| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 10. září 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Jiří W. Boudník | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Jiří W. Boudník, který byl jednou z hlavních autorit při záchranářských pracích na Ground Zero, se domnívá, že by na místě Světového obchodního centra mělo stát výrazné architektonické dílo. Místo by si však mělo zachovat volné prostranství a obsahovat budovy kulturních institucí.
Přepis rozhovoru Celkem dvě tisícovky návrhů od architektů, vlády, pozůstalých se sešlo rok od pády dominanty New Yorku, budov Světového obchodního centra. Ani dvaapadesát týdnů od pádu Dvojčat není jedné, co na jejich místě bude stát. Profesor architektury Kolumbijské univerzity Jan Pokorný svou představu má. Jan POKORNÝ /zvuková ukázka/: Tady se musí postavit něco, co bude zase tak důležité, jako byly ty dvě věže, docela něco jiného. Nesmí se stavět zase dvě věže, ale musí tady být budovy, které budou připomínat budoucnost, ale přitom taky aby se pořád zachoval ten pocit, to uvědomění, co jsme tady ztratili. Slova profesora architektury Jana Pokorného. Více o tom, co bude či nebude stát na místě Dvojčat v následující půlhodině. Půlhodina otázek a odpovědí vysílaná živě z New Yorku. Ze studia BBC na Times Square zdraví od mikrofonu Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl architekt žijící v New Yorku Jiří Boudník. Vítejte v BBC, hezký, dobrý den. Dobrý den. Měl bych dodat, že Jiří Boudník se stal jednou z hlavních autorit záchranářských prací v New Yorku v prostoru budov Světového obchodního centra. Psalo se 11. září 2001, když dvě unesená dopravní letadla narazila do budov Světového obchodního centra. Jiří Boudník v těch chvílích pracoval na projektu Federálního soudu v Brooklynu, ve škole při studiích se však dostal ke studiu půdorysů Dvojčat. Jiří, byl to především tento důvod, který z vás později učinil jednu z hlavních autorit záchranářských prací? Ne, myslím, že to byla několik věcí. Jeden byl ten fakt, že vlastně jsem pracoval hned vedle Brooklyn Bridge, toho Brooklynského mostu, což je méně než míli od těch věží. To znamená, když jsme evakuovali tu naši budovu soudu, tak jsem měl čistý výhled na ty dvě věže a viděl jsem, jak hořely. To mě přimělo k tomu, že jsem začal telefonovat kamarádům architektům a inženýrům, kteří pracovali ve World Trade Centre, nemohl jsem se jim dovolat. Vlastně z toho důvodu, že ta naše budova byla federální budovou, a tím, že to byl teroristický útok na Spojené státy, museli jsme budovu evakuovat. Tímto způsobem vlastně jsem byl venku s mou přilbou a baterkou a přenosným rádiem, a tak jsem se rozhodl jít přímo k těm věžím a varovat ty, kteří se tam snažili pomoct. Vzpomínám si, když jsme vysílali před rokem 11. září 2001, tak bylo to ve chvílích, kdy druhé letadlo vletělo do jedné z budov Dvojčat. Nikdo tehdy ještě netušil, že budovy spadnou. Vy, nemýlím-li se, jste z toho, že jste studoval půdorysy těch budov, jste tušil, že přijde ona tragická událost, kdy se Dvojčata zřítí. V retrospektivě, když bych opravdu si jako v klidu uvědomil, že vlastně ty budovy byly postavené tak, že tam byly ty vnitřní nosné sloupy a ty vnější sloupy, což byly ty obvodové sloupy, mezi nimi byla podlaží, která vlastně byla zavěšená pouze na dva šrouby pro každý trám, který vlastně nosil to podlaží, tak bych možná ... to bych to vydedukoval, ale v tom momentu jsem absolutně nečekal, že úplně spadnou. Vy jste vzal tedy přilbu, baterku a utíkal jste po Brooklyn Bridge a začal jste zachraňovat? Ano, vlastně jak ty budovy hořely, to bylo po tom druhém náletu toho letadla, tak jsem běžel proti těm tisícům lidí, kteří