BBCi Home PageBBC World NewsBBC SportBBC World ServiceBBC WeatherBBC A-Z
SEARCH THE BBC SITE
 
Zprávy
Svět
ČR
Británie
Přehledy tisku
Analýza
Anglicky s BBC
Dobré ráno
Zprávy
Svět o páté
Svět o šesté
Interview
Frekvence
Programy
Kontakt
Pomoc
Redakce
Learning English
BBC Russian.com
BBC Spanish.com
BBC Arabic.com
BBC Chinese.com
Interview
pátek 4. října 2002, 18:20 SEČ
Jaroslav Bureš
1. místopředseda legislativní rady Vlády ČR
1. místopředseda legislativní rady Vlády ČR
 


Uchazeč o úřad prezidenta v primárkách ČSSD Jaroslav Bureš v Interview BBC oznámil, že se nezúčastní vnitrostranického referenda ČSSD o kandidátovi na prezidenta, neboť nechce dát hlas sobě ani nikomu ze svých tří soupeřů. Dodal, že ne zcela rozumí kandidatuře Miloše Zemana ve druhém kole.

News imageZáznam rozhovoru v MP3
 

Přepis rozhovoru

Citace rozhovoru v médiích


Před námi je půl hodina otázek a dopovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal k protějšímu mikrofonu náměstek předsedy rady legislativní vlády a uchazeč o úřad prezidenta České republiky Jaroslav Bureš. Vítejte v BBC, dobrý den.

Dobrý den.

V roce 2001 jste se stal ministrem spravedlnosti České republiky. Ministerský post jste opustil v létě 2002. V koaliční vládě premiéra Vladimíra Špidly jste se neobjevil. Neberete to s odstupem zhruba čtyř měsíců jako projev nedůvěry Vladimíra Špidly k vaší osobě?

Vůbec ne, ostatně to, v jaké funkci se nacházím, myslím, je toho dostatečným důkazem.

A co když jste tam byl "uklizen"?

To jsem ta nebyl uklizen, to je pane redaktore odborně velmi náročná práce, řídit legislativu vládní a nedovedu si představit, že na takový post je někdo uklizen.

Ale je to přeci jenom pokles v sociální prestiži Jaroslava Bureše - z ministra spravedlnosti státi se náměstkem předsedy legislativní rady vlády?

To vůbec není pokles. Ministrem nemůžete být do smrti, to v žádném případě, já už jsem byl i zedníkem, byl jsem řadovým soudcem, byl jsem ministrem, nyní jsem náměstkem místopředsedy vlády, je to velmi významná funkce a odborně mě naprosto uspokojuje.

Mohl jste se stát i předsedou Nejvyššího správního soudu. Slyšel jste tuto variantu?

Tak o kandidátech a o budoucím předsedovi Nejvyššího správního soudu ještě vůbec není rozhodnuto, to jsou zcela předčasné úvahy.

Ale slyšel jste zmiňovanou úvahu, že Jaroslav Bureš je jedním ...

Slyšel.

... z lidí, kteří by mohli stanout v čele Nejvyššího správního soudu? Kdybyste prohrál prezidentskou kandidaturu, šel byste do toho?

Já myslím, že už jsem se vydal na jednu z těch dvou cest, musím dojít do konce a myslím si, že mezitím bude už třeba toho kandidáta vybrat, protože leden 2003 se blíží.

Nejvyšší správní soud vás osobně jako Jaroslava Bureše neláká?

Samozřejmě že by to byla pro mě velká výzva, ale pan místopředseda bude muset jednat, respektive vláda s panem prezidentem o kandidátech velmi brzy a myslím si, že v tomto okamžiku se nemohu do toho výběru zapojit.

Bavili jste se o tom s vicepremiérem a ministrem spravedlnosti a vaším nadřízeným v legislativní radě vlády, s Pavel Rychetským?

Já jsem si pane redaktore nikdy o žádnu funkci neřekl, takže jsem si neřekl ani o tuto. Bavili jsme se jenom obecně, kdy bude třeba začít jednat a tak dále, ale nebavili jsme se o tom, že pro pana místopředsedu bych byl kandidátem.

Nemyslel jsem, že se jej zeptáte, zda jste kandidátem či nikoliv. Když jste však slyšel úvahu, že byste se mohl stát předsedou Nejvyššího správního soudu, tak jste si, předpokládám, zmiňovanou úvahu chtěl ověřit?

