředsedy legislativní rady vlády (ukázka - 9. prosinec 2002): O ničem takovém nevím. Slova Jaroslava Bureše pronesená 9. prosince 2002. Když jste pronášel citovaná slova, to vás nenapadlo, že se dřív nebo později, a teď se dostáváme k tomu, co už jste naznačil, že se může v českých novinách objevit to, že Jaroslav Bureš také byl u dopravní nehody, při níž zahynul člověk, byť jí nezavinil? Pane redaktore, to jsou dvě naprosto rozdílné informace. Pan doktor Motejl ... Já jsem záměrně to řekl, ale když jste pronášel ta slova ... Skutečně ne. Já to vysvětlím. Pan doktor Motejl, a já mám porozumění pro to, že i on musel tu nehodu těžce prožívat, byl odsouzen za trestný čin. Já jsem byl aktérem nešťastné události, které jsem nemohl nikterak zabránit, jedině snad tak, že bych vůbec neusedl za volant. Policie nebo tehdy Veřejná bezpečnost tu nehodu vyšetřila, konstatovala, že jsem se nedopustil ani přestupku a že prostě jsem nemohl nikterak té nehodě zabránit. Je pro mě velmi nešťastné, že ta nehoda měla tragické důsledky. Já jsem si ji velice prožil a byl to pro mě těžký osobní prožitek. Ale jak ta informace, jakou může mít vypovídací hodnotu o tom, jestli bych byl dobrým kandidátem na prezidenta republiky, tomu jsem neporozuměl. A pro mě to žádná třináctá komnata nebyla. To není skutek, který by mně mohl být kladen k tíži. Já sám jsem stokrát si říkal, proč jsem nemohl vyjet o pět minut později nebo proč jsem nezastavil nebo proč jsem se nenechal předjet jiným automobilem, ale prostě já jsem respektoval pravidla silničního provozu. Bohužel přesto jsem nedokázal zabránit té dopravní nehodě. Bezesporu jste byl ministrem spravedlnosti. Víte, jak funguje i český mediální diskurs, nazveme to tak odborně. Mohl jste tušit, že ve chvíli, kdy Otakar Motejl prožíval tu situaci, byť to byla situace jiná, protože on byl zodpovědný za onu dopravní nehodu na rozdíl od vás. To vás skutečně tehdy nenapadlo, že ... Přiznám se, že ne. Dnes se to samozřejmě hodnotí jinak. Tehdy mě opravdu nenapadlo, že ta informace může být využitelná v době, kdy se o jednotlivých kandidátech novináři snaží objektivně informovat, aspoň věřím. Ukazovat jejich slabé stránky, silné stránky, to, co neumí, to, co umí, kde selhali, kde zklamali, do žádné z těchto škatulek jsem si tuto informaci neuměl zařadit. To, co jste se dozvěděl o sobě v médiích, která před prezidentskými volbami hodnotila jednotlivé kandidáty, co tomu říkáte? Dneska, pane redaktore, kdyby se nějak mohla ta situace opakovat, tak já bych svolal tiskovou konferenci, pozval bych všechny novináře, kdyby se to mohlo opakovat, a řekl bych jim toto: "Jsem největší lump ve střední Evropě, udělal jsem všechno špatného, co vůbec lze udělat, a chci se ucházet o to být prezidentem republiky." Asi bych pak už nečelil ničemu, žádné výhradě a tak dále, to je takový ten opačný přístup, ale pohledy tyto jsem skutečně nebyl schopen předjímat. Možná je to i tím, že skutečně můj pobyt v politice není tak dlouhý a že jsem se prozatím pohyboval ve světě mnohem korektnějším. Ten svět politiky a médií vám přijde nekorektní z hlediska toho, v jakém světě jste se dosud pohyboval? Ani ten svět politiky jako reakce těch novinářů, kteří, ačkoliv věděli, že ta informace nemá žádnou vypovídací hodnotu o mých lidských kvalitách, tak i přesto zveřejnili s jasným záměrem, aby ti, kteří jsou ji schopni a ochotni interpretovat jako něco špatného, aby ji prostě dostali. Není to tak, že lidé fungují tak, že se člověk před nimi, uchází-li se o veřejnou funkci, musí doslova vysvléci? Ano, je to tak. Je to pro mě ... A to vy jste neučinil? Já jsem to neučinil, kdybych byl znovu někdy historicky v budoucnu v podobné situaci, tak bych se skutečně vysvlékl asi tím způsobem, co už jsem řekl, že bych řekl, že jsem tedy ten nejhorší člověk, jakého v Evropě lze vůbec nalézt. A proto kandidujete na prezidenta? A proto kandiduji na prezidenta, aby s tím všichni počítali. Když se ještě zaměříme na vaše budoucí veřejné angažmá. Přemýšlíte o něm? Teď vůbec ne. Já jsem dlouho, několik měsíců ani pořádně o Vánocích neměl čas si příliš odpočinout, takže teď si chci odpočinout, věnovat se rodině a