| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| středa 20. listopadu 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Lubomír Zaorálek | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Schůzky při summitu NATO v Praze by mohly podle Lubomíra Zaorálka uspíšit přestěhování Rádia Svobodná Evropa z centra Prahy.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Transformace - jedno ze slov, které velmi často zaznívá v souvislosti s pražským summitem Severoatlantické aliance. Český prezident Václav Havel svou vizi budoucnosti Severoatlantické aliance představil v projevu při zahájení konference nazvané Transformace NATO. Václav HAVEL, prezident České republiky (zvuková ukázka): Má-li mít Aliance dnes smysl, pak musí být především organizací vybavenou velkým množstvím dobře a rychle zpracovávaných informací, organizací schopnou bleskově se rozhodovat a ihned nasazovat, kdekoli je to zapotřebí, buď své stálé vždy připravené a skvěle vycvičené jednotky rychlého nasazení, anebo specializované síly různých armád schopné čelit takovým moderním nebezpečím, jakými jsou terorismus, jaderné, chemické, či bakteriologické zbraně. Konstatuje český prezident Václav Havel. Nejen o budoucnosti Severoatlantické aliance bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto času vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i teď. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Lubomír Zaorálek. Vítejte v BBC. Dobrý den. Dobrý večer. První polovinu čtvrtého listopadového týdne strávil Lubomír Zaorálek ve Štrasburku, kde zasedal Evropský parlament. Evropský parlament ve středu přijal, krom jiných, resoluci o přijetí nových členů Evropské unie, a to do května roku 2004, do 1. května, abychom byli úplně přesní. Jaké znaménko, plus či mínus, byste přiřadil k tomuto rozhodnutí? No, to je snad historická událost, že Evropský parlament schválil a doporučil rozšíření Evropské unie. Tak já mám dojem, že skoro by stálo za to si to uvědomit. Byť se to předpokládalo a dokonce se očekávalo, že ten termín v té resoluci bude bližší, nikoli 1. květen 2004? No, to je pravda, že tady se vyšlo vstříc těm problémům, které jsou s dobou trvání ratifikace ve členských státech Evropské unie, a to pro nás není samozřejmě úplně dobrá zpráva, ale na druhé straně by to nemělo překrýt tu skutečnost, že toto je skutečně historický okamžik, protože je to projev toho, že Evropa se staví na nohy, prostě ta Evropa rozdělená po druhé světové válce a ponížená tím, jak se scvrkla mezi mocnosti, které se nafoukly a vlastně ji vygumovaly ze světové politiky, tak ta Evropa se po roce 1989, 1990, po těch letech, které jsme tady budovali i my samostatný stát, se dostala do situace, kdy znovu se staví na vlastní nohy a uvažuje o tom, že bude vlivnou součástí světa. Rezoluci Evropského parlamentu tedy považujete za historický okamžik označený znaménkem plus. Ano. Byť je tam to malinké mínus, a to, řekněme, závěrečná část časového úseku, do kdy budou přijaty nové členské země, tedy až 1. květen 2004. Samozřejmě, to mě může mrzet, ale podstatné je, že Evropa se sjednocuje. Podstatné je, že ten příběh se posunul významně dopředu a že ta debata i ta vůle, toto tam zaznělo jak ze strany představitelů Evropského parlamentu, tak národních parlamentů kandidátských zemí. Ta debata, si myslím, měla v něčem, jak říkali i ti, kteří jsou tam pravidelně, lepší úroveň, než se čekalo. Byla poměrně zajímavá a nakonec z ní se dost jasně ukázalo, co je to, co spojuje všechny, opravdový zájem budovat integrovanou Evropu a podílet se na tom, co je takovým procesem nejdynamičtějším, který se odehrává. Citujme z rezoluce doslova. "Evropský parlament naléhavě vyzývá Evropskou radu v Kodani, aby stanovila termín přistoupení na začátek roku 2004, nejpozději na 1. květen 2004." Konec citátu. Značná část poslanců Evropského parlamentu uvažovala o tom, že by v resoluci mělo být dřívější datum, když ne 1. leden 2004, tak alespoň 1. březen 2004. Vy už jste něco