| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 24. prosince 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Miloslav Vlk | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Miloslav Vlk míní, že základem sjednocené Evropy musí být hodnoty, protože Evropa na určitých hodnotách vyrostla.
Přepis rozhovoru Čas zklidnění. Tímto souslovím, označuje Vánoce kardinál Miloslav Vlk. Nejen o Vánocích, o zklidnění a o rozjímání bude následujících třicet minut. Vítejte při poslechu svátečního Interwiev BBC. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl primas český, arcibiskup pražský, kardinál Miloslav Vlk. Vítejte v BBC, hezký dobrý den. Dobrý den. Dobrý Štědrý den. Setkáváme se u těchto mikrofonů po tři sta šedesáti pěti dnech, opět v čase svátečním, ve štědrodenním. Když jste byl v Interview BBC před rokem hovořili jsme o Vánocích vašeho dětství. Navažme na váš, na ten náš předchozí rozhovor a věnujme se proměnám Vánoc Miloslava Vlka. Jakými proměnami vaše Vánoce prošly? Samozřejmě, že od dob dětství moje Vánoce prošly značnými změnami, protože to slavení v dětství je vázáno na rodinu, na tu dětskou dobu, ale pak později člověk už je ve světě a je v různých pozicích třeba jako kněz. Takže potom to slavení Vánoc je v takové velké rodině, v té farnosti. Štědrý večer, to je taková malá událost vánoční pro kněze. Kdežto ten kontakt s lidmi, ten je tím hlavním. Takže ten akcent z toho soukromého, rodinného, intimního se vlastně rozšířil do této polohy. A navštěvovat lidi, být pro lidi, to je takový základní charakter potom těch Vánoc kněze. A když bych měl říci, jak se Vánoce proměnily, když jsem se stal biskupem, to bylo ještě více umocněno a ta otevřenost se rozšířila z farnosti na celou diecézi. A ten akcent základní být pro ty druhé, myslit na ty druhé, ten tady zůstává. Takže ty Vánoce, já bych řekl, určitým způsobem ztratily takovou intimitu a takovou tu skrytost a uzavřenost do hranic rodiny. Dáváte dárky? Samozřejmě, že mi zůstává úzký kruh spolupracovníků, jako je pan sekretář a sestry, které vedou domácnost a tak samozřejmě si navzájem dárky dáváme. Případně ještě pozveme třeba u nás na arcibiskupství pana vrátného, aby nebyl ve vrátnici sám, takže tvoříme takovéto společenství a vzájemně si dárky dáváme. Čím se řídíte při výběru dárků? To je věc obtížná. Já si beru na pomoc pana sekretáře. A řídíme se tím, že se snažíme odhadnout, co tomu druhému člověku by bylo milé. A po této konzultaci potom jaksi vybíráme. Především chci udělat radost tomu druhému. A myslím si, že z mé strany oni to berou především jako pozornost. Takže se nedívají na to, kolik ten dárek stojí a jaká je veliká kvalita, ale především na toto gesto. Takže to jsou hlediska, kterými se řídím při výběru dárků. A myslím, že to mohu prozradit, já dostávám spoustu věcí a spoustu dárků při nejrůznějších příležitostech a sestra, která je v mé domácnosti, tak obhospodařuje, tady tuto zásobu bych řekl a ona leckdy projeví, třeba toto je krásné, to by se mi líbilo a už mám typ. Takže takovýmto způsobem nějaký dostávám se k výběru dárků. A co je vám milé, když se dostaneme k Miloslavu Vlkovi, jako člověku obdarovávanému? Obvykle všichni ti moji přátelé, kteří pomýšlejí na nějaký dárek, tak mi vždycky a soustavně říkají, proto tebe je těžké vybírat dárky. A já to chápu, protože z té sféry materiálně a prakticky nic nepotřebuji. A tak záleží na tom vymýšlení, anebo vytváření nějakého takového prostě rukodělného dárku, nějaké svícny a nějaké svíčky a takovéto věcičky. A knihy? Je to obtížné trefit se do vašeho čtenářského vkusu? Myslím, že to není tak obtížné. Obvykle, když někdo chce nějakou knihu, jako dárek mi dát, tak konzultuje s těmi, kteří jsou okolo mě a můj život znají a i můj vkus, tak takovýmto způsobem se to děje. Myslím, že to není až tak obtížné. Vy máte velmi blízko, co se sídla týče, k Pražskému hradu. Dokonce je to nejbližší sousedství, obdarováváte se s Václavem Havlem? Většinou si píšeme nějaké přání a případně pokud se to do programu vejde, tak se obdarováváme vzájemným setkáním, třeba na štrúdl a kafe, takže takovýmto způsobem. Myslím si, že i každé takové setkání, které