dám si dlouhý čas na nějaké bilancování a pak uvidíme. Jaká byla reakce rodiny na váš neúspěch? Pro manželku to byla úleva především, protože já jsem se nikterak netajil, že manželka není nadšena mou kandidaturou, byť mě byla připravena podpořit. Ona má, velice lpí na své práci, je to práce, kterou má strašně ráda a nedovede si představit, že by odešla z Živnostenské banky a pro ní to byl velký životní problém. Takže dostavila se úleva, i když samozřejmě ... Úleva, i když musela prožívat a číst si o vás to, co četla? Tak to nesla těžce, protože ví, jaký jsem člověk, a ostatně to, že jsme manželé od roku 1978 a ani mráček nepřelétl přes naše kvalitní manželství, svědčí o tom, že si vzájemně důvěřujeme a samozřejmě, že to těžce nesla. Každý manžel, který má rád svého partnera, musí těžce nést, když se dozvídá věci, které se příčí jeho ..., tomu, jak zná toho svého nejbližšího člověka. Když sociální demokraté navrhli Jaroslava Bureše pro první prezidentskou volbu, předseda ČSSD Vladimír Špidla uvedl: Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): A chci říci jasně, že sociální demokracie nyní myslí vážně a bude se snažit cíle dosáhnout všemi prostředky, které jsou v takové věci obvyklé a demokratické. Chtěl bych intenzivní vyjednávání, stručně řečeno. Snad jenom jedna věc. Vyjednáváním byl pověřen Stanislav Gross. Slova předsedy ČSSD Vladimíra Špidly pronesená začátkem prosince. Předseda Poslanecké sněmovny, poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek k neúspěchu své politické strany v první prezidentské volbě uvedl: Lubomír ZAORÁLEK, předseda Poslanecké sněmovny /ČSSD/ (zvuková ukázka): Samozřejmě je to neúspěch. My jsme měli za úkol postavit kandidáta, se kterým jsme měli vyhrát. A ukázalo se, že se s ním neztotožnila ani velká část poslaneckého klubu. To je neúspěch. A my budeme muset hodně si říci uvnitř sociální demokracie o tom, jak se to mohlo stát. Já předpokládám, že se z toho poučíme a v těch volbách, které máme před sebou, třeba do Evropského parlamentu a podobně, prostě zvolíme jinou metodu. A pravděpodobně bude muset být daleko zásadnější role grémia a více mluvit ve vedení strany o takových nominacích, protože zdá se mi, že způsob, kterým jsme to řešili nyní, to je ono referendum, nebyl šťastný a vlastně nevedl k tomu, že se vedla rozlišná debata jednak v těch klubech parlamentních, tak ve vedení strany o tom, proč zrovna tento kandidát. To se ukazuje jako chyba a musíme to změnit. Zhodnotil neúspěch ČSSD v první prezidentské volbě předseda Poslanecké sněmovny, poslanec za tuto stranu Lubomír Zaorálek. Je vám blízká ta analýza, kterou jste slyšel? Tak hodnotí-li předseda Poslanecké sněmovny, který je členem ČSSD, tento výsledek jako neúspěch, tak je to jistě z pohledu ČSSD neúspěch, jak jinak. A co k tomu neúspěchu vedlo? Vy jste byl součástí těch dějů. Přijde vám to trefné? Ne, nepřijde z jednoho prostého důvodu. Já kdybych, a už jsem to někde říkal, seděl v Praze v tu dobu dvou, tří měsíců a čekal, jak dopadne referendum, tak bych zejména u členů ČSSD nezískal snad ani jeden hlas. Já jsem tvrdě pracoval dva a půl měsíce a co mě v jistém smyslu posílilo v mém rozhodnutí přijmout tu nabídku, bylo, že jsem byl druhý po Miloši Zemanovi kandidát nebo uchazeč, který získal nejvyšší počet hlasů u členů ČSSD. Takže pan předseda sněmovny si k tomu bude muset přidat, myslím, i úvahu, proč mě poměrně jednoznačně, nepočítám-li Miloše Zemana, podpořili členové ČSSD na okresních konferencích, na krajských výkonných výborech. A tam jsem si to, myslím, skutečně odpracoval v tom slova smyslu, že jsem i své představy získal. Když jste byl v úterý a vyjednával v poslaneckém klubu ČSSD, s jakými jste se setkal reakcemi? Byla tam jednoznačně deklarovaná podpora, byť média psala, že Bureš nemá šanci získat Zemanovy lidi? Já jsem vystoupil na klubu, v podstatě jsem znovu přednesl svůj program kandidáta na prezidenta republiky. A v té debatě jsem pak přítomen nebyl. V té vlastní debatě, řekněme politické, která následovala po mém vystoupení. Hlavní vyjednavač a člověk, který vás ke kandidatuře i přemluvil, Stanislav Gross, od něj jste nedostal informaci, jak