naznačil, ale můžete říci, jaké máte vysvětlení pro to nejzazší datum a nikoli pro ten možný kompromis březen roku 2004? Je to dáno tím, že oni argumentují, že nejsou schopni stihnout ratifikaci a že pokud by se celý ten proces ocitl pod tlakem času, tak by to mohlo komplikovat to projednávání. Věříte tomuto argumentu, nebo jej berete jako zástupný? Do určité míry mu věřím, nemohu ale úplně odhlédnout od skutečnosti, že to zdržení bude mít i určité finanční důsledky, to znamená ... Na druhé straně je tady ale vůle ... Finanční pro koho? Finanční pro to, že některé platby nepůjdou, budou zpožděny. Na druhé straně, není to tak jednoznačné, protože ono taky zaznívá na straně Evropské unie, že by některé prostředky pro ty kandidátské země byla ochotna platit jako kdyby za celý rok, takže jako přesně je teďka těžko říci, do jaké míry ty finanční aspekty hrají podstatnou roli. Já si myslím, že podstatnější je to, že je to pro ně opravdu krátký čas na ratifikace. Evropský parlament v resoluci konstatuje, že takzvané Benešovy dekrety nejsou z hlediska českého práva překážkou přijetí České republiky do Evropské unie. Český parlament se odvolává na Česko-německou deklaraci z roku 1997 a prohlašuje, že, a teď opět citujme doslova: "Politické gesto české strany ve smyslu této deklarace by bylo žádoucí." Konec citátu. Považujete stanovisko Evropského parlamentu týkající se takzvaných Benešových dekretů za vítězství české strany? Když si vzpomenu na to, jak vypadal text, který se před několika měsíci předkládal, právě ta kapitolka, která se týkala České republiky, kde bylo, tuším, pět odstavců, které se týkaly dekretů, to bylo opravdu velice nepříjemné. Už ten návrh byl pro mě velikým překvapením a když si vezmu, co z toho zbylo, tak to samozřejmě úspěch je. Myslíte, že ta resoluce už učiní definitivní tečku za požadavky z členských zemí Evropské unie, aby Česká republika řešila problematiku takzvaných Benešových dekretů? Je tam jeden odstavec číslo 31, který mně připadá velmi kvalitní a velmi podařený. Je to odstavec, ve kterém se říká, že by se Česko-německá deklarace mohla stát exemplem, vzorem, modelem pro podobnou evropskou deklaraci, které by se zúčastnily všechny státy, které se účastní a které mají podíl na těch událostech, které se odehrávaly během druhé světové války i po ní a kde by se jasně řeklo, které jsou ty evropské hodnoty, kterými chceme překonat všechny tyto resentimenty a vzpomínky na minulost, s tím, že celý ten text jasně vyznívá, že to, oč nám jde, je budoucnost, to je myslím to, co je pro Evropskou unii a bylo i v jejím začátku charakteristické a podstatné a pro mě je důležité to, že se tady ty události nevytrhují z prostoru a času. Bude podle vás ta resoluce a ta část týkající se Benešových dekretů brzdičem, mám-li použít toto nehezké a pravděpodobně i nespisovné slovo, pro členské státy Evropské unie a jejich požadavky na českou stranu týkající se Benešových dekretů? Já si myslím, že to je v tom celá jedna koncepce, jak se k tomu postavit a ta koncepce je správná. Jako dnes je otázka, jestli se o takových věcech bavit na bilaterální úrovni. Jako jestli má smysl vytrhnout jednu událost z času a postavit ji jako samostatný problém. Jako tam se říká, že je třeba vzít celou válku, příčiny a důsledky, to, co bylo na začátku a důsledky, které z toho vyplynuly, že je třeba to vzít vcelku a že je třeba, aby se takové debaty účastnili všichni, kterých se to týká. Jako mluví se o evropské deklaraci, a to je podle mě cesta, protože já si myslím, že určité neštěstí je, pokud bychom sklouzávali do jednostranných gest nebo si mysleli, že bilaterálně tady můžeme něco podstatného zakončit. Ale vy jste ocenil rezoluci týkající se takzvaných Benešových dekretů, konkrétně jste hovořil o jednom článku 31, nemýlím-li se. Ano, to není resoluce, která se týká Benešových dekretů, to je ... Ne, celková, ale je tam část, která se týká ... To je část, která se týká dekretů prezidenta republiky. To je část, která