prostě utíkali z Manhattanu směrem do Brooklynu, pěšky. Vlastně když jsem byl v polovině toho mostu, tak jsem viděl tu první věž spadnout. Tím, že to byla určitá jako vzdálenost, tak to, co jsem viděl, vlastně bylo po několika vteřinách následováno zvukem. To znamená, lidi, kteří byli zády k těm věžím, vlastně neviděli, že padaly. Takže jsem křičel: "Dívejte se zpátky, rychle, utíkejte". A vy jste utíkal směrem k místu tragédie? Tam bylo možné se dostat? A co vás, když jste doběhl k tomu místu, co vás čekalo? No, takhle. Já jsem vlastně měl strach, když jsem byl na tom mostě, protože nad námi létala letadla a nikdo nevěděl, jestli to byla nepřátelská letadla nebo americká. A teprve když už jsem uslyšel v rádiu, že to jsou naše, americká letadla, tak vlastně jsem šel zpátky k Manhattanu. Ale asi dvacet minut jsem váhal a dostal jsem hrozný strach. Jestli se nemýlím, tak vy jste v jednom z rozhovorů přiznal, že to, co jste uviděl, místo zkázy, že vás přimělo k pláči a že vlastně tam jste také se rozbrečel. Já brečím teďka skoro každý den v poslední době, ale je to v podstatě taková katarzní, očišťující doba pro mě, protože jsem vlastně po těch ... skoro dvanáct měsíců jsem potlačoval ty pocity a ty vize, které jsem tam zažil. Je tedy velmi zajímavé, že na rozdíl od amerických médií, tak jak je mohu sledovat tady v New Yorku, tak vy jste člověk, který přiznává, že ne všechno při dění 11. září 2001 bylo perfektní. Samozřejmě, že jsou pro Američany hasiči, záchranáři, ale i policisté hrdiny, hrdiny, kteří jsou rok poté oslavováni, ale ty události jste vy nazval trochu zmatečné. V čem? No, byl tam hrozný zmatek, protože vlastně ten první den, toho jedenáctého, když jsem tam přišel, tak nikdo nevěděl co dělat. Samozřejmě všichni měli plíce plné toho prachu vlastně z těch sádrokartonových zdí a z toho centra. Nikdo nevěděl, kde má začít pracovat. Několik těch požárníků, kteří vlastně tam zahynuli, několik stovek, tak jejich bratři, jak se jim říká, pozůstalí, co je měli hledat, tak byli v absolutním šoku. Takže v podstatě toho jedenáctého se toho moc nějak ani nedělo, ale toho dvanáctého, když jsem tam začal dělat od rána, tak jsem v podstatě zažil jenom zmatek. Bylo to z několika důvodů. Hlavním bylo to, že ti hlavní aktéři, ti šéfové policie a fire department, těch hasičů, tak vlastně zahynuli při tom pádu těch dvou věží. To znamená, že přišla tato ... tyto složky přišly de facto o svou generalitu, mohu-li to tak nazvat. Ano. A taky to byl ... hodně lidí v podstatě bylo v šoku, jo. Takže první věc, co lidi začali tam dělat, ti záchranáři, policisté a hasiči, bylo, do kyblíčků dávali trosky. Ale to nebyla žádná nějaká pomoc, v první řadě jsme museli přivézt jeřáby a náklaďáky k té oblasti. To se nestávalo ten první den ještě. Vy jste v následujících dnech vytvořil počítačový model budov Světového obchodního centra, Dvojčat. Proč jste ho vytvořil? Protože jsem se podílel na těch, jak bych to řekl, setkáních toho štábu těch hlavních velitelů policie, FBI, CIA a i těch požárníků a viděl jsem, že byli hrozně ... nebyli koordinovaní. Ten člověk, který vlastně operuje jeřáb, tak nedovede přečíst řezy nebo plány nebo půdorysy, to samé s FBI nebo CIA. Takže jsem chtěl vytvořit nějaký takový, jak bych to řekl, nástroj, který bude sloužit všem, můžeme se všichni na to podívat, můžeme udělat určitý řezy, můžeme vlastně projet skrz ten počítačový model. V podstatě to usnadnilo, urychlilo záchranářské práce, protože jsme pořád ještě doufali, že tam jsou nějací pozůstalí, kteří to přežili. Našli se? Ten první den, co jsem tam pracoval, tak jsme našli asi pět lidí, ale ti nebyli přímo z těch věží, to byli v podstatě