Já jsem panu místopředsedovi řekl, že považuji za velmi dobrého kandidáta jeho dosavadního náměstka a ...

A vašeho bývalého náměstka.

... mého bývalého doktora Josefa Baxu, který věnoval ohromné úsilí přípravě zřízení Nejvyššího správního soudu, je to vynikající soudce a velmi dobrý manager a myslím si, že pro tuto funkci splňuje všechny předpoklady.

Podle vás je Josef Baxa nejvhodnější kandidát na post předsedy Nejvyššího správního soudu.

Je velmi dobrým kandidátem.

Ptám se, zda je nejlepší?

Kdo je nejlepší ...

Z těch, kteří se nabízí, nebo máte vy sám, když jste předkládal prezidentovi republiky své návrhy na členy Ústavního a Nejvyššího soudů, tak jste měl kandidáty, tudíž jste člověk, který zná lidi z právnické oblasti. Ptám se, zda je Josef Baxa z těch, které vy osobně znáte nejlepším kandidátem?

Jsou v podstatě možnosti, buď jít jenom cestou odbornosti a vybrat vynikajícího odborníka, těch je několik, problém je v tom, že Nejvyšší správní soud na začátku bude zatížen obrovským množstvím organizačních úkolů také a bude žít nějakou dobu v jistém provizóriu. Myslím si, že je třeba hodně skloubit řídící schopnosti a vyniknutí české schopnosti a měřeno těmito hledisky je doktor Baxa vynikajícím kandidátem.

Post ministra spravedlnosti, vrátím-li se k tomu, proč jste se ministrem spravedlnosti nestal, zůstal ve vládě premiéra Vladimíra Špidly České straně sociálně demokratické. Ač se tomu vicepremiér Pavel Rychetský zprvu bránil, nakonec byla funkce vicepremiéra a ministra spravedlnosti sloučena.

Pavel RYCHETSKÝ /zvuková ukázka/: Ten resort, říkám to nerad, je dosti v zoufalém stavu.

Uvedl 28. června v rozhovoru pro BBC vicepremiér Pavel Rychetský. Hovořil o stavu ministerstva spravedlnosti. Naznačil rovněž, že se vám jako ministru spravedlnosti nepodařilo vydobýt si respekt u soudcovského stavu.

Pavel RYCHETSKÝ /zvuková ukázka/: Soudcovský stav se nezměnil, to říkám otevřeně, svým způsobem bych tak řekl, se dá říci, že zaujal k ministru Burešovi stejně odmítavý postoj jako kdyby tam byl někdo jiný. Prostě ta animazace té spravedlnosti, ta animazace té exekutivy v tom soudcovském stavu přece dává i nadále.

28. červen a slova vicepremiéra Pavla Rychetského v BBC. Snažil jste se dopátrat toho, proč vám narozdíl od jiných kolegů nebylo dopřáno pokračovat ve funkci ministra spravedlnosti, byť tento post zůstal ČSSD?

Já myslím, že především pan premiér vycházel z toho, že ve vládě mají být zástupci jednotlivých stran, z kterých se posléze sestavila koaliční vláda, mám zato, že pro nestraníka v této koaliční vládě těžko mohlo být místo.

Kdyby to byl dobrý nestraník?

Zřejmě pan premiér z této úvahy vycházel, tedy že vláda by měla být skutečně složena z členů koaličních politických stran, já jsem se s ním na to téma nebavil, není to mým zvykem. Pan předseda uznal za vhodné vybrat jiného kandidáta, já to naprosto respektuji a je to v pořádku.

Vás opravdu nezajímá, když naznačujete, že jste se o tom s Vladimírem Špidlou nebavil, jako člověka, který před těmito mikrofony před koncem funkčního období vlády premiéra Miloše Zemana tvrdil, že by velmi rád pokračoval ve funkci minstra spravedlnosti, tak vás vůbec nezajímá, proč vám nebylo dopřáno v ní pokračovat?

Jistě že ano, samozřejmě jsem říkal, že bych nerad odcházel od rozdělané práce, byla to pro mě... pokračovat, pan předseda mi předtím, než proběhly ty volby do Poslanecké sněmovny naznačoval důvěru, nicméně myslím, že vedl vyjednávání o složení vlády takovým způsobem, že prostě nebylo možné, abych v ní usedl jak nestraník.

