| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 15. října 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Petr Pithart | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Petr Pithart vyjádřil naději, že způsob volby českého prezidenta povede k civilnějšímu a méně patetickému vnímání tohoto úřadu. Vyslovil se také pro lepší spolupráci mezi prezidentským úřadem a ministerstvem zahraničí v zahraničně-politických otázkách.
Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích Hádanka, kdo bude nástupcem Václava Havla ve funkci českého prezidenta, se stává čím dál složitější. Občanská demokratická strana, která dosud odmítala přímou volbu hlavy státu, svůj názor změnila poté, co se jejím kandidátem na hlavu státu stal předseda ODS Václav Klaus. Středočeský hejtman Petr Bendl míní, že Klaus je tak dobrým kandidátem, že má šanci i při volbě prezidenta oběma komorami Českého parlamentu. Petr BENDL /zvuková ukázka/: Předseda Občanské demokratické strany nebo pan profesor Václav Klaus je nejen natolik kvalitní osobností, že, věřím tomu, dokáže přesvědčit i jiné, řeknu, poslance a senátory, že odhlédnou od té, řeknu, stranickosti, neboť prezident prostě musí být nadstranický, musí dokázat prostě hájit zájmy České republiky. Slova středočeského hejtmana Petra Bendla. Nejen o dohadech, o způsobu volby a postavě budoucího českého prezidenta bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu telefonu usedl předseda Senátu Parlamentu České republiky Petr Pithart. Vítejte po čase v BBC, dobrý den. Dobrý večer. Jak velkou roli hraje v životě politikově riziko? Já si myslím, že značné, ale ne každý den riskujete, ne každý den riskujete všechno, ale kdo neumí nikdy riskovat, kdo se neodhodlá, kdo neriskuje porážku, tak se nic důležitého nenaučí. Musíte v určitou chvíli hodit všecko na jednu misku a počítat s tím, že prostě prohrajete, to je dokonce paradoxně šance na to, že příště můžete vyhrát ještě víc, než minule. Kdy jste jako politik naposledy riskoval? Když jsem se nepostavil do řad těch, kteří s nadšením a po mém soudu zbrkle hnali Československo k rozdělení. Můj postoj tehdy byl zřejmý a myslím si, že to byl určitě jeden z důvodů, proč tehdy politické uskupení, ke kterému jsem patřil, prohrálo volby. To bylo poslední politické riskování Petra Pitharta? Ale nebylo, já jsem například se postavil jediný proti nákupu stíhaček z našeho politického klubu. Ptám se na vaše poslední riskování, které vám uvízlo v paměti, ne na riskování předchozí. Stíhačky? No, tak, ano, určitě. Ale myslím si, že se pak ukázalo, že my, kteří jsme se postavili proti, jsme měli pravdu. V sobotním rozhovoru pro Českou televizi jste odpovídal na otázku, zda budete po podzimních senátních volbách kandidovat na post předsedy Senátu Parlamentu České republiky. Citujme doslova: "Počkám na výsledky voleb," zněla vaše odpověď. Místopředseda KDU-ČSL, senátor Milan Šimonovský však v tomto pořadu už 30. září odpovídal na otázku, zda KDU-ČSL bude nominovat na post předsedy Senátu i svého prezidentského kandidáta Petra Pitharta. Naznačil, že vaše prezidentská kandidatura vás ze hry o předsedu Senátu vyřadila. Milan ŠIMONOVSKÝ /zvuková ukázka/: Nepokládám to za vhodné. Místopředseda KDU-ČSL, senátor Milan Šimonovský svůj osobní názor v Interview BBC 30. září odůvodnil těmito slovy: Milan ŠIMONOVSKÝ /zvuková ukázka/: Podle mého názoru podle výsledků voleb do Senátu se sejdou politické strany a budou diskutovat o zastoupení. Zatím je dobře, že se v Senátu vžil usus, že jsou všechny politické strany zastoupeny ve vedení této komory. A otázku předsedy, si myslím, že je otázka nominace nejsilnějším klubem. A zde předpokládám, že budeme jeden ze silných klubů. Přesto si myslím, že dvojí kandidatura není vhodná. Slova Milana Šimonovského v Interview BBC. Je pro vás osobně dvojí kandidatura na post předsedy Senátu i prezidenta