| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| čtvrtek 28. listopadu 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Jiří Zlatuška | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Senátor Jiří Zlatuška se domnívá, že krach privatizace Telecomu zpomalil tempo zavádění nových technologií v České republice.
Přepis rozhovoru "Vzdělaní lidé rozhodnou naši budoucnost." Znělo jedno z volebních hesel rektora Masarykovy univerzity v Brně Jiřího Zlatušky, s nímž byl zvolen do Senátu Parlamentu České republiky. I vláda premiéra Vladimíra Špidly považuje vzdělání za svoji prioritu. Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Vláda považuje vzdělávací oblast za svou prioritu a bude usilovat o zvýšení kvality vzdělání tak, aby Česká republika v této oblasti důstojně obstála v mezinárodním srovnání. Hlásí se ke koncepčním materiálům, které pro oblast vzdělávání přijala vláda v předchozím období, a považuje je za výchozí pro realizace vzdělávací politiky. Stojí v programovém prohlášení vlády premiéra Vladimíra Špidly. Nejen o budoucnosti vzdělávání v České republice bude následujících třicet minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl rektor Masarykovy univerzity v Brně, nově též senátor Jiří Zlatuška. Vítejte v BBC, dobrý den. Dobrý den. Pocházíte z brněnské učitelské rodiny. Otec vysokoškolský učitel latiny na katedře starověkých dějin Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, matka pak středoškolská profesorka češtiny, ruštiny a dějepisu. Znamená to, že jste neměl jinou volbu, než pokračovat v pedagogické činnosti rodu? Ne. Myslím, že mě rodiče shodou okolností systematicky po celou dobu, kdy k tomu měli příležitost, od takových věcí zrazovali a myslím, že byli z hloubi duše nešťastní, že jsem jejich rady nevyslyšel. A čím více zrazovali, tím víc jste se vy blížil ke školství? Nevím. V té době, kdy už to nastávalo po té vysoké škole, toto bylo tak jako na základní škole, střední škole, na té vysoké škole už jsem si dělal vcelku, co jsem chtěl, takže toto už tam nehrálo roli. Na střední škole jste měl dvě hlavní oblasti zájmu. Problematiku vesmíru a pak informatiku. Kdy jste začal objevovat právě tyto oblasti? Na hvězdárnu jsem poprvé přišel, jestli si dobře vzpomínám, někdy v šesté třídě základní školy do klubu mladých astronomů, pak jsem tam během střední školy dlouhou dobu přednášel pro veřejnost jednak na přednáškách o kosmologii a o černých dírách a také o dalekohledu. To byla skvělá průprava potom pro učení před studenty. A k počítačům jsem se dostal zhruba ve stejnou dobu. Jestli se nepletu, tak to byl druhý ročník střední školy, kdy jsem poprvé přišel k sálovému počítači Tesla 200 a pak jsem tam chodil nejméně každý týden na nějaké čtyři, pět hodin, takže jsem opravdu měl možnost si ohmatat úplně všechno. Zůstanu u té první oblasti, u kosmologie a černých děr. Máte ještě čas na tuto oblast stále? Ne, na to nemám čas. Ze sentimentu občas tak jednou za dva roky se přijdu podívat na brněnskou hvězdárnu, mám mezi astronomy spoustu dobrých známých, ale čas na to nemám. Co jste přednášel jako studentík o kosmologii a o černých dírách? U té kosmologie se to týkalo modelu vesmíru, čili takových těch věcí, jestli je vesmír otevřený, zavřený, týkalo se to zároveň obecné teorie relativity, čili v podstatě takového geometrického pohledu na to, jak vlastně působí gravitace, jak se to má se zakřivením času a prostoru a gravitační působení. A ty černé díry, to bylo něco podobného. Myslím, že na hvězdárně po mně zůstaly nějaké dvě publikace z té doby takové populární v kapitolách astronomie, které jsem psal vlastně ještě jako středoškolský student. V každém případě kosmologie a oblast černých děr vám už tak