BBC už koncem června na základě informací ze dvou na sobě nezávislých zdrojů referovala, že jste byl jako ministr spravedlnosti ve vládě premiéra Vladimíra Špidly nikoli nepřijatelný jako nestraník, ale nepřijatelný pro prezidenta republiky Václava Havla, který jmenuje ministry. Položil jste někdy Vladimíru Špidlovy otázku, zda je to pravda?

Ne, nepoložil. To říkají novináři, pan premiér ani pan prezident se mnou na toto téma nehovořili.

A vaše hypotéza?

Nemám žádnou hypotézu, ostatně nedovedu si představit, že premiér, který skutečně chce mít někoho ministrem, si to neprosadí, toto své rozhodnutí.

Pokud by podle vás Vladimír Špidla chtěl Jaroslava Bureše ve vládě, tak by Jaroslav Bureš prošel i přes Václava Havla?

Jsem si tím jistý.

Stal jste se místopředsedou legislativní rady vlády, považujete tento post za post důležitý?

Velmi důležitý post, mým úkolem je garantovat vládě, že návrhy zákonů, které předkládají ministři, budou v legislativním procesu dobře posouzeny a že odejde kvalita do Poslanecké sněmovny. To je velmi odpovědná práce a vidím tak velký prostor pro uplatnění svých dosavadních zkušeností.

V případě, že neuspějete v "boji" o funkci prezidenta České republiky, budete tento post budete dále zastávat, nebo byste odešel?

Nemám důvod odcházet, je to práce, která je pro mě velmi zajímavá, umožňuje mi další růst, je významná a je to pro mě post, který mě uspokojuje.

Dá se říci, že skončila soudcovská éra Jaroslava Bureše a už se k ní nevrátíte a zůstanete ve státních službách?

Never say never. Myslím si, že by i naše společnost si mohla zvykat na to, že soudci odcházejí a přicházejí. Odejdou na pět let do advokacie, jak je to běžné, nebo na jiné posty a pak se zase vrátí, ale zdálo se mi, že soudcovské práci jsem se věnoval dost dlouho, a také se mi zdálo, že v této době je pro mě zajímavější a inspirativnější věnovat se něčemu jinému po nějakou dobu, uvidíme. Nemám pevně stanovený časový snímek do budoucna.

Na kolik ve vašem uvažování o tom co dál děláte, hrála roli i úvaha, že mezi soudci jako bývalý ministr spravedlnosti jste nepřijatelný?

To musí říci ti soudci, pane redaktore, já mám mezi soudci desítky ba stovky přátel, nic takového jsem nepozoroval, ale to se zeptejte soudců, sebechvála smrdí.

Vy takový pocit nemáte?

Rozhodně ne.

Další hlavní téma: Kandidatura Jaroslava Bureše na post českého prezidenta. Úřad prezidenta Československa, potažmo České republiky zastával a zastává bezmála třináct let Václav Havel. Který rozměr, podle vašeho názoru prezidentu Václavu Havlovi chyběl v uplynulých třinácti letech?

Václav Havel měl neopakovatelnou historickou příležitost a možnost vybudovat prezidentský úřad na zelené louce. Dal k dispozici tomuto úřadu a o tom nemůže být vůbec pochyb svou obrovskou autoritu, kterou byl vybaven na začátku devadesátých let, nepochybně ji dal k dispozici České republice. Zdá se mi ovšem, že v posledních letech výkonu prezidentského úřadu málo naslouchal a méně komunikoval, než jak tomu odpovídala celková společenská potřeba a také představa společnosti, to je můj názor.

Kdy podle vás ke zlomu prezidentování prezidenta Václava Havla došlo?

Já myslím, že tam není zlom, ale já musím vycházet především ze svých zkušeností a poznatků, víte, že jsme se s panem prezidentem neshodli v otázce, zda je dobré, aby komunikoval nebo konzultoval s ministrem spravedlnosti výběr kandidátů na předsedu nejvyššího soudu. Já si myslím, že to naopak dobré je, ne proto, že by se mísily dvě moci, ostatně prezident je součástí moci výkonné, ale proto, že každá informace je dobrá, já si nedovedu představit, že bych v roli prezidenta pominul ministra spravedlnosti, to je člověk, který řídí resort spravedlnosti a nepochybně z povahy věci musí mít řadu informací a předpokládat, že jich chce určitým způsobem využívat k tomu, aby postavil sebe, jako reprezentanta moci výkonné moci soudní, k tomu není důvod.

Jak již bylo v mnoha rozhovorech řečeno, o to, abyste kandidoval na post prezidenta, vás dá se říci požádal Stanislav Gross, ministr vnitra?

