| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pátek 22. listopadu 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Jiří Šedivý / Madeleine Albrightová | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Jiří Šedivý označil pražský summit NATO z vojenského hlediska za přelomový.
Přepis rozhovoru Transformační summit Severoatlantické aliance v Praze byl úspěšný, domnívá se bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightová. Na adresu dvoudenní schůzky Severoatlantické aliance v Praze Albrightová konstatuje: Já myslím, že se může hovořit o úspěchu, protože opravdu teď je to o moc větší Aliance a všechny ty země, které opravdu se chtěly do toho dostat a jsou připraveny pomáhat, se do toho dostaly, a to opravdu je velký, velký úspěch. Říká bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightová v rozhovoru pro BBC. Především o hodnocení summitu Severoatlantické aliance v Praze bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, netradiční půlhodina otázek a odpovědí. Hosté Interview BBC budou dva, od mikrofonu zdraví Václav Moravec. V první části budeme s náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky, generálem Jiřím Šedivým hodnotit vojenskou stránku summitu Severoatlantické aliance v Praze a v části druhé se zaměříme na politický význam summitu Severoatlantické aliance v Praze, a to s bývalou ministryní zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightovou. Jak již bylo řečeno, prvním hostem ve studiu BBC je náčelník Generálního štábu Armády České republiky Jiří Šedivý. Vítejte v BBC, dobrý den. Dobrý den. Pokud byste měl velmi stručně charakterizovat nejdůležitější závěry summitu Severoatlantické aliance v Praze z hlediska vojenského rozměru NATO, jak by vaše charakteristika zněla? Z hlediska vojenského rozměru byl tento summit skutečně přelomový. Za prvé, obecně řečeno se rozhodlo o tom, že Severoatlantická aliance se musí transformovat a věnovat se vážně novým hrozbám, které před námi stojí, ale zároveň ukazuje, i jakým směrem ta transformace má probíhat, a to je z tohoto pohledu opravdu významné. Mluvilo se o všech možných aspektech, jak o vojenské struktuře, velitelské struktuře, o tom, jaké kapacity má být Severoatlantická aliance. A co si myslím, že je poměrně dost významné, i to, že nemůže být Aliance stavěna na, řekněme to možná trochu ostře, nezávislých národních armádách, ale že kapacity se musí víceméně slučovat a musí být stavěna kapacita Severoatlantické aliance, což je poměrně dost významný krok. Jak už bylo řečeno, hovořilo se a schválena byla i teze o posilování obranyschopnosti Severoatlantické aliance. Každá země z devatenáctky slíbila přispět něčím konkrétním ke společnému cíli, kterým je schopno zasahovat, a to pružně, operativně a tvrději, než kdykoliv předtím. Česká republika se zavázala celkem ke čtrnácti krokům. Které konkrétně náčelník generálního štábu Jiří Šedivý považuje za nejdůležitější? Tak já bych nechtěl číst všech čtrnáct, nebo vyjmenovat všech čtrnáct národních závazků. To by asi bylo zdlouhavé a mnoho by to neřeklo, ale já bych se soustředil na to, co je asi podstatné. První balík se týká především zbraní hromadného ničení, ale to ne pouze zbraní chemických a jaderných, jak bylo v minulosti poměrně dost často chápáno, ale i poměrně významnou kapacitou boje proti biologickým zbraním. Další takový balík je otázka průzkumných a zpravodajských schopností. K tomu se rovněž Česká republika přihlašuje, vyjma například pasivními systémy, které jsou obecně známy, a to jak těmi, které jsou schopny prozkoumávat nebo prověřovat vzdušný prostor, ale my máme i kapacity, které odpovídají průzkumným kapacitám na pozemní síle. Budeme se podílet formou příspěvků na dalších jiných podobných aktivitách. Jako například velkokapacitní letoun An-70? Ten máte na mysli? To je další část. Já bych ještě doplnil, že se přihlašujeme i k rozvoji komunikačních systémů a spojovacích systémů, zejména taktické úrovně pozemních sil, ale to, co vy jste řekl, to jsou