to vypadá? Tak myslím, že Stanislav Gross byl přiměřeně optimistický při dnešním hlasování. Vzhledem k tomu, jak probíhal včerejší klub. Ale víte, to hlasování v prezidentské volbě je skutečně velmi individuální akt, je to volba tajná. A já nepovažuji za nic zvláštního a překvapivého, že jeden každý poslanec nebo senátor může nakonec se rozhodnout jinak, než jak deklaroval, a třeba i mlčením na poslaneckém klubu. Když se teď zaměříme na místopředsedkyni ČSSD Marii Součkovou, ta odpovídala v rozhovoru pro BBC také na otázku, proč volby pro sociální demokracii, prezidentské volby, respektive první volba, jak dopadla, tak jak dopadla, odpovídala na otázku, proč podle ní ta volba tak dopadla. Součková míní, že projev Jaroslava Bureše před senátory a poslanci nebyl na rozdíl od ostatních kandidátů tak přesvědčivý. Marie SOUČKOVÁ, ministryně zdravotnictví, místopředsedkyně ČSSD (zvuková ukázka): Myslím si, že ten projev nebyl až tak speciální nebo specifický pro tuto oblast. Myslím si, že mohl být lepší. Slova místopředsedkyně ČSSD Marie Součkové. Jak dlouho jste psal svůj projev? Já projevy skoro nikdy nepíši. Já jsem si udělal jenom poznámky. To je názor paní místopředsedkyně. Já jsem přesvědčen, že má zásadní kvalifikace spočívala a stále spočívá v tom, že přicházím ze světa soudnictví, který je velmi specifický. A já jsem chtěl jasně upozornit na to, že to, co se očekává od věrohodného výkonu prezidentské funkce, tedy prezident, který je schopný otevřeně komunikovat, přijímat rozhodnutí po diskusi, umět se rozhodovat a za svá rozhodnutí nést odpovědnost, tak jsem chtěl jasně naznačit, že jsem, aspoň si to dovolím předpokládat, těmito předpoklady vybaven, a proto jsem učinil tu paralelu a chtěl jsem dát zřetelně najevo, že v demokratické společnosti, přichází-li kandidát ze světa soudnictví, a to vůbec není ve světě neobvyklé, tak to je jistá výbava, a proto jsem tu svoji úvodní řeč na to téma zaměřil. Já jsem skutečně vycházel z toho, že mé názory před těmi, kteří uvažovali o volbě, byly řečeny mnohokrát a chtěl jsem zdůraznit to, co mě odlišuje od ostatních kandidátů a ne tam stavět nějaké velkolepé prezidentské programy. Srovnával jste si sám v hlavě svůj projev s projevy konkurentů? Srovnával a nepřekvapily mě. Já jsem na začátku té své řeči řekl, že přicházíme každý z jiné moci. A nečekal jsem nic jiného, než že bývalý premiér, předseda sněmovny či stávající předseda Senátu pronesou projevy státoprávní. Mou ambicí bylo jasně poslance a senátory připoutat k tomu, co mohou očekávat ode mě. Nechtěl jsem nabízet nějaké velkolepé představy vnitřní politické orientace a zahraniční. To si myslím, že nebylo v danou chvíli to podstatné. Který z vašich konkurentů vás nejvíce zaujal, co se projevu týče? Václav Klaus. On šel dál než všichni ostatní kandidáti tím, že jasně řekl, že by Česká republika neměla mít levicového nebo levicově středového prezidenta, že už by bylo té levice příliš. Můžeme si poslechnout tu část projevu. Jestli se nemýlím. Václav KLAUS, poslanec, kandidát na prezidenta republiky (ODS) (zvuková ukázka): Považuji za mimořádně důležité, aby vznikl konsensus na co největším možném společném jmenovateli zájmů občanů České republiky. Jedním z výrazů či předpokladů tohoto konsensu by mělo být alespoň částečně vyvážené rozložení politických sil. Pro budoucnost by bylo nebezpečné, kdyby měl v této přelomové době při levicovém parlamentu a vládě přijít i do prezidentské funkce kandidát levice či levého středu. Jsem přesvědčen, že by to vedlo k další polarizaci veřejnosti a že by to výsledek referenda mohlo ohrozit. Uvedl ve svém kandidátském projevu Václav Klaus, čestný předseda Občanské demokratické strany. Zaujala vás tato část, protože vám ta teze přišla trefná? Ne, ona mě zaujala, protože tak, jak jsem poslouchal, tak najednou jsem slyšel něco, co jsem v té řeči neočekával, měřeno tím, co jsem slyšel od začátku toho projevu Václava Klause. Nicméně, když Václav Klaus domluvil, tak jsem si řekl, že jsem to očekávat měl, že Václav Klaus je člověk ... je velmi silná politická osobnost a vždy dokáže přijít s něčím, co je jiné než pohledy ostatních politiků a co