je v pohodě a v takové atmosféře i radostné je opravdu obdarováním. Vánoce jsou právě i o setkávání blízkých, o meditacích, o přemýšlení. S Václavem Havlem se sejdete pravděpodobně naposledy, coby s prezidentem České republiky potažmo Československa, budeme-li brát i funkční období Václava Havla. Jaká slova, je-li to možné říci do mikrofonu mu řeknete? V té jeho situaci, kdy se ohlíží za svými funkčními obdobími asi je zapotřebí popřát radost z vykonané práce. A nejen do těch svátků a blízkého příštího začínajícího roku a vůbec do té nové životní etapy, tak možná toto. Vyslovit naději a víru, že určitě do důchodu nejde, poněvadž typ člověka jako je Václav Havel, takový lidé nikdy do důchodu nechodí, protože začíná nová etapa života a nová etapa aktivity. Takže takovéto nějaké přání bych vyslovil. Můžete si dovolit s odstupem, pravděpodobně vašeho přítele českého prezidenta, zhodnotit jeho funkční období. Jak by to hodnocení vypadalo? To je jistě velmi obtížné, protože jsou to období dlouhá a v této době se situace ve společnosti, v republice podstatně měnila a změnila. A každý člověk, který je takto postaven musí cítit, že ideály se kterými třeba začínal, že jako zasazovat do reality, která se mění je velmi obtížné a že své původní vize často musí člověk korigovat. Ale myslím si, že ta hlavní linie, kterou Václav Havel sledoval, totiž duchovní mravní hodnoty a nejen takový přízemní pohled, ale ten pohled vzhůru a řekl bych jaksi na tu rovinu i nadpřirozenou, naděje, a tyto hodnoty to byl myslím hlavní úkol Václava Havla vnášet a povzbuzovat, a to myslím se mu dařilo. Které prvky musel korigovat? Když si vzpomeneme na rok 89 a 90, jaksi ta hesla o lásce, a tak dále, tak si myslím, že to byly vize, které jsme si mysleli, že vůbec budou snáze uskutečňovat. Zatímco zdá se mi, tu společnost jaksi přepadl určitý takový trend a směřování materiální a možná trochu opouštění těchto původních vizí z roku 89, které jsme si mysleli, že jednoduše uskutečníme. My jsme si mysleli. To znamená, že tady je paralela mezi Miloslavem Vlkem transformací lidských srdcí a Václavem Havlem a sloganem: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí." To je asi to, co vás pravděpodobně také spojuje? Tak určitě. A tento slogan je, to je záležitost velmi perspektivní a ta nekončí a úsilí v tomto směru nekončí koncem jednoho nebo dvou obdobích funkčních, ale to je stále aktuálnější a jde toto heslo dál. /ukázka - vánoční píseň/ Bez čeho si nedovedete Vánoce představit? Vánoce si nedovedu představit bez zklidnění a ztišení a na druhé straně, bez dialogů, rozhovorů. Ale nemyslím, jestli dny, z tohoto ztišení a rozhovor s Bohem, protože, jak říkal jeden velký teolog český a velká duchovní osobnost pater Urban, Jan evangelista Urban, v tichu mluví Bůh. Takže, jsou-li Vánoce svátky kontaktu Boha s člověkem a člověka s Bohem, tak k tomu je ta cesta a dispozice velmi dobrá, když se člověk ztiší a v tomto ztišení se zaposlouchá do toho hlasu Boha, který v tichu mluví. A proto jako zklidnění od té hektiky a toho shonu a toho všeho, co nás trhá na všechny strany je důležitý předpoklad dobrého slavení Vánoc. A nejen jako v meditaci o těchto věcech, ale v praxi. Čili, ten kontakt s Bohem znamená také východisko ke kontaktu s člověkem. Tak jako nás miluje a miloval Bůh, tak také dělat totéž pro ty druhé. A tohle je realizace Vánoc, nejen vzpomínky na minulost, nejen hezká poezie, nejen folklór, ale také činy. A činy, které z tohoto zdroje tedy vyvěrají z tohoto pramene vycházejí. Není ovšem problém v tom, že by to neměly být jenom Vánoce, kde by člověk měl dojít k jistému zklidnění, nemělo by to být častěji než jednou za rok a tomu předchází taková hektika, že to zklidnění člověka tak vyčerpá, že nechci domýšlet, co může následovat. Určitě Vánoce takto prožívané jsou velikou, řekl bych zkušeností. A možná, že lidé nostalgicky jaksi opouštějí ten sváteční okruh a mají pocit, že se znovu vrací do té stejné hektiky, ale ta zkušenost by měla být tak silná a měla by nás vést, abychom něco z těch Vánoc uskutečňovali ve svých všedních dnech, to znamená abychom dokázali si udělat malý kouteček ve svém