unikly, respektive vývoj v těchto dvou oblastech, že byste se do toho nepustil dnes znovu přednášet na hvězdárně? Myslím si, že ... No, dívám se občas do časopisů, jaksi sem tam otevřu /nesrozumitelné/ nebo publikace tady tohoto druhu, ale v žádném případě jaksi s takovým nasazením a s takovou zdánlivou jistotou, jako jsem to dělával tehdy, bych si to netroufl. Já jsem zjistil potom, že vlastně tomu vesmíru v takové dohledné době nic vážného nehrozí, takže člověk se může věnovat podstatnějším věcem. On nezkolabuje za mého života. Tím jsem si dneska už úplně jistý. Vy se tedy věnujete oblasti, u níž je pravděpodobnější, že zkolabuje a kde hrozí neštěstí? No, tak jestli máte na mysli tu vzdělávací oblast a vůbec vzdělávání v České republice, tak si myslím, že tato analogie je docela přesná. Neměl jsem teď na mysli vzdělávání a vzdělávací oblast, měl jsem na mysli informatiku, informační technologie. Ty počítače mi prostě učarovaly a ty symbolické nástroje, které jsou kolem toho, také. Na konci sedmdesátých let jste studoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně nově otevřený obor matematická informatika a teoretická kybernetika. Nakolik bylo problematické v tomto nově otevřeném oboru získat kvalitní vzdělání od kvalitních pedagogů, když to byl nově otevíraný obor? No, tak tehdy tam byli naprosto špičkoví lidé, když si vezmu třeba Jiřího Hořejše nebo docenta Kopřivu. To byli skutečně lidé, kteří se postarali o to, že ten obor se vlastně jako obor tady u nás etabloval. Těžké to bylo z toho hlediska, že to byly vlastně doby, kdy se na informatiku přijímalo nějakých dvacet studentů, zhruba dvojnásobek se bral tehdy na matematickou analýzu, protože někdo moudrý v takových těch stranických sekretariátech slyšel, že jsou potřeba matematici analytici, což jsou tedy, česky řečeno, programátoři, a tak otevřeli obor, který s tím programováním měl nejméně co společného. Jinak v té oblasti matematických základů tady byli skutečně špičkoví lidé. Vzpomenu třeba nedávno v létě zesnulého Karla Čulíka, kteří se postarali o to, že ty matematické základy se skutečně učily dobře, dělaly se tady dobře a koneckonců, když jsem se později dostal tuto oblast učit do Spojených států, tak jsem právě tady na tom mohl stavět. Chcete tím říci, že zkrátka se vám dostalo toho nejlepšího vzdělání, jakého se vám v tom oboru, který byl nově zřizován v roce 1977, nemýlím-li se, kterého se vám mohlo dostat? No, nejlepšího samozřejmě ne, protože kdybych v té době byl býval měl možnost se dostat třeba na Stanfordovu univerzitu, tak bych určitě volil Stanfordovu univerzitu a nikoli Masarykovu při všem tom, jak si jí vážím. A jak jí rektorujete. Bez ohledu na to, že se tenkrát jmenovala jinak. V roce 1994 jste na Masarykově univerzitě založil Fakultu informatiky. Ve svém životopisu k tomuto okamžiku poznamenáváte, citujme: "První a dlouhou dobu jedinou takto specializovanou fakultu v České republice." Konec citátu. Jak často jste narážel, narážel-li jste vůbec, na námitku, že informatika není dostatečně vědeckým oborem na to, aby měla samostatnou svébytnou fakultu v rámci univerzity Masarykovy? Tak ty snahy trvaly asi dva roky a musím říct, že jsem s tou myšlenkou tehdy nepřišel já, toto mně nastrčili kolegové. Já jsem si myslel, že to nebude věc, která by na univerzitě mohla projít. Univerzita je přece jenom příliš tradiční prostředí vůči takovým novým oborům. A byly to, řekněme, takové větší nebo menší boje, v uvozovkách, jestli se o bojích na akademické půdě dá mluvit, aby toto bylo schváleno akademickým senátem. Proč by se na akademické půdě nedalo mluvit o bojích? Já nemohu říkat, že se nějak příliš my akademici mezi sebou tesáme, to jsou většinou takové... Tuším, že /nesrozumitelné/ k tomu má debatu, že tedy akademické diskuse jsou tak tvrdé jenom proto, že jejich výstup znamená tak málo. Takže těžko říci, jestli jsou to tvrdé boje nebo nejsou tvrdé boje. Po dvou letech v každém případě boje, ať byly tvrdé či nikoli, ustaly. Ten sentiment, že se to mělo nebo nemělo udělat, nakolik to uškodilo, neuškodilo univerzitě, nakolik univerzitě vadí, že tam místo, kam si naráz sedne spousta studentů, tyto diskuse trvaly velmi dlouho a možná někde, kde se ke mně nedostanou, ten rektor na té vlastní univerzitě toho vidí velice málo, skoro bych řekl, že to je z podstaty věci nejméně informovaný člověk, tak ty možná přetrvávají pořád. Ale myslím si, že jaksi o koncepčním charakteru té věci nemůže být sporu. V rozhovoru pro týdeník Respekt jste přiznal, opět citujme doslova: "Hodně jsem mluvil o informační společnosti, ale ve skrytu duše jsem tomu moc nevěřil." Konec citátu. Z čeho pramenila vaše nedůvěra k tomu, co jste studentům v roce 1994 přednášel o informační společnosti? Ne, ne, ne, to nebylo studentům, to bylo v těch debatách na akademické půdě, které opodstatňovaly to, že má být samostatná fakulta informatiky. Já jsem právě studenty učil úplně jiné věci. To byly různé lampra kalkuly a matematické formalismy, které se tady tohoto týkaly. Promiňte, jaké kalkuly? Lampra kalkuly. To je věc ... To bych nepochopil asi. No, shodou okolností to bylo vyvinuto na půdě oxfordské univerzity /nesrozumitelné/, takže možná někde v análech BBC byste leccos o tom našel. A teď, když nemám čas hledat v análech BBC ... Je to kalkul pro práci s funkcemi jako výpočetními pravidly. Čili nikoli s funkcemi jako nějakými grafy, to, co vyvinula ta tradice, řekněme, /nesrozumitelné/ nebo ta tradice matematické analýzy. V těchto chvílích si opět uvědomuji, proč vím, že jsem šel na humanitní větev Univerzity Karlovy. Vy jste až při pobytu ve Spojených státech podle svých slov se přesvědčil, že sousloví informační společnost má skutečný obsah. Co vás vedlo k tomu poznání? To jste řekl moc kategoricky. Tak jste to řekl vy v Respektu. Já o tom obsahu jsem příliš nepochyboval, jenom jsem mu možná přikládal menší váhu než později po tom prozření. Bylo to to, že jsem viděl, jak to opravdu mění instituce, a to nejen instituce jaksi akademické, ale i politické fungování. Měl jsem možnost se setkat s lidmi, kteří v té americké politice leccos znamenají. Viděl jsem, co se v té politické sféře dělo kolem přijímání tehdejšího telekomunikačního zákona. Poštěstilo se mi být vlastně jako jediným zahraničním účastníkem takového kursu /nesrozumitelné/, který se týkal právě toho, co se děje na té politické sféře v Americkém kongresu kolem moderních technologií, a zároveň jsem viděl ten propastní rozdíl mezi tím, jak se na to tito američtí politikové dívají tehdy. Z takových velkých apoštolů byl /nesrozumitelné/ a jak se na to může dívat ta politická sféra u nás. Můžete laikovi vysvětlit, jakými proměnami si prošel termín informační společnost v uplynulých třinácti letech? No, je to vývoj, který vlastně v sobě zahrnuje takové jednoduché "parodisma", že totiž prosperita společnosti a vůbec zaměstnání činnosti, které lidé dělají, vlastně dneska už nezávisí na nějaké primární průmyslové produkci nebo na tom, aby lidé obdělávali půdu. Na to ve skutečnosti stačí velmi málo lidí, protože to dovedeme dělat efektivně. Ale to, co nám usnadní život, to, co rozhodne o tom, jak budeme schopni konkurovat, to, co vůbec bude ovlivňovat kvalitu našeho života, to jsou informace, zprostředkování informací, jakýchsi symbolických manipulací o tom, co vlastně se na té primární úrovni dělá. A řekl bych, že to ukazuje, že vlastně důležitější, než věc vyrobit, je vědět, co s ní, kde ji udat, kde přijít s nějakým novým nápadem nebo se obrátit. Vyvozuji správně z toho, co jste výše řekl, že patříte k zástupcům lidí, kteří tvrdí, že průmyslová společnost se v současnosti nachází už v éře informační? Já si myslím, že je to pravda. Že tady vznikla nová perioda dějin lidské společnosti. Kdy jste se rozhodl vstoupit do politiky, jedním z hlavních bodů vašeho programu byla, a i nadále jsou, moderní technologie. Citujme z vašeho programu doslova: "Využiji svou znalost informačních technologií pro podporu kroků vedoucích k širšímu využívání moderních komunikačních a informačních technologií." Konec citátu. Můžete uvést konkrétní příklady, na nichž chcete doložit tezi o nedostatečném využívání komunikačních a informačních technologií v České republice? Tak ono to souvisí s tím, jak je třeba odcizená svým způsobem ta oblast státní správy nebo spravování veřejných věcí od toho, co vnímá občan jako věci, které může ovlivnit nebo které se jeho osobně týkají. Týká se to nářku na fronty na úřadech a podobně. Toto všechno by se dalo spravit takovým způsobem, že vlastně odhlédneme od toho, že státní úředník, taková ta bytost s /nesrozumitelné/ rukávy, která je strašně nepříjemná, něco takového z Kafkova románu, to je prostě záležitost, která je stejně dostupná jako zapnutí televize nebo zvednutí telefonu a zatelefonování někoho. Toto jsou všechno věci, kde by informační technologie mohly výrazným způsobem změnit vnitřní fungování správních věcí veřejných u nás. Proč stále nemění? No, z toho důvodu, že to chce jistou míru vize a chce to víru v to, že tady takové věci skutečně přinášejí výsledky. Podle vás českým politikům chybí tato míra vize? Já si myslím, že velké většině tato míra vize chybí, respektive chybí vědomí, že v těch politických volbách, které dělají, je tomuto potřeba dávat dostatečnou váhu oproti jiným prioritám, které jsou. Samozřejmě nejde vyhodit veškerou třeba sociální péči nebo investice jaksi do záchrany pracovních příležitostí v přiměřené míře. Nicméně nejde to povýšit na věc, řekněme, že když tady toto děláme, tak se nebudeme věnovat těmto věcem, které otevírají cestu do budoucna. A co možná námitka, že informační společnost a informační technologie mohou přinést větší míru nezaměstnanosti a strach lidí ze ztráty zaměstnání? Myslím, že tato námitka se ve společnosti, která má vzdělané občany, nepotvrdila, že ve skutečnosti ty technologie, nové pracovní příležitosti vytvářejí. A je pravda, že to vede k turbulentnějšímu světu, ke světu, kde se víc mění jaksi životaschopnost společnosti. Častěji se stává, že je tu nějaká společnost, která vypadá velká, nenarušitelná, takže padne a že se ... Je na ni připravena česká společnost? Já si myslím, že není. Proč ne? No, z toho důvodu, že mimo jiné míra třeba vzdělání je v ní natolik nízká, že lidé nejsou zvyklí se dívat na nové příležitosti. Nemají ten patřičný nadhled, který se získává právě vzděláním. Vzdělání je vlastně dotváření osobnosti na to, aby člověk dokázal v životě ze sebe dostat víc. Kterými konkrétními kroky by rektor Masarykovy univerzity a nově též senátor Jiří Zlatuška podpořil širší využívání moderních komunikačních a informačních technologií v Česku? Já bych to nerad zúžil na nějaké bombastické konkrétní kroky nějakých internetovských show nebo něčeho takového, ale samozřejmě ten soubor těch kroků je určitě deregulace nebo dermanopolizace komunikací a zpřístupnění těchto služeb širší veřejnosti. Ale to jaksi naráží se na lobby monopolů, na silné postavení monopolů v tomto oboru a ... Ano. Všimněte si třeba kolem toho povyku, co je s tím krachujícím výběrovým řízením na prodej Telecomu. Prostě Telecom měl být samozřejmě prodán už před časem a jeho udržování, toho monopolu, nebylo něco, co by české společnosti mělo nějakým způsobem prospět. Týká se to toho, že by tu měl být smysluplný model, jak naučit s Internetem skutečně dobře pracovat děti na školní úrovni. Tam se zase uplatnily modely, které úplně nahrávají tomu monopolnímu postavení. Já jsem shodou okolností včera poslouchal anglickou BBC, která vykládala o tom, jak se zavádí Internet do škol, a je smutné vidět, že tam je možné zavést službu, která dává zdarma do škol přístup k Internetu sedm dní v týdnu čtyřiadvacet hodin denně a nikdo se nepozastavuje nad tím, že to nemůže být na bázi drahého softwaru poskytovaného Microsoftem, který chce vydělat a nejedná se mu jaksi naučit primárně lidi toto používat. U nás vidíme prakticky kroky, které jsou vlastně totálně jiné. Rozumím vám správně, že oddálení, respektive krach prvního kola privatizace Českého Telecomu, opět zpomalí běh české společnosti k té informačně a technologicky vyspělé společnosti? Já si myslím, že to zpomalí, respektive už ho zpomalil, abych mluvil v minulém čase. Toto je vlastně dokonáno z velké části, protože dneska jsme jako stát ten Telecom prodávali v situaci, kdy ten trh šel obecně dolů. Kdyby se to obecně celé dělalo v situaci, kdy byl boom, tak z toho ty zisky mohly být pro stát obecně a jaksi telekomunikace by tím nijak neutrpěly, naopak by získaly. Když vláda premiéra Miloše Zemana rozhodla o nákupu nadzvukových letounů pro českou armádu za zhruba sto miliard korun, podrobil ji rektor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška kritice. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík v pondělním rozhovoru pro BBC naznačil, že vláda premiéra Vladimíra Špidly vypíše nový tender, ale nejdříve získá souhlas Poslanecké sněmovny. Jaroslav TVRDÍK, ministr obrany /ČSSD/ (zvuková ukázka): Tak já chci říct jednu věc. My chceme začít tentokrát odzadu. Ta chyba v tom procesu se stala ne na konci, respektive se stala na začátku, ne na konci a my teď chceme začít od toho začátku. V první řadě je potřeba říct, že ke každému pořízení nadzvukových stíhacích letounů nebo k pronájmu nadzvukových stíhacích letounů potřebujeme souhlas parlamentu. Bez parlamentu to prostě nepůjde. Já jsem pevně přesvědčen o tom, a řekli nám to představitelé států, se kterými jsme jednali. Nejenom států, se kterými jsme jednali doposud, nejen Velká Británie či Švédsko, ale i Spojené státy americké či další naši partneři, kteří by měli zájem o tuto zakázku případně se ucházet. Oni řekli zcela jednoznačně: "V případě, kdy takovéto výběrové řízení vypíšete, my poneseme náklady, ať už jako státy či jako firmy." Tak na konci toho procesu musí být prostě zřetelné rozhodnutí vaší země ukončené podpisem smlouvy a dodávkami letounů. Slova českého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka. Druhého července Jiří Zlatuška doslova napsal: "V oblasti vojenské existuje rozpor mezi masivními, extenzivními výdaji na zbraně typu nadzvukových stíhaček a přehlíženou oblastí rychlého přechodu na malou profesionální armádu a rozvoj technologicky a znalostně náročných oblastí využívajících dobrého zázemí v chemických disciplinách nebo potenciálu rozvoje disciplin důležitých pro takzvanou informační válku." Můžete objasnit termín informační válka, infoválka? Informační válka, to jsou prostě záležitosti, které pracují s klamáním, pracují se znemožňováním komunikací, podvrhováním jiného druhu komunikací. Například jsme třeba část toho, co bylo kolem jedenáctého září a toho, co se dělo s Afghánistánem, se tohoto také týkalo. Můžete uvést konkrétní příklady, ať už z jedenáctého září nebo z Afghánistánu? Všimněte si toho, jak velkou roli hrálo třeba utajování komunikací, používání jistého druhu