republiky v budoucnu přijatelná? To jsou podle mého názoru dvě věci, které spolu nesouvisejí. Já jsem asi už identifikován hodně se Senátem. Ve všech třech volbách předsedy Senátu jsem byl nominován, jsem byl kandidován, dvakrát jsem zvolen byl jednou v tom mezidobí, protože tehdy platila opoziční smlouva a zavazovala i senátory sociální demokracie, jsem byl zvolen jenom místopředsedou, zřejmě podle názorů kolegů se k té práci předsedy hodím a jestli ty volby nás neoslabí, což nepředpokládám, tak bych řekl, že budu kandidován a tu kandidaturu přijmu. Nevidíme žádný rozpor mezi ... Nesouhlasíte tedy s Milanem Šimonovským, že dvojí kandidatura není vhodná? Pan ministr, pan kolega Šimonovský řekl, že, to jste neodvysílali, že jsme o tom nikdy nemluvili. Myslím, že byl tou otázkou trošku zaskočen a řekl prostě, co si myslí. Může samozřejmě u toho setrvat, já tady žádný konflikt nevidím. Tedy v případě, že by vás nominoval senátní klub KDU-ČSL, budete se ucházet o obě funkce? Ano, možná, že to bude i širší uskupení, než jenom klub KDU-ČSL, ano. Vracím se k úvodní otázce, kterou jsem kladl, pokud sledujete dobře strukturu toho rozhovoru, záměrně. Riskování, není to tím, že nechcete riskovat, protože v případě, že vám vyjde senátorská kandidatura, nevyjde prezident a naopak? Poslyšte, ta funkce a vůbec ty vrcholové funkce, když se dělají svědomitě, to není žádná odměna, to není žádný pašalík, to je zatraceně těžká práce od sedmi do desíti hodin. Nevidím, v čem bych se měl já jistit. Já tuto práci dělám, dělám ji, jak nejlíp umím a tu vaši úvahu já vůbec nesdílím. Pro mě to prostě nejsou dvě želízka v ohni. Není to má úvaha, jen se obyčejně ptám. Co ale argument, že člověk, který chce být nejvyšším ústavním činitelem země, prezidentem republiky, tak se na to připravuje a může rozptylovat své síly, svoji energii, kterou ... Víte, já se na to připravuji, aniž jsem tušil, že ta situace nastane, už dlouhá léta, připravuji se vším, čím jsem prošel. A nebyla to jen vítězství a nebyly to jen vysoké funkce, byla to právě třeba i porážka, která mě na čtyři a půl roku dostala z politiky a já jsem nebyl tehdy vůbec nic a členem ničeho a žil jsem normální život. A ty čtyři a půl roku byly ostatně, zdá se mi, pro mě vůbec nejcennější zkušeností. Tím vším jsem se připravoval a ne, že se teď čtrnáct dní připravuji. Buď se připravujete vlastně celý život, aniž to tušíte, anebo se nepřipravujete vůbec. To není tak, že se jednoho dne rozhodnete a začnete si to študovat. Svůj postoj jste tedy upřesnil od soboty, že v případě, že budete kandidován na post předsedy Senátu, tak budete zvažovat obě kandidatury a budete kandidovat do obou funkcí, do předsedy Senátu a do funkce prezidenta republiky. Ale nedostane se tím Senát do svízelné situace v případě, že se stanete prezidentem republiky? Váš úkol je samozřejmě předjímat všechny myslitelné situace. Proč by se dostal? Bude muset volit nového předsedu. No, tak to nebude snad nic, co by mělo Senát nějak zvláště zatížit, určitě si zvolí dobrého předsedu. Co se týče funkcí v českých politických luzích a hájích, tak tomu se věnuje příliš mnoho času, když se to ... To je pravda. To znamená, že senátoři opět budou přemýšlet měsíc, dva, budou se dohadovat, kdo bude předsedou Senátu a kdo nám nahradí Petra Pitharta v případě, že se stane prezidentem. Tady já se vrátím k tomu, co řekl kolega Šimonovský a i to, co jsem řekl já v té televizi. Ony to opravdu nejspíše rozhodnou volby, proto je máme a senátoři možná nebudou v situaci, kdy budou moci nekonečně to považovat. Prostě ty volby můžou ty karty položit prostě na stůl, jasně. Právě proto se mně nechtělo příliš předjímat tu otázku, ale vy to ženete až do toho ledna, dobře. Poženeme to ještě dál, máme na to dalších jedenadvacet minut. Devátého října jste vydal prohlášení, dovolte, abych z něj citoval. Cituji doslova: „Jsem připraven navštívit všechny politické kluby a všechny senátorské kluby, pokud o to projeví zájem a pozvou mne na svá zasedání. Považuji za samozřejmost, abych je, jako své potenciální volitele, seznámil se svou představou o výkonu funkce prezidenta a vyslechl si také jejich názory.