Abych to vyjádřil určitým obrazem, položil přede mě na stůl výzvu, zeptal se mě, s popisem toho, co všechno to obnáší, zda jsem připraven tuto výzvu přijmout, já jsem si vzal nějaký čas na rozmyšlenou, konzultoval jsem věci se svými přáteli a hlavně jsem si položil otázku a to byl obsah těch konzultací, zda vím, jak takový úřad zastávat a zda bych toho byl schopen, a když jsem došel k závěru, který patrně je považován za neskromný, ale já jsem vždycky byl zvyklý vážit pečlivě svá rozhodnutí, že ano, tak jsem panu ministru Grossovi řekl, že jsem připraven utkat se v souboji s případnými jinými kandidáty o post kandidáta, to je souboj o to, kdo bude kandidátem ČSSD, o nic jiného. A myslím si, že pro mě je to i velká výzva i určitý test zjistit si, jaká je má hodnota, čeho jsem schopen, jaké jsou výhrady případně proti mě, protože nikdo není schopen žít a pracovat tak, aby se zavděčil všem a byl bych rád, kdybych v té soutěži neuspěl, jakkoliv uspět chci, kdyby neúspěch nebyl vnímán jako porážka.

Když před vás Stanislav Gross, vašimi slovy řečeno, položil výzvu ucházet se o kandidaturu ČSSD na post prezidenta České republiky, chtěl jste po Stanislavu Grossovi nějaké záruky, jako například veřejnou podporu Stanislava Grosse a dalších členů, například vlády ČSSD, či regionálních sdružení ČSSD, v nichž má silnou pozici Stanislav Gross?

Takovou podporu jsem ani žádat z povahy věci nemohl, já jsem vycházel z toho, že pan ministr Gross ví, co činní a ostatně já jsem v době působení ve vládě velmi intenzívně se setkával se sociálními demokraty, počínaje poslaneckým klubem a konče samozřejmě regiony. Považoval jsem to za svou povinnost, nechtěl jsem si hrát na nějakého sólistu v jednobarevné vládě ČSSD. Ostatně předpokládat, že poslanci ze sociální demokracie mě podpoří, jenom proto, že sedím v této vládě a nezískat si jejich věcnou podporu, nezískat si jejich porozumění, to prostě není můj styl práce.

Pouze čtyři muži se chtějí utkat v prezidentských primárních volbách České strany sociálně demokratické, které budou přístupné rovněž všem občanům, písemné přihlášky zaslali expremiér, někdejší dlouholetý předseda České strany sociálně demokratické, Miloš Zeman, ombudsman Otakar Motejl, exministr spravedlnosti Jaroslav Bureš a jako poslední k nim přibyl profesor Fakulty sociálních věd University Karlovy, Martin Potůček. Je to silná konkurence pro Jaroslava Bureše?

Tak pan ombudsman Motejl a expremiér Miloše Zeman jsou nepochybně mimořádně silní soupeři, pana profesora Potůčka znám velmi málo, je to jistě vynikající odborník, viděl jsem výsledky jeho práce, smekám před nimi klobouk, ale jinak o něm nic nevím, čili těžko mohu posoudit, do jaké míry je těžkým soupeřem.

Překvapilo vás, že jsou to pouze čtyři lidé, kteří budou bojovat o přízeň ať už členů ČSSD i veřejnosti v těch primárních prezidentských volbách České strany sociálně demokratické?

Ani mě to nepřekvapilo, ono totiž jenom tak si klást otázku, jestli jsem ochoten takovou soutěž podstoupit a proti tomu podepsat závazné stanovisko, což byla podmínka ČSSD, to je veliký rozdíl a zřejmě někteří pod tíhou té odpovědnosti spojené s podpisem, protože není lehké účastnit se tohoto souboje, ne všichni jsou vašimi příznivci, tak asi někteří odstoupili.

Tedy vy už jste naznačil, co si myslíte o konkurenci prezidentských primárek České strany sociálně demokratické, zůstaneme-li u oné čtveřice, jen pro úplnost, občané i členové ČSSD by v těch primárních volbách měli rozhodovat od 22. října do 25. listopadu. Zúčastníte se vy osobně, jako jeden z kandidátů primárek?

Rozhodně ne, přece nevhodím svůj hlas ve svůj prospěch.

To nemusíte, vy můžete vhodit hlas jiným.