říká pouze, že je dobrým příkladem Česko-německá deklarace z roku 1997, je dobrým modelem a že by bylo možné uvažovat o evropské deklaraci, která by takto udělala jakousi, nevím jestli se dá říct tečku, ale která by shrnula prostě všechny ty viny a nespravedlnosti, které se udály v období kolem války, a shrnula by to a zároveň by řekla, jakými hodnotami chce Evropa tuto minulost definitivně překonat. Ale pak je tam, pane předsedo, to B, které jsem citoval z té resoluce, a to je: "Politické gesto české strany ve smyslu Česko-německé deklarace by bylo žádoucí." Vy jste ve Štrasburku v rozhovoru s novináři naznačil, že není žádný pádný důvod pro to, aby Česká republika činila v otázce Benešových dekretů nějaké jednostranné gesto. Rozumím tomu správně, že zmínku o politickém gestu české strany ve smyslu Česko-německé deklarace, které by bylo žádoucí, považujete za špatnou část té resoluce? Já nevím, jestli špatný. Jenom upozorňuji na to, že tady cítím určitý spor s tím článkem 31, ve kterém se říká, že to překonání je v tom, že se nebude nic vytrhovat z prostoru a času, že prostě jak temporálně, tak teritoriálně prostě nebudeme nic zjednodušovat a zkracovat. Takže to mi připadá, že je správný přístup, ale ten s tím není úplně v souladu, to, kdyby jedna strana dneska se měla k tomu sama vyjadřovat. Tyto dvě části textu si podle vás odporují? Podle mě si do určité míry odporují. Gesto České republiky, o němž se zmiňuje Evropský parlament, odmítáte. Odpovězte, prosím, na otázku, jak by Česká republika měla naložit s tou druhou částí té resoluce, která odporuje tomu článku 31? Já nemám patent na to, abych to vykládal, mluvme o tom. Na druhé straně ta formace, která je použitá v německém jazyku, je vlastně ještě mírnější než ta anglická a je to spíš v tom smyslu, že by bylo vítáno, není to rozhodně žádný požadavek, který se staví jako /nesrozumitelné/, to znamená, je to něco, co se nám dává k úvaze a tak uvažujme. A jak by s tím měla Česká republika naložit? Vy jste to v té první reakci, pokud ji hodně zjednoduším, téměř odmítl. Přihlásit se k tomu evropskému pojetí, k tomu evropskému ... K té evropské deklaraci. K té evropské deklaraci a v rámci té se prostě vyjádřit i k tomu, co se odehrálo, řekněme, po válce a učinit to součástí toho příběhu tak, jak se celý odehrál. To znamená, že Česká republika by se k tomu měla postavit tak, že na základě nějaké evropské deklarace týkající se poválečného dění v Evropě ... Musíme vzít v potaz všechno, co se dělo, musíme vzít v potaz všechny ty okolnosti a říct si, že my jsme byli součástí tohoto děje a ... A pak je Česká republika schopna se omluvit. Ne, pak, si myslím, tam je řečeno, že by takto se měly ..., tam se mluví i o vyjádření lítosti těch zúčastněných, to znamená, tady je pravděpodobně více vin, tady je více nespravedlností. Já říkám, že nemá cenu to dělat z jedné strany, zvlášť, když jsem přesvědčen, že za druhou světovou válku vinu nenese Česká republika. Jako někde je napsáno, že ta nejhorší vina je to zlo, je to místo, odkud to zlo pochází. Já vůbec nechci přehlížet zločiny, ale jde mi o to, aby se vnímaly proporce, aby se prostě vnímal celek těch událostí a abychom ten příběh brali celý a v rámci toho pak do toho bude patřit i to, co se odehrálo v České republice po válce. Koaliční vláda premiéra Vladimíra Špidly se ve svém programovém prohlášení zavázala, že vstup do Evropské unie je pro ni prioritou. Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Proces integrace evropských národů do společenství, které tvoří nejen společný hospodářský prostor s poctivou soutěží a optimálním využíváním lidských a materiálních zdrojů, ale především prostor společného sdílení myšlenky duchovního, kulturního i lidského rozvoje, představuje pro naši zemi výjimečnou šanci účastnit se na tomto unikátním evropském díle. Vláda je rozhodnuta vynaložit veškeré úsilí pro úspěšné dokončení přístupových jednání s Evropskou unií a sjednání maximálně výhodných podmínek pro vstup České republiky do Evropské unie. Příprava na vstup bude klást velké nároky na komunikaci s veřejností, a to i s ohledem na to, že vláda považuje za nezbytné vytvořit legislativní podmínky pro rozhodování o přistoupení naší země k Evropské unii v referendu. Uvádí se v programovém prohlášení vlády, koaliční vlády premiéra Vladimíra Špidly. Když jste byl, Lubomíre Zaorálku, opozičním poslancem ve druhé polovině devadesátých let a v České republice vrcholila diskuse o vstupu země do Severoatlantické aliance, kritizoval jste někdejšího ministra zahraničí Josefa Zieleniece, že udělal málo pro získání širší veřejné podpory pro vstup České republiky do Severoatlantické aliance. Považujete s odkazem na druhou polovinu devadesátých let, řekněme, za ostudu, že se české vládě, kterou tvoří socialisté od roku 1998, nepodařilo stále přesvědčit velkou část veřejnosti, aby vstoupila do Evropské unie? Ne, pane redaktore, tato vláda a i sociální demokracie sehrála významnou roli v tom, že jsme přivedli tuto zemi na práh Evropské unie a pokud jde o to oslovit českou veřejnost, tak říkám: "Teď přišla ta chvíle," protože co je podmínkou pro ten ... Dá se to stihnout na poslední chvíli? Jsem přesvědčen, že ano a já vám řeknu proč. Teď totiž jsme schopni mluvit o datu vstupu, zanedlouho budeme mít k dispozici přístupovou smlouvu a můžeme říci veřejnosti: "Máme tu pozvání vstoupit do Evropské unie k tomu a tomu datu a tady je výsledek toho, co jsme vyjednali a nyní máme přesně konkrétně o čem se s vámi bavit." Promiňte, zprůměrujeme-li různé výzkumy veřejného mínění, tak zhruba ta podpora veřejnosti je poloviční. To je v tuto chvíli, podle mě, docela dobrý startovní bod. Já vám řeknu toto ... Kam byste tu podporu chtěl dostat během té doby? Dovolte, abych řekl ještě něco předtím. Teď je ta chvíle, kdy skončila práce expertů nebo za chvíli skončí práce expertů a odborníků, teď přichází slovo nebo přichází role politiků a politiky, teď oni na sebe musí vzít tu roli komunikace s veřejností. Jako já věřím, že je dost času na to, aby to zvládli, když se do toho v tuto chvíli pustí. Víte, jde o to, že my musíme být schopni, já shodou okolností jsem se o tom bavil s předsedou Evropského parlamentu, panem Coxem, kdy jsem s ním mluvil o těch zkušenostech z toho irského referenda a on říkal: "Teď je ten pozitivní leadership, který musí politici v této chvíli sehrát." Jako jim se to podařilo řekneme v souvislosti s tím hlasováním v Irsku. Jako teď jde o to nasadit dostatek energie, přesvědčení, argumentů do debaty, v níž máme za úkol vyložit veřejnosti, o co se jedná a prostě věnovat dostatek času na to, abychom ji dokázali získat. Můžete uvést, o kolik předpokládáte, že naroste podpora veřejného mínění, pokud dobře politici zvládnou leadership? Já vám řeknu tohle, není podle mě přijatelné, abychom do Evropské unie vstoupili po referendu, které těsnou většinou řekne nebo proklouzneme tím hlasováním. Tedy současný stav považoval byste za špatný. Ano, ten pokládám za špatný. My potřebujeme jasnou většinu, my potřebujeme minimálně sedmdesátiprocentní hlas jako výsledek hlasování. A to se dá získat, když má být referendum v červnu? Za šest měsíců chcete získat pětadvacet procent navíc? To myslím úplně vážně, že my potřebujeme získat jasnou většinu veřejnosti, máme-li mít čisté svědomí v tomto kroku. Další téma - summit Severoatlantické aliance v Praze. Psal se rok 1999, když se Česká republika společně s Polskem a s Maďarskem stala členským státem Severoatlantické aliance. Rok 1999 byl pro Českou republiku, Polsko a Maďarsko slavnostním okamžikem, kdy všechny tři státy se staly členskými zeměmi Severoatlantické aliance. Český prezident při příležitosti vstupu země do NATO uvedl: Václav HAVEL, prezident České republiky (zvuková ukázka): Nikdy jsme nebyli součástí takto široké, takto pevné a takto závazné bezpečnostní aliance, která by zároveň ze samé své podstaty respektovala naši svébytnost, vůli našeho národa. Tak pevně bezpečnostně