lidé, kteří byli jako kolemjdoucí, kteří utíkali a byli zasypáni troskami a nějak šťastnou náhodou prostě je to úplně nezasypalo, tak jsme je našli. Četl jsem v New York Times, že vyšetřování pádů newyorských Dvojčat má trvat dva, ale odhaduje se až také pět let, a má stát několik desítek milionů dolarů. Považujete to vyšetřování a jeho délku za úměrnou? Pět let? Tak záleží na tom, do jakého detailu vlastně se dostanou. My se teďka budeme podílet, já osobně se budu podílet na té dvouleté, jak bych to řekl ... Té vyšetřovací práci. ... té vyšetřovací fázi, která je vlastně organizovaná The National Institute of Standards and Technology, vlastně je mandatovaná tím americkým Kongresem. Jestliže víte, tak už jedno takové vyšetřování se stalo, ale to nebylo úplné a bylo takové jenom do půl dokončené. Dovolte jenom velmi laickou otázku člověka, který se nezabývá architekturou a výškovými budovami. Co je zapotřebí vyšetřit všechno? No, tak hlavní věc, člověk ví, co vlastně přivedlo ty věže k pádu, byla to ta dvě letadla, ale teďka záleží na tom jak to vlastně rozebrat. Bylo tam asi deset tisíc galonů toho jet fuel, jak se to ... Leteckého benzínu. Leteckého benzínu. Takže ta první třetina se spálila při tom výbuchu, jedna třetina se nasákla do těch všech křesel a koberců a nábytků a ta další třetina vlastně díky gravitaci, tak vlastně spadla skrz ty všechny vertikální jako šachty buď stairways, jako ty schodiště nebo výtahy, tak vlastně přišla až do těch dolních pater. No a teďka vlastně záleží na tom, jak ten oheň afektoval ty nosné sloupy, ty vnější i ty vnitřní, a potom vlastně ty kontakty nebo ta spojení mezi těmi podlažími a těmi nosnými sloupy, která ta část z těch několika vlastně byla první, která jako failovala, nebo ... Když se v současnosti v amerických médiích rozebírá pád dvou věží budov Světového obchodního centra, tak také velmi zajímavá informace je ta, že ty dvě stodesetiposchoďové budovy se zřítily de facto do relativně malého prostoru. Zjišťuje se, že vlastně deset procent byla konstrukce a vlastně zbytek byl vzduch de facto v těch budovách. Je to tak? No, ta podlaží byla dvanáct stop od sebe, což je krát tři, takhle, nevím, kolik je to jako v metrech přesně. Samozřejmě bylo tam sto deset podlaží a těch dvanáct stop, když to bylo jako kompresované, když vlastně spadly, tak se to zkompresovalo do jenom šesti palců, což vlastně je půl stopy. Takže samozřejmě všechen ten nábytek, všechno, co tam bylo, se zkompresovalo jenom do těch šesti inchů. Ale ta konstrukce těch dvou věží vlastně byla v podstatě šťastná. Je nešťastná tím, že v podstatě nevydržela náraz letadel, což třeba kdyby narazila do Empire State Building, tak by to vydrželo, ale tím vlastně, že padly, tak jak to bylo konstruované, tak vlastně se ta podlaží na sebe jako domino sešrotovala a ty vnější stěny se vlastně otevřely jako taková ... jako banán nebo květina. A co je vlastně ... co jsem zjistil a co jako jsem ještě nikdy neslyšel, tím, jak byly ty půdorysy budov postavené proti sobě, že nebyly hned vedle sebe, ale bylo to trošku jako ofsetovaný, tak tím vlastně se zachránili ti lidi z té první věže, kteří ještě byli evakuovaní. Když ta druhá věž spadla, tak vlastně nesebrala s sebou tu první věž, tu severní, což bylo hrozné štěstí, takže několik stovek lidí se tímto zachránilo. Vrátím-li se k vašemu počítačovému modelu, který jste vytvořil pro účely záchranných prací v troskách budov Světového obchodního centra, pracuje se na něm dále a k čemu bude v budoucnu využit? Ten prostor ... tak tady je hrozně hlasů ... Promiňte, model, já hovořil o tom počítačovém modelu. Ten model právě budeme teďka používat pro to vyšetřování, to