strategické přepravní prostředky, které patří do té části logistické. Vedle zdravotních kapacit právě jsou to ty tři An-70, o kterých rovněž mluvíme jako o jednom ze závazků toho balíku čtrnácti našich kroků, které učiníme ke zvýšení kapacity. Česká republika hodlá získat velkokapacitní letouny An-70 v rámci odblokování ruského dluhu. Můžete uvést, kdy by Česká republika mohla velkokapacitní letouny An-70 mít? Za prvé, to je horizont několika let. Já teď si nedovolím říci přesně rok, který by to měl být, protože to závisí i na kapacitách té protější strany, to znamená Ukrajiny a Ruska, který každý svým dílem, Ukrajina zejména plní ten balík, který je potřeba vložit do projektu An-70. Víme, že ten celý projekt je na začátku a že se musí rozběhnout výroba zejména prvních kusů pro Ukrajinu a Rusko. Ale já věřím, že to bude relativně brzy a že ta letadla, pokud jsme se rozhodli už je tímto způsobem získat, že budou začleněny do celého toho systému strategické vzdušné přepravy. Brzy znamená do dvou let například, nebo ještě dříve? Dva roky je určitě krátká doba. Já myslím, že se můžeme bavit o roku 2005, 2006. Když si to ještě jednou zopakujeme, tedy obrana proti zbraním hromadného ničení, pasivní sledovací systémy, například i přepravní systémy, tedy velkokapacitní letouny, co ty citované závazky? Co těch čtrnáct závazků bude znamenat ve formě a profesionalizaci Armády České republiky? Promítnou se tyto závazky nějak do reformy a profesionalizace armády? Tak ony už se promítají, protože reforma s těmito závazky počítala a vlastně vychází z toho, jaké kapacity v rámci reformy byly plánovány jak v tom bližším, tak v delším horizontu. Logicky to bude znamenat mít armádu sice vybudovanou proporcionální tak, aby se nestalo, že bude nějakým způsobem ohrožena vybalancovanost armády, ale nad tyto kapacity musí vyčnívat, nebo, jak se někdy říká, budeme specializováni právě těmi čtrnácti závazky, které jsme na tomto summitu předložili. Severoatlantická aliance v Praze se také rozhodla o zřízení sil rychlé reakce schopných rozmístění pro bojové mise všude tam, kde to bude nezbytné. Možnost prvních zásahů je předpokládána nejpozději v říjnu 2004 a s plnou operační schopností se počítá zhruba o dva roky později. Česká republika chce zapojit výsadkový pluk, jednotku speciálních sil a roj bitevních vrtulníků Mi-24. Co bude zapotřebí konkrétně udělat pro splnění toho závazku? Já bych pouze opravil, není to třívýsadkový pluk, ale je to 43. výsadkový mechanizovaný prapor, který mimochodem je už v současné době začleněn do sil rychlých reakcí, to je sbor, zkráceně ho můžete občas slyšet pod názvem /nesrozumitelné/, což je vlastně sbor, který je hlavně velen národně Velkou Británií. V tom praporu se logicky musí pokračovat ve velmi intenzivním výcviku a musí být doplňován profesionály tak, aby byl maximálně akceschopný. A jednotka speciálních sil? Jednotka speciálních sil rovněž už je vybudována plně profesionálně. Myslím si, že i z hlediska vybavení je na velmi vysoké úrovni, ale abych se vrátil zpátky k tomu 43. praporu a k této jednotce, my nemůžeme vybudovat pouze jednu jednotku, ale vzhledem k tomu závazku musí být zabezpečena rotace těchto jednotek. Tam bude poměrně vysoká úroveň pohotovosti, to znamená, že není možné, abyste měli trvale celý prapor vojáků dosažitelných do dvou hodin, do několika hodin být připraveni k vyslání, kamkoliv to bude potřeba, proto jednotky musí rotovat tak, aby vůbec bylo je možné udržovat v takové pohotovosti. A co se týká těch vrtulníků, to je rovněž úkol, který již je z minulosti přijat a je deklarován, ale tam nás čeká poměrně dost významný krok, ale to je modernizace bitevníků Mi-24. Největší práce tedy bude s rojem vrtulníků? Z hlediska této modernizace ano, ale znovu se vracím zpátky k tomu, co jsem řekl. Jestliže dnes máme již připravený jeden prapor sil rychlé reakce, tak musím pokračovat v tom, aby byla celá brigáda k nasazení, k dispozici, a aby tam mohla probíhat ta rotace, o které jsem mluvil. Když hovoříme