zakotveni, jako budeme nyní, jsme nebyli vlastně nikdy. Dává nám to skutečně velikou naději, že už nebudeme nikdy okupováni nebo obětováni nějakému agresorovi. Slova Václava Havla pronesená v březnu 1999, když země vstupovala do Severoatlantické aliance. Lubomír Zaorálek jako opoziční poslanec ČSSD sice veřejně hovořil o tom, že by Česká republika měla vstoupit do Severoatlantické aliance, 17. dubna 1997 však v deníku Právo říkal, citujme doslova: "Mělo by se hovořit ovšem o možnosti různých alternativ evropské bezpečnostní archurektury, nejen o Severoatlantické alianci jako o jediné možnosti." Konec citátu. Byla vaše slova v roce 1997 namístě, anebo se postupem času ukázala jako zbytečná? Ne, já jsem přesvědčen, že to byla zase ta otázka té veřejné debaty, veřejné debaty, ve které se musí říct před takovýmto krokem jasně, jaké jsou možnosti české politiky, jaké jsou možnosti budovat bezpečnost nebo zajistit bezpečnost České republiky. Byla ta veřejná debata tak špatná, když ji hodnotíte dnes, jak jste ji hodnotil v roce 1997? Já vím, že jsme ji tehdy kritizovali jako nedostatečnou a za tím si stojím, to znamená, na tom necítím potřebu něco odvolávat. Ta debata by mohla ukázat právě to, co si myslím, že se muselo ukázat, že totiž není alternativa. A považujete za správné, že sociální demokracie dlouho podmiňovala vstup země do Severoatlantické aliance referendem? Ano, je to jeden z institutů, který my jsme tehdy prosazovali, protože jsme přesvědčeni, že při některých otázkách, které se týkají života společnosti po generace dopředu, je důležité získat takový mandát. To byl jeden z těch okamžiků, kdy jsme byli přesvědčeni, že je třeba referendum použít a já si to myslím pořád. Čtvrte a pátek, to jsou dny summitu Severoatlantické aliance v Praze. Generální tajemník NATO George Robertson v rozhovoru pro BBC prozradil, co on osobně od summitu očekává. George ROBERTSON, generální tajemník Severoatlantické aliance (zvuková ukázka): Jde o transformační summit NATO, který signalizuje základní změny ve způsobu naší práce a který odráží podstatné změny v bezpečnostní oblasti, to znamená noví členové, nové kapacity a nové vztahy a hlavně shrneme to, k čemu se chystáme, měli bychom být více flexibilní, více věcní, ale musíme zůstat stejně důležití a potřební pro bezpečnost lidí v euroatlantickém regionu, jako jsme byli posledních 53 let. Slova generálního tajemníka Severoatlantické aliance George Robertsona. Český prezident Václav Havel ve středu odpoledne na konferenci Transformace NATO hovořil o budoucnosti Aliance. Václav HAVEL, prezident České republiky (zvuková ukázka): Má-li mít Aliance dnes smysl, pak musí být především organizací vybavenou velkým množstvím dobře a rychle zpracovávaných informací, organizací schopnou bleskově se rozhodovat a ihned nasazovat, kdekoli je to zapotřebí, buď své stále vždy připravené a skvěle vycvičené jednotky rychlého nasazení, anebo specializované síly různých armád schopné čelit takovým moderním nebezpečím, jakými jsou terorismus, jaderné, chemické, či bakteriologické zbraně. Slova českého prezidenta Václava Havla. Má Lubomír Zaorálek v souvislosti s budoucností Severoatlantické aliance nějakou závažnou obavu? No, obavu, my dnes jsme ve světě, který nám dává řadu nových otázek, a to, co tady padlo, ty nové schopnosti, noví členové, výzvy, to ukazuje, že musíme v lecčem transformovat současnou Alianci. Ta obava může být z toho, že se nám to nemusí povést. Na čem může transformace Severoatlantické aliance podle vás ztroskotat? Teoreticky třeba na neschopnosti komunikace. Může být neschopnost komunikace dána i problematickými, spornými body, jako je třeba možný útok na Irák, protože Jacques Chirac, francouzský prezident, naznačil, že pouze OSN může vyhlašovat nějakou vojenskou akci a zvláště za ni přebírat odpovědnost a zapojit do ní mezinárodní společenství. První den návštěvy amerického prezidenta George Bushe je ovšem ve znamení diskuse o možném útoku na Irák. Navíc Spojené