jde hodně na kloub věci. To znamená, že Klaus zase překvapil z těch tří kandidátů nejvíc? Já myslím, že ano. Projevem ano. Ničím jiným ne? Ne, ničím jiným ne než tím projevem. Nic jiného ostatně nebylo, čím by mohl překvapit. Třeba vyjednáváním, způsobem vyjednávání? Tak toho já jsem nebyl svědkem, pane redaktore. Já jsem seděl ve Španělském sále a jako ostatní kandidáti sledoval slova svých konkurentů. Pokud by si měl Jaroslav Bureš vybrat mezi Václavem Klausem a Petrem Pithartem, koho by volil? Já neměním názory. Já jsem řekl v takovém velkém rozhovoru pro Lidové noviny, že bych za této situace dal přednost Václavu Klausovi a řekl jsem proč. Nikdy jsem u něj neviděl, že by ztratil smysl pro státnost, pro velkou odpovědnost nebo pro odpovědnost za Českou republiku a svoje názory neměním. Když se budeme bavit o vašem dalším veřejném angažmá, vy jste řekl, že si po této zkušenosti, po této životní etapě dáte, lidově řečeno, oddech nebo pauzu ... Nějakou dobu oddech. Nějakou dobu, to je co? No, tak zamyslet se chci a opravdu se zklidnit aspoň měsíc. Já mám své zaměstnání, každé ráno do něj chodím, je to práce velmi zajímavá. Ten oddech je spíše ve smyslu lidském. Že bych nepracoval, to v žádném případě. Co mi ... Zítra mě čeká velmi tvrdá práce. Co mi odpovíte na věc, o níž se hovořilo v kuloárech Pražského hradu poté, co jste neuspěl, že budete jedním z kandidátů na členy Ústavního soudu a že to bude náplast, kterou máte dostat za to, že jste neuspěl v prezidentské kandidatuře? Odpovím vám, pane redaktore, že to je absolutní nesmysl. A kdykoliv jsem připraven v budoucnu, kdybych se ocitnul v budově Ústavního soudu, sem přijít a vysvětlit vám, proč jsem nyní něco takového řekl. Vy nechcete do Ústavního soudu? Ne. Proč ne? To není práce, která by mě ..., já jsem právník dynamický a práce u Ústavního soudu ... tam bych obrostl mechem. To tedy, má si vůbec toto právník říct o Ústavním soudu, o instituci, která by měla být vážená, že se tam obrůstá mechem? Já nemám rád práci bez nějaké dynamiky. Já mám rád hodně práce, která se mění, a nemám na toto, česky řečeno, "sicflajš". Poslední téma. Jak by se podle vás Václav Havel, protože Václav Klaus byl také jediný, jestli jste si všimnul, který Václavu Havlovi z prezidentských kandidátů poděkoval. Proč jste neděkovali? To jsem ocenil. U Václava Klause, který vlastně byl souputníkem. U politické dráhy pana prezidenta Havla to považuji za naprosto logické a správné. Bylo by to asi logické a správné i u pana předsedy Pitharta, tam mě to nepřekvapilo, že nepoděkoval. Já nejsem tím, kdo by ... Vy jste byl ale také souputník. ... pana prezidenta Havla velmi krátce a nejsem tím, kdo by měl hodnotit. Považoval bych to spíše za opovážlivé, abych od mikrofonu děkoval panu prezidentu Havlovi vzhledem k tomu, co já jsem dokázal a co on dokázal. Jaroslav Bureš. Díky za vašich třicet minut, někdy příště na shledanou. Na shledanou. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Klaus sbíral hlasy koalice Právo, 16. 1. 2003, strana 3 První kolo nepřineslo žádné překvapení. Již předem bylo jasné, že nikdo ze čtyř kandidátů nemá šanci na zvolení. Ukázalo však nejednotnost vládní soc. dem., jejíž kandidát Jaroslav Bureš totálně propadl, neboť ani v jedné z komor nezískal všechny hlasy vlastních poslanců a senátorů - 39 hlasů ve Sněmovně a 7 v Senátu ho tak hned vyřadilo ze hry. Naopak kandidát ODS Václav Klaus získal v obou komorách větší počet hlasů, než jakým disponují poslanci a senátoři jeho strany. Ze součtu 92 hlasů v dolní a 31 v horní komoře je jisté, že na svou stranu získal i zákonodárce jiných stran. Podle kuloárových informací mu pomohli nejvíce členové soc. dem., ale i unionisté, část lidovců a několik komunistů. Nepřímo se tak potvrdilo, že Klaus posbíral hlasy svých oponentů kvůli tomu, aby do druhého kola neprošel proti Pithartovi Bureš. US a lidovci totiž předpokládali, že v soutěži s Klausem by Pithart mohl dostat i hlasy velké části ČSSD a tím celkově vyhrát. Jinak vysvětlovala Klausův relativní úspěch sama ODS. "Ukazuje se, že naše sázka na individuální rozhodování poslanců a senátorů všech politických stran vyšla bez ohledu na jejich stranické aparáty a byla správná," okomentoval pro Právo výsledek prvního kola šéf poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý. Také samotný Klaus označil svůj výsledek za dobrý. Připustil, že takového výsledku dosáhl díky vyjednávání svých kolegů, ale i díky svému včerejšímu vystoupení. "Počítal jsem s hlasy navíc ve Sněmovně, ale že to bude s takovým obrovským rozdílem, to jsem nepočítal," řekl novinářům. Na dotaz Práva odmítl říci, zda si dal také hlas. Viditelně zklamaný byl šéf soc. dem. a premiér Vladimír Špidla, který se pouze omezil na konstatování, že první kolo je složitá taktická záležitost, ze které se nic nedá usuzovat. Rovněž Pithart s 20 hlasy ze Sněmovny a 35 hlasy ze Senátu nechtěl první kolo příliš komentovat s odkazem, že se teprve uvidí. Zda se volby účastnil a dal si tak hlas, neprozradil. Spokojenost neskrývali komunisté, jejichž šéf Miroslav Grebeníček připomněl, že komunistický kandidát Miroslav Kříženecký musel ve Sněmovně získat hlasy i od jiných poslanců, neboť KSČM zde má 41 členů, přičemž Kříženecký si na konto připsal 44 hlasů. V Senátu mu však dali podporu pouze dva členové ze tří komunistů. Kandidát vládní ČSSD Bureš by dal - kdyby seděl v parlamentu - podle svých slov hlas Klausovi. Čestný předseda ODS nikdy neztratil smysl pro státnost a velkou odpovědnost za Českou republiku, řekl včera o Klausovi Bureš v BBC. Neúspěšný prezidentský kandidát ČSSD Bureš by volil Klause PRAHA 15. ledna (ČTK) - Prezidentský kandidát vládní ČSSD Jaroslav Bureš, který neuspěl již v prvním volebním kole, by dal hlas Václavu Klausovi. Kandidát ODS a čestný předseda této strany nikdy neztratil smysl pro státnost a velkou odpovědnost za Českou republiku, řekl o Klausovi Bureš v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC. Z konkurentů prý ho svým projevem před Poslaneckou sněmovnou dnes Klaus nejvíce zaujal. Ohodnotil to, že Klaus v projevu ocenil prezidentskou dráhu Václava Havla. Za správné by prý považoval, kdyby Havlovo ocenění do svého projevu zahrnul i předseda Senátu Petr Pithart. Na dotaz, proč práci odcházejícího prezidenta neocenil i on, odpověděl, že s ním paralelně v politice působil jen krátce. Navíc k vysokým prezidentovým zásluhám by to považoval za opovážlivé. Bureše překvapila Klausova slova, že by měli zákonodárci v zájmu konsensu zvolit pravicového prezidenta, protože vláda a parlament jsou spíše levicové. Neúspěšný prezidentský kandidát rozhodně odmítl spekulace, že mu byla v případě neúspěchu slíbena funkce ústavního soudce. Do Ústavního soudu by prý rozhodně nechtěl, protože by tam "obrostl mechem". Nemá prý na to povahu a jak se česky říká "sicflajš". Bureš nicméně přiznal, že byl výsledkem hlasování v prvním kole zklamán. V minulých dnech dával najevo, že počítá s podporou úměrnou síle politické strany, která disponuje ve sněmovně nejpočetnějším poslaneckým klubem. Spoléhal se zřejmě i na to, že poslanci uposlechnou doporučení ústředního výboru strany, aby volili kandidáta ČSSD. Zklamán prý byl podle Bureše i místopředseda strany Stanislav Gross, kterého stranické vedení pověřilo vyjednáváním podpory pro svého kandidáta. Gross byl minulý týden, kdy se dalo očekávat vyvrcholení jeho mise, na dovolené. Den volby Právo, 23. 1. 2003, Salon, autor: Lenka Procházková, strana 4 - Skládám si věci do kabelky. "Diktafon?" kroutí hlavou syn. "Na co? Všechny projevy si pak stáhneš z internetu. Diktafon je zastaralá blbost!" kibicuje. Ale já si nenechám svůj důležitý úkol zkazit tím, že bych ho vyžvanila. Chystám si velkou anglickou snídani doplněnou zprávami z BBC. Horkým favoritem je prý P. P. "Jak se dnes cítíte?" vyzvídá po telefonu redaktor. "Dobře!" ujišťuje jej kandidát. To já bych měla děsnou trému! Telefony bych nebrala. Zatímco P. P. už vyráží svižným kandidátským krokem na procházku se svým psem, moje kokřice ještě vyčkávavě leží pod stolem. Teprve když vstanu, dostává snídani i ona, výjimečně celou konzervu, když je tak důležitý den. Rozhovor s kandidátem J. B. bude na BBC v půl šesté večer. Teď prý je J. B. na tenise. A já jsem pořád ještě v županu. Šedý kostýmek visí na ramínku, růžová halenka leží