“ Konec citátu z vašeho prohlášení z 9. října 2002. Už projevil někdo z ostatních parlamentních stran, klubů zájem o setkání? Neprojevil, však taky víte dobře proč, protože na stole je otázka eventuelní změny ústavy a přímé volby a nikdo v tuto chvíli neví s jistotou, kdo bude prezidenta republiky volit. Takže já myslím, že to opravdu asi teď není aktuální. Na poslední chvíli? Ale velmi by mě to mrzelo, kdybych tu možnost neměl, a to i před těmi kluby, které se třeba vůbec nechystají mě volit, ale myslím, že to je zvyklost, která by se měla zavést. Já vás ujišťuji, že to nikdy nikdo v Československu a v České republice nedělal. První volba prezidenta republiky 14. října 1918 potleskem, další volby, to všechno bylo v podstatě předem jasné, dohodnuté, i ty poslední volby, kterými byl zvolen Václav Havel, neměl reálné soupeře. Tady se chystáme k první skutečné soutěži, kdy nebude na začátku jasné, kdo v ní zvítězí. A já si myslím, že k ní patří možnost oslovit ty volitele. Buď to budou občané, nebo to budou poslanecké kluby v obou komorách, tedy poslanecké a senátorské kluby. Prvek soutěže v těch volbách považujete za v pravdě historický, že to budou historické volby, prezidentské volby pro Českou republiku? Ano, a mám za to, že by to mohlo vést k tomu, že ten úřad začneme vnímat méně dramaticky, pateticky, že ten způsob volby by měl vést k tomu, že to bude prostě jeden z civilních úřadů a že i ten styl budoucího prezidenta bude civilní, občanský, protože už naštěstí nejsme v nějaké dramatické historické etapě, kdy jde o všechno buď a nebo. Takže i toto oslovování potenciálních volitelů pokládám za součást normality. A je to skutečně historické. Vrátím-li se k vašemu oslovování potenciálních volitelů ať jimi bude kdokoliv buď přímá veřejnost, nebo zástupci v obou komorách parlamentu. Máte představu o představení svého prezidentského programu, kam tím narážím, jestli to bude nějaký dokument, který bude vydán v nějaké tištěné formě, že se s ním budou moci seznámit i občané České republiky, anebo jakou bude mít formu? Nemyslím si, že to bude dokument, ale je docela pravděpodobné, že třeba v několika článcích představím jednotlivé části té role tak, jak já ji vidím a samozřejmě budu o tom mluvit v rozhovorech, jako je tento, jaké už předcházely a jaké budou následovat. Ale nemyslím si, že to bude nějaký dokument. Podívejme se do Ústavy České republiky. V části věnované prezidentu republiky, konkrétně v článku 63 stojí, citujme doslova: „Prezident republiky zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, je vrchním velitelem ozbrojených sil.“ Konec citátu. Česká zahraniční politika se od roku 1993, co existuje samostatná Česká republika, dostávala do občasných potíží, nedařilo se ústavním činitelům vždy vystupovat jednotně. Připomeňme si, co k problému koordinace české zahraniční politiky uvedl před volbami 4. června prezident republiky Václav Havel. Václav HAVEL /zvuková ukázka/: Já jsem jenom měl jeden pocit, ze kterého se vám vyznám. Já jsem měl pocit, že jsme tady po léta, po dlouhá léta stavěli jakousi křehkou stavbičku zahraničněpolitických vztahů a že teď to je najednou rozkopáváno během několika týdnů. Uvedl 4. června 2002 v rozhovoru pro BBC prezident republiky Václav Havel v narážce na kakofonii zahraniční politiky mezi jednotlivými ústavními činiteli, premiérem země, ministrem zahraničí, prezidentem republiky. Jaká je jako kandidáta na prezidenta vaše představa lepší koordinace české zahraniční politiky a je to ten nejbolavější problém, kterým by se měl prezident republiky, nový prezident republiky