státy začaly oslovovat padesátku zemí, kterých se ptají na jejich účast v případném útoku proti Iráku. Já myslím, že nejde jenom o Irák, tady jde obecně o to, do jaké míry Evropa je, bude schopna být Spojeným státům silným partnerem, to znamená partnerem jak přesvědčivým z hlediska toho, že má argumenty, že má strategii, že má představu o tom, co chce dělat s těmi nebezpečími, která jsou kolem, a zároveň partnerem, který je schopen třeba i z hlediska financování a nasazení energie a peněz, je schopna být silnou součástí Aliance. Jako to je, to, co si myslíme, rizikem. Do jaké míry tedy Evropa, která se, podle mě, jednoznačně staví na vlastní nohy a Štrasburk a rozšíření Evropské unie je součástí toho stavení se na vlastní nohy, do jaké míry je schopná dnes plnit i ty úlohy, které má v oblasti bezpečnosti a budování systému, který bude dostatečně silný. Rozumím vám správně, že summit Severoatlantické aliance v Praze také může skončit tím, že se Spojené státy americké a Evropa v rámci Aliance vydají různými cestami? Tomu nevěřím. Já si myslím, že tady je dostatek odpovědnosti na obou stranách, totiž, že Spojené státy ví, že potřebují Evropu, protože Evropa je kontinent a politici, kteří mají celou řadu kontaktů v řadě zemí světa, kteří jsou schopni sehrát významnou roli dokonce i při řešení takového problému, jako je Irák, a stejně tak, že evropští politici si uvědomují, že potřebují dnes Spojené státy. Jako to je odpovědnost, která je, podle mě, dostatečně silná, že vylučuje, podle mě, podobný nezdar. Česká vláda podle premiéra Vladimíra Špidly přislíbila Spojeným státům americkým možnou pomoc ve vojenské operaci v Iráku. Myslíte si, že účast českých vojáků by byla většinově podpořena i Poslaneckou sněmovnou? Nebude s tím vláda mít problém ve sněmovně? Samozřejmě my jsme loajální člen Aliance a každá taková věc by se musela projednat a bylo by třeba zvažovat všechny okolnosti, ale v zásadě platí to, že my jsme loajálním členem Aliance, který je připravený pomoci. A v Poslanecké sněmovně věříte, že by drtivá většina poslanců zvedla ruku pro účast českých vojáků ... Bavme se o zvedání ruky až ve chvíli, kdy ta situace bude, protože pak bychom se mohli bavit konkrétně. Vladimír Špidla už pomoc české strany nabídl v případném útoku. Ano, já souhlasím, ale to zvednutí ruky, jako to bude se konat v konkrétní situaci, a to budou zvažovat konkrétní poslanci a za ty já ruce zvedat nemohu. A když se bavíme o rozhovoru premiéra Vladimíra Špidly s americkým prezidentem Georgem Bushem, hovořilo se také o tématu, o němž česká média referují více než rok, o stěhování Rádia Svobodná Evropa. Oba státníci, ať již Vladimír Špidla, i George Bush se shodli na tom, že bude nutné najít nový objekt pro Svobodnou Evropu. Nemělo to být už dávno hotovo? Já tedy myslím si, že z české strany se podobné nabídky dávaly. Já mám dojem, že česká strana má právo na to, aby posuzovala bezpečnost umístnění stávající stanice z hlediska ochrany občanů a hlavního města Prahy. Ale vždy to byly nabídky nevyhovující pro Svobodnou Evropu. Teď jde o to, zda česká vláda a česká strana udělala maximum pro to, aby Svobodná Evropa už mohla být stěhována v dohledné době. Já především věřím, že schůzky, které proběhnou v průběhu tohoto summitu, pomohou tomu, abychom dohodu našli, protože to cítím jako nutnost. Rychlé přestěhování Svobodné Evropy? Dohodu na tom, že nabídneme místo, které bude vyhovovat. Myslíte si, že by měla česká strana spolufinancovat stěhování Svobodné Evropy? Tam si dovedu také představit, že je to jenom otázka dohody a dobré vůle se dohodnout. Do kdy věříte, že by ta dohoda mohla být uzavřena? Je možné, že právě ten summit by to mohl urychlit, ale nechtějte po mně datum, to nejsem schopen. To znamená, že by summit mohl celou věc urychlit a dohoda by mohla být možná do konce roku, nebo je to nereálné do konce roku se dohodnout? Možná na tom místě přestěhování by to mohlo být. Poslední téma, mimořádné zasedání, pondělní mimořádné