V žádném případě nevhodím svůj hlas ve prospěch mých soupeřů, to by bylo protismyslné, stejně jako abych jeden hlas dával sobě. Za prvé je to nekorektní, nedovedu si to vůbec představit, takové chování a za druhé bych tím neprospěl nikomu a ničemu.

Kdybyste dal hlas soupeřům, to by byla velkorysost.

To by byla velkorysost, ale v praktickém životě takové činy nemají místa.

To jste takový pragmatik?

Nejsem pragmatik, ale pro Krista Pána to by bylo čiré předstírání něčeho, jsou to mí soupeři a já je chci porazit, já jim nechci odevzdávat svůj hlas.

Přece ale můžete dojít i k úvaze, že některý z těch kandidátů je silnější, než Jaroslav Bureš, nebo si myslíte, že jste opravdu nejlepší?

Kdybych, chcete-li být prezidentem a chcete-li se o takový úřad vážně ucházet, pak nemůžete mít strach ze soupeřů.

Já neříkám strach, ale říkám, že můžete také vyhodnotit, že někdo je tak dobrý, že by si váš hlas, byť s ním jste v jistém souboji o jakýkoliv post, takže je silnější, než vy.

Jistě že bych mohl, ale tu úvahu těžko budu promítat do toho, že vezmu bílý lístek, napíší na něj Miloš Zeman, nebo Otakar Motejl a vhodím ho někam, kam se budou ty lístky vhazovat, to ne.

Jaké vidíte šance, mezi těmito lidmi čtyřmi?

Pro mě je pořád ještě otázkou, jak si mám vyhodnotit slova Miloše Zeman, že nechce se účastnit těch tak zvaných prvních prezidentských voleb, tedy, že nabízí svou pomoc pro případ, že v prvních volbách nebo v prvním kole, i když je to nepřesné, nebude nikdo zvolen. Tomu zatím ještě pořád nerozumím, zřejmě Miloš Zeman změnil svůj přístup, je to nepochybně soupeř velmi silný ...

Je to nejsilnější soupeř, srovnáte-li jej s Otakarem Motejlem a s Martinem Potůčkem?

Každý u nich má své kvality a je vnímán jinak, Miloš Zeman dlouho pracoval ve vysoké politice, jako ten, kdo přivedl sociální demokracii na výsluní, posléze jako předseda vlády. Otakar Motejl byl dlouho symbolem přeludu českého soudnictví, posléze ombudsmanem, čili autorita každého z nich má jiný původ, jiný základ, nedají se srovnávat.

Ale nemůže tedy označit jednoho z nich za nejvíce obtížného soupeře, pro vás osobně?

Ne.

Když jsem hovořil o onom hlasování, když se nezúčastníte vy, zúčastní se rodina?

Nejsem si jist.

Neptal jste se?

Zatím ne, zatím ne, protože já ještě pořádně nevím, i když to zní jako paradox, jak technicky to odevzdávání hlasů bude probíhat. Až se to dozvím, tak se zeptám, ale předpokládám, že synové mě podpoří, manželka ta dlouho usiluje o to, abych zvážil všechny argumenty, ale když už jsem se rozhodl, což už jsem se rozhodl, tak mě jistě také podpoří.

Jak již bylo řečeno, rozhodovat se má v čase od 22. října do 25. listopadu, počítáte se svou řekněme kampaní na úřad prezidenta v tom slova smyslu, že byste objížděl jednotlivé krajské či okresní organizace ČSSD a loboval ve svůj prospěch, nebo nikoliv?

22. října už je pozdě. Já už usiluji o to, abych se svým programem, protože já si nedovedu představit, že někdo řekne a kdo.

Promiňte, ale pak máte ještě měsíc, kdy ony primárky budou probíhat.

Ano, vždyť říkám, že 22. již bych chtěl představit svůj program všude, kde to je možné, například zítra pojedu do Ostravy, ale já na prvním místě považuji za svou povinnost seznamovat se svým programem kandidáta na funkci prezidenta republiky, především v regionech sociální demokracie. Jí si nedovedu představit, že bych seděl na židli v Praze a čekal, až přízeň sociálních demokratů na krásných křídlech přilétne do Prahy.

Vy jste tuším v úterý naznačil, že tuto prezidentskou kampaň budete dělat ve svém volném čase ...

Ano.

To znamená, že si objíždíte ty regiony večer, od sedmi do rána do devíti?

Buď pozdě odpoledne a nebo o víkendech pouze, jiná možnost není.