zabývat? No, je to vážný problém, protože já si myslím, až na výjimky, se zahraniční politika příliš nekoordinovala a ti rozhodující aktéři často překvapovali tím, s čím přišli, aniž uvědomili ty ostatní. Víte, myslím si, že doba, kdy se intenzivně komunikovalo a koordinovalo, byla ta doba, která nakonec vyústila v podpis česko-německé deklarace, a to byl a je jeden z největších úspěchů naší zahraniční politiky. Tehdy se skutečně velmi intenzivně komunikovalo například mezi ministerstvem zahraničí a Pražským hradem. Je to pouze o komunikaci nebo by měla být nějaká formálnější, kodifikovaná zakotvení? Tak nejdřív musíte vůbec se posadit k jednomu stolu a mluvit o tom: „Jedu tam a tam, chystám se přijít s tím a s tím nápadem, co na to říkáte, jak byste to formuloval vy,“ tím to vůbec začíná. Bez tohoto předpokladu, bez toho, že se vůbec zjistí, jestli máme shodnou představu, nelze koordinovat nic. A v případě, že se zjistí, že ano, jak byste to kodifikoval, kodifikoval-li byste to vůbec? Já bych vždycky spoléhal na dané slovo, na důvěru partnerů, a to ať už vládní nebo opoziční. V zahraniční politice by měli ústavní činitelé v těch základních otázkách vystupovat shodně. Řeknu vám, že jsme často úplnou anomálií, protože ve srovnatelných státech a ve státech srovnatelné velikosti, nebo my nejsme právě zrovna ti velící, já jsem vždycky byl překvapen mírou shody a mírou úsilí, které se věnovalo právě té dohodě, té koordinaci. V ostatních věcech šli si po krku, ale v otázkách zahraniční politiky vystupovali jednotně. Je to první úkol pro nového prezidenta? Je to určitě jeden ze dvou, ze tří nejhlavnějších úkolů. Které jsou ty dva, tři? No, pořád i dneska jsme svědky osobních animozit, které jsou normální, protože lidé i v práci, v zaměstnání a v sousedství se mají méně nebo více rádi, ale politika se liší od těchto sfér tím, že ten skutečný politik profesionál toto nesmí prostě dávat najevo, a to nesmí ovlivňovat věcná řešení těch problémů. Já bych se ze všech sil snažil, aby ten osobní moment, všechny ty animozity, záště, které vedou k tomu, že se politici třeba několik měsíců vůbec nepotkají. Promiňte, že teď budu tak smělý a že vám skočím do řeči a řeknu: „To nás jako voliče nezajímá, to se předpokládá, že mezi sebou komunikujete.“ To je správné, že to předpokládáte, ale jste svědky toho, že to tak není, že to tak není. To jsou ale, řekněme, úchylky v uvozovkách české politiky. Tak vy se mě ptáte, co by měl dělat prezident, já říkám, například by měl se postarat o to, aby všechny ty ucpané průduchy, aby to ventilovalo, aby se ti, kteří mají k věci co říct, aby se scházeli, domlouvali, aby se zbytečná nedorozumění odstranila. To je role, kterou může prezident dělat lépe, než kdokoliv jiný. Krom tohoto vnitropolitického problému, který skutečně by občany neměl zajímat a nemusí je zajímat, protože pokud politika funguje normálně ... Já myslím, že to lidi hodně zajímá, dávají to najevo tím, že třeba jich málo chodí k volbám, protože jsou prostě otráveni, ... Protože vidí nefunkční politiku. Otráveni z toho, že se politici nejsou schopni dohodnout, že prostě pěstují své osobní války a reagují, já myslím, že to je velmi zajímá tím, jak se chovají ve volbách, to dávají najevo. Je to zajímá z toho důvodu, že v mnoha momentech ta politika kvůli tomu nefunguje, proto je to zajímá. Přesně, ano. Ale teď, pokud by česká politika byla normálnější, tak jiný problém. Tak já si myslím, že úkolem prezidenta je prostě se o to pokoušet. Poslední otázka k tomuto tématu. Nakolik je podle vás zásadní téma pro budoucího prezidenta České republiky napravení vztahů se sousedy, Rakouskem a Německem především, víte, na co narážím, na problematiku Benešových dekretů? To bych řekl, že vím. Podívejte se, tam, kde jsme skutečně napřeli své síly, kde jsme koordinovali své postoje, kde jsme byli vytrvalí, a to jsou vztahy