a bilancujeme summit Severoatlantické aliance v Praze. Summit přijal také stanovisko k Iráku, že je bezpodmínečně nutné, aby se Irák podvolil rezoluci, poslední rezoluci Organizace spojených národů. Bavili jste se na úrovni náčelníků generálních štábů armád Severoatlantické aliance a připravovali jste už možný zásah? Tak toto setkání, nebo summit není primárně určen k setkávání náčelníků generálních štábů. My jsme měli dvě neformální setkání v rámci oběda, který jsem organizoval, jak to bylo včera, tak to bylo dnes. Řešili jste na něm možný útok proti Iráku? Ne. My jsme tady neměli takovýto úkol, ale musím říci, že na základě této deklarace zcela určitě na nejbližším vojenském výboru, což bude 3. a 4. prosince tohoto roku, tato otázka padne a bude rozpracovávána. Tedy detaily možného útoku na Irák? Já nevím, jestli možného útoku na Irák, ale i to, co je uvedeno v komuniké tohoto summitu. Tam není řečeno, že se musí za každou cenu vojensky útočit na Irák, je tam, že se musí vytvořit všechny kroky k tomu, aby Irák splnil rezoluce OSN a teprve, pokud by je nesplnil, tak, jak se uvádí v komuniké, musel by počítat s velmi vážnými důsledky tohoto svého rozhodnutí. Když hodnotíme summit Severoatlantické aliance, nutno dodat, že tento summit nebyl poznamenán žádnými událostmi, které se předvídaly, tedy násilné demonstrace, a podobně. Myslíte si, že ta bezpečnostní opatření byla umírněná nebo byla nadbytečná? Pokud myslíte vnější bezpečnostní opatření, já si myslím, že byla úměrná bezpečnostní situaci, která ve světě vládne a k tomu byla taky organizována. To, že se neuskutečnily rozsáhlé demonstrace, jako to bylo v případě Mezinárodního měnového fondu, neničily tady bandy neukázněných podnapilých lidí obchody a já nevím, co všechno, to ještě neznamená, že ta opatření byla zbytečná. Byla taková, jako to vyžadovala doba a buďme rádi, že nebylo potřeba využít všech kapacit, které jsme měli k dispozici. Pro vás byl summit Severoatlantické aliance posledním summitem v roli náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, protože ve středu by měl být jmenován na Pražském hradě váš nástupce. Pocítil jste, že to byl váš poslední summit a loučili se s vámi vaši kolegové? No, pochopitelně, že jsem to pocítil. Já jsem měl právě při těch dvou setkáních se svými kolegy možnost představit pana generála Štefku jako svého nástupce. Řada otázek se točila právě konce mé kariéry ve funkci náčelníka generálního štábu a pan generál Štefka měl možnost mluvit se svými protějšky a zároveň se i představit, včetně toho, jaká je jeho dosavadní kariéra. Bylo reálné, abyste šel do Bruselu? Nenabízel vám někdo, abyste pracoval v Bruselu v rámci Severoatlantické aliance? To v žádném případě reálné nebylo a já si myslím, že takové ty otázky, které na toto téma padaly, že to jsou věci, které jednoduše se takto neřeší. A ptali se vás, co budete dělat? No, logicky se každý ptá, každý to konzultuje, ale já musím říci, že já neodcházím z armády a možnosti, které jsem nastínil jako svoji budoucí kariéru, odpovídají přesně tomu, co dělají mí kolegové, to znamená, já si nemyslím, že bych dělal něco nestandardního. Vy jste naznačil v posledním Interview BBC, když jsme spolu hovořili, možný odchod do komerčního sektoru. Je reálné, že byste odešel do komerčního sektoru, nebo je vám bližší ta varianta být poradcem, a to hned dvou lidí, kteří vám to nabídli - ministr obrany Jaroslav Tvrdík i předseda obranného výboru sněmovny Jan Vidím. Já jsem řekl, že jsem připraven radit každému, kdo bude mít zájem o mé rady, ale myslím, že to je otázka více méně doplňková. Nikdy v životě vás takováto činnost neuživí, pokud za vámi nestojí poměrně široká organizace, to za prvé. Za druhé, znovu připomínám, že 90 % mých kolegů, kteří odchází do zálohy, zase odchází do takového toho nějakého buď sektoru privátního, nebo do sektoru bezpečnostních nějakých komunit. Do kterého sektoru se uchýlí generál Jiří Šedivý? To jsou dost časté otázky, ale myslím, že .... Tak odpovězte. ... myslím, že