dvouleté vyšetřování. Také byl použit pro ABC News a bude se to ukazovat zítra v den výročí 11. září. Podle vás se dá ono vyšetřování stihnout do dvou let? Protože jsou tady skeptické hlasy, že se může protáhnout. To vyšetřování může trvat dva roky nebo může trvat dvacet let, to opravdu záleží na tom, do jakého detailu oni půjdou. Pokud se spokojí s určitou hladinou informací a z toho vlastně vydedukují určité závěry, které potom ovlivní, jak se výškové budovy budou stavět tady v New Yorku. Záleží opravdu na tom, kdy vlastně řeknou: "Tak tohle je konec, máme dost informací." Podle vašeho názoru do jakého detailu by se mělo jít? Podle mě by se mělo jít do ... kdy vlastně zjistí, která ta část té železné konstrukce vypověděla nejdřív. Ale to je těžké říct, protože vlastně, jak víme, tak starosta Giuliani prodal celou tu ocel někde do Asie, to byla ta nejhloupější věc, co se mohla stát. No, ale tak samozřejmě to nikdo v té době nečekal, že jo, že to bude mít takovéhle následky. Zmíníme-li se o další části vašich prací, celý rok vám zabraly záchranné práce a pomoc záchranářům a koordinace, je to tak? No, ty záchranářské práce trvaly první tak možná ... tak první dva týdny, kdy jsme opravdu doufali, že tam byli nějací přežilí, ale pak se to vlastně změnilo na takovou jakoby záchranářskou práci z toho důvodu, aby ti lidé, co tam pracují, byli v bezpečí a bezpečně se odvážely ty trosky. To trvalo tak asi šest měsíců. Já jsem tam v podstatě na konci března přestal pracovat, protože v té době jsem začal pracovat pro Larryho Silversteina, ten byl majitelem těch dvou věží. Která část těch prací pro vás osobně byla nejtěžší? Nejhorší byly ty první dny, kdy vlastně jsem nacházeli v těch troskách části lidí. Ta nejhorší věc byla vlastně ta jejich nedůstojná smrt. To já doufám, že ty jejich rodiny nikdy o tom se nedozví. To vy jste viděl na vlastní oči? Já jsem našel několik jako lidí, částí těl. V té době nějak jsem nad tím nepřemýšlel, to bylo takové v podstatě automatické. My jsme kolikrát ... je těžké o tom hovořit, ale to, co jsme viděli, bylo opravdu ošklivé. Doufám, že to nikdo nebude muset nikdy vidět jako, pokud nemusí. Před námi jsou fotografie trosek budov Světového obchodního centra, je to pro vás natolik citlivá otázka, že stále ještě nechcete hovořit o tom, co by na tom místě mělo stát? Protože pro vás je to tím, že jste viděl zbytky těl, de facto hřbitov, nic víc? Byl to hřbitov, bylo to hrozně těžké, pracovat tam ty první dny a vlastně vědět, že vlastně člověk šlape v podstatě po troskách a mezi těmi troskami jsou mrtvoly. Ale já si myslím, že to jinak ani nešlo, museli jsme ty trosky odvážet co nejcitlivější. Ale teďka vlastně, jak víte, tak ta celá oblast je úplně prázdná, tak si myslím, člověk se musí dívat dopředu a trošku zaujmout takový pozitivní přístup k tomu a dívat se trošku na to optimisticky, pokud je to možný. Interview BBC živě vysíláme ze studia BBC na Times Square v New Yorku, hostem Interview BBC architekt Jiří Boudník, jedna z hlavních autorit při záchranných pracích v oblasti budov Světového obchodního centra, které se zřítily, ona známá newyorská Dvojčata. Tedy váš názor na to, co by na tom místě mělo stát. Máte už svoji představu jako architekt? Ještě ani ne. já v podstatě čekám na 11. září, abych udělal takovou, jak by se řeklo v angličtině, closure, takové prostě uzavření toho ročního smutku. Ale už se těším, až se budu dívat dopředu. Mám několik vlastních myšlenek, které bych rád jako předvedl před tou komisí Down Manhattan Diplomatic Corporation. Jestli se nemýlím, tak ona komise shromažďovala návrhy, které přicházely v průběhu roku, bylo jich víc než dvě tisícovky, nemýlím-li