čase, třeba večerním, takového určitého klidu a ztišení a navracení do nitra. A toto myslím navracení se sami k sobě. A to myslím je takové velice blahodárné pro život člověka. A člověk chápe spíš i věci, které neudělal dobře a je schopen snad i uznat a poznat, toto musím dělat jinak. Čili takové ostrůvku klidu a ticha si vytvářet ve svých všedních dnech, ne-li každý den aspoň v den sváteční, tedy třeba v sobotu, v neděli, to by tedy měl být závěr ze zkušenosti vánoční, protože ta zkušenost vánoční je spojena s jakýmsi zážitkem nebo řekněme zábleskem ráje. A člověk po ráji touží, a tak by se měl snažit kousíčky nebo ostrůvky ráje budovat ve svých všedních dnech. Daří se to Miloslavu Vlkovi? Je to velmi pracné, ale daří se to, někdy více, někdy méně. Na čem to záleží? Na okolí nebo na vás samotně? Záleží to jistě na mnoha faktech, ale také na soustavnosti s jakou se člověk snaží udělat si hierarchii hodnot. To znamená nepodlehnout tlaku práce, úsilí, odpovědnosti. A dovést odložit tu práci pod jejím tlakem, člověk často stojí a chtěl by honem, honem jí vykonat. A v té hierarchické stupnici dát na přední místo odpočinek a ztišení. Jak často se vám stává, když přemýšlíte nad tou hierarchií, nad tou stupnicí hodnot, že jí proměňujete? Tak toto je takový i osobní problém mého života, že příliš podléhám tlaku práce a tlaku povinností. Ono to záleží na tom, jak dalece člověk třeba cítí zodpovědnost za ty věci, zodpovědnost je sice pozitivní vlastnost, ale může být někdy také obtížná. Když ta zodpovědnost je přílišná a člověk má dojem, že to příliš na něm záleží, takže v takové situaci se to daří méně tu hierarchii si budovat, protože odpovědnost za určité věci se zdá jako pozitivní věc, ale je zapotřebí tomuto odpočinku a ztišení dát ještě, řekl bych vyšší stupínek v té hierarchii hodnot. Když jsme před těmito mikrofony seděli před rokem říkal jste, že Vánoce roku 2001 budou i vaším zamyšlením nad událostmi z 11. září, které se logicky do Vánoc 2001 promítnout musely. Od té doby uplynulo tři sta šedesát pět dní. Jaké jsou Vánoce roku 2002 a mají souvislost s událostmi z 11. září 2001? Myslím si, že i když člověk této doby dnešní má krátkou paměť, tato doba je krátké paměti, takže ten efekt, který způsobily události 11. září prostě zůstává. Já jsem byl nedávno v New Yorku a byl jsem tam na tom místě, jak oni říkají granzírou té velké jámy a myslím si, že Newyorčané toto mají i takto fyzicky stále před očima. Ale různé události a stálá hrozba, třeba války nebo boj proti terorismu a tady tato společenská situace jakoby trochu udržovala ten efekt nebo to, co způsobilo 11. září. Čili, jakýsi takový strach trošku tady je. Je možné vůbec se zklidnit, když se vracíme ke zklidnění. Na Vánoce v éře, kdy se stále mluví o útoku proti jakékoli zemi, dejme tomu, dosaďme si do té stupnice nebo do té rovnice Irák. Je možné prožívat klidné Vánoce ve chvíli, kdy hovoříme o válce proti terorismu, o možném útoku proti nějaké zemi? Víte, tyto skutečnosti pomáhají člověku jít na kořen Vánoc. Vánoce totiž a ta událost vánoční narození Krista, byla výsledkem takového čekání a hledání toho starozákonního, starověkého lidstva hledání někoho a čekání na někoho, kdo mi pomůže. Lidé cítili tu svoji existenci daleko ohroženější než my. My tedy vycházíme z takového toho období, kdy věda a technika slavila své triumfy a člověka to ukolébávalo a zdálo se, že prostě člověk je zajištění, ale ty události, nejen 11. září, ale vůbec ty události posledních let nebo posledních desetiletí znejistily nebo zpochybnily tuto jistotu člověka. A právě touto nejistotou bych řekl jsme podobní těm lidem před dvěma tisíci lety, kteří očekávali. Takže tato nejistota mě vede právě v souvislosti s Vánocemi a k tomu zamyšlení, ano, já potřebuji pomocnou ruku. A já si najednou uvědomuji ano, Kristus přišel, aby byl takovou pomocnou rukou nebo pomocníkem. Starozákonně název toho mesiáše, toho Krista, který měl přijít, bylo /nesrozumitelné/ tj. Bůh s námi. Čili v té situaci ohrožení strachu a podobně, já si uvědomuji ano, je to někdo, kdo má moc, větší moc než mocnosti světa, větší moc než moc zla ve světě a je to všemohoucí