Budete si brát dovolenou?

Kdyby to mělo být ve všední den, pak samozřejmě ano, nemůžu v pracovní době jezdit po nějakých kampaních, jak vy říkáte, to je naprosto vyloučené.

Počítáte s tím, že si dovolenou vezmete?

Když bych se nevešel se svým volným časem do víkendů, pak ano za předpokladu, že pan místopředseda Rychetský mi to umožní.

Co vám vicepremiér Rychetský řekl první reakci, protože předpokládám, že jste jej jako prvního, jednoho z prvních seznámil s úmyslem kandidovat, ucházet se v primárkách ČSSD o kandidaturu na prezidenta republiky, jaká byla jeho reakce?

My jsme o tom pane redaktore spolu nemluvili.

Vy jste ho nespravil o tom?

On spraven jistě byl ...

Z tisku?

Ne, panem místopředsedou Grossem, ale naše rozhovory, ačkoliv jsou velmi přátelské, já si pana místopředsedy velmi velice vážím, jsou pracovní. Na toto téma jsme spolu zatím nehovořili, třeba budeme v nejbližších dnech, nebo hodinách, ale zatím ne.

Neříkejte, že to nesouvisí s prací, když se jeden ze zaměstnanců rozhodne kandidovat na post prezidenta v rámci nějaké strany, tak se o tom nezmíní svému nadřízenému.

Pan místopředseda to ví, ale na můj pracovní výkon, nebo na to, co dělám, to žádný vliv nemá, že jezdím o víkendech do Ostravy a jinam.

Další téma představí vaše představy o budoucnosti prezidentské funkce v České republice. Jste právník, je podle vás zapotřebí změnit ústavní vymezení prezidentských pravomocí?

Já myslím, že ne. Myslím, že ústavu je třeba brát jednat jako psaný text a jednak jako něco, co se uplatňuje v životě, čili to, jak je ústava vykonávána, ostatně ty kompetence jsou popsány velmi lakonicky, je také velmi důležité. Tak, jak ústavu vykonával prezident Havel a tak, jak měřeno psaným textem, nevidím v současné době potřebu ten text měnit, ani co se týče té neustále skloňované potřeby omezit kompetence ve vztahu k milostem.

Připomeňme si, co jste řekl v úterý, když jste zmiňoval novinářům své představy o svém fungování v případné funkci prezidenta.

V tom programu, který je vám k dispozici jsem se snažil jasně a srozumitelně vyjádřit, že základem výkonu prezidentských kompetencí podle mých představ je především otevřená komunikace, široká komunikace nejenom z politickými stranami, ale i s veřejností, která má především nabídnout předem určitou jistotu o tom, jaká rozhodnutí bude přijímat. Co jsem se snažil vyjádřit, je myslím být předvídatelný. Chci tím říci, že tuto metodu, nebo styl práce považuji za základ pro to, aby prezidentský úřad působil věrohodně, a aby ten, kdo zastává tento úřad, mohl usilovat o to, aby i ve své vlastní osobě získal pozici, jakou sám prezidentský úřad jistě ve vědomí občanů má a ta pozice byla jistě v minulosti také mnohdy zneužívána. Mám namysli minulost předlistopadovou.

Úterní slova uchazeče o úřad prezidenta České republiky, Jaroslava Bureše. Hovořil jste o předvídatelnosti, byl podle vás Václav Havel nepředvídatelný?

Já mohu posuzovat jen to, čeho jsem byl svědkem a některá rozhodnutí, ať zase ten náš stát personální v justici, nebyla předvídatelná. Já opakuji, že otázka, kdo se stane předsedou nejvyššího soudu by měla být vnímána tak, že soudci vůbec nepochybují, když se tento post uvolní, kdo přichází v úvahu a nemělo by to být vůbec překvapivé, v tomto smyslu mám namysli předvídatelnost a zdá se mi, že tomuto požadavku, jde-li o poslední jmenovací rozhodnutí, pan prezident nedostál.

Jak to předvídatelnost, v případě, že se stanete kandidátem České strany sociálně demokratické na post prezidenta, jak tu předvídatelnost zajistíte politickým stranám, které o vás budou hlasovat. Dá se říci, že předložíte nějaké programové prohlášení kandidáta na post prezidenta, Jaroslava Bureše, ve kterém načrtnete svoje představy o legislativních pracích v České republice, vašich představách o zahraniční politice České republiky, tudíž předstoupíte před parlament, kde se budete případně ucházet o post hlavy státu s programovým prohlášením?