česko-německé, tam jsme dosáhli úspěchů a nejlepších vztahů, jaké jsme snad kdy v historii měli. Nevím proč, stalo se, že se zřejmě Rakousko pokládalo za jakousi prostě odnož toho česko-německého vztahu, což vůbec není pravda, Rakousko má svoji historii, své problémy s pamětí, své akcenty, a to Rakousko bylo zanedbáno. Tady se sešli předčasem poprvé rakouští a čeští historici a úroveň toho dialogu byla s prominutím tristní ve srovnání s tím, jak spolu komunikují, protože už to dělají třináct let čeští a němečtí historici, prostě se to zanedbává. Jako budoucí prezident České republiky byste se tedy pokusil o usmíření s Rakouskem a ...? Já se o to pokouším už i teď a jezdím tam, kdykoliv je k tomu příležitost. Můžete mi popsat, jak by formálně ten akt vypadal? Formálně v česko-německých vztazích vedl k česko-německé deklaraci. Když jste byl v tomto pořadu naposledy, hovořili jsme o jisté obdobě. Váš předseda, předseda KDU-ČSL, Cyril Svoboda něco jako česko-rakouskou deklaraci odmítá. Vzdal jste se této myšlenky? Když se mluvilo obdobně, tak jsem nemyslel česko-rakouskou deklaraci, myslel jsem vést s nimi obdobně důkladné otevřené rozhovory, které předcházely česko-německé deklaraci. V co by měly vyústit ty rozhovory s Rakouskem? Já myslím, že ty rozhovory se dějí, ty rozhovory už přináší výsledky a v posledních dnech a týdnech prostě vidíme určité uvolnění. Ale to nenastalo samo, to nenastalo, protože se na té druhé straně někdo unavil. To nastalo proto, že jsme tam jezdili, oni jezdili k nám, že jsme se prostě o něco snažili a že to přináší první plody. Jaké kroky byste učinil k Rakousku jako budoucí prezident, krom toho, že byste diskutoval a scházel se? Kroky, já bych inicioval co nejintenzivnější kontakty na všech možných úrovních a snažil bych se odstranit nedorozumění, která existují. A určitě bych se choval zdvořile k našim sousedům. Víte, my jsme si třeba ten problém s tím Temelínem nadrobili sami. Protože, když premiér řekne hornorakouskému nebo dolnorakouskému hejtmanovi, což je velmi silná figura v Rakousku, že není jeho partner a že s ním nemá o čem mluvit, že mu do toho nic není, tak jsme si prostě zadělali na všechny ty protesty. Kdybychom v zemi, která si sama referendem zastavila jadernou energetiku, kdybychom podle toho s nimi jednali, nabízeli jim určité informace předem, tak to vůbec nemuselo být. Jako prezident, rozumím vám správně, že byste možná začal omluvou Rakousku za předchozí komplikace v souvislosti s Temelínem? Ne, ne, ne. Já už jsem o tom několikrát v Rakousku mluvil a můj postoj je v tomto, myslím, známý a já bych neměl zapotřebí nic takového dělat. A nebudu se prostě za tyto výroky prostě omlouvat, protože já se necítím jimi být zavázán nebo nějakým způsobem ovlivněn. S Petrem Pithartem, předsedou Senátu Parlamentu České republiky, se dostáváme k dalšímu tématu, přímé volbě hlavy státu. Pomyslná hádanka, kdo bude budoucím českým prezidentem a jak bude zvolen, se začala komplikovat ve chvíli, kdy Občanská demokratická strana řekla, že je pro přímou volbu hlavy státu a jejím kandidátem je Václav Klaus. Středočeský hejtman Petr Bendl v pátek 11. září v BBC naznačil, že Václav Klaus má podle jeho názoru velké šance i při volbě nepřímé, tedy při volbě prezidenta oběma komorami parlamentu. Hovoří Petr Bendl. Petr BENDL /zvuková ukázka/: Předseda Občanské demokratické strany nebo pan profesor Václav Klaus je nejen natolik kvalitní osobností, že, věřím tomu, dokáže přesvědčit i jiné, řeknu, poslance a senátory, že odhlédnou od té, řeknu, stranickosti, neboť prezident prostě musí být nadstranický, musí dokázat prostě hájit zájmy České republiky. My ve vstupu České republiky do Evropské unie budeme potřebovat razantního politika, který dokáže především ekonomům, neboť Evropská unie je ekonomické spojení, ekonomům říci jasné slovo, co Česká republika a čím má být v Evropské unii. Tam zkrátka věřím tomu, že při volbě prezidenta má Václav Klaus vážnou šanci. Slova středočeského hejtmana Petra Bendla. Stručná otázka, poprosím o stručnou odpověď. Nakolik je pro vás osobně Václav Klaus silný soupeř v kandidatuře na prezidenta? Tak samozřejmě, že je silný. Vy jste v sobotu v České televizi, v rozhovoru pro Českou televizi naznačil a cituji doslova: „Myslím, že první kolo proběhne v parlamentu a druhé kolo bude přímá volba. Pokud z toho prvního kola nevzejde prezident, to je můj reálný odhad.