se? To číslo zní dobře, no. Co s těmi návrhy jste dělali, jak byly posuzovány a proč zatím nepadlo žádné rozhodnutí? To je těžké komentovat, protože v New Yorku jako všude jinde samozřejmě hraje velkou roli politika. A ti lidé, kteří mají vlastně to hlavní slovo rozhodovací, tak nevím, jaké mají přímo důvody, když se přiklánějí k jednomu návrhu před druhým, takže to v podstatě nemůžu komentovat. To znamená, že tam je tolik vlivů, že vlastně ještě bude dlouho trvat, než některý z návrhů bude vybrán? Absolutně. Ale jsem rád, že jako odstoupili od těch šesti návrhů, které nejdříve vybrali, protože těch šest návrhů v podstatě bylo mandatováno tou Port Authority, která vlastnila to World Trade Centre. A ty se vlastně, řekněme, ty přikazovaly, že ty dva miliony čtverečních stop se musí jako replace, znovu obnovit ... Zastavět. Což by vlastně vytvořilo takový kaňon mrakodrapů, což si myslím, že nikdo vidět nechce. Podle vás na tom místě nevyrostou mrakodrapy a to veřejné mínění je proti tomu, když jeden z průzkumů, který jsem četl, ukazuje, že se Američané, respektive Newyorčané, podle ankety v deníku New York Post, ve většině shodují, že by tam se mělo vystavět něco monumentálnějšího, řekněme. Tyhle ankety ... člověk jim nesmí zase tak úplně věřit. Pokud New York Post udělá anketu, tak zavolá telefonem během dvou hodin pěti stem lidem a těch pět set lidí nepředstavuje osm milionů Newyorčanů, takže si myslím, že je těžké takhle se jako rozhodovat nebo věřit těmhle anketám. Já si myslím, že by tam mělo být něco, co opravdu člověku rozbuší srdce, když přilétá do New Yorku, absolutně, nějaká krásná, monumentální architektura, ale zároveň by se to nemělo změnit v Midtown Manhattan, kde vlastně jsou jenom mrakodrapy, člověk tam musí mít určitý otevřený prostor, mělo by tam být muzeum a kulturní budovy, buď ... jakékoliv muzejní, kulturní budovy. Architekti tvrdí, že New York byl pověstný tím, svojí velkorysou výstavbou, která vlastně poznamenala jeho tvář, tím, že to bylo město originální. Podle vás po událostech z 11. září 2001 zůstane newyorským architektům a stavbařům takováto velkorysost nebo se zmírní? Tak New York je plný architektů s velkými, řekněme, egoistickými architekturami, tak si myslím, že tady je hodně takové té kreativní síly, že si myslím, že to jako neutlumí tu vášeň ve stavbě něčeho velkorysého. Nebojíte se tedy, že by byla utlumena tato vášeň? Nebojím se absolutně. Onu, jak vy jste to nazval, ne egocentričnost, ale zkrátka ty velkolepé plány podporují i někteří businessmani. Americký miliardář Abe Hirschfeld, jestli se nemýlím, on je majitelem parkovišť a budovatelem parkovišť v New Yorku, tvrdí, že má plán na budovu, která přežije útok letadel. On je blázen. Tak je zapotřebí přistupovat k jeho návrhům? Já si myslím, že ne, protože v první řadě by se mělo zajistit, aby letadla vůbec nebyla v tom newyorském prostoru a byla by v té situaci, kdy by ohrožovala budovy. Navrhovat budovy, které by ustály nálet letadla, je úplná hloupost, to se nestane, to by bylo finančně neřešitelné. Navíc my musíme zastavit tohle a nesmíme zastavit stavbu budov. Vy jste, Jiří, četl ten jeho námět v New York Times, o kterém psal, jak by ta budova měla vypadat, že by měla mít zasunutelné stěny, super silný plášť a ten plášť ... ty stěny by se vlastně zasunuly, abychom to popsali rozhlasovým posluchačům, ty by se zasunuly, zůstal by ten plášť, který by při případném náletu letadel urazil letadlům křídla a ona by se zhroutila ještě před nárazem do stěn toho mrakodrapu. To je bláznovství? Já si myslím, že možná v tom Blade I nebo v nějakém sci-fi, science fiction movie by to opravdu pracovalo, ale ne ve