| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pátek 6. prosince 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Ivan Pilip | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Ivan Pilip označil současný stav před volbou prezidenta za náběh na krizi.
Přepis rozhovoru Pětapadesát miliard korun, přesně tuto částku požadoval stát za jednapadesátiprocentní balík akcií Českého Telecomu. Po krachu privatizace Unipetrolu je prodej Telecomu další neúspěšnou privatizací strategického podniku, který se české vládě nezdařil. Český ministr financí Bohuslav Sobotka po pondělním zasedání kabinetu Vladimíra Špidly k zastavení privatizace Telecomu uvedl: Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Musím říci, že vláda odmítla pokušení privatizovat za každou cenu. Já se domnívám, že pokud si máme vybrat mezi výhodnou privatizací a tím, že privatizace bude odložena, tak se domnívám, že je dobře, že se vláda rozhodla pro to, privatizaci prozatím odložit a hledat takové možnosti řešení, které by v budoucnu přinesly privatizaci za lepších podmínek pro vládu, než se v tuto chvíli ty podmínky rýsovaly. Říká český ministr financí Bohuslav Sobotka. Nejen o zmařených privatizacích strategických podniků bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl úřadující předseda Unie svobody-Demokratické unie Ivan Pilip. Vítejte v BBC, hezký, dobrý den. Dobrý den. Volba prezidenta republiky, téma, které nyní dominuje a v následujících týdnech zřejmě bude nominovat předním stránkám českých novin. Pokud byste měl jedním jediným slovem označit dosavadní průběh diskuse o tom, kdo se stane nástupcem Václava Havla na Pražském hradě, jaké jedno slovo byste použil? Náběh na krizi, jsou to dvě, omlouvám se, náběh na krizi. Jestliže to není krize, je nutné, abyste použil dvě slova. Proč náběh na krizi? Potvrzuje se, že ta povolební situace sice znamenala určité otočení v poměrech v zemi, teď myslím nějakých těch politických struktur, mocenských, mohu-li to říci takto, že ale dala výsledek, který je velmi křehký, vratký. Ty prezidentské volby jsou velkou příležitostí pro ty skupiny a síly, kterým se nelíbí, aby na něj zaútočily a pokusily se ten vývoj nějakým způsobem otočit. A protože ten výsledek je tak křehký, protože ta politická reprezentace reprezentovaná, řekněme, dneska zejména tou vládou má velmi slabou většinu a samozřejmě velmi složitou situaci, tak toto může být jaksi nejvážnější střet, který naši politickou scénu čeká. Unie svobody-Demokratická unie jako jediná politická strana zatím nenominovala svého vlastního kandidáta, vzdala se zatím pro tuto chvíli možnosti navrhnout svého kandidáta na post prezidenta republiky, US-DEU však zveřejnila svou představu o tom, jaká kritéria by měl splňovat budoucí prezident. Nakolik je pravděpodobné, že by dosavadní průběh, který popisujete slovem náběh na krizi, vyprovokoval Unii svobody-Demokratickou unii, aby nakonec se svým kandidátem přišla? My především chceme pomoct s hledáním kandidáta, který by byl přijatelný pro nějakou rozumnou většinu v parlamentu. My víme, že máme poměrně malé zastoupení v Poslanecké sněmovně, na druhou stranu náš klub je druhý nejsilnější v Senátu, přesto vnímáme, že snažit se prosadit nějakého našeho stranicky vnímaného kandidáta nemá velkou šanci, ani není rozumné, proto jsme chtěli spíše přispět k tomu, aby se objevil kandidát, který třeba bude bližší jiné politické straně v rámci koalice, ale který bude přijatelný a který bude moci najít podporu všech těch tří stran. K tomu ovšem zatím nedošlo. Když jste byl v Interview BBC naposledy, což bylo zhruba před dvěma měsíci, přiznal jste, že společným kandidátem stran vládní koalice by mohl být ombudsman Otakar Motejl. Motejl ovšem neuspěl v otevřeném referendu České strany sociálně demokratické. Existuje v Unii svobody-Demokratické unii plán, když neuspěl Otakar Motejl jako kandidát v sociální demokracii, že jej budete nominovat vy jako Unie svobody-demokratická unie? Já bych ani tuto variantu úplně nevylučoval, teďka zejména teda z pohledu našeho senátního klubu. Je to varianta, která se také zvažuje. Připomínám jenom, že jsme v začátcích v rámci těch diskusí zvažovali i člověka, který také by nebyl ryze stranický, ale kterého bychom mohli podpořit, což byl pan bývalý ministr zahraničí Šedivý. Může se zvážit znovu tato varianta. Ale samozřejmě člověk, který jaksi odpovídá i těm jistým požadavkům, nebo představám, které jsme řekli o prezidentovi, je také pan Petr Pithart. Ale z toho, co říkáte, že vám vstupuji do řeči, vy jste naznačil, jak Unie svobody-Demokratická unie dosud uvažovala o volbě prezidenta republiky a o hledání konsensu a společném kandidátu vládní koalice. Stalo se několik dějů, ten nejzásadnější bylo předsednictvo České strany sociálně demokratické a kandidát do první volby, tedy Jaroslav Bureš. Jasně. Tak, ale definitivní stanovisko dá sociální demokracie zítra, to za prvé. Za druhé, to usnesení, tak jak zatím ho vnímám, tak má dvě části, jedna je sice ta, že to bude druhý z referenda, pan doktor Bureš, druhá půlka ale říká, že bude představen jako pokus o to, aby získal podporu. Čili je otázka, co se stane, když sociální demokracie zjistí, že pan doktor Bureš podporu na kandidáta nemá. A já mohu takřka s jistotou říci, že ze strany Unie svobody ji mít nebude. Pochybuji, že by ji měl ze strany KDU-ČSL. Čili je otázka, zda je sociální demokracie ochotná se vrátit k panu Motejlovi nebo ne, my můžeme zvážit prostřednictvím našeho senátního klubu ho navrhnout přímo. Pak je tady pochopitelně varianta, že v té první volbě, v těch třech kolech, neprojde nikdo. Pak se může stát, že se znovu dá na stůl myšlenka, která jinak byla velmi rozumná, je škoda, že se nepodařilo ji včas schválit, to je myšlenka přímé volby prezidenta. Pojďme si ještě ty jednotlivé varianty později rozebrat podrobněji, ale mohu to formulovat tak, že je velmi pravděpodobné, že pokud ČSSD nezmění své stanovisko a bude pro první volbu nominovat Jaroslava Bureše, že se pokusíte vrátit do hry Otakara Motejla, který měl podporu části sociální demokracie? Je téměř jisté, že by Otakar Motejl byl zvolen většinově v Senátu, protože tam se politici napříč politickým spektrem vyjadřují o Otakaru Motejlovi, ať už nestraníci jako Jiří Zlatuška a podobně. Tak pan senátor Zlatuška je člen našeho klubu, ale jako nestraník. Je to pravda, záleželo by tam na strategii asi zejména klubu KDU-ČSL, zda by trval na kandidatuře Petra Pitharta, protože já ho osobně si velmi cením a podporuji, ale na druhou stranu je jasné, že v současné konstelaci do přímé volby by asi jeho kandidatura dávala smysl, ale při současném rozložení politických sil, ve chvíli, kdy volí prezidenta parlament, tak jeho šance jsou jaksi velmi nízké, takže by bylo rozumnější, aby kandidoval pan Motejl. Nicméně upozorňuji, že vaše úvaha by nemusela být úplně přesná v případě, že by KDU trvala na Petru Pithartovi, protože pak by se mohlo stát, že část lidí bude volit Petra Pitharta, část lidí pana doktora Motejla a část lidí by volila ... poslanecký klub ODS by navrhl Václava Klause. Pak je otázka, kdo by vlastně skončil první na pásce, protože ty hlasy by byly roztříštěné. Ale když si vezmeme slova Cyrila Svobody, předsedy KDU-ČSL, tak on doslova říká, že pokud to bude všeobecně přijatelný kandidát: "Jsme ochotni v rámci vládní koalice jednat o společném postupu." To znamená ... On tím asi chtěl říct, že když se posune směrem k panu doktoru Motejlovi i sociální demokracie, to se bohužel zatím nestalo, uvidíme, co přinese zítřek. Já skutečně nevím v tuto chvíli, jestli zítra potvrdí doktora Bureše a neustoupí od jeho kandidatury sociální demokracie, jaká bude pozice KDU-ČSL. A je reálné, že v případě, že bude sociální demokracií nominován člověk, což pravděpodobně je Jaroslav Bureš, který strany vládní koalice rozděluje, že byste se s KDU-ČSL dohodli a začali uvažovat o tom, jak stmelit strany vládní koalice, a přišli se společným kandidátem, například Otakarem Motejlem, nebo Petrem Pithartem, nebo někým jiným? My jsme na takovouhle diskusi rozhodně připraveni, musí směřovat také k sociální demokracii. Já jenom připomenu, protože tady jsme několikrát opakovali to, co my jsme směrem k prezidentským kandidátům řekli, že to byly dvě věci, že to má být kandidát jako osoba na prezidenta obecně, který společnost, čili nikoliv nějaké pouze stranické týmy, ale společnost spíše spojuje, než rozděluje. Druhé kritérium mělo být, že by to měl být člověk, který nějak svou minulostí přispěl k tomu, že v této zemi došlo ke změnám v roce osmdesát devět. Tak já nevím, jestli doktor Bureš společnost rozděluje, nebo ne, to asi tak zlé nebude, ale že by nějak přispěl k pádu politického režimu, o tom teda, myslím, žádné záznamy neexistují. Pochybnosti, respektive takto. V každém případě Unie svobody nevylučuje, že to bude ona, kdo opět vtáhne do hry Otakar Motejla. To je pravda. Odpovězte, prosím, jednou opět větou, možná jedním slovem, na otázku, zda ovlivní volba hlavy státu a kandidát nejsilnější vládní strany, sociální demokracie, budoucnost vládní koalice. Určitě. Teď nemyslím v tom, že by takový či onaký výsledek znamenal bezprostředně její pokračování či nepokračování, ale pozici vlády to nesporně ovlivní. Ovšem nepadá podle vás vláda a její budoucnost s tím, kdo bude zvolen na Pražský hrad? Nestojí a nepadá, ale její pozice se volbou prezidenta může buď upevnit nebo dále rozkolísat. A co varianta zvolení Miloše Zemana na Hrad? Bylo by v tu chvíli, v případě, že by Miloš Zeman byl kandidátem ČSSD a byl zvolen na Pražský hrad, znamenalo by to pro Unii svobody takovou situaci, že by se rozhodla vládu opustit? No, tohle asi být bezprostředním důvodem by ztěží mohlo být, ale faktické důsledky takové volby by pochopitelně k situaci, kdy ta vládní spolupráce je velmi obtížná, ne-li nemožná, mohly směřovat, to nesporně ano. Předseda České strany sociálně demokratické a premiér Vladimír Špidla odpovídal v pondělí na otázku BBC, zda volba prezidenta a případné zvolení Miloše Zemana na Pražský hrad může způsobit krizi vládní koalice. Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády (ČSSD) (zvuková ukázka): Toto je vysloveně teoretická záležitost, nejsme zdaleka tak daleko. Já nepředpokládám, že dojde k nějakému většímu než přiměřenému napětí, a nemám obavy z vládní krize v souvislosti s prezidentem. Nevidím žádné důvody pro krizi. Samozřejmě budoucnost je vždycky trošku složitější, než si ji člověk namaluje, takže vyloučit se jistě nedá nic, ale nevidím prozatím žádné důvody, proč by to tam mělo směřovat. Uvedl v pondělí v rozhovoru pro BBC předseda ČSSD a premiér Vladimír Špidla. Sdílíte jeho klid? Bylo to v pondělí. Ne zcela. Bylo to v pondělí. Ne zcela. Tak hlavně samozřejmě důvod k neklidu není, když proběhne důstojně a rozumně volba prezidenta republiky. Už sám fakt, že je tady vládní koalice, která má problém s tím, tuto klíčovou funkci v zemi nějak v dohodě jaksi obsadit, ale prostě zvolit kandidáta, který je důstojný a přitom odráží nějaké převažující názory v této vládní koalici, je varovným náznakem, to je zjevné. Dá se říci, že vládní koalice ne zcela dobře funguje, když není schopna navrhnout jednoho konsensuálního kandidáta pro všechny strany zastoupené ve vládní koalici? Já bych to řekl jinak. Vládní koalice ... Ne, odpovězte, prosím, na moji otázku. Ono to ale spolu velmi souvisí. Vládní koalice, máme-li tím na mysli dnes zvolené šéfy a vyjednavače stran, nebo ty vedoucí týmy a vyjednavače stran, funguje v zásadě dobře, problém je, že ty strany, budou minimálně dvě z nich, jsou okolo otázky dalšího směřování vlády a některých personálií velmi výrazně pod vnitřním tlakem. Unie svobody zjevně a sociální demokracie k tomu, zdá se, směřuje. Tedy chcete říci, že sociální demokracie začíná být tak rozpolcená, jako je Unie svobody? Tak taková srovnání bych nedělal, ale na otázce prezidentské volby se bezesporu zvýrazňují ty odlišnosti, které jsou mezi tím táborem, který dneska je charakterizován zejména teda premiérem Špidlou, a tím vládním týmem, s jistými výjimkami, který chce tuto vládní kombinaci, proevropskou politiku a distanc od opoziční smlouvy, a silami, kterým vlastně ta atmosféra opoziční smlouvy velmi vyhovovala a braly to jako vlastně, řekl bych, rozumné uspořádání pro ně i pro stát. Tak to se tam bezesporu teď velmi výrazně objevuje. U nás je ten rozdíl jiný. Je nominace Jaroslava Bureše vítězstvím těch sil, které, jak vy je nazýváte, tíhnou k opakování opoziční smlouvy? Já bych řekl, že nominace pana Bureše je úkrok stranou. A co by bylo opakování opoziční smlouvy? Kandidatura Miloše Zemana či Václava Klause. Úkrok stranou proto, že myslím, že ani ti, kteří ho prosazují, nebo i ti, kteří ho prosazují, musí cítit, že reálnost prosadit ho touto vládní koalicí, je velmi nízká. Když se ještě zaměříme na jednu věc. Menší strany vládní koalice, rozumějme lidovci a unionisté, několikrát vyzvaly sociální demokraty, respektive předsedu ČSSD a premiéra Vladimíra Špidlu, že by vládní koalice měla nominovat společného kandidáta. Můžete prozradit, kolik veřejných i neveřejných schůzek jste jako předsedové všech tří stran absolvovali, abyste se na jednom společném kandidátovi dohodli? Proběhly takové schůzky? Tak vyloženě koaliční, oficiálně věnovaná tomuto tématu, na úrovni šéfů stran byla jedna, ale sociální demokracie zjevně čekala na další, pokud jde o další jednání, na výsledek dnešních a zítřejších jednání. Není ovšem tedy problém v tom, že jste daleko více neprodiskutovali vy, rozumějme leadeři těch tří politických stran zastoupených ve vládní koalici, že jste to nechali na poslední chvíli, a proto to dopadlo, tak jak dopadlo, zatím? No, v tom problém není, problém je v tom, že ne každý, zdá se, má sílu ve své straně prosadit to, na čem bychom se na úrovni vyjednavačů dohodli. Teď mi když tak vyvraťte to, jestli interpretuji správně situaci, tak jako jsme se tady zhruba před čtvrt rokem bavili o tom, že strany vládní koalice, jejich počet se zvýšil, že tam je US-DEU a Hana Marvanová, je to tak, že v současnosti je Vladimír Špidla a část sociální demokracie? Když to zjednodušíme. Je to tak? Příliš silné srovnání. Ne, já bych řekl takto, Vladimír Špidla určitě je pod sílícím tlakem zevnitř své vlastní strany. Občanská demokratická strana ve čtvrtek svolala mimořádnou tiskovou konferenci, předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý na ní pronesl jednoduché sdělení. Vlastimil TLUSTÝ, předseda poslaneckého klubu ODS (zvuková ukázka): ODS prohlašuje jménem členů politického grémia, včetně předsedů poslaneckého a senátního klubu ODS, že o kandidatuře pana Zemana s nikým nejednala, nejedná a jednat nebude. Tak zní tento vzkaz předsedy poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého, věříte citovaným slovům? Tak já bych řekl, že ODS lze vyčítat leccos, ale racionalitu v politických krocích zpravidla ne, nebo neracionalitu zpravidla ne. Já nevidím, co by vytěžila ODS dnes z toho, kdyby se po pro ní dobrém výsledku senátních a komunálních voleb vrátila ke spolupráci s ČSSD. Vidím z toho jediný prospěch pro Václava Klause osobně, že by třeba mohl být předsedou sněmovny, ale myslím si, že ti další, kteří dnes, zdá se, nastupují do daleko silnějších pozic uvnitř té strany, cítí, že tu stranu v nějakém střednědobém výhledu by to vrhlo zpět a poškodilo, že na to nepřistoupí. Že je pravda to, co říkal pan Tlustý. Poslední otázka k tomuto tématu. US-DEU se profiluje jako politická strana od středu doprava, je pro vás přijatelné, abyste podpořili kandidáta pravicové strany, ODS, na prezidenta, rozumějme Václava Klause? Tak přece víte, že ty rozpory tady jsou trošku jiného druhu, že to není tak jednoduché, že pravicový kandidát, pravicové strany, že ty rozpory se týkají řady jiných témat mezi námi a, řekněme, převažujícím proudem v ODS, jistě prezentované zejména Václavem Klausem. Pokud jsem tady připomínal naše stanovisko k tomu, kdo má být příštím českým prezidentem, tak jeden z těch dvou nároků byl, že to má být osobnost, která společnost spíše sjednocuje, než rozděluje. Tím říkáte, že ... I při respektu k Václavu Klausovi jistě cítíme, že on takovou osobou není. Tím tedy vylučujete podporu Václavu Klausovi za Unii svobody. V podstatě ano. Další téma, reforma veřejných financí a hospodářská politika vlády. V pondělí kabinet premiéra Vladimíra Špidly projedná ústavní návrh zákona z dílny ODS o rozpočtové kázni. Ministr financí Bohuslav Sobotka už začátkem listopadu v rozhovoru pro BBC návrh odmítl. Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Musím říci, že ten návrh, i když se tak tváří, nepředstavuje žádné řešení v oblasti deficitu veřejných rozpočtů, protože podle mého názoru ten návrh je příliš akademický, má určité problémy z hlediska ústavně-právního, ale především je postavený na zcela jinou rozpočtou situaci, než ve které se nacházíme. Já si dokáži představit, že by tento zákon mohl být užitečný, pokud bychom byli v období vyrovnaných rozpočtů nebo rozpočtových přebytků, protože přijetí takového zákona by pravděpodobně bránilo tomu, aby vláda v příštích letech vytvářela rozpočtové schodky. Ale my se nacházíme ve zcela jiné rozpočtové pozici, máme vysoký strukturální deficit, potřebujeme postupně tento deficit snížit. Pokud by tento návrh byl přijatý, podle mého názoru by zabránil jakékoliv reformě veřejných rozpočtů. Uvedl k návrhu ODS, tedy k návrhu ústavního zákona o rozpočtové kázni, ministr financí Bohuslav Sobotka. Je US-DEU, na rozdíl od ČSSD, ochotna tento návrh podpořit? My na to ten pohled máme podobný. Tady přece nejde o to, aby se přijímaly zákony, které budou spíše deklaratorní. Budou sice něco spíše zdánlivě omezovat, ale ve skutečnosti budou mít řadu děr, kudy jdou věci obejít. Tady v podstatě ... To podle vás ... No, podle mě tento zákon takový je, protože ty různé deficity státu by šlo prostě přefinancovat jinak a jedno formální číslo by bylo zdánlivě dobré a dluhy by narůstaly v jiných položkách, které by byly součástí státního rozpočtu. Ostatně když jste se odvolával na naše minulé rozhovory, tak při té předminulé návštěvě jsme o tomto hovořili. Ano, to jsme se o tom bavili, že se ... Že jdou dělat velké triky se státním rozpočtem. Na to si vzpomínám, tehdy jsem se vás ptal na to, zda hovoříte ze své vlastní zkušenosti ministra financí, že se tak dělaly rozpočty. Tam se to třeba, řekněme, nějaké přikrášlení dělalo skutečně jaksi velmi doplňkově. Potom se to rozjelo za dob opoziční smlouvy, tedy za dob té minulé vlády, velmi naplno a právě cílem naším bylo, aby to skončilo, aby radši ten deficit byl opticky vyšší, ale byl takový, jaký opravdu je, aby nebyl nijak zakamuflovaný. Tomu by tenhle zákon nezabránil. Čili, co je podstatnější, je hledat shodu na tom, o čem teď teda bude v neděli velké jednání politicko-expertní v Kolodějích, má se tím zabývat vláda ještě před jednáním o rozpočtu, to je určitá sada návrhů, které by vedly ke skutečným změnám, které by skutečně omezily výdaje státu, případně vylepšily jeho příjmy. Vy už ty návrhy máte k dispozici, je to zhruba stošedesátistránkový materiál ministra financí Bohuslava Sobotky o radikální reformě veřejných financí. Pokud byste měl velmi stručně za svoji politickou stranu jako za stranu vládní koalice říci, má tento váš návrh podporu? Ten návrh obsahuje velkou sumu nápadů, které vítám, nejde se s tím samozřejmě ztotožnit od A až do Z, ale ten směr, to znamená stabilizovat, čili za prvé, s tvrzením, že je velký problém se situací veřejných rozpočtů, s tím se zcela ztotožňujeme, s tím, že hlavní váha musí jít do oblasti výdajů státu, je jednoznačně pravda. A pokud jde o ty příjmy státu, tak tam pochopitelně my bychom byli opatrnější, pokud jde o daňovou politiku, o nějaké možnosti zvyšování příjmů přes daně, ale ten návrh tam, i když zdaleka se vším nelze souhlasit, tak nepředkládá nějaké návrhy na dramatické zvýšení daní. Čili rámec pro východisko jednání je to velice dobrý. Ovšem ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach v rozhovoru pro Hospodářské noviny říká, citujme: "Považuji tento návrh jen za nástřel, jeho současná podoba je politicky neprůchodná." Shodnete se se Zdeňkem Škromachem v hodnocení toho dokumentu, že je politicky neprůchodný? Tak ... hodnocení, tak bohužel to, že to říká, tak to hodnocení, které on vyslovil, se obávám, že je pravda, že je politicky ... že může být politicky neprůchodný. Problém ovšem zní, že je neprůchodný zatím pro lidi, jako je pan Škromach, to znamená pro lidi, jejichž názor na sociální výdaje a takovéto věci je v mnoha věcech takový, že by vedl, kdyby se jeho názory prosadily, tu zemi k výrazné fiskální krizi během několika let. Takže já doufám, že i on dokáže od svých názorů ustoupit. Mimochodem i on dokázal už podpořit nakonec některé návrhy, které šly rozumným směrem, takže ... Například? ... bude to hodně na něm. Například tam byly nějaké návrhy z jeho strany na omezení některých dávek, nebo směrem ke zneužívání některých sociálních dávek. A o to přece především jde, tady nikdo nechce sahat na ty výdaje, které stát dává skutečně potřebným, ale zaměřit se na ty ohromné miliardy, které utíkají systému nastavenému tak, že kdo jich chce zneužívat, tak že k tomu má velmi dobrý prostor. Když se budeme bavit o tom návrhu ještě podrobněji, tak jen pro úplnost, od roku 2004, kdy by reforma veřejných financí měla podle toho návrhu vstoupit v platnost, tak se předpokládá, že během let se ušetří ve státních výdajích až sto osm miliard korun. Pak se předpokládá, že rozpočtová, respektive příjmová část státního rozpočtu stoupne zhruba o dvaasedmdesát miliard. Podnikům mají klesnout daně z jedenatřiceti na dvacet osm procent, občanům se daně z příjmů příliš zvyšovat nebudou, státní příspěvek na stavební spoření se sníží z dvaceti pěti na deset procent, lidé nebudou první dva či tři dny stonání dostávat nemocenskou a krom jiného má být také zvýšena daň z přidané hodnoty na cigarety a alkohol. Spotřební daň na cigarety a alkohol. Promiňte, spotřební daň. To znamená, že vy se se všemi těmito heslovitými body, které jsem teď vyjmenoval, ztotožňujete? S těmi, co jste teď vyjmenoval, ano. Se kterými ne? Tam jsou pak ... Které jsem nejmenoval. Na těch sto šedesáti stránkách jsou ještě některé další návrhy, které se týkají například daně z nemovitostí a týkají se některých ... úpravy výdajů některých položek, kde je nutné se nad tím ještě důkladněji zamyslet, třeba ten balík výdajů směřujících k podpoře bydlení a podobně. Ale řekl bych, že už je to o řád níž, ta vážnost těch jiných problémů, než to celkové směřování, které jste definoval těmi hlavními body. Co bude největší problém při jednání, protože i Vladimír Špidla v tomto pořadu zhruba před měsícem uvedl, že to není o tom, že by se jednotlivé kroky oné radikální reformy financí, jak o ní hovoří ministr financí Bohuslav Sobotka, že by se začaly už realizovat od ledna, ale očekává Vladimír Špidla v rámci stran vládní koalice diskusi zhruba až čtvrt roku, než ... Takhle složitý, už z definice ta složitost toho problému je taková, že to není o tom, na to připravit materiál, každý si ho za týden přečte a pak se schválí, to tak není. To je nesmírně složitá reforma, která vyžaduje odbornou politickou diskusi. I vy očekáváte, že je to na čtvrt až půl roku, ta diskuse? Ano, to ano, na čtvrt roku, ale máme tam jistý limit. Samozřejmě ty zákony, které by vyplynuly, protože to jsou vlastně změny, kde u drtivé většiny věcí, takřka u všech, je nutné změnit zákony, to nestačí, že se někdo začne jinak chovat a nějaký úřad jinak rozhodovat, do státního rozpočtu se dá už tohle ano a tohle ne, to jsou věci, které se změní díky tomu, že bude přijata novela různých zákonů. To je proces, který trvá řadu měsíců. A protože proces přípravy státního rozpočtu začíná už někdy v červenci, srpnu, tak je samozřejmě nutné, a vrcholí, řekněme, v říjnu, s listopadu, tak je nutné, aby do toho nejpozději září, října už ty zákony byly v platnosti, aby se nestalo to, co třeba letos, ale i v minulých letech, že ta vláda třeba i říkala: "No, my bychom šetřili víc, ale to víte, jsou tady zákony, které platí, podle nich my musíme vyplácet takové peníze. Dokud se ty zákony nezmění, tak s tím nemůžeme nic dělat." Takže ty tři měsíce jsou jako doba, která asi nutná bude, ale zároveň je to někde na té horní hranici z toho důvodu, aby pak už následovaly zákony, které budou jít šanci být do začátku nového školního roku, plus mínus, řekněme, schváleny. Jaká je vaše představa, budou ty zákony a změny prováděny postupně, jak se na nich dohodnete, nebo je nezbytné ty kroky udělat tak, že nejdřív se dohodnete na té reformě jako na celku a teprve pak se budou kroky uskutečňovat? Ty kroky jdou ve své většině dělat nezávisle na sobě, to není provázaný celek. Tedy respektive je logické, že ta diskuse o něm je provázána do celku, ale když se třeba ze čtyř kroků směřujících k nějakým úsporám ve výdajích státního rozpočtu podaří dva hned a jeden se neodmítne úplně a bude se třeba ještě rok připravovat, tak zaplaťpánbůh za to. To je prostě už posun, který jde dělat, neznamená, že by tím celý tenhle návrh padal pod stůl. Když se zmíníme o privatizaci jako o jednom z důležitých prvků hospodaření státu, je nutné v rámci té reformy veřejných financí do toho zahrnout, a je v tom zahrnuta i privatizace? Narážím na poslední dva neúspěchy vlády s tím, že byla zrušena privatizace Unipetrolu a Českého Telecomu. Tak bych především připomněl, že to nebyl až tak neúspěch této vlády, že to neuspěly tyto dvě privatizace díky modelu, který byl připraven, zejména v případě toho Unipetrolu, už vládou minulou. Tato vláda už jenom prostě dodělávala něco, co už mohla málo ovlivnit, nakonec to musela zrušit. Ale privatizace je logický prvek z toho důvodu, že jsou tady ještě, že do těch příjmů států má smysl, aby šla ve smyslu nějakých mimořádných příjmů, které už pak nebudou opakovatelné, až skončí privatizace, to by do pár let mohlo být. Ale proti ní tady stojí ještě velké dluhy z minulosti, zejména dnes koncentrované v takzvané konsolidační agentuře, to by mohlo stát proti sobě, takže logiku to bezesporu má. Říká Ivan Pilip, úřadující předseda Unie svobody-Demokratické unie. Já děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC. Věřím, že se nesetkáváme naposledy, někdy příště na shledanou. Děkuji za pozvání, na shledanou. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