“ Také jste de facto podpořil názor ODS, která změnila svůj názor, mám-li to vyjádřit takto komplikovaně a je v této chvíli, když navrhuje Václava Klause, pro přímou volbu prezidenta. Zároveň jste člověkem, který vždy mluvil o vybalancovaném ústavním systému. O tom, a teď vás cituji doslova, že: "Ústava není trhací kalendář nebo hrací automat, do kterého vhodíte minci a vypadne řešení." Neprotiřečíte si, rychle měnit ústavu kvůli přímé volbě prezidenta a přitom chtít, aby ... Tak já jsem se především přeřekl, protože já mluvím o prvním a druhém kole, měl jsem mluvit o první a druhé volbě. A řekl jsem, že tedy první volba podle mého názoru proběhne způsobem, který dnes předjímá ústava a druhá volba, řekl jsem omylem druhé kolo, by už mohla být přímá, ale já jsem vůbec neřekl, že to bude za čtrnáct dní potom. V té chvíli ... Tak z toho, co ale říkáte, z toho vyplývá, že při první volbě nepřímé, protože se nepodaří ... Víte, nikdo nebude chtít prostě opakovat sedm neúspěšných voleb. Nevím, proč bychom měli vzbudit dojem, že jsme něco jako mečiarovské Slovensko. Já si dovedu představit, že poté, kdy se ukáže, že tudy cesta nevede, že se bude hledat a začíná se už dnes, hledat varianta změny ústavy, ale já jsem neřekl, že to bude hned, to může opravdu trvat půl, třičtvrtě roku a neřekl jsem, že se bude měnit jenom, že se budou měnit jenom ta ustanovení týkající se volby, to jsem neřekl. Vy tedy vidíte Českou republiku od února příštího roku i klidně na třičtvrtě roku bez prezidenta? Nevidím, ne, vůbec, právě, že ne, právě, že ne. Já vůbec nevím, proč se tady začínáme ustanovovat na tom, že ta parlamentní cesta nepovede k volbě, já nevím proč. Já si myslím, že může vést k volbě. Tedy, že prezident bude zvolen? Bude zvolen, ano. Já jsem si vždycky přál samozřejmě přímou volbu. A taky proč, řeknu to otevřeně, protože já jsem na rozdíl od mnohých těmi přímými volbami prošel. A musím říct, že si mandátu vzešlého z přímé volby jako senátor mimořádně vážím tím spíš, že ta druhá volba, a to jsem měl velmi silné soupeře, chráněnce premiéra pana Šloufa a jednoho z výrazných exponentů ODS, že jsem tím vítězně prošel. Já si vážím toho mandátu a jsem na toto připraven možná víc, než jiní. Ale něco jiného je, jak říkáte vy vlastně, účelově, rychle, přes noc měnit ústavu. Ale vy jste de facto možná tím neobratným vystoupením v České televizi podpořil Vlastimila Tlustého. ODS říká, že do konce týdne připraví návrh ústavní novely. Co to je za změnu ústavy vypracovat ji do ... Ale to je naprostý nesmysl. Tady prostě ODS řeší svůj, já bych řekl, malostranský problém, kam s ním a kvůli tomu prostě budeme narychlo měnit ústavu, v žádném případě. Hleďte, my máme v Senátu zkušenost, my jsme předložili velmi komplexní návrh na změnu ústavy, pracovala na tom naše komise pro ústavu víc než rok. Pak jsme to předložili k projednání Senátu, stáhli jsme to zpátky, protože jsme zjistili, že to není promyšleno a za dalšího půl roku jsme teprve došli k definitivnímu řešení, to prostě dřív nejde, to dřív nejde, to byste to musel doslova odflinknout a z té ústavy udělat, jak se, teď se budu citovat: „Trhací kalendář“. Kdy je podle vás jako ústavního právníka, aby ústava byla vybalancovaná, kdy je možné předložit tak kvalitní přímou volbu prezidenta? Já jsem slyšel několik propočtů, jeden publikovalo Právo na první stránce, to byl rozhovor s místopředsedou vlády Rychetským, pak jsem slyšel ještě jiné propočty ... Chci váš propočet, prosím pěkně. Já vám řeknu, že ty propočty se pohybují mezi květnem a prosincem příštího roku. Já si nepřeji, aby tato země byla bez prezidenta, aby všichni říkali: „Aha, to je jako tenkrát na Slovensku,“ které bylo, tuším, čtyři sta sedmdesát dní bez prezidenta. A prodloužení mandátu Václava Havla je podle vás řešením? Ne. Není? Ale my máme platnou ústavu, není důvodu, proč proboha takováto panika, teď ještě budeme prodlužovat mandát, ne, ne, ne. Ještě poslední otázku, poprosím o stručnou odpověď. Odhlédněme od toho, že kandidujete na prezidenta, ale jste ústavní právník. Když přímá volba prezidenta, zvýšení jeho pravomocí? Co vám mám na to říct, jsou země, které zavedly přímou volbu a osekaly pravomoce prezidenta, protože se nejspíš politici báli jeho silnější legitimity, to je ... To je Slovensko. ... příklad třeba Slovenska a Slovinska. Jsou země, které s tím, jak zavedly přímou volbu, posílily pravomoci prezidenta, který už není jenom ... Kde je poloprezidentská republika, to je Francie. Francie. Kde už není jenom prezident jakýmsi moderátorem, ale v určitých situacích je něčím jako rozhodcem. A to jsou dvě možnosti, které před námi budou. Kterou možnost si vybíráte vy, tu druhou? No, tak rozhodně si nemyslím, že pravomoci prezidenta, které nejsou bůhvíjaké, je třeba osekávat. Ale, podívejte se, prezident například přímo volený nemůže být prostě ústavně neodpovědný, to se musí prostě, přinejmenším tyto věci se musí změnit. Petr Pithart. Děkuji za vašich třicet minut, na shledanou. Na shledanou. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Lidovce rozděluje dvojí kandidatura Pitharta Hospodářské noviny, 22. 10. 2002, strana 3 - Šéf Senátu se uchází o funkci prezidenta, ale současně chce obhajovat i svou dnešní pozici Ještě před tím, než se s ostatními kandidáty utká o funkci prezidenta republiky, chce Petr Pithart po senátních volbách obhájit pozici předsedy horní komory Parlamentu. Některým lidoveckým politikům se to ale příliš nezamlouvá. Podle nich by se měl Pithart soustředit pouze na svou prezidentskou kandidaturu a nesnažit se udržet i funkci šéfa Senátu. "Jestli nás volby neoslabí, což nepředpokládám, tak bych řekl, že kandidovat budu a kandidaturu přijmu," uvedl Pithart pro BBC. "Možné jsou všechny varianty, záleží na stranických dohodách podle výsledku voleb. Ale kdybych já byl v jeho pozici, tak bych se asi soustředil jen na prezidentskou kandidaturu," řekl včera šéf senátorů KDU-ČSL Jiří Šenkýř. I první místopředseda lidovců, senátor a ministr dopravy Milan Šimonovský si myslí, že dvojí kandidatura není vhodná. Vedení lidovců zatím k tomuto problému nezaujalo konečné stanovisko. Předseda lidovců Cyril Svoboda se ale včera za Pitharta postavil. "Lze kandidovat na funkci předsedy Senátu i na post prezidenta," uvedl šéf KDU-ČSL. Šenkýř včera na otázku, zda není jeho postoj motivován tím, že by se sám mohl v případě příznivého výsledku strany v senátních volbách ucházet o pozici předsedy Senátu, odvětil: "Dokud neskončí volby, na podobné otázky neodpovídám." Šenkýř na rozdíl od Pitharta bude svou pozici v Senátu - za okrsek Žďár nad Sázavou - obhajovat. Své ambice zamířit v případě příznivého volebního výsledku ČSSD do nejvyšší pozice v Senátu příliš netají ani jeho dosavadní místopředseda Zdeněk Vojíř. Za předpokladu, že ve volbách na Příbramsku uspěje a senátorský klub ČSSD bude mít takovou sílu, aby ho mohl prosazovat, kandidatury by se nezříkal. "Bylo by asi nedobré, kdybych neřekl, že bych to zvažoval," uvedl Vojíř. Předsedu horní komory Parlamentu volí vždy po dvou letech nová sestava senátorů, když se složení třetiny komory Senátu obmění. Kromě Pitharta a Vojíře jsou nyní v nejvyšších senátních funkcích také Přemysl Sobotka (ODS), který je prvním