Přesně tak, já jsem někde četl výzvu někoho, teď nejsem si jist, jestli to byl pan poslanec Ivan Langer, že on očekává, že kandidáti předstoupí před obě komory parlamentu a představí své programy, přesně to je mým cílem, jestliže budu mít příležitost stanout v budově Poslanecké sněmovny.

Co v tom programovém prohlášení krom obecných tezí, které jsou skutečně obecné a připomínají reklamní slogany, které jste nastínil v té první části vaší kampaně, a které jsou na internetových stránkách, vašich internetových stránkách, jak je zkonkrétníte?

Já jsem, máte-li na mysli otevřenost a předvídatelnost, to je popis stylu práce, tedy že chci vykonat ...

Ne, myslel jsem další slogan, jako vzdělanost, péče o český jazyk, podpora fair play ve sportu i v životě, podpora ekonomických zájmů země, úspěšný vstup do Evropské unie, to jsou skutečně obecné slogany?

Ano, máte pravdu, vyberme si například podpora ekonomických zájmů státu, já jsem přesvědčen, že prezident republiky, jestliže cestuje do ciziny, měl by mít v letadle významné zástupce českých podnikatelských kruhů a podle toho, do jakého regionu cestuje, přispět také k náležité podpoře zájmů české ekonomiky, českého průmyslu.

Promiňte, ale to je samozřejmost, to se očekává. Vy musíte ...

Já nevím, jestli je to samozřejmost.

Václav Havel jezdil s významnými podnikateli.

Já neříkám pro Krista Pána, že pan prezident nejezdil.

Ne, je to samozřejmost k výkonu té funkce a je to i v ústavě a ve vymezení. Očekávám přidanou hodnotu od Jaroslava Bureše, co budou jeho priority, jeho ...

Chtěl jsem to dokončit, pane redaktore ...

Promiňte.

Prezident vykonává své kompetence jako součást moci výkonné, on může tu autoritu úřadu dát výrazně k dispozici ve prospěch vlády, ale i obou komor parlamentu tím, že se účastní zasedání vlády, projednává jednotlivé otázky s jednotlivými ministry resortními, projednává určité otázky, čili ...

To Václav Havel dělá poměrně málo, znamená to, že budete daleko častěji vstupovat do jednání s vládou, budete se účastnit případně jako prezident jednání vlády?

Chtěl bych, chtěl bych, abych měl daleko více informací, abych mohl daleko lépe komunikovat a daleko více naslouchat, a aby rozhodnutí mohla být více předvídatelná.

Počítáte s tím, že jste pro ODS v případě, že se stanete kandidátem ČSSD přijatelný kandidát?

To se musíte zeptat, pane redaktore ...

Prám se vás, jestli s tím počítáte?

Vycházím z toho, že má šance spočívá v možnostech představit svůj program, oslovím-li s tímto programem, tak věřím, že ta má šance tu je.

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.


Citace rozhovoru v médiích


Úpornost jako symbol

Lidové noviny, 9. 10. 2002, názory - Autor: Miloš Čermák, strana: 12 - Politické zboží "kandidát Bureš" naznačuje bídu blížící se prezidentské volby Jestliže bývalý ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš po svém ministerském úřadování něco zanechal, pak to byl pocit úporné snahy zůstat ve funkci za každou cenu. Před volbami při každé příležitosti v médiích prohlašoval, že se cítí být především odborníkem, takže je mu celkem jedno, která strana bude nakonec vládu sestavovat. A aby to nebylo příliš okaté, jedním dechem politicky korektně dodával, že mu jde o dokončení rozdělané práce. Přirozeně, o co jiného by politikovi mělo jít.

Kvalitu Burešovy práce ovšem hned po volbách zpochybnil místopředseda vlády Pavel Rychetský, který v rozhovoru s BBC řekl, že resort spravedlnosti je v zoufalém stavu. Politici málokdy mluví tak jasnými slovy a pro Bureše to byl nepochybně signál, že se s ním v nové vládě nepočítá, a to navzdory tomu, že křeslo ministra připadlo podle koaličních dohod právě sociální demokracii. Většina lidí by to pochopila a vládní hřiště opustila, ale Jaroslav Bureš zatnul zuby a nechal se bez velkého odporu uklidit do funkce náměstka právě k Pavlu Rychetskému. "Je to velmi významná funkce a odborně mě naprosto uspokojuje," řekl v rozhovoru s redaktorem BBC.