to bude taková nějaká ta kombinace, ale zatím ještě není finální rozhodnutí na stole, i když si myslím, že jsem velmi blízko a pravděpodobně to bude ten primární sektor. Privátní sektor. Privátní sektor, promiňte. Říká náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Já děkuji za rozhovor s vámi a někdy příště možná se zástupcem privátního sektoru na shledanou. Na shledanou. Druhé téma a druhý host. Bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightová a politický rozměr summitu Severoatlantické aliance v Praze. Generální tajemník Severoatlantické aliance George Robertson označil pražský summit slovem "transformační". První otázka na bývalou ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightovou zněla: "Je možné z hlediska transformace Severoatlantické aliance mluvit o pražském summitu jako o úspěšném? Já myslím, že se může hovořit o úspěchu, protože opravdu teď je to o moc větší Aliance a všechny ty země, které opravdu se chtěly do toho dostat a jsou připraveny pomáhat, se do toho dostaly, a to opravdu je velký, velký úspěch a já právě jsem na to myslela. My jsme měli ty debaty s těmi lidmi a najednou tam přišel velvyslanec Bútora, slovenský velvyslanec v Americe. On byl tak šťastný, a to nám připomnělo to, co vlastně se tady stalo, že všelijaké ty země, které tak chtěly se do toho dostat, najednou jsou v té nejlepší alianci na světě. Tak na to nemůžeme zapomenout, ale já myslím, že to, co se někdy stane na těchto summitech, že lidé zapomenou, co vlastně je ta jedna věc, která je důležitá. Já myslím, že ještě ale musíme být připraveni na to, že je ještě plno práce z tohoto, že ještě nevíme vlastně, jak všechny ty mise, které budou muset dělat, jak budou pracovat dohromady, co vlastně budou všechny ty záležitosti, na kterých někdo bude muset pracovat. Tak vlastně ten summit je konec jedné věci, to, že tyto nové země jsou v tom, ale začátek hrozně moc nové práce, kterou bude muset každá zem vykonávat. Tím částečně odpovídáte na další otázku, zda je možné hovořit o transformaci NATO v souvislosti s tím, že se Severoatlantická aliance rozšířila, respektive nabídla pozvánku sedmi státům. Ne, já myslím, že je to transformace ve většině, ale není to ještě transformace úplná, protože najednou něco, co bylo docela malé na začátku a furt se k tomu přidávalo, ale přidávala se jenom jedna zem nebo dvě země, pak například nakonec tři. Teď je tam sedm nových, to je opravdu záležitost tím, že je to o tolik větší, ale transformace o něco organického, která bude ještě chvilku trvat, já myslím. Jaké myslíte, že by měly být ty následné kroky, které by měly dokončit transformaci Severoatlantické aliance po pražském summitu? Já myslím, že teď se musí mluvit o té záležitosti, jak ty všechny nové země budou pracovat dohromady, kdo bude dělat co a jak ty funkce se budou rozdělovat, ale také, co vlastně kam směřuje ta Aliance, jak jsou daleko, co budou dělat. Už je plno členů té Aliance v Afghánistánu a teď to budou Němci, kteří to budou řídit, ale pak také se musí myslet na to, co dál, co v Iráku například. Já vím, že plno zemí se podepsalo tomu, že chtějí být v té Alianci a jít do Iráku, ale ještě to není, ještě vlastně nevím, co by jako Aliance tam dělala. Já myslím, že se musí připravovat, aby tam měli zprávy, co se vlastně stane v tom Iráku. Já tomu říkám druhý den po té invazi, co vlastně se tam bude dít a kdo bude dělat co. A já myslím, že na to by se Aliance měla připravovat a já myslím, že taky se musí vymyslet, jestli má nějakou roli na Blízkém východě a tak se na to dívat, co vlastně bude ta práce, a to je ta pravá transformace a jak dál jako. Jsou nějací lidé, kteří si myslí, že Aliance musí být všude. Já nejsem jedna z těch, já myslím, že musíme opravdu vědět, co bude dělat a pracovat v Bruselu na tom, aby ty mise byly dobře rozhodnuté. Jaký ještě vidíte další prostor pro rozšíření Severoatlantické aliance po pražském summitu a po ohlášeném vstupu sedmi kandidátů? Je zde ještě nějaký prostor na další rozšíření, nebo