místopředsedou, a unionista Jan Ruml, který je stejně jako Vojíř místopředsedou. Pithartova šance na opětovné zvolení závisí nejen na tom, jak ve volbách uspěje jeho KDU-ČSL, ale i na tom, jak bude i nadále fungovat spolupráce lidovců s unionisty. Šéf lidovců Cyril Svoboda a úřadující předseda US-DEU Ivan Pilip včera vyzvali voliče vlastních stran, aby do Senátu podpořili i kandidáty druhé ze stran bývalé Koalice. Svoboda: Lidovci jsou ochotni jednat o přímé volbě prezidenta Lidové noviny, 16.10.2002, strana 2 - Radikální obrat v postoji ODS, která začala prosazovat přímou volbu prezidenta, je podle předsedy KDU - ČSL Cyrila Svobody pozoruhodný. Postoje některých vlivných senátorů ODS přitom naznačují, že volba hlavy státu nemá v nejsilnější opoziční straně jednoznačnou podporu. "Jsem zvědavý na další vývoj v ODS," řekl Svoboda. Lidová strana byla, je a bude zastáncem přímé prezidentské volby, prohlásil Svoboda. S ostatními politickými stranami je proto připravená o této ústavní změně jednat. Svoboda připomněl, že novelu ústavy musejí schválit obě komory parlamentu ve stejném znění. Proti rychle připravené změně ústavy je předseda Senátu Petr Pithart, kterého na prezidentskou funkci nominovali lidovci. "To je naprostý nesmysl. Tady prostě ODS řeší svůj malostranský problém: Kam s ním, a kvůli tomu budeme narychlo měnit ústavu? V žádném případě," prohlásil Pithart v rozhlasovém pořadu Interview BBC. Podle něj bude možné kvalitní návrh ústavní změny předložit v květnu až prosinci příštího roku. Pithart si nemyslí, že je třeba v této změně osekávat prezidentské pravomoci, "které nejsou bůhvíjaké". Na druhou stranu ale prezident přímo volený "nemůže být ústavně neodpovědný", podotkl Pithart. Svoboda: Senát není nakloněn urychlenému schválení přímé volby PRAHA 15. října (ČTK) - Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda dnes naznačil, že by urychlené přijetí přímé volby prezidenta republiky mohl zablokovat Senát. Zatím podle něj proto není jasné, zda by voliči mohli rozhodnout již o nástupci Václava Havla, jehož mandát vyprší začátkem února. "Atmosféra v Poslanecké sněmovně mi napovídá, že je to možné. Atmosféra v Senátu, že ne," řekl řekl Svoboda na dnešní tiskové konferenci KDU-ČSL. Lidová strana byla, je a bude zastáncem přímé prezidentské volby, prohlásil. S ostatními politickými stranami je proto připravená o této ústavní změně jednat. Svoboda připomněl, že novelu Ústavy musejí schválit obě komory parlamentu ve stejném znění, což nebude lehké. Občanští demokraté předloží návrh na zavedení přímé volby prezidenta ještě do konce tohoto týdne, ne všichni členové jsou ale s takovým postojem smířeni. ODS se netají tím, že cílem této ústavní změny je umožnit odcházejícímu šéfovi strany Václavu Klausovi zvolení do funkce hlavy státu. Proti rychle připravené změně Ústavy je předseda Senátu Petr Pithart, kterého na prezidentskou funkci nominovali lidovci. "To je naprostý nesmysl. Tady prostě ODS řeší svůj malostranský problém: Kam s ním, a kvůli tomu budeme narychlo měnit Ústavu? V žádném případě," prohlásil Pithart v dnešním rozhlasovém pořadu Interview BBC. Podle něj bude možné kvalitní návrh ústavní změny předložit v květnu až prosinci příštího roku. Pithart si nemyslí, že je třeba v této změně osekávat prezidentské pravomoci, "které nejsou bůhvíjaké". Na druhou stranu ale prezident přímo volený "nemůže být ústavně neodpovědný", podotkl Pithart. Záměr ODS nemá jednoznačnou podporu ani mezi senátory ODS. Svoboda připomněl vyjádření senátorů ODS Mirka Topolánka či Dagmar Lastovecké, kteří dali najevo, že přímou volbu těžko podpoří. Zda bude KDU-ČSL souhlasit se zkrácením lhůt nutných pro projednání potřebných zákonů, Svoboda neřekl. "O podmínkách s námi zatím nikdo nejednal," dodal. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:13 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