komunikací, používání jiných druhů identit, předstírání totožnosti těch teroristů a podobně. Toto jsou všechno záležitosti, kde se dá bojovat bez jediného výstřelu, a přitom zachránit spousty životů. Podle vás tedy, ať už nákup nadzvukových letounů nebo vůbec nadzvukové letectvo, nemá být součástí armády? Ne, takhle jsem to neřekl a takto jsem to ani nemyslel. Já k tomu původnímu záměru vládnímu tak, jak se realizoval v tom tenderu, nikoli až v tom nákupu samozřejmě, tak tomu vyčítám to, že na začátku musela být jasná specifikace toho, co jsou vlastně ty nutné potřeby, co jsou potřeby, které jsou nad rámec něčeho nejnutnějšího, kde se jakou dobu můžeme na které straně bez něčeho obejít. Tedy čtyřiadvacet stíhaček, takto velký tender považujete za nadbytečný a měla by se část prostředků investovat do jiných oblastí. Například do oblastí, které by posílily možné vedení infoválky? Jestli jste si všiml, tak v létě letos se začalo velmi rychle hovořit o tom, že nemusí být potřeba tolik letounů, že je možné je na nějakou dobu pronajmout a podobně. Toto všechno jsou záležitosti, které měly být na začátku dobře zdokladovány. Já netvrdím, a nikdy jsem to netvrdil, že mám patent na rozum na to, že nadzvukové letouny nepotřebujeme žádné. Je samozřejmě možné, že jaksi jsou možné dobré vojenské důvody pro to, proč to udělat, ale ty důvody by měly být sdělené parlamentu, měly by být sdělené veřejnosti a mělo by se vycházet z toho, že každou korunu, kterou vynaložíme na jeden účel, tak se nám nebude dostávat na druhý. A musíme to porovnávat. Je to porovnávání těch možností, které máme před sebou. A tím se dostáváme už k Jiřímu Zlatuškovi jako k politikovi, k senátorovi, který byl zvolen v podzimních senátních volbách. Vy tedy jste v případě, že vláda velmi dobře zdůvodní nákup a druhý tender nadzvukových letadel, tak jste ochoten hlasovat pro nákup stíhaček? To záleží na tom, jak ho zdůvodní a jak ukáže, že tato volba je lepší než jiná. Jak například ukáže, že nebudou chybět peníze na to, aby se přešlo na plně profesionální armádu. A nesmíme zapomínat, že ta suma, o které se tam jedná, je tak velká ... Mimochodem jedná se o sumu, která je ekvivalentem, řekněme, ročního rozpočtu celého českého školství. To není prostě maličkost. Takže se ukáže, že třeba toto neohrozí profesionalizaci armády. Dovozuji si správně, že podle vašeho mínění mohl ten původní tender ohrozit profesionalizaci armády? Nedostatek financí ohrozí profesionalizaci armády. O tom není pochyb. A z tohoto hlediska já osobně bych měl vážné obavy a myslím, že jsou lidé, kteří to dokáží jaksi na konkrétním čísle potvrdit, že toto je skutečně vážná obava. Jste senátorem. V tomto pořadu byl v pondělí policejní prezident Jiří Kolář. Vaším novým kolegou v Senátu je Vladimír Železný, generální ředitel televize Nova. Policejní prezident Jiří Kolář oznámil, že zvolení Vladimíra Železného policii komplikuje práci. Jiří KOLÁŘ, policejní prezident (zvuková ukázka): Víte, pokud jde o pana Železného, on už má ... On je zvolen a má vlastně senátorskou imunitu. To je zcela evidentní. My jsme ve velice prekérní situaci, protože v historii tohoto státu se ještě nestalo, že by takzvaně rozestíhaná osoba, proti níž je vedeno trestní stíhání, získala imunitu. No, my se musíme vypořádat s tím právním problémem. To je právní problém a s tím se musíme vypořádat společně a se státním zastupitelstvím už tak činíme. To znamená příslušná stanoviska, dotazy a také podklady příslušnému imunitnímu výboru budou poslány. Oznámil v pondělí v Interview BBC policejní prezident Jiří Kolář. Policie už požádala Senát o vydání jeho nového člena, generálního ředitele televize Nova. Vy jste v rozhovoru pro týdeník Respekt naznačil, že budete hlasovat pro vydání generálního ředitele televize Nova. Proč? Samozřejmě budu hlasovat pro vydání pana Železného, protože si myslím, že to pojetí imunity, které je v našem právním řádu, v našem ústavním systému, je krajně podivné a analogické. Prostě nemá smysl zastavovat tímto způsobem trestní stíhání, evidentní trestní stíhání, která jsou rozjeta. Nemá smysl, aby to mělo jaksi navždy rušící účinek pro možnost takové věci stíhat. To znevěrohodňuje politiku, v mých očích to znevěrohodňuje kteréhokoli politika, zejména tedy v tomto případě pana Železného, který takovouto cestu je ochoten využít. A myslím si ... Jak můžete tak jistě tvrdit, že Vladimír Železný využil tu cestu do Senátu proto, aby získal imunitu? V mých očích ji využil v okamžiku, kdy jako první věc, v okamžiku, kdy toto je evidentní problém, neudělal to, že by se té imunity jednostranně zřekl, respektive požádal sám o to, aby byl té imunity zbaven. Vy jste v úvodu tohoto pořadu hovořil o téměř katastrofální vizi českého školství a budoucnosti vzdělávacího systému. Proč slova o tragédii zániku? Tu tragédii, zánik, to jsme použili v souvislosti s těmi černými dírami jako symbolickou záležitost. Já si myslím, že to, že v rámci zemí OECD, v rámci zemí Evropské unie se pohybujeme v těch statistikách někde na úrovni, kde soutěžíme s Tureckem nebo s Mexikem, kde máme třeba poloviční počet populace vysokoškoláků než sousední Polsko nebo Maďarsko, toto jsou věci, které nás ohrožují jako společnost, která chce být konkurenceschopná v Evropě, která chce být konkurenceschopná v tom geografickém a politickém prostoru, ve kterém se nacházíme. Je podle vás nutné hovořit, byť to bylo v nadsázce, jak jste sám řekl, o takových katastrofických termínech, když vláda ve svém programovém prohlášení, koaliční vláda premiéra Vladimíra Špidly hovoří o tom, že pro ní je školství prioritou a že to dokáže v následujících třech, čtyřech letech? Podívejte se, o tom, že je školství prioritou, hovořila už minulá vláda a na rozdíl od této vlády řekla konkrétní čísla, ke kterým dospěje. Nedospěla nakonec. Hovoříte asi o závazku šesti procent hrubého domácího produktu do oblasti vzdělávání. Ano. A tím, že tato vláda si tam nedala žádné konkrétní číslo, tak to je důkaz toho, že bude ještě méně plnit závazek, že školství je prioritou než vláda Miloše Zemana? Já si myslím, že prakticky to bude vypadat tak, že bude podíl na hrubém domácím produktu klesat, který se bude dávat na školství, rozhodně se nebude blížit těm šesti procentům, nebude se blížit ani pěti procentům. A upřímně řečeno, kdyby udělala teď v příštím rozpočtu to, že tam udělá čtyři procenta, tak by to byla také věc, která je evidentně nemožná. Takže toto jsou všechno záležitosti, které se pohybují v té roli čistě toho, že prostě tady je radost, tady skákejte. Měla se ukázat konkrétní věc, jak se to dělá. Říci, že se podporuje vzdělání, je strašně jednoduchá věc, ale stejně jednoduché je, a to zatím všichni dělali, toto říci a pak vlastně tiše dělat jiné věci, protože koneckonců investice do vzdělání nikomu krátkodobý výsledek nepřinesou. Ty se projeví za deset, za dvacet let, takže nikomu z těch politiků, kteří sedí v těch rozhodujících funkcích, samozřejmě toto ve volbách, které přijdou nejpozději za čtyři, možná v případě Senátu za šest let, ale Senát nehlasuje o rozpočtu, ty bezprostřední body, to přinese opravdu jenom dlouhodobou prosperitu. Říká rektor Masarykovy univerzity, nově též senátor Jiří Zlatuška. Já děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC, a někdy opět na shledanou. Já děkuji a těším se na slyšenou. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:13 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