zasedání Rady České televize, která se pokusila odvolat generálního ředitele České televize Jiřího Balvína. Odvolání Jiřího Balvína neprošlo o jediný hlas. Vy jste byl, Lubomíre Zaorálku, vtažen do celé věci, byl jste obviněn, že činíte politické tlaky, k nímž jste se přihlásil. Jaká byla vaše první reakce, když jste se dověděl o tom, že Jiří Balvín nebyl odvolán? Možná jenom, že jsem si pomyslel, že agónie v České televizi pokračuje. Proč? Protože je zřejmé, že v České televizi není dobrá atmosféra. Já osobně jsem už několikrát opakoval, že je Česká televize špatně řízena jak v oblasti ekonomické, tak z hlediska programového. Mně připadá úroveň například politického zpravodajství, zájem České televize o to hlavní téma, vstup do Evropské unie ... To jsou vaše stále opakované argumenty. Nepřispíváte k té agónii, že z hlediska třetího nejvyššího ústavního činitele v zemi vstupujete do dění v České televizi? Jak vstupuji do dění v České televizi? Zvete si jednotlivé radní na setkání a ... A? A diskutujete s nimi o možnosti odvolání generálního ředitele Jiřího Balvína. Samozřejmě. To snad by bylo zlé, kdyby mě nezajímalo, co se děje v České televizi, když Parlament České republiky volil Radu České televize, když máme na starosti legislativu, která se týká mediální oblasti, když se mi zdá, anebo jsem přesvědčen, že situace, tedy ten rámec pro mediální prostor se nám nepodařilo vytvořit odpovídajícím způsobem a že musíme hledat způsob, máme za to odpovědnost. Já dokonce cítím povinnost se k tomu vyjadřovat a pokud je ochoten někdo naslouchat mým argumentům, nebo na ně slyší, tak si myslím, že je to z mého hlediska jenom dobře, ale jediné, co používám, jsou právě ty argumenty. Ale také tam máte sílu moci, protože vy ty radní můžete odvolávat, byť jako jednotlivý poslanec. Odvolávat radu teoreticky samozřejmě můžeme ... I prakticky? Ne, ne, musíme znát celkové řešení, musíme znát řešení. Rozumíte, to je přece celá řada otázek. Vy to stavíte tak, jako kdyby to byla neodpovědnost, když se člověk zajímá o Českou televizi nebo říká, co si o tom myslí. Já vám stavím argumenty vašich kritiků. Ano a já pouze říkám, že já mám povinnost se k tomu vyjádřit. Já se domnívám, že kdybych mlčel, kdybych se o to nezajímal, kdybych se nezajímal o to, jaké jsou třeba názory radních, tak pak bych si připadal, že jako politik vůbec na tu scénu nepatřím. Považujete rozhodnutí rady, pondělní rozhodnutí rady, kdy svolala mimořádné zasedání o odvolání Jiřího Balvína a pak ho neodvolala, za kompetentní? Ano, nebo ne? Tak, podívejte se, to odvolání bylo tak, že většina těch radních, devět, byla pro odvolání, čtyři proti, mně to připadá, že se ta situace spíš ocitá na prahu řešení a nepokládám to ... Jakého? Já se domnívám, že ta rada někam se také dostává v tom, jak vnímá tu situaci v České televizi. S tím, že v budoucnu může Balvína odvolat? To záleží samozřejmě na ní, ale jsem přesvědčen, že rada dneska nasbírala dostatek zkušeností a je evidentní, že si uvědomuje, že ta situace není taková, že by ji mohla nechat být. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Balvín zve Zaorálka Právo, 22. 11. 2002, strana 5 - Generální ředitel České televize Jiří Balvín včera veřejně vyzval předsedu Sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD) na schůzku, kde by prodiskutovali rozdílné názory na práci veřejnoprávní televize. "Zatím jsme si to vyříkávali přes média. Bylo by dobré se setkat a probrat, jak ČT může zlepšit práci v informování o činnosti Sněmovny," řekl včera na Radiožurnálu Balvín a dodal, že politici nemohou zasahovat do personálního vedení ČT. Zaorálek den předtím v rozhovoru pro BBC trval na svém negativním hodnocení Balvína. "Agónie v České televizi pokračuje," konstatoval Zaorálek. "Je zřejmé, že v ní není dobrá atmosféra, já osobně jsem už několikrát opakoval, že je špatně řízená jak v oblasti ekonomické, tak z hlediska programového," uvedl Zaorálek. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