pražský summit je tím posledním rozšiřovacím summitem? Já myslím, že to, co bylo důležité, to, co jsme my rozhodli, když bylo první rozšíření, že vlastně musíme mít otevřené dveře. A já myslím, že ty ještě musí zůstat otevřené. Musíme vždycky dávat pozor na to, jestli ty nové země opravdu jsou připravený na to a jsou takové plány uvnitř Aliance, že tam opravdu je taková systematická cesta na to, jak se dostat, být členem. A tak já myslím, že ty druhé země jsou země balkánské, a tak dále a lidé mluví o jiných zemích, které se tam mohou dostat, a to se musí připravovat. Já myslím, že tohle ještě není konec, ale musí si všechny členové Aliance dát pozor na to, aby to nebylo jen takový, my tomu říkáme talk-show, že se nedá jenom tam mluvit, že se tam také musí dělat. Existuje podle vás nějaké mezní číslo počtu států, které je schopna Aliance přijmout, aby se z toho nestal diskusní klub? Já nemám, ale na to se musí dát pozor, protože člověk nikdy neví vlastně, co se může vyvinout, ale já myslím, že to není jenom otázka čísla, ale vlastně, co se tam dělá s tím a teď bude velký čas na to ..., to, co bylo zajímavé pro nás, když první rozšíření přišlo s vámi, jak to vlastně bude fungovat, kdo bude dělat co a to, co vy jste dělali buďto dobře, nebo nějaké chyby, to byl takový experiment, aby se vidělo, co dál. Já myslím, že teď těch sedm nových zemí budou také muset se chovat a dělat, aby se vidělo vlastně, jak je daleko. Každá grupa vlastně musí pomoc a ukázat, jak se to bude dělat dál a ono to není lehké. Já myslím, že my jsme dělali všechny možné chyby, my všichni posledních deset, dvanáct let, nejenom s Aliancí, ale i s tím vývojem po konci studené války, že každý očekával, že všechno se stane moc rychle, že každý všechno bude mít rád, že všechno bude lehké, že demokracie přijde, že lidé budou mít plno práce, a tak dále. A když se to tak nepovede, tak lidé jsou z toho depresivní, a to nikomu nepomáhá. Tak já myslím, že to, co se musí stát, je, že musíme vidět realisticky, co je práce, nezapomenout na to, co je opravdu důležité a nemyslet jenom, jak dělat věci větší a rychlejší, a tak dále. Toto je práce a já jsem už několikrát řekla, že být členem Aliance je povinnost a jsou s tím všechny možné povinnosti a není to dárek, tak je s tím práce a na to si lidé musí zvyknout. Hovoříte o Severoatlantické alianci a o rozšíření jako o testu. Co když v tom testu, ať už nové státy i stávající členské státy, neuspějí? Hrozí podle vás i nějaký krizový scénář, jako rozpad Severoatlantické aliance, nebo vytvoření toho diskusního klubu, kdy by pak Spojené státy založily nějakou novou alianci? Já myslím, že ne, ale já myslím, že to, co je důležité, je, že Američané musí ukázat Evropanům, že jim na nich Alianci záleží, že je to důležité, že to není jenom taková nějaká grupa, že někdo se někdy objeví. To je z americké strany. Ze strany Evropanů se musí ukázat, že opravdu v tom působí, že je to něco, kde pracují, kde dělají to, co mají, je to taková aliance důvěry, že jedna strana bude dělat to, co druhá, a tak dále. A já myslím, za prvé, já myslím, že se nová aliance nikdy taková nemůže udělat a kdyby se vidělo, že jsou nějaké chyby, a tak dále, tak lidé o tom musí mluvit brzo, ne pozdě a ne čekat na to, aby se něco rozpadlo. Na tom se, jako přátelství mezi lidmi, na tom se pořád musí pracovat. To není něco, co jen tak existuje, na tom se furt musí pracovat. Jak by Američané, jak by Spojené státy americké měly dokázat Evropě, že jim na Severoatlantické alianci záleží a předvedl toto prezident Bush v Praze? Já myslím, že to, co se musí stát, je, že plno práce se vlastně děje v Bruselu, mezi úředníky a mezi vojáky, kteří tam jedou a Američané v tom musí pracovat a ukazovat, že chtějí řešit tyto věci, tak to je jedna věc. Druhá je, že musí, když myslí na to, jakou misi udělat, co udělat, že to vlastně není něco, co budou dělat sami, ale že myslí na to, jestli ta Aliance do toho patří, a to je to nejdůležitější. Ne si najednou myslet, že Aliance je poslední věc, na které si řeknou: "No, musíme udělat něco s tou Aliancí," ale začít s tím. Budu-li dobře citovat vaše slova, tak vy jste před pražským summitem řekla, že pražský summit ukáže, kolik Ameriku a Evropu pojí společných zájmů. Myslíte si, že tento summit, pražský summit to ukázal, že Evropa a Amerika mají mnoho společné? Já myslím, že ..., já jsem nebyla v těch zasedáních a opravdu ještě si musím přečíst všechny ty projevy, ale myslím, že byl takový začátek, ale více, momentálně se mi to zdá jenom z toho, co jsem četla, je, že Evropané vlastně více ty nové země všechny snímá, protože jste z té novější a podporují to, co prezident Bush myslí, co se má dělat v Iráku, trošku více, než ty staří členové, a to je důležité pro prezidenta Bushe. Ale nevím, jestli opravdu v těch debatách se mluvilo dost o tom, co v Evropě ..., jestli transformace bude pomáhat také Evropě. Tady právě francouzský prezident Jacques Chirac po včerejším plénu summitu Severoatlantické aliance řekl, že tento summit propásl příležitost uzavřít dohodu mezi Aliancí a Evropskou unií. To je možná pravda, já to nevím, on někdy trošku přehání. Ale já myslím, že taková práce se musí udělat a že to není lehké, protože toto jsou dvě grupy, kdy velká část z toho dělá dvě věci, vlastně Evropská unie a Evropané, to bude ta velká práce. Já, než jsem skončila svoji práci, tak jsme měli takové setkání v Bruselu mezi Evropskou unií a Aliancí a tam byl takový začátek konverzace a ono to není lehké a já myslím, že my všichni děláme chybu, když si myslíme, že to bude lehké, protože Evropská unie chce mít svoji tvář, chtějí dělat všechno jako kontinent a není to lehké ani pro vás jako Evropany si rozhodnout, co je důležité a co má kdo dělat. Tak dát ty dvě grupy dohromady bude práce a já myslím, že vlastně to nebylo to, co chtěli oni dělat, já myslím, že každý měl trošku jiné představy o tom, co se tady má stát. Já myslím, že podle Bushe se stalo to, co chtěl, protože je těch dost nových členů a také dostal tu podporu pro Irák. Jestli tohle je opravdu to, co chtěli Evropané, to ještě uvidíme. Poslední otázka, paní ministryně. Když jsme spolu hovořili naposledy, což bylo před půl rokem, vy jste seděla ve studiu v Michiganu, my jsme s vámi hovořili z Prahy, tak tehdy jste říkala, že by neměly Spojené státy zaútočit na Irák, protože nejdříve musejí dodělat Afghánistán. Teď z vašich vystoupení se zdá, že už se přikláníte k možnému vojenskému zásahu na Irák. Za prvé, toto je, že já rozumím, já toto říkám takhle, že já rozumím, proč prezident Bush říká, že se mají dohodnout, ale nerozumím vlastně, co, protože nevím, co se stane příští den, tak to je to, co. A nerozumím času, vlastně proč v této době, protože já myslím, že ta válka proti terorismu jenom se začala a vidíme, že je ještě plno problémů s tím. Slyšela jsem dneska, že chytili někoho, který opravdu měl velký část v tomto, ale je plno, plno práce v tom a já si myslím, že je třeba jít do Iráku, momentálně je diverze z toho, ale podle toho, co já vidím, tam asi půjdeme. Ale já rozumím tomu, když prezident Bush měl ten projev, já myslím, že byl moc dobrý. To, že šel skrz, je také hrozně dobré, ale já toho, co se bojím, je, že jsme opravdu jenom začali s tou válkou s terorismem. Já jsem se sešla se zahraničním ministrem v Afghánistánu teď v Koreji a oni se bojí toho vlastně, mají strach, že lidé zapomenou na to, co se ještě musí dělat v Afghánistánu, kde to opravdu jenom začalo. Oni ještě všude mají svoji moc, kde jsou v těch místech Kábulu a i v Kábulu není ještě všechno tam zařízené a vlastně všechny ty projekty, dělat školy a pomáhat lidem, to vůbec ani nezačalo. Tedy trváte na svých slovech, že je třeba dokončit Afghánistán a pak jít do Iráku? Ano, ano, jo. Říká bývalá ... Ale myslím, že to asi tak nebude. Říká bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightová. Takové bylo Interview BBC, od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:12 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
