| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 7. ledna 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Pavel Telička | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Pavel Telička uvedl, že Česká republika je jednou ze dvou zemí, které musely ze svých požadavků při vyjednávání vstupu do EU slevit nejméně.
Přepis rozhovoru Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl náměstek, první náměstek ministra zahraničí a státní tajemník pro evropské záležitosti Pavel Telička. Vítejte po čase v BBC, hezký a dobrý den. Dobrý den. Dvacátého prvního prosince jste poskytl rozhovor deníku Lidové noviny, v němž jste kromě jiného uvedl, že na přelomu let 2002 a 2003 budete bilancovat pětiletou práci hlavního vyjednavače o vstupu země do Evropské unie. Citujme doslova: "Byla to pro mě zkušenost, která si určitě zaslouží, abych ji hodil na papír. Asi z toho napíšu jen nějaké poznámky." Konec citátu. Řečeno vašimi slovy, co jste hodil na papír? Tak, házím na papír, abych řekl pravdu a bilancování, to nemá být jenom bilancování. Chci zachytit těch uplynulých pět let jednání o přistoupení a jestli to bude čtivé, tak možná s tím potom nějakým způsobem naložit. Pracujeme na tom ve dvou, takže házím poznámky na papír, snažím se psát, ale zatím to ze mě, s prominutím, leze jak z chlupaté deky. Co na tom papíře už je? Jdete chronologicky nebo ...? Dosud jsme šli především chronologicky a teď to bude taková už směs chronologie a věcných témat. Kde jste skončili při chronologickém řazení? No, tak teď jsme, řekněme, jsme někde už v tom období, kdy se začalo skutečně vyjednávat, to znamená ten rok 1999, takže, řekněme, někde v polovičce, ale chronologie už bude velmi brzy končit a jdeme skutečně po věcných tématech, ale pravděpodobně asi zastavím a napíšu rychle Kodaň ..., to, co předcházelo Kodani, případně, co následovalo, protože to je čerstvé, je to živé, je to, myslím, velmi zajímavé. Mohlo by to být, pokud by to člověk uměl napsat, i čtivé. V čem ten pohled bude nový? Jsou tam nějaké nové zásadní informace, které zatím nezazněly v tom bilancování? Nejsem si jistý, že to budou úplně nové informace, ale samozřejmě jak pro koho, ale bude to psané s odstupem, bude to spíše přemýšlení, mělo by to být ne o nějakých technických faktech, skutečnostech, detailech přechodných období, i když do jisté míry možná také, ale je o to tom, aby se nabídl určitý pohled prostě o tom, co ten proces obnášel, co obnáší, co obnášet bude, co to znamená a pohled trošku do toho zákulisí. Jestli se to podaří, anebo ne, to je věc druhá. Byť zatím bráníte slovu bilancování, co ten váš letmý pohled, zatím rozepsaný text ukázal z hlediska přeci jenom, kdybych chtěl bilancovat? Jeho primární cíl není skutečně bilancovat, ale nicméně odpovím na vaši otázku ani ne tak v kontextu těch, dejme tomu, poznámek, jak říkáte, na papír, nebo, jak říkám, na papír a je to prostě osm let pracovního života, protože několik let přípravy jednání o přistoupení, pak téměř pětileté jednání. To samozřejmě mělo svou vnější dimenzi, svou vnitrostátní dimenzi politickou, úřednickou a další. Je tam řada zlomových momentů. Samozřejmě, když vezmeme v úvahu, že v třeba v roce 1999 Česká republika dostala víceméně zdrcující hodnotící zprávu, jakkoli bych s celou řadou aspektů nemusel souhlasit a nesouhlasil bych, tak to bylo asi nejhorší ze všech hodnotících zpráv a o tři roky později je Česká republika na čele toho pelotonu a můžeme diskutovat o jednotlivých výsledcích jednání, ale je to prostě fakt, takže to si myslím, že samo o sobě stojí za zmínku a za určité bilancování. Když budeme teď společně bilancovat, našel se při vašem pětiletém působení ve funkci hlavního vyjednavače, českého vyjednavače o vstupu země do Evropské unie okamžik, kdy jste měl chuť s tím vyjednáváním přestat? Možná to byly takové záchvěvy. Člověk o tom samozřejmě přemýšlel a dokonce bych řekl, že celkem často, ale znáte to, to je takový ten pocit, který relativně rychle opustíte, protože pak si zase ... Řeknete, že bez vás by to nešlo? Ne, to bych v životě netvrdil. Já si myslím, že všechno jde bez každého, prostě každý je nahraditelný a i já jsem nahraditelný. Samozřejmě každý člověk je nějakým tím kolečkem v tom stroji. Je pravda, že jsem tím kolečkem byl po dlouhá léta, ale to neznamená, že jsem nenahraditelný. Ve kterých okamžicích to vaše rozčarování z vyjednávání ... Já bych to rozlišil na dvě takové kategorie. Jedna je téměř každodenní, kdy vás věci frustrovaly, ale ta frustrace byla automaticky hnacím motorem. Hned vás zase nastartovala a člověk šel dále, měl výborný kolektiv lidí kolem sebe a ta vzájemná podpora byla v tomto směru perfektní. Druhá kategorie byly možná skutečně dva, tři momenty za těch pět let, kdy člověk měl pocit možná, že ten drive jenom drivem několika omezených subjektů a že to nemá dostatečný prostě /nesrozumitelné/, dostatečnou odhodlanost celé řady relevantních subjektů. Teď je zařaďte do časového rámce tyto dva okamžiky. Možná bych to viděl někde v rozmezí 1999 až 2001, těžko říci. Přišel jste si v těchto okamžicích jako v uvozovkách kůl v plotě se svými kolegy? Ne, to zase ne. Já si myslím, že jako kůl v plotě nikoli a nechci vytvářet vůbec dojem, že to bylo dílo nějakého omezeného počtu subjektů, ale prostě byly určité momenty, určité konkrétní otázky, které jsme se snažili prosadit a ne vždy prostě se dostatečně naslouchalo a nakonec se ukázalo, že možná se mělo naslouchat. Byly to samozřejmě momenty, kdy ... Buďte konkrétní, o čem to bylo? ... se snažíte něco třeba i ve vztahu k jednotlivým ministerstvům a konkrétním ministrům prosadit a když už ten dotyčný subjekt postrádá argument, tak řekl: "No jo, vy jste ti eurokrati, vy hájíte zájmy především Bruselu." Prostě absurdní argumenty, hloupé a demagogické, ale prostě také padaly a v ten moment třeba si řeknete, že je to určitý střet, který zároveň devalvuje práci vašeho okolí, vašich kolegů, jestli to máte zapotřebí. Ukazuje se, teď vám vstupuji do řeči, ukazuje se z dnešního pohledu, že možná byla chyba, že ten hlavní vyjednavač nebyl v pozici ministra? No, tak berme úvahu, že úplně ten hlavní, hlavní vyjednavač byl ministr zahraničních věcí a že on byl v pozici ministra a my jsme ho měli /nesrozumitelné/ a ministr zahraničních věcí byl angažován v těch jednáních. Možná trošku je chybou vnímat ta jednání přistoupení optikou jednoho subjektu - Teličky. Za prvé to byl celý tým a za druhé prostě tady byl ministr zahraničních věcí a byly tady další subjekty a v té rozhodující fázi, anebo v té závěrečné fázi tam byl i premiér. Ale ministr zahraničí měl na starosti poměrně širokou agendu a Evropská unie byla jednou částí agenda ministra zahraničí? To ano, ale rozhodně to byla prioritní agenda a já si myslím, také k tomu ministři zahraničí zcela jistě tak přistupovali, takže já si nemyslím. Já si myslím, že bylo podstatné dát dohromady tým profesionálních lidí, kteří si vytvořili určitou pozici, získali určitou reputaci, měli odbornost a získali si reputaci i v zahraničí, získali si respekt, znali problematiku, vytvořili solidní a kvalitní koordinaci, dokázali prostě věci nadefinovat, dokázali je obhájit, získat pro to podporu, a pak vyjednávat. Já si myslím, že druhořadé je, jestli pak je to ministr, anebo je to vysoký úředník. Vesměs v těch dalších kandidátských zemích to byl, myslím, pouze jeden jediný případ, kdy jednal ministr, a to až poté, kdy byl do té funkce jmenován, to byl Slovinec, a v jednom případě to byl bývalý prezident, jinak to byli vesměs odborníci. Pro budoucnost považoval byste za účelné zřídit funkci ministra pro evropské záležitosti? Těch možností je několik. Je to určitá eventualita, nicméně já bych velmi doporučoval, abychom nedecentralizovali příliš, abychom netříštili, abychom vycházeli ze dvou možných modelů, a to je, že to centrum je buď na ministerstvu zahraničních věcí, anebo v úřadu premiéra. My už máme několik let nastartován model ministerstva zahraničních věcí a já si myslím, že po určitém doladění je to zcela funkční model. Jestli se vláda v budoucnu rozhodne, že by tam měl být státní sekretariát vedený státním tajemníkem, anebo dokonce ministr pro evropské záležitosti, to je možné, ale vždycky to má plusy i minusy. Takový model je třeba ve Francii, že agenda evropských záležitostí je pod ministerstvem zahraničí, kde ovšem tu agendu vede speciálně ustavený ministr, který tam je? To je pravda, ale je tam zároveň dělba, dělba mezi ministrem zahraničních věcí a ministrem pro evropské záležitosti a ten ministr pro evropské záležitosti má stejný aparát jako ministr zahraničních věcí, ale oni mají dokonce ještě další subjekt, který je přímo u premiéra a ten má na starosti tu koordinaci. To funguje možná lépe, když jsou ti dva ministři z jedné politické strany a když jsou z jiné politické strany, tak to může samozřejmě představovat i určitá rizika, takže každý ten model má výhody a nevýhody. Já si myslím, že bychom především měli ... Vy byste volil jaký model? ... zohlednit naše specifika, spíše hovořit o evoluci než revoluci, zajistit kontinuitu, já si myslím, že u nás buď u premiéra, nebo na MZV. Na MZV to funguje už řadu let, je to relativně, myslím i v porovnání s jinými kandidátskými zeměmi, dobře fungující model. Samozřejmě můžeme hovořit o tom, že tam může být státní tajemník, který povede státní sekretariát nebo třeba v budoucnu ministr pro evropské záležitosti, ale to je politická otázka a nemyslím si, že bude mít zásadní význam na fungování implementace této agendy, ale nedoporučoval bych jiné modely, nedoporučoval bych osobně vytvoření zvláštního ministerstva pro evropské záležitosti. To dnes neexistuje nikde v západní Evropě a tam, kde to v minulosti existovalo, jako skutečné ministerstvo, tak ta dokonce byla zrušena. Teď se vrátíme ještě a budeme bilancovat průběh vyjednávání. Bývalý premiér a předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus v rozhovoru pro BBC vyslovil názor, že v uplynulých pěti letech vypadala a byla vyjednávání o vstupu České republiky do Evropské unie založena na chybné koncepci. Václav KLAUS, poslanec, kandidát na prezidenta republiky (ODS): Já myslím, že koncepčně chybná byla vůbec taktika vyjednávání v posledních pěti letech, jasné dávání najevo, že nám jde hlavně a jedině o to se tam dostat, a to co nejrychleji. Václav Klaus v rozhovoru pro BBC odmítl hodnotit práci českých vyjednavačů v čele s Pavlem Teličkou. Václav KLAUS, poslanec, kandidát na prezidenta republiky (ODS): Pan Telička přeci jenom v tomto smyslu byl dobrý či méně dobrý, to nehodnotím, úředník a on tam jel s nějakými mantinely, on tam jel s nějakým pověřením. Já znovu opakuji, jeho hlavním pověřením bylo vyjednat rychlý vstup za každou cenu a teprve pod čarou měl napsáno, že je lepší, aby ta cena byla nižší. To je špatné pořadí věcí! Já myslím, že podmínkou bylo vyjednat dobré podmínky a čas měl vyplynout z toho, nikoli opačně a toto já myslím, že je koncepční chyba a je to vůbec obecně platné, tak myslím, že i vůči některým jiným zemím. Říká v rozhovoru pro BBC bývalý premiér a předseda ODS Václav Klaus. Jako hlavní vyjednavač jste dojednal to, že jste také dostával, vlastně dojednával jste to, co jste dostával na základě zadání vlády, to byl váš zadavatel. Ukázalo se na závěr těch přístupových jednání, že jste měli špatné zadání, jak naznačuje Václav Klaus? No, v prvé řadě je potřeba jednoznačně zdůraznit, že tu koncepci nevytváří jedna z deseti kandidátských vyjednávacích zemí. Prostě přiznejme si otevřeně, že se rozšiřuje Unie a tu koncepci vytváří především ona, a pokud my bychom si řekli, že chceme jiný harmonogram, tak bychom neměli téměř prakticky žádný vliv na to, protože devět kandidátských zemí mělo jinou představu, chtěly co nejdříve ... a hlavně Unie se rozhodla, že k určitému termínu se rozšíří a nepohnulo by s ní ani Polsko, natož Česká republika, takže koncepce byla vytvářena, to znamená, skutečně to koncepční prostředí bylo vytvářeno ze strany Evropské unie, včetně časových harmonogramů. My jsme mohli mít omezený vliv na to a asi jsme i měli, ale jednoznačnou prioritou pro nás bylo, a myslím si, že na rozdíl od jiných kandidátských zemí jsme to alespoň říkali a znejišťovali tu druhou stranu a víte, že jsme o tom spolu tady asi taky párkrát hovořili. Vy jste se mě ptal, jestli jsme mysleli vážně, že ne za každou cenu. To byly přesně ty balónky, které jsme vysílali, že my nehodláme za každou cenu skončit v Kodani, aby ten protějšek znejistěl, jakkoli jsme věděli, že to je prakticky nemožné, ale na rozdíl od jiných kandidátských zemí jsme to aspoň jako jediní říkali. Znejistěl? Já si myslím, že do jisté míry ano, protože když si vybavím reakce mých nebo informace mých polských kolegů, když tam jel dánský státní tajemník, jel z Prahy, tak mluvil pouze o tom ve Varšavě, to znamená, do jisté míry vykolejil a neměl v tom jasno a kdykoli se potom Dánové setkali s námi, včetně premiérů při summitu v Praze, tak to opakoval dánský premiér furt dokola: "Je třeba končit v Kodani, je třeba končit v Kodani." My jsme to v ten moment nezpochybňovali, ale bylo vidět, že tam určitá mírná nervozita, ne, že by z nás byli zcela nervózní, byla, takže to je jedna věc. Tu koncepci a ten čas vytvářel někdo jiný a pro nás klíčové byly dobré podmínky a důkazem toho je, že v absolutní většině kapitol, a to zdůrazňuji, jsme vyjednávali podstatně déle než jiné kandidátské země, takže jednoznačně je kvalita podmínek a já si myslím, že dalším důkazem toho je, že jsme byla ta země, ještě s jednou další, které musely za tu dobu ustoupit ze svých vyjednávacích pozic nejméně často. Bilancujeme-li pětileté působení Pavla Teličky v pozici hlavního vyjednavače, na jaké nejurputnější vyjednavače v zemích Evropské unie jste narazil? No, je to těžká otázka, ale myslím si, že vždycky ten vyjednavač, když už hovoříme o té mezivládní konferenci, o té poslední etapě, vždycky v každé té kapitole, tak vyjednává předsednická země a ta vyjednává jménem Unie, takže ten vyjednavač je skutečně Unie, i když jednou to byl Dán, předtím to byl Švéd, Francouz a tak dále, ale když budeme hovořit o té fázi předtím, než jsme jeli na tu mezivládní konferenci, kde jsme, takříkajíc, zpracovávali jednotlivé členské země, tak složití jednoznačně Španělé byli. Já si myslím, že velmi kvalitní přitom vyjednavači s velmi ostrými lokty. Složití byli Němci, ale musím říci, že když jsme se s nimi na něčem dohodli, tak to platilo a přes Berlín vedla třeba cesta i potom do Bruselu k výsledkům tam a k výsledkům dalších zemí. Složité byly i další země, ale nerad bych vyzdvihoval. Španělé byli nejurputnější? Jsou to velmi, velmi obratní a urputní vyjednavači, nesporně ano, ale my jsme zase neměli tolik bodů, které by byly předmětem střetu právě mezi námi a Španělskem. Spíše jsme se střetávali s jinými zeměmi. Deset kandidátských zemí bylo ke vstupu do Evropské unie pozváno na summitu v Kodani, který o tomto kroku rozhodl 13. prosince 2002. Premiér Vladimír Špidla na tiskové konferenci po kodaňském summitu odpovídal na otázku týkající se prostředků, které investovala Evropská unie do rozšíření a také na dojednané české podmínky. Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD: V prvé řadě to byla očekávaná lakota, za druhé velmi málo zbylo a za třetí Česká republika vyjednala dobré podmínky, protože suma podmínek se skládá z hmotných i nehmotných prvků a jejich vzájemná vazba je podle mého názoru jasná. Jsou to dobré podmínky a jsou dobře hájitelné. Slova českého premiéra Vladimíra Špidly z Kodaně ze 13. prosince 2002. Pamatuji si. Bylo to ..., skutečně byla to očekávaná lakota? Nakolik vás osobně zaskočilo to, že Evropská unie nebyla velkorysejší? Nás možná, a nerad bych, aby to vyznělo, že jsme byli moudřejší než ostatní, ale nás možná trošku méně a vyplývá to i z toho, že jsme na rozdíl od Polska si nejeli do Kodaně říci o jednu a půl miliardy euro, že jsme měli jasnou představu a věřte mi nebo ne, to, co se nakonec tam podařilo, bylo skutečně těsně nad tou, nad tou střední hranicí, kterou jsme si stanovili a v tom si myslím, že také jsme se lišili od jiných kandidátských zemí, nicméně musím říci, že ta vehemence, s kterou dánské předsednictví v těch jednáních hájilo pozici Unie, svědčila, jak úzký mandát dostalo a samozřejmě u těch zemí, jako je Německo a další, které přispívají nejvíce do rozpočtu a které mají ekonomické problémy v současné době, takže do jisté míry musím uznat, že jsem překvapen byl, nicméně ... Dá se to nazvat "malost Evropské unie"? Dá se to nazvat možná určitou větší mírou zahleděnosti některých členských států do svých vnitřních problémů a větší mírou, než tomu bylo v minulosti a to si myslím, že je ... To znamená, že některé členské státy nechápou integraci a její historický význam? Myslím si, že chápou, ale v určité chvíli prostě se některé aspekty možná pozapomínaly více, než měly ve světle vnitrostátních, vnitroekonomických a dalších problémů a faktem je, že toto je něco, co bude třeba oslovit, ošetřit. Na to budeme muset upozornit ne proto, že bychom dostali málo peněz. Já si myslím, že ve skutečnosti ty výsledky jsou velmi slušné a hlavně je nesmíme zužovat pouze na finanční otázky, ale svědčí to o tom, že možná některé členské státy dnes pozapomínají na některé aspekty, respektive význam některých aspektů evropské integrace a je třeba to připomenout, že je to klíčový projekt a především tyto země z něj budou profitovat. Mohlo by to pak znamenat evropskou dezintegraci? Ne, tak daleko bych nešel, ale myslím si, že je třeba i prokázat, že Evropská unie i Evropa je schopná určité sebereflexe v tomto směru a není třeba hovořit o některých vznosných myšlenkách a hovořit o přiblížení Evropy občanům a tak dále a zapomenout na některé důležité momenty. Měla by Evropa provést nějaké institucionální změny? Já si myslím, že můžete provést řadu změn, sociálních a dalších, a to je nekonečný příběh, a to se stalo, děje a bude dít a je to většinou, i když ne vždy, ku prospěchu věci, ale myslím si, že je to otázka určité politické vůle, je to otázka uvědomění si některých základních principů více a je to možná určitá potřeba osvěžení Unie a já si myslím, že mimo jiné rozšíření jí přinese. Já si myslím, že tam jsou vesměs zdravé a integračně orientované země. Druhé téma - budoucí kroky v integraci České republiky do Evropské unie. V polovině června čeká Českou republiku referendum o vstupu země do Evropské unie. Ministerstvo zahraničí má reklamním agenturám stanovit hlavní teze, na nichž bude ta informační kampaň postavena. Už je rozhodnuto, jaké ty hlavní teze to budou? Pracuje se na tom. Shodou okolností dnes byl další takový mezikrok. My jsme si udělali takový spíš vnitřní seminář. Ti odborníci, kteří budou mít na starosti právě tu komunikační strategii, nebo ji mají, diskutovali s odborníky, kteří participovali na těch jednáních o přistoupení, což je vlastně jeden z těch pilířů nebo jedna z těch oblastí informací, které se musí samozřejmě k občanům rovněž dostat, takže to svědčí o tom, že se analyzuje, probíhají některá výběrová řízení a já si myslím, že závěrem tohoto měsíce ... A ty hlavní teze? ... pomaličku, pomaličku finalizujeme. Je to otázka skutečně několika dnů. Nemůžete prozradit, které už se ukazují, že ... Já si myslím, že to je předčasné a také by bylo třeba, aby pan ministr Svoboda především se k nim vyjádřil a odsouhlasil je. Zítra mám ráno s ředitelkou odboru, kolegyní Adamcovou další schůzku a mimo jiné o tomto budeme hovořit. Premiér Vladimír Špidla na tiskové konferenci na závěr summitu Evropské unie v Kodani odpovídal na otázku, jak hodlá vláda přesvědčit veřejnost o vstupu země do Evropské unie: Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD: Evropa je prostor pro budoucnost, která otevírá České republice ohromné možnosti, protože my jsme tak malí, že se nemůžeme ohradit, ale musíme prorazit, a protože máme schopnost prorazit, je pro nás velmi výhodné, že se svět otevírá. Slova českého ministerského předsedy Vladimíra Špidly z 13. prosince. O několik dní později nový předseda ODS Mirek Topolánek prozradil, že jeho strana s největší pravděpodobností doporučí svým voličům, aby hlasovali pro vstup země do Evropské unie. Mirek TOPOLÁNEK, předseda ODS, místopředseda Senátu: My jsme doposud říkali "ano, ale" a v závorce znělo "ne". Já jsem říkal: "Říkejme "ano a", a to "ano" znamenalo doporučení našim voličům, a oni jsou stejně už z většiny rozhodnuti, že budou volit "ano", a to "a" znamená nerezignujeme na to, že budeme pravdivě popisovat skutečný stav toho vyjednávacího procesu, nerezignujeme na svou antifederalistickou politiku, budeme hledat v Evropském parlamentu takové partnery, abychom mohli své vize prosadit, to znamená návrat k původním hodnotám, nikoli "Spojené státy evropské". Uvedl v rozhovoru pro BBC nový předseda ODS Mirek Topolánek. Nakolik bude důležitý postoj lídrů politických stran? Jak se veřejnost zachová v červnovém referendu a je to ten klíčový okamžik pro nerozhodnuté, anebo budou ještě nějaké další faktory, které mohou rozhodnout o tom referendu? Já si myslím, že to je důležitý faktor a asi ne jediný, ale velmi důležitý faktor, aby zde probíhala velmi objektivní, vyvážená politická diskuse. Souhlasím s panem předsedou Topolánek, že nelze barvit narůžovo, je třeba prostě říkat i, dejme tomu, nároky, náklady, potíže, které některé jednotlivosti mohou přinést. Bylo by chybné, a už jenom proto, že bychom možná dosáhli dobrého výsledku v referendu, ale potom rozladění občanů, abychom barvili věci narůžovo. Není to naším cílem, nebudeme to dělat, ale zároveň je třeba říci, když jsme pro rozšíření, tak abychom skutečně obsáhli v naší argumentaci i ta pozitiva, abychom skutečně objektivně popisovali to, jak dopadla jednání o přistoupení a všichni velmi dobře vědí, jak ta jednání o přistoupení dopadla a ... Tím chcete říci, že by ODS měla také objektivně popisovat ta "pro"? Všichni jak "pro", tak samozřejmě jednání o přistoupení. Já si myslím, že každý velmi dobře ví, že v rámci těch možností Česká republika dosáhla jednoho z absolutně nejlepších výsledků a pojďme najít určitou míru konsensu i v tomto směru, což neznamená, že ty jednotlivosti, které se třeba nepodařily tak, jak jsme chtěli, že nemáme je rovněž popsat a říci, jaké to může mít dopady, takže já si myslím, že je třeba komplexně, objektivně, vyváženě a myslím si, srozumitelně pro veřejnost a politiku třeba do jisté míry nechat na chvíli stranou. Je to klíčový projekt, který si to prostě zaslouží. Summitem Evropské unie v Kodani však vyjednávání neskončilo a pravděpodobně i vaše práce jako hlavního vyjednavače. Šestnáctého prosince 2002 jste prozradil, že vyjednávání pokračují v menší míře. Vyjednavači usilují například o to, aby občané České republiky mohli hned po vstupu do Evropské unie pracovat ve více zemích, než je tomu doposud. Dá se říci, jak ta vyjednávání pokročila? Jsou tu vlastně dvě oblasti jednání. Jedna oblast jednání o textu smlouvy, která by měla být završena někdy na přelomu tohoto měsíce a bude to priorita těch nejbližších dnů, několika málo týdnů, a pak máte ... Vy jste, jenom, že skočím a naváži na to, vy jste naznačoval, že po každém summitu dochází k různým dezinterpretacím a k možnému zkreslování té přístupové smlouvy nebo tomu, co se na summitu dohodne. Je to problém a začíná se to objevovat, že i ... Bývá to problém, tentokrát musím říci, že těch problémů je absolutní minimum. Jaké to jsou? To byly jednotlivosti, které už se doladily. Prostě byla dosažena dohoda o určité otázce, a pak se to potom promítá do psaného textu a tam jsou slůvka, která ovšem mohou hrát roli, ale musím říci, že nedošlo prozatím k žádnému zkreslení, to znamená, dokázali jsme ošetřit, že k žádným změnám prostě nedošlo, byť tam třeba jednotlivé, já neříkám, že tendence, pokusy, ale možná nedopatření byla. Čeho se týkala? To byly velmi technické otázky. Já tady bych musel asi napřed zeširoka osvětlit, o čem byly, ale skutečně velmi technické otázky. V každém případě tedy ta přístupová smlouva a její formulace je menší problém, než jste očekával? Prozatím ano, ale řada kapitol ještě není promítnuta do smluvního textu a je to právě práce na ty příští týdny, takže já nemohu vyloučit některé problémy a vytvořil jsem za tím účelem tým právníků, který vedu sám jako právník. Posílili jsme stálou /nesrozumitelné/ o jednoho právníka, asi o dalšího na velmi krátkou dobu, protože ta práce teďko bude probíhat především v Bruselu. Dokdy chcete mít přístupovou smlouvu hotovu? Na přelomu měsíce, počátkem února nejpozději, tak aby se mohly doladit jednotlivé jazykové mutace, a pak předložit smlouvu ke schválení příslušným orgánům a získat zmocnění pro příslušné osoby k podpisu smlouvy a k tomu by mělo dojít 16. dubna a vy jste se mě ptal ještě na ty další otázky, to znamená tam, ... Ano. ... kde jsou třeba nějaká přechodná opatření, ale dávají prostor k bilaterálním dohodám a narazil jste na jednu z těch dvou otázek, to je volný pohyb pracovníků, zdůrazňuji pracovníků, protože někteří rádi zaměňují volný pohyb pracovníků a osob. Zdůrazňuji, svobody, volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu nebude prostě omezen, ale u pracovníků jsou možné tedy dohody v rámci toho přechodného období a my jsme se už s šesti zeměmi, včetně nikoli bezvýznamné Británie dohodli na úplné liberalizaci ke dni vstupu, to znamená, že my budeme moci ode dne vstupu pracovat bez jakýchkoli omezení a v těch dalších zemích, s těmi zatím jednáme. Některé z nich, jako je Německo, Rakousko, Finsko, ukázaly, že budou chtít využít to přechodné období, asi ne sedm let, možná kratší dobu, ale to znamená, že budou uplatňovat národní legislativu, ale to neznamená, že tam nebudeme moci pracovat, ale budou tam pracovní povolení. Úspěšnost získávání je více než devadesátiprocentní a s dalšími zeměmi jednáme a já věřím, že k těm šesti dalším přibudou. To znamená, že šest už v současnosti podepsalo? Šest už, řekněme, podepsalo a bylo dosaženo politických dohod. Kolik očekáváte, že nakonec /nesrozumitelné/ zemí? Buď vy, nebo někdo jste se mě na to už v minulosti ptal a já jsem se vystříhal té otázky, pouze jsem řekl, že věřím, že ten počet naroste, takže já věřím, že ... /Nesrozumitelné/ jakou máte paměť. Ptal jsem se na to a zkouším to znovu, protože jsem si myslel, že jste zapomněl. Věřím, že to bude více než šest, ale netroufnu si říci kolik, skutečně ne. Je reálné, aby v České republice jako v nové členské zemi sídlily významné evropské instituce? Tak, pokud považujeme za významné pouze komisi, radu, parlament, tak nikoli. Ty jsou umístěny, myslím si, na velmi dlouhou dobu v těch městech, kde jsou, to znamená především v Bruselu a Štrasburku, ale takzvaně některé ty agency, především ty nově vytvářené pro jednotlivé oblasti, to si myslím, že nereálné není a ... Co by Česká republika, o jakou instituci by Česká republika měla usilovat, o její sídlo? Toho času skutečně zvažujeme. Samozřejmě budou další vytvářeny. Možná už s příští smlouvu se vytvoří některé další pro jednotlivé, velmi technické oblasti. Nejsou to bezvýznamné oblasti, ale já si myslím, že Česká republika na rozdíl od některých jiných kandidátských zemí si počínala seriozně, čestně a konzistentně v těch jednáních a naše pozice bude po vstupu rozhodně silnější než mnohých dalších kandidátských zemí, které prostě tam šly odleva doprava a můžeme na tom stavět a můžeme si o některé agency říci. Je to naším zájmem. Jaké si myslíte, že by Česká republika, o jaké by si měla říci? Skutečně teďko ..., já chápu, že chcete konkrétní odpověď, já vám ji nejsem schopen dát, protože budeme toto muset pečlivě rozvážit a když teďko pustím něco do éteru, tak víte, že už to bude žít, takže ... Ale Česká republika o některé bude usilovat a je reálné, že je získá? Já si myslím, že v horizontu několika let ano, budeme-li mít ten zájem pochopitelně, a to musíme pečlivě zvážit, protože jsou s tím spojeny určité výhody i nevýhody. Česká republika by měla mít zájem podle vás? Podle mého názoru ano. Jste už velvyslanec? Patnáctého se máte balit, měl bych říci, že už vás nebudu oslovovat před mikrofony jako prvního náměstka ministra zahraničí. Ano, dojde k této změně. Skutečně dnem 15. ledna jsem odvolán panem ministrem z funkce a dnem 16. ledna pověřen vedením stálé mise a včera mi příslušné orgány Evropské unie udělily /nesrozumitelné/, takže můžu už o tom otevřeně hovořit. Co chcete změnit jako velvyslanec? Navážete na současného velvyslance, stále ještě Libora Sečku, anebo bude nějaká zásadní změna? Velvyslanec ano, ale víte, že už asi půl měsíce působí jinde, je v Římě. Určitě navážu na jeho práci. Samozřejmě bude to jiné, kvalitativně jiné období. My vstoupíme dubnem do jednotlivých orgánů. Já sám se stanu zatím pozorovatelem, ale následně členem nejdůležitějšího orgánu Unie, takzvané té šedé eminence, to znamená Výboru stálých představitelů, kde se vede většina těchto jednání, takže to bude znamenat kvalitativní změnu pro nás a samozřejmě každý z nás má své priority, svá specifika, já mám svůj styl práce, ale v zásadě budu navazovat. Rozhodně nebudu vybalovat práci předchůdců, která byla velmi kvalitní. Říká Pavel Telička. Já děkuji za vašich třicet minut a pravděpodobně příště pouze už rozhlasový most z Bruselu. Díky a na shledanou. Děkuji pěkně, všechno nejlepší do Nového roku. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