láska a to je Bůh. Čili, zrealizovat, z aktualizovat toto vědomí a hledat také i ve svém životě potvrzení tohoto názoru, že opravdu v životě jsem také zažil mnohdy, Bůh je mi blízký. Když se bavíme o zlu a o možných sídlech, či říších zla, je podle vás v určitých momentech nezbytné bojovat proti zlu, zlem, to znamená válkou? Tak samozřejmě, že válka může být označena nebo je označena jako zlo. Ale bránit se, obrana dobra člověka, to není zlo. Když třeba nastane situace, že je nezbytné prostě to zlo potírat, tak potom je zapotřebí asi ovšem dobře zvažovat a vyčerpat napřed všechny možnosti, ale potom sáhnout i k takovému prostředku. Setkáváme se o Vánocích, které i pro českou společnost jsou Vánocemi možné integrace do Evropské unie, okamžiku, který se odehrál zhruba před čtrnácti dni na kodaňském summitu. Nevrací se tím Evropa ke svým tradičním kořenům, k hodnotám křesťanství? To není tak jednoduché. Když se dá pětadvacet národů dohromady, tak to z toho ještě nevzniká sjednocená Evropa. Ani, když se dá trh společně dohromady, to ještě není sjednocená Evropa. Co je sjednocená Evropa? Sjednocená Evropa musí mít základ, na kterém tato budova jednotná se může budovat a tím základem bezpečně musí být Evropa hodnot, protože Evropa vyrostla na určitých hodnotách a byly to hodnoty především křesťanské a z toho ta Evropa žila těch zhruba dva tisíce let. A v tom průběhu také byly velké snahy kdykoliv, jaksi tato síla této duchovní dimenze zeslabovala, ji znovu obnovit. My máme velkou tradici a velkou osobnost v našich dějinách svatého Vojtěcha, který s Otou III. císařem německým právě o této jednotně Evropy nebo o té velké, jak se tehdy říkalo, Říši římské národa německého, hovořil a především chtěli postavit tento veliký celek na duchovní křesťanské základy. Takže my tu máme tradici a dokonce i taková tradice malinká, těch pár desetiletí evropského sjednocovacího procesu ukazuje zřetelně a sám třeba Prodi, anebo prostě jiní, Santer a Jacques Delor, ti poslední prezidenti Evropské komise toto říkali, že Evropu nelze sjednotit bez duchovního základu. Když se podíváte na instituci, která je označována jako Evropská unie, do níž Češi směřují. Je Evropská unie postavena alespoň na nějakých hodnotách, o kterých hovoříte? Ten prostor sjednocovací a ten proces vyžaduje budování, obnovování, hledání těchto duchovních kořenů. Při tom sjednocovacím procesu ne všichni jsou si plně vědomi této skutečnosti, i když ti zodpovědní, řekl bych ty špičky si toto daleko zřetelněji uvědomují. Čili jde o to, abychom do Evropy vstupovali právě s tímto vědomím, že nejde jen kolik eur dostaneme, nejde jen, jaké příspěvky získáme, ale také jde o to, co dáme. Jde o to, abychom dokázali nebo měli tu vizi toto budovat, tímto přispět. Čím mohou přispět Češi, Moravané a Slezané při budování Evropy hodnot? Velkou zkušeností z doby komunismu, protože v době komunismu jsme zakusili, že na ideologii bez hodnot, prostě nějaký konsistentní pevný a trvalý řád a stát vybudovat nelze. Šestina světa, však známe nebo nejrůznější ty slogany, ty velké projevy, ty velké plány, kdy už ten blahobyt prostě nám spadne do klína. A kdy už ta církev konečně zmizí. A vidíte, ono to všechno prostě padlo a bylo pryč. Čili tato zkušenost, že bez hodnot nelze budovat takový celek, myslím si, že můžeme my jakoby prostě prezentovat. A co se týče církve? My jsme byli v těch dobách komunismu zbaveni víceméně všech možných prostředků a pochopili jsme jedno nebo aspoň mnozí pochopili to, že bez Boha a bez jeho pomoci, bez Boha blízkého prostě to nejde. A vidíte, zase jsme u Vánoc a tuto zkušenost z doby komunismu a vlastně to je zkušenost vánoční, bychom měli do té Evropy přinášet. Říká dnešní host Interview BBC primas český, arcibiskup pražský, kardinál Miloslav Vlk. Já děkuji za vás čas, který jste v tomto čase svátečním věnoval rozhlasové stanici BBC a věřím, že se opět u těchto mikrofonů sejdeme. Díky a na shledanou. Na shledanou. A přeji všem posluchačům opravdu krásné a hluboké prožití tohoto posvátného vánočního období. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:13 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