na žehlicím prkně. Na BBC už zpovídají kandidáta V. K. Zajímavý poznatek: když se někdo chválí anglicky, zní to seriózně. Machovec ale angličtinu nemá rád, připadá mu primitivní až blbá. Halenka je hedvábná, žehlím ji přes ručník. "Jdu se psem," oznamuje překvapivě syn. Na co tím kandiduje? Nebo i ve své pubertě cítí, že dnešní ráno chci prožít v soustředěném pohodlí a ne běhat po parku s čoklem? Ovšem ta halenka mi dává zabrat! Možná jsem ji neměla tak moc kropit. Na BBC věští, že v Praze dnes budou přeháňky. Takže deštník. Radši si ho dám hned teď do tašky k lodičkám. Předseda krajní levice nosí k tmavému obleku s oblibou hnědé boty. I ve sněmovně. Možná, že ta důležitá myšlenka dnešních projevů by měla být o malých poměrech. Ne ovšem škodolibě, ale historicky. V tom smyslu, že elita téhle země byla dost pravidelně ničena, vybíjena, emigrována. Když se přetrhne souvislost, změní okolnosti a zmizí lidi, co měli myšlenky a zkušenosti, tak potom musí politika startovat vždycky znovu. Z těch malých poměrů. Takže jsme vlastně docela vitální národ. Děda byl jenom řídící učitel ve Stříteži, ale o reformě školství si dopisoval s TGM. A Masaryk, syn kočího, pak radil Wilsonovi, co všechno má napsat do té mírové... "Maminko?" "Vy už jste tady?! Nechal jsi ji vůbec proběhnout?" Nebo takový Jiří z Poděbrad! Chudý venkovský šlechtic, a přitom... "Mami!" Vzhlédnu od žehlení. Stojí ve dveřích kuchyně, v ruce můj mobil, tak proto spěchal ven, pokrytec. Telefon nesmím zapomenout! V pauze bych mohla brnknout profesorovi do nemocnice Na Slupi a stručně referovat přímo z místa dění. Má mobil vedle polštáře, seřízený na maxihlasitost. A zítra mu přinesu tu nahrávku. "Mami." "Vrať mi ho do kabelky!" "Počkej. Máš tam textovku, přišla před chvílí. Machovec umřel. Nad ránem." Nejdřív rozvážně vypnu žehličku, černá halenka je beztak nemačkavá. "Dej si panáka," navrhuje syn. Ale ve spíži je jenom víno. Pak si vzpomenu na malou placatku, ve které jsem mu do nemocnic pašovala vodku. Nejlíp to procházelo v ÚVN, tam míval samostatný pokoj. Vida, na dně trošičku ještě zbylo! K posledku už mu alkohol nechutnal. To bylo jasné znamení. Co jsem si pořád namlouvala? Vyndávám z kabelky zbytečný diktafon. Je osm hodin. Ale ve zprávách BBC to ještě nehlásí. Na galerii pro novináře se řadí hudebníci v červených kamizolkách. Španělský sál pod námi už je zaplněný až k zrcadlům. V ohrádce pro hosty sedí povědomý senior. Ale na tu dálku si nejsem jistá. Fotograf ČTK mi na chvíli uvolní svůj hvězdářský tubus. Tvář se přiblíží, opravdu je to Jiří Krejčík. Jeho vlastenecká přítomnost je zklidňující. Následné fanfáry mě ale zase vtáhnou do smutku. "Nevím, jestli jsou ještě další životy, asi ne, ale kdyby byly, v tom příštím bych se plně věnoval hudbě." I v tomto skončeném hrával filosof virtuózně na klavír a na varhany. Nejen v kostele, i na pohřbech. Takže znal spoustu pěkných nápisů. Zde odpočívá Václav Pučálka, řídící učitel na odpočinku. Co vytesají jemu? A co je to přesně nad ránem? Tři hodiny. Čtyři? Pět už ne, to už je "v časných ranních hodinách". Nad ránem zní mnohem útěšněji. Je v tom klid. Ponoření. Hudebníci odcházejí, nechtěně dupou po strmě točitých schůdcích, takže první slova posledního Havlova projevu my, stojící na galerii, neslyšíme. Nastupuje horký favorit P. P. Nemluví o malých poměrech. Ve zlatobílorudém Španělském sále by to působilo jako blud. K honosným, křišťálovými lustry nasvíceným kulisám vlastně nejlíp pasuje řeč kandidáta V. K. Jeho radost, hrdost a obdiv nad rychlou obnovou zanedbaných statků a usazenou demokracií sugeruje dobrou náladu celému národu, kterému chce být pokorným, univerzálním a pravicovým prezidentem. Zatímco kandidát krajní levice předtím mluvil o strachu, který nezmizel, a o starostech lidí. Řeč určená spíš televizním divákům než volitelům v polstrovaných křeslech. "Dopřejme České republice prezidenta nadprůměrného!" vyzývá volitele předseda občanských demokratů. Před sčítáním hlasů z prvního kola pak potkávám na chodbě horkého favorita BBC. "Rád tě tu vidím!" "Nápodobně. Ale mám smutnou zprávu. Nad ránem nám umřel Machovec." "Bože!" kandidát strne v nakročení. "A