S tím uspokojením to však asi nebude zas tak žhavé: to by se Jaroslav Bureš nerozhodl stát se prezidentem. Co první týden jeho prezidentské kampaně nejlíp charakterizuje? Kromě rozpaků je to stará známá úpornost. Prezidenta sice budou volit poslanci a senátoři, ale Jaroslav Bureš si počíná jako kandidáti v zemích, kde se o hlavě státu rozhoduje v přímé volbě. Natiskl si letáky (s ne zcela jasným heslem Prezident pro každý všední den) a zprovoznil svou internetovou stránku.

Po vzoru kandidátů západního střihu nabízí svůj program v bodech stručných jako prásknutí bičem ovšem není zcela jasné, z čeho je v tomto případě bič upleten. Bezbarvý kandidát Obecnější a bezobsažnější floskule by si bylo možné jen stěží vymyslet: například v kapitolce nazvané Bezpečnost občanů a státu žádá Jaroslav Bureš "bezpečný život občana" a "připravenou armádu". V programu, který čítá zhruba padesát slov, vyčuhuje snad jediný méně obvyklý požadavek: totiž "péče o český jazyk". Bylo by to hezké, kdybychom na tomtéž kandidátském webu nečetli o stránečku dál odkaz na text publikovaný s "laskavím svolením BBC". Námět na ironickou glosu? Ale vůbec ne. Tahle hrubka je na internetových stránkách Jaroslava Bureše jediným místem, ze kterého nečiší kalkul a chlad.

Taktika Jaroslava Bureše je jasná. Mezi kontroverzními politiky, z nichž každý více či méně velké části obyvatel "nevoní", chce být kandidátem slibujícím prezidenta "bez barvy a bez zápachu". Svou úpornou touhou po funkcích však ze všeho nejvíc připomíná podomního obchodníka, kterého z domu vyprovodíte dveřmi, ale on vám vzápětí zkusí vlézt dovnitř oknem. Vzhledu ani chování těchhle lidí se nedá nic vytknout. Své nanicovaté zboží nabízejí v dobrém obleku, mluví uhlazeně a celkově je jejich vystupování velmi zdvořilé. Vždycky se vám však uleví, když za nimi definitivně zaklapnou dveře.

Kandidát Bureš prezentuje jako hlavní devízu svou předvídatelnost. Spíš než předvídatelný se on sám snažil být předvídavý, když vyráběl svůj mediální obraz pro tuto kandidaturu. Přece není možné, aby byl ve skutečnosti takový, jak se prezentuje. Politické zboží nazvané "kandidát Bureš" je symbolem celé bídy blížící se prezidentské volby. Pokud bychom měli pojmenovat její největší úskalí, tak tkví v tom, že funkce prezidenta byla vytvarována podle Václava Havla. Naše nároky či představy o této funkci začínají i končí právě Havlovým působením.

Nemůžeme se divit, že ze součástek, které jsou k dispozici, nebude žádná do uvolněného místa pasovat. Ale to přece neznamená, že tam z bezradnosti nacpeme beztvarou hmotu. Není divu, že kandidaturu Jaroslava Bureše podporuje mimo jiné Stanislav Gross. Právě on je průkopníkem politického stylu, který je založen na ochotě vyjít vstříc mediální poptávce. A to za každých okolností. Tahle metoda však musí mít nějaké meze a zdá se, že Jaroslav Bureš se jich svou kampaní dotkl. Jakkoliv je novinářsky laciné dělat si vtípky ze jmen či místopisných názvů, snad bude tentokrát autorovi prominuto. V internetovém životopise Jaroslava Bureše se píše, že se narodil v Mimoni. Dej Bůh, ať tam neskončíme všichni.



 
 

Ptejte se našich hostů
Předcházející rozhovory:
 
 
Karel Čermák
Milan Kubek
Cyril Svoboda
Akciové trhy:  01:09 GMT
FTSE6406.80-11.00
Dow Jones12525.7-48.11
Nasdaq2467.70-9.91
FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min
 POČASÍ
 

 
[email protected]
 
 
 
BBC Copyright Nahoru ^^BBC News in 43 languages >
 
Zprávy | Svět | Británie | Česká republika
Přehledy tisku | Analýza | Fórum
Anglicky s BBC
 
 
Redakce | Programy | Kontakt | Pomoc 
 
 
© BBC Czech, Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK