| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pátek 20. prosince 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Sulaiman Fahad | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Sulaiman Fahad nepovažuje vojenskou intervenci v Iráku za efektivní řešení tohoto mezinárodního problému.
Přepis rozhovoru Krize kolem Iráku pokračuje. Podle amerického ministra zahraničí Colina Powella Bagdád směřuje k promarnění své poslední šance. Důvod? Deklarace o zbraních hromadného ničení, kterou předložil radě bezpečnosti, prý naprosto nevyhovuje požadavkům OSN. "Není pochyb, že Irák pokračuje v politice nespolupráce, klamání, zatajování, lhaní. A pokud tohle bude politika, již hodlá praktikovat i v příštích týdnech, tak mírové řešení tohoto problému nenajdeme," říká doslova americký ministr zahraničí Colin Powell. Český ministr zahraničí Cyril Svoboda předpokládá, že se Česko zapojí do případné operace proti Iráku. Cyril SVOBODA, ministr zahraničních věcí, předseda KDU-ČSL (zvuková ukázka): A uvítáme, když to bude všechno kryto resolucí rady bezpečnosti. Slova českého ministra zahraničí Cyrila Svobody. Nejen o krizi kolem Iráku bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl Iráčan žijící v České republice, překladatel Sulaiman Fahad. Vítejte v BBC, hezký dobrý den. Dobrý večer. Teď bych měl říci spíše český občan s iráckými kořeny. Je to tak? Ano. Jak jste se dostal do České republiky, respektive do Československa? Prosím pěkně, v prosinci roku 1959 jsem přijel do Prahy jako irácký stipendista, abych studoval strojní fakultu. V Československu jsem absolvoval strojní fakultu v roce 1966, čili ČVÚT Praha. A rozhodl jste se v Československu zůstat, nebo jste uvažoval o návratu domů? No, jako irácký stipendista mojí povinností bylo tehdy vrátit se do Iráku a právě můj návrat do Iráku byl spojen s tím, že jsme společně s Motokovem tehdejším a ZKL Brno jsme postavili první montovnu československých traktorů Zetor v Iráku. To byla velmi zajímavá věc, protože jsme byli schopní jako československým traktorem porazit americký, švédský, německý traktor a irácko-československá montovna byla velmi úspěšným podnikem. To bylo v jakém roce? Od roku 1968 do roku 1971 jsem působil v Iráku. To znamená, že jste působil v Iráku už ve chvíli, kdy byla svržena monarchie, to bylo v červenci 1958, a nastolena republika. A pak se v roce 1968 dostalo k moci levicové křídlo Baasistů. Baasisté se dostali k moci v únoru v roce 1963 a pak byly různorodé převraty, čili když jsem se vrátil do Iráku, myslím, že to Baasisté nebyli, ale /nesrozumitelné/. To byly vojenské převraty jeden za druhým. A byly to vojenské převraty, které způsobily to, že jste se rozhodl, že Irák definitivně opustíte a že budete žít v Československu? Když je člověk mladý, tak si myslí, že udělá díru do světa. Postupem času zjistí /nesrozumitelné/, což znamená, že ne tak, jak si přeje kapitán, vítr orientuje svoji loď, se musí člověk přizpůsobit. Pak byly podmínky takové, které znamenaly, že je pro rodinu lepší být radši v Československu. Čili přijel jsem koncem roku 1971 na řádnou vědeckou aspiranturu na základě pozvání svého tehdejšího školitele, profesora /nesrozumitelné/ z ČVÚT Dejvice. Můžete popsat ty podmínky, které byly na začátku sedmdesátých let, které vás vedly k tomu, že jste přijal nabídku aspirantury v Československu? Podmínky kde? V Iráku. No, tehdy v Iráku de facto začala, dá se říci, do určité míry "baasizace" společnosti. To znamená, strana Baas začala intenzívně pracovat pro získání různorodých profesních organizací a tak dále. A já jsem tehdy pochopil, že radši budu někde jinde než v Iráku. Vy jste přicházel nebo byl jste v Československu také v éře, kdy v Československu měla neomezenou moc zakotvenou v ústavě Komunistická strana Československa. Dá se srovnávat ta doba v Iráku a v Československu šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let? No, já jsem tehdy dostal dopis od svého školitele, čili byl jsem mladý člověk, pro kterého taková aspirantura vědecká, řádná, kde byla jediná podmínka přijímací pohovor, byla pro mě zajímavou nabídkou. Čili já jsem neměl jistotu, zdali zůstanu v Československu nebo ne. Já jsem přijel udělat přijímací pohovory a měl jsem z toho trému tak, jako teď s vámi mám trému. To je fakt. Vy jste profesionál, pro mě to je hobby. Pro vás ale v každém případě to, že jste ty pohovory udělal, znamenalo, že se vám otevřely dveře zůstat trvale v Československu a opustit Irák. A tím pádem jsem normálně seděl v Dejvicích na strojí fakultě a tam jsem dělal svoji řádnou vědeckou aspiranturu. Podmínkou bylo de facto veškeré materiály z anglického do českého jazyka prostudovat, z toho dělat literární rešerše a následkem toho udělat vzorek, výzkum a tak dále. Byla to zajímavá práce, trvalo to asi čtyři roky. V Československu jste tedy zůstal od sedmdesátých let. Třicet let žijete v Československu, předpokládám, že jste českým občanem. Jak si udržujete povědomí o tom, co se děje v zemi, v níž jste se narodil, tedy v Iráku? Už jsem tady pomalu čtyřicet let, tady de facto v Československu a v České republice, od roku 1972 do dnešního dne. A první etapa byla od roku 1959 do roku 1967. No, pro mě samozřejmě to, co se děje v Iráku a v arabském světě, je de facto smutkem, jsou to takové nepříjemné pocity, protože to, co se děje v Iráku ze všech stran, ze všech úhlů, bez ohledu na to, do které politické strany patříte vy nebo já, to není problém, ale problém je v tom, že celý ten region trpí takovou chorobou nenormální, nestandardní, neevropskou. Když se budeme bavit ale o tom, jaké byly a zůstaly vaše vazby k Iráku, zůstaly tam vaši příbuzní, mohli jste si psát a jaké byly vaše kontakty s nimi? Ony de facto ty sankce OSN a ta blokáda vedla k tomu, že i korespondence i otázka dopisování svým způsobem je velice náročný akt. To nelze. Já si pamatuji, že z počátku ... Promiňte, to je možné přerušení korespondence a tyto věci spojovat s blokádou Iráku jako takového? No, jak tam jde pošta, prosím pěkně? Jde pošta stejným způsobem jako cestující, který jede z Evropy do Iráku. Jak jede? Čili když je blokáda, zákaz letu letadlem, tím pádem všechno je komplikované. Jak život těch Iráčanů, tak i takových služeb, protože de facto když si uvědomíte, že tam žije pětadvacet milionů lidí a de facto dnešní stav představuje pětadvacet milionů jednotlivých lidských tragédií ... Protože já si pamatuji, že Světová zdravotní organizace uváděla, že tři sta tisíc dětí zemřelo následkem sankcí OSN. A tyto sankce už trvají dvanáct let. Teď se věnujme postavě, o níž se ve světových médiích i v českých médiích hovoří především, o Saddámu Husajnovi, který je neotřesitelným vládcem nad Irákem od července roku 1979. Jak se projevoval váš postoj a proměňovaly, řekněme, vaše úvahy o Saddámu Husajnovi? Co si o něm myslíte? No, totiž já bych radši začal takto. Irácký lid jako každý jiný národ má svoji dlouholetou historii a tradici a je vzdělaný ve všech vědeckých, technických, humálních a kulturních oborech. Země Iráku je kolébkou nejstarší civilizace lidstva. Bohužel, současný režim šel cestou ozbrojování, a toto ozbrojování má své kořeny jak vnitřní, tak i venkovní. Jaké jsou ty kořeny vnitřní? Kořeny vnitřní podle toho, jak je člověk sleduje, že asi současný režim chtěl být silný v oblasti vojenských výrobních prostředků nebo průmyslu a chtěl asi mít různorodé zbraně. A ty kořeny vnější? Ty kořeny vnější, když mi dovolíte, já bych s vaším svolením vám přečetl velmi stručnou větu jednoho Angličana, který se jmenuje Fridrich /nesrozumitelné/. Název té knížky Boží pěst byla vydána v češtině v roce 1994. A tam právě ten britský autor popisuje detailně a analyzuje válku zvanou Pouštní bouře. Dovolím si z ní krátce citovat: "Je šílenstvím, aby třicet nejvyspělejších států světa disponujících devadesáti pěti procenty vyspělých zbraňových systémů a prostředků pro jejich výrobu prodávalo tyto věci agresivnímu a nebezpečnému šílenci jen proto, že z toho budou mít krátkodobé finanční zisky. Díky této kombinaci politické hlouposti, byrokratické zaslepenosti a nenasytnosti obchodních společností měl Irák možnost celá desetiletí se vyzbrojovat a zastrašovat všechny kolem." Z toho, když citujete právě tuto tezi, tak vyvozuji dobře, že i vy se ztotožňujete s tím, že Saddáma Husajna si pomohl Západ vytvořit, a Saddám Husajn je takový, k čemuž mu Západ pomohl? Ano, Západ i Východ, protože, podívejte se, ten vývoj, výzkum, prodej, export, to znamená, když vezmeme exportní produkt ... Britský exportní produkt BBC nepotřebuje zbraně, nepotřebuje tanky. Já jsem jeden z posluchačů čtyřicet let a vysoce respektuji BBC v arabském jazyce. Já denně sleduji i váš pořad, i BBC TV v anglickém jazyce, ale sleduji i další programy rozhlasu. To znamená, že mohl Západ už dávno v sedmdesátých, osmdesátých letech pomoct arabskému světu tím, kdyby spíš používal prostředky šíření svobodných informací než zbraně? Ano. Právě já si myslím, že tak, jak britský produkt BBC, kdyby Západ šel stejnou cestou v rozšíření kultury, demokracie, svobody, exportu, takových produktů jako BBC místo tanků, zbraní hromadného ničení. Prosím vás, kdo z nás ví, co to jsou zbraně hromadného ničení? Kde to vzniklo? Kde je ten pramen? Čili to je proces. Kdo dělal výzkum, kdo začal vyrábět, kdo udělal marketing, kdo jel někam obchodovat s někým a kdo to začal exportovat? Čili já vidím jako další problém export takových nebezpečných věcí. Ten musí být na půdě OSN velmi přísně hlídaný a musí být ale jedna norma. A o tom já pochybuji, zdali skutečně je schopen dnešní svět uplatnit nikoli double standard, dvojitý standard, ale jenom jednu jedinou přísnou normu. Jsme všichni lidé. Krom toho, že podle vás udělal Západ chybu v případě pomoci vyzbrojení Iráku, především asi v osmdesátých letech, tak dá se říci, že udělaly Spojené státy americké chybu, že nedotáhly Pouštní bouři do konce? To znamená, že nebyl svržen Saddám Husajn a jeho režim? Podívejte se, tehdy si pamatuji ... I z této knihy je tam jedna zpráva, která uvádí, že jedna tajná britská služba psala dopis tehdejšímu ministrovi Britského království oznamující, že je třeba tuto akci zastavit, a nevidí důvod, proč by ta armáda pokračovala dále do Bagdádu. A právě v této knize vysvětluje detailně, v čem tkví obsah a důvody, které vedly k zastavení armády. Teď tomu nezcela dobře rozumím. Měla podle vás koalice vedená Spojenými státy na začátku devadesátých let dotáhnout to tažení nazývané jako pouštní bouře ke svržení Saddáma Husajna a jeho režimu? Tehdejší světové zájmy měly jiný záměr, jiný cíl. Dnešní světové zájmy mají jiný záměr, jiný cíl. Můžete popsat proměny těch zájmů? Čili já jako jeden člověk, určitě chápete, že já nestanovím směr světa. Směr světa dneska určuje, řekněme, super velmoc, západní zájmy a tak dále. Čili tehdy oni viděli v době irácko-íránského konfliktu a vůbec celého regionu, protože to byla politika spojená s tím regionem. To není jenom vůči jednomu státu. Oni takhle rozhodli a měli své důvody. Krize kolem Iráku se prohlubuje. Podle mínění Washingtonu Irák porušil resoluci Rady bezpečnosti OSN číslo čtrnáct set čtyřicet jedna. Americký ministr zahraničí Colin Powell míní, že Bagdád směřuje k promarnění své poslední šance. Deklarace o zbraních hromadného ničení, kterou předložil radě bezpečnosti, prý naprosto nevyhovuje požadavkům OSN. "Není pochyb, že Irák pokračuje v politice nespolupráce, klamání, zatajování, lhaní. A pokud tohle bude politika, již hodlá praktikovat i v příštích týdnech, tak mírové řešení tohoto problému nenajdeme," řekl doslova americký ministr zahraničí Colin Powell. Irák pochopitelně trvá na tom, že jeho správa je vyčerpávající a pravdivá. Zástupce iráckého velvyslance při OSN Muhammad Salman prohlásil, že Bagdád podmínkám resoluce rady bezpečnosti dostál a že Spojené státy si jeho deklaraci interpretují, jak chtějí. Podle Salmana je zřejmé, že Washingtonu nejde o odzbrojení, ale o změnu režimu v Iráku. Když přemýšlíte o posledních událostech, které bezesporu sledujete, jaké zdroje používáte? Sledujete i arabské televizní stanice? Já sleduji satelitní televizní arabské stanice, je jich asi dvaadvacet, pak sleduji Sky News, BBC World v anglickém jazyce a CNN a potom váš program. Když přemýšlíte o těch posledních událostech, která interpretace je vám bližší? Ta, že Bagdád se nezměnil, nebo že Spojené státy si vždy najdou záminku, aby tentokrát došlo ke svržení režimu Saddáma Husajna? Můj problém spočívá v tom, že já jako normální běžný člověk musím počítat s tím, co bude dál, the day after, the month after, the year after, den po, měsíc po a rok po. Když takhle já přemýšlím a dovolíte mi takhle přemýšlet, jestli můžu ... Dovolím, a dokonce vám ještě dám argument, který zmínila bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Řekla koncem listopadu BBC, že Spojené státy určitě nakonec podniknou vojenskou operaci proti Iráku, ale dodala: Madeleine ALBRIGHTOVÁ, bývalá ministryně zahraničí USA (zvuková ukázka): Já rozumím, proč prezident Bush říká, že se má jít do Iráku, to proč, ale nerozumím vlastně co, protože nevím, co se stane příští den. Tak to je to co a nerozumím času, vlastně when, proč v této době? Protože já myslím, že ta válka proti terorismu jenom začala. Slova bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové pronesené koncem listopadu v rozhovoru pro BBC. To znamená, že tady se stoprocentně shodujete, že ani Spojené státy americké, ani případně Velká Británie nemají promyšleno, co bude den poté? Takhle bych to neřekl. Oni jsou velice schopní, velice profesionální, ale já se na to dívám ale z jiného hlediska. Podívejte se, válka v arabském regionu, který trpí padesátiletou okupací a konflikty zájmu mocných, povede, a z toho já mám opravdu strach, k bouři tři sta milionů Arabů. Dále ... Proč si myslíte, že to může vést k bouři? Protože ten normální Arab občan má jiné názory, jiné zájmy než arabské režimy a vlády od první světové války, protože ... A ten arabský občan nemá ten názor a ten postoj, že život v těch režimech, které ovládají daní vůdci, je životem pro něj špatným a že by bylo možné a ke zlepšení jeho podmínek jeho života nezbytné zkrátka ten režim svrhnout? Právě ten Irák bude tou úrodnou půdou pro to, co jste oznámil. Ale navíc já mám strach z toho, že to bude úrodnou půdou pro permanentní a dlouhodobé rozšiřování extremismu a terorismu v celém regionu, protože tam ten normální občan se dívá na svět kolem sebe, co se tam děje v tom regionu a kdo je vinen. On nemůže pochopit, že vinna je pouze, dejme tomu, ta, či ona politická strana nebo ta, či ona vláda. On bere i venkovní negativní jevy a bere to jako důvody, které vedou k brždění hospodářského rozvoje. Koneckonců, když ta válka zastaví hospodářský rozvoj celého regionu ... Promiňte ... Jestli mi dovolíte, koneckonců i problém uprchlíků zasáhne několik milionů Iráčanů. Co s tím? Nemůže ale ta válka pak také nastartovat obnovu, změnu těch režimů a podobně? No, to je hezká myšlenka, ale včera v Káhiře skončila mezinárodní dvoudenní konference proti válce v Iráku, na které byli přítomni jak poslanci britského parlamentu, tak i všechny přední osobnosti ze všech arabských zemí a z celého světa a tam měli úplně jiný názor. Z toho, co říkáte, je to podobné, to stanovisko, které zmínil zahraniční výbor britského parlamentu, který varoval před válkou proti Iráku, a to v té souvislosti, že by mohlo dojít k destabilizaci celého arabského světa. Rozumím tomu správně, že tady se stoprocentně shodujete a hovoříte podobnou řečí? Myslím, že ano. Tak jaký jiný prostředek zvolit, aby ta propast, která je a o níž jste hovořil mezi vedením těch daných států, mezi autoritářskými režimy nebo režimy, které bychom mohli označit slovem autoritářské, a mezi lidmi, kteří v těchto režimech žijí? Kdybyste položil tu otázku normálnímu Arabovi v jakékoli zemi z dvaadvaceti arabských zemí ležících v severní Africe a na Středním východě, ať je to muslim, ať je to křesťan, z jakékoli víry, ten by odpověděl: "Dejte nám pokoj, my jsme Arabové, máme jeden jazyk, spisovná arabština je naším společným jazykem, tradice, historie, suroviny." Když dovolíte, aby Evropská unie byla sjednocená a přitom tam bude pracovat přes tisíce překladatelů a tlumočníků a polovina rozpočtu EU bude pro překladatele, Arabové to nepotřebují. Čili ten normální Arab by nám řekl - Západu, Evropě, Americe: "Prosím vás, dejte nám pokoj a zkuste nám pomoci a podporujte Ligu arabských zemí." Ta Liga arabských zemí je schopna postupně se reformovat tak, aby v dlouhé době, krátké době postupně připravila půdu pro "Arabskou unii". Já nevidím z praktického hlediska skutečnou překážku na cestě "Arabské unie" když Evropská unie různorodých národů /nesrozumitelné/, ale ... Promiňte, že vám teď vstoupím do řeči, není otázka toho, jak vypadá irácká opozice a její roztříštěnost, ukázkou toho, že myšlenka Spojených arabských států, tedy myšlenka podobná Evropské unii, je zatím neuskutečnitelná? Neukazuje příklad roztříštěnosti irácké opozice to, jak to v arabském světě je komplikovanější než například v Evropě? Každý Arab jakékoli víry, jakékoli barvy má v srdci, v hlavě stejný sen jako běžný Evropan, který chce mít ten kontinent spojený jako normální Američan v Americe. Ten Arab to má v hlavě. A proč k tomu ale v případě arabského světa nedošlo? Došlo k tomu v případě Spojených států amerických, došlo k tomu v případě Evropy. Britský autor vám na to odpoví v knize, která má tisíc stran Seven pillars of wisdom - Sedm sloupů modrosti. A když to přečtete jak v angličtině, tak i v češtině, zjistíte, že de facto tehdy Velká Británie a Francie slíbila Arabům to, co nikdy nesplnili. Čili sliby těch mocí jsou pěkné, ale otázkou zůstává, jestli budou splnitelné. A pak máte zájmy padesáti politických stran, náboženských, národních, v té irácké opozici jich je skoro padesát, a teďka zkuste harmonizovat zájem padesáti stran irácké opozice se zájmem velmocí, se zájmem Evropy. V tom já si nedovedu představit řešení. Rozumím tomu správně, že ke sjednocení arabského světa nedošlo i kvůli zájmům Evropy a zájmům Spojených států amerických? Evropská unie je skutečnou věcí, zaplať Pán Bůh, také mimo jiné díky USA. Podpora USA Evropské unii je jasným důkazem toho, že když Amerika chce někomu pomoci viz Marshallův plán v Evropě, může. A kdyby si svět přál, aby Arabové byli sjednocení, to je /nesrozumitelné/, pak se vnitřní režimy budou muset přizpůsobit. Myslíte, že toto je, řekněme, k dvacátému prosinci roku 2002 jedna z možných, ne-li nejlepší cesta, kterou je možné ještě zvolit před případným vojenským zásahem? Ten vojenský zásah nic nevyřeší. Ten nám bude komplikovat život. Já kdybych chtěl hájit zájmy amerického lidu, amerických občanů, amerického hospodářství, amerického exportu, amerických služeb, tak bych poprosil, aby tu válku neudělali. Vždyť to bude šílená nenávist. Ti lidé tam mají jinou kulturu, jiný styl myšlení, jiné trápení, každodenní problémy a všechno tam, když ten režim není schopný to vyřešit, hází kam? No, samozřejmě na cizí sílu, na zahraniční státy a tak dále. Čili myslím si, že jestli skutečně svět si přeje mít mír, klid, redukci terorismu, extremismu, musíme řešit věci od kořenů. Kořeny věcí jsou kde? Když jdete k doktorovi, tak vás nevyléčí jenom tím, že řekne: "Když bolí hlava, to musíme dát acylpyrin." To ne. Kořeny věci jsou kde? Když přistoupím na vaši interpretaci, že se věci musí řešit od kořenů, proč podle vás Spojené státy z toho, jak sledujete vývoj jejich postojů, je Velká Británie, nejsou schopny nebo podle vás neřeší tu situaci od kořenů? Já myslím, že ta otázka nepatří mě, ale přesto odpovím. Nebojte se, já odpovím. To byl jenom úvod. Dnes ve světě politika neexistuje, existuje ekonomika, existuje hospodářská politika a ti ekonomové stanovují cíle a stanovení ekonomických cílů vede k vytváření té, či oné politiky, té, či oné vlády. Čili tu politiku, kterou vidíme, je maskou, povrchem jádra, a to je ekonomický zájem. To znamená, teď se dostáváme i k myšlenkám, které například formuloval Habermas, že veřejný prostor už je tak ovládán, především ekonomickými zájmy, že i politika se dostala do tak silného vlivu, ne-li je podmaněna vlivem ekonomickým? A to je podle vás hlavní problém? Mně se zdá, že ano. Já vám děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval pořadu Interview BBC. Připomínám, že našim hostem byl překladatel Sulaiman Fahad, Iráčan žijící v České republice. Ještě jednou díky za vašich třicet minut a přeji vše dobré. Já vám také děkuji a přeji všem mír a klidné Vánoce. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