já už na něj dva dny intenzívně myslím! Chtěl jsem za ním..." "Mluvil o tobě. Často. A měl přesné návrhy pro první kroky nového prezidenta." "Nezdržujte!" syčí mi za zády ochranka. "Kdo má ty dispozice?" ptá se dojatě P. P. "Jeho syn. A samozřejmě Miloš Pojar." "Ty ne?" "Já taky," přiznám. "Ale já nejsem kompetentní. Znala jsem ho jenom ty čtyři roky." Pak už nás ochranka oddělí. "Moje osudová smůla je ta, že všechny inspirativní muže potkávám příliš pozdě," svěřuju se u bufetu fotografovi Zajícovi. "Koho například?" "Dominika Tatarku. Seiferta. Mirka Matala. A teď Machovce. Fotil jste ho někdy?" "Fotil. Já jsem fotil všechny. I Husáka. Jsem štolba?" přemítá. "Svědek," opravím ho. "Hele, támhle je Krejčík! Sedněte si k němu," požádá a pak zaostří. Pan režisér má na saku cedulku VEŘEJNOST. "Kolik bylo panu Machovcovi?" zajímá se. "Sedmdesát sedm." "Jenom?" žasne Mistr. "Vypadal na sto, když dostával ten řád. Ale v hlavě mu to jelo," uzná. "Kouřil?" típne nedopalek Zajíc. "Ne. Pil košer vodku. Studentky mu ji nosily z Delvity. Druhý regál vpravo." "Tohle je dobrý záběr!" ukazuje nám režisér na obrazovku. Kamera z galerie zabírá prázdný Španělský sál. "Pěkná perspektiva," přikývne fotograf. "Možná ale, že ta křesla nemusela být bíle lakovaná," podotknu. "Působí to trochu restauračně." "Zlatá by byla stylovější," soudí Zajíc. "Dřevo. Ušlechtilé dřevo," rozhodne Mistr, odborník na výpravné filmy. Sál na obrazovce se zvolna začíná zaplňovat, a tak si jdeme taky vyslechnout, jak dopadlo to první kolo. Brzy se zase shledáváme. "Víte, že tady, kde teď sedíme, stál katafalk Masaryka?" zkouší mě z vlastivědy režisér. Vzhlédnu ke stěně s vyvýšenou sochou. "Vlastně obou Masaryků," upřesní pamětník a otevře svůj notýsek. "Kdo myslíte, že dal ty hlasy navíc komunistům?" mračí se nad čísly. "To máte fuk," prohodí připoslouchávající redaktor rozhlasu. "Tohle dneska je celé jenom zkušební. Výsledek padne až v třetím kole druhé volby!" Tváří se zasvěceně. "To je jedno. Já se odtud dnes nehnu!" slibuje VEŘEJNOST a zdvořile nás žádá o koupi chlebíčku se šunkou. Fronta u bufetu je hadovitě dlouhá, a tak si odpočinkově povídáme. Pan fotograf se zajímá, jestli mám spolubydlícího, když žiju v tak velkém bytě. Přikývnu. "Mám. Syna. Holky už jsou..." "Myslel jsem to jinak." "Tak to vám nepovím. Vy byste to napsal do toho svého sobotního fotodeníku." "Nenapsal. Já přece vůbec nejsem takový! To jste nepoznala, že se snažím být k lidem hodný? Vždycky je chci potěšit. Čtenáři si toho taky všimli. Dostávám od nich dopisy," dodá ztišeně. "Věřila byste tomu?" "Proč ne. Máte příjemný vypravěčský tón. Ty vzpomínky na tatínka, na dětství a..." "A co?" přešlápne natěšeně. "Promiňte. Teď jsem si na něco vzpomněla. Víte, že poslední Machovcův text byl doslov k novému vydání tátovy Přestřelky?" "Tu jsem měl moc rád, Přestřelku! Všechny jeho věci. Mám to v knihovně. To byla doba! Tenkrát jsem četl jednu knížku denně. Opravdu! Dnes... Připadá mi, že dnes ani není co." Ale naštěstí už jsme na řadě. Kupuju chlebíčky, pro sebe červené víno a pak Krejčík svižně vstává z pohovky. Odmítám jeho připravenou bankovku, ale je velmi rezolutní. "On je ještě ta stará dobrá škola, tak ho nechte," radí mi Zajíc. "Vy si nedáte víno?" ptám se. "Já piju tvrdej, ale až večer. Stejně tu mám auto. Třináct let starou škodovku! Věřila byste tomu?" "Ten Bureš má taky starý fáro," podotkne Krejčík. "A bylo mu to na prd!" vesele ťukne do notýsku s čísílky. "No, aspoň stihne rozhovor pro BBC. O půl šesté," vzpomenu si. "To oni filutové dobře věděli, koho pozvat, aby už byl volnej," ukončí rozpravu pan režisér. Ze sálu se ozve gong. Spěchám chodbou, pak škobrtám po schůdcích na bidýlko a za pět minut zase dolů. Krejčík s notýskem v ruce už čeká na obvyklém místě. I Zajíc se blíží. Pozpátku. "Malí lidi se blbě zabírají," postěžuje si, když nás spěšně mine muž, který si ráno myslel, že večer bude prezident. Ale třeba se to ještě zvrtne. "Támhle máte jednoho velkého!" ukážu na rozzářeného předsedu Topolánka. "Ten je zas přerostlej moc, nevejde se do objektivu." "Jakej máte aparát?" vzhlédne od notýsku s čerstvými čísly režisér. "No přece leicu! Odjakživa. A žádný dlouhý sklo." "Správně!" souhlasí Mistr. "A teď si dáme kávu!" režíruje. "Pak zhodnotíme výsledky. Jsou překvapující," klepne notýskem o koleno. "Vás to, koukám, dost baví!" "Baví? Mě to rozčiluje! Rozčiluje a drásá!" Vzpomínám, kdy jsem ho viděla netečného. Nikdy. "Nedávno jsem byl u psychologů. Chtěl jsem vědět, jestli netrpím těžkou depresí. Tak mi dali ty svoje testy, no, ale nic varovného nezjistili." "Já myslím, že je to jednoduché," přisedne si na kanapátko fotograf. "Vy jste typický extrovert. To je veliká výhoda, když se pocity hned ventilují. Chci říct, že je to zdravější. Já jsem bohužel opačný případ. Introvert. Ostýchavý a hodně uzavřený." Užasle na něj hledím. A zase stojíme ve frontě. Černá halenka je sice nemačkavá, ale i neprodyšná. A taky už mě bolí nohy. "Autem jezdím hlavně proto, abych se k večeru, před nějakou další akcí, stihl stavit doma," svěřuje mi své zvyky introvert. "Vezmu si jiné boty a čerstvé ponožky. To fakt pomáhá. Věřila byste tomu?" "Věřila." Toužebně vzpomínám na kozačky v šatně. Kupuju kávu a pro sebe zas víno, ale jen decinku, když jsem nic nejedla. "Člověk jí mnohem víc, než by musel," vysvětluje mi nad koláčem pan fotograf. "Na to jsem přišel už před patnácti lety. Víte, že snídám jenom čaj?" "No jo, tak teď to mají v ruce komunisté!" oznamuje nám z kanapátka rozhořčený Krejčík. A hned si ho vyhmátne štáb televize. Couváme z obrazu. Růžový ubrus na vysokém stolku, o který se opíráme, je plný popela. "Já ho hned obrátím!" rozhodne se Zajíc. "Vy jste ženatý už dlouho," usuzuju. "Třiatřicet let. Připadá vám to směšné?" "Naopak." "Naopak. To je co? Tragické?" "Nesměšné. Myslím, že je to úspěch, být celý život s jednou ženou. Nebo spíš dobrá volba." "Já jsem asi ten setrvačný typ. Tohleto sako nosím už..." Za zády nám přejde televizní štáb, rozhovor s VEŘEJNOSTÍ je hotový. "Na co se vás ptali?" ptám se. "Jestli si myslím, že ještě máme nějakou naději. Tedy tahle země. Byli to dost skeptičtí mládenci." "Povzbudil jste je?" "No to nevím. Řekl jsem, že naděje umírá poslední, takže já naštěstí umřu dřív. Nemám tu mola?" zkoumavě si prohlíží klopu saka. Ale je to jen popílek ze Zajícovy cigarety. "Kolik kouříte denně?" ptá se přísným tónem senior. "Tak čtyřicet. Ale vůbec mi to nevadí. I doktor říkal, že některým lidem nikotin neškodí." "To jste šťastlivec!" závidí procházející ministr kultury. "Já už nesmím kouřit čtyři roky. A pořád tím trpím jako kůň." "Umřel Machovec," řeknu mu. "Já vím. Už to hlásili v rádiu." "Tak co, prosadíte to nutné třetí kolo?" doráží VEŘEJNOST. "Nebo chcete dát opozici čas, aby se pěkně domluvila?! Komunisti jsou úplatní!" "Snad to prosadíme, Mistře," doufá ministr. A spěchá do klubu. "Ten je na fotkách dobrej vždycky," pochvaluje si Zajíc. "Tak tohle je ta kritická hodina! Teď se to tam vzadu rozhoduje!" vtahuje nás do svého vzrušení režisér a přepisuje všechna dosavadní čísla do nových úhledných tabulek. Začínám k němu cítit něžnou lásku. Je opravdu to klonování tak neetické? "Všimla jste si, jaký mám zapalovač?" tahá mě za rukáv fotograf. "Ne, ukažte." Má na něm vyrytého zajíce. Na galerii je zase poloprázdno. Sedám si na židli hned k zábradlí. "Dneska se prezidenta nedočkáte!" šeptá mi zasvěcenec z rozhlasu. "To třetí kolo sice prosadili, ale stejně to vyjde patově. Jak už jsem říkal: až třetí kolo druhé volby! Klidně už jděte domů." "Pro mě ten dnešek není ztracený čas," přemýšlí nahlas introvert Zajíc, když se řadíme do fronty před bufetem. "Máte hodně fotek?" zívnu do dlaně. "Zbytečně moc, jako vždycky. Ale už dlouho jsem si tak nepopovídal." "Kupte mi ještě kafe!" podává nám bankovku pan režisér. "Teď to totiž bude děsně napínavé. Mám tušení, že pár unionistů přeběhne... No, pak vám to vysvětlím podrobněji." "Jednou jsem byl u numerologa," vzpomene si pan fotograf. "Zajímá vás, co mi řekl?" "Co vám řekl?" "Spočítal, že se dožiju... (cenzurováno autorkou) ." "Fakt? A to vy byste chtěl?" Cestou k šatně si pak všimnu, že se mi mírně mačká sukně nového kostýmku. Ale to nic, je to kvalitní vlna. Do příští volby se zas vyvěsí. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