skutečnosti. Takže Hirschfeld může jako o tom snít. Ovšem architektura New Yorku, respektive metodika stavebnictví a stavbařů se přece jenom změnila od 11. září 2001. Tady kousek pod našimi okny je budova Times Square Tower, která, jestli se nemýlím, tak je už upravována podle těch poznatků, které vy architekti jste dodali stavbařům. No, samozřejmě. Někteří ti inženýři, se kterými jsem pracoval v Ground Zero, tak ti vlastně byli designéři téhle budovy a poupravili ji tím, že vlastně tam teďka svařují velké pláty, železné pláty, kde vlastně ty sloupy se spojují s těmi vodorovnými, řekněme, beams. Takže teďka se všechno vystužuje a znovu zpevňuje. A další budovou je třeba budova na Madison Avenue, to je sídlo jedné kanadské banky, tam se zase poučili, jestli se nemýlím, jak zabezpečit budovy proti takovým požárům, protože nejen náraz letadel může zničit výškové budovy, ale i požáry. Takže tam vystavěli extra trubky, které mají vlastně pomoci při hašení takových požárů. Myslím, že to udělali, taky zároveň dělají ty obvodové stěny těch schodišť, teď už je nedělají z těch tří vrstev toho sádrokartonu, což vlastně odolává po tři hodiny ohni, ale vlastně neodolá výbuchu, to znamená, že je teďka dělají z, řekněme, jsou to vlastně betonové cihly, takové betonové bloky. Teďka u hodně nových budov se to začne dělat zase. To byl problém v těch věžích vlastně, protože ten sádrokarton zamezil vlastně lidem z horních podlaží v tom, aby vlastně mohli jít dolů, sestoupit. Protože kdyby tam byly dobré obvodové stěny okolo těch schodišť, tak si myslím, že by se zachránilo daleko více lidí. Jak si Jiří Boudník, vracím se k první části našeho rozhovoru, že chcete udělat closer, že chcete uzavřít jeden rok svého života, rok, který byl nejtěžší? Vy jste zažil emigraci, to se asi s tím nedá srovnat. Já si myslím, že to bylo i těžší než ta emigrace. Ta emigrace, člověk se díval pořád dopředu a v podstatě i když jako jsem mohl mít strach, tak jsem byl dost mladý a hloupý na to, abych ten strach nějak pocítil, byl jsem plný ideálů. Nějak tenhle poslední rok opravdu jako zatřásl těmi mými ... Vy jste o ně přišel, o všechny ideály? Nepřišel, nepřišel, ale trošku jsem ... jsem daleko vážnější a v podstatě ten můj kompas, ten vnitřní, tak se teďka jako protáčel ten rok. A tak jedinou věc, co jsem mohl dělat, je být co nejvíc k pomoci tomu městu, které vlastně se stalo mým domovem. Jak vy osobně si budete připomínat 11. září a jak ten rok uzavřete? To vám nemůžu říct, já ještě nevím. Zítra možná ... já si myslím, že asi půjdu ráno při tom rozbřesku ... budu dole v tom Ground Zero, protože tam budou ti dudáci vlastně policejní, to mám vždycky husí kůži. S několika architekty a inženýry, se kterými jsme tam pracovali, tak se setkáme. No a ... nevím, zbytek asi strávím někde v kostele. A vy budete mít vzpomínky navždy, jestli se nemýlím, ty vaše vzpomínky, které jste zachytil prostřednictvím fotografií, uvidí i český prezident Václav Havel. Byl jste jediným Čechem, který se dostal takhle blízko k událostem? No, já si myslím, že jo. Rád bych, kdyby tam byl někdo jiný, tak rád bych se spojil, ale já si myslím, že jsem byl jediným Čechem, ano. Před vámi jsou fotografie, můžete je popsat? Jsou to ty, které při návštěvě New Yorku a Spojených států amerických, při své poslední návštěvě, kterou vykoná ve funkci prezidenta České republiky, Václav Havel uvidí? Jsou to některé z nich, ano. Ale dal jsem je zvětšit do většího formátu a budou víc prezentační. Navíc jsem udělal z nich takové koláže, což jsem vlastně nevěděl v té době, kdy jsem ... člověk ani neví, když vezme tu fotografii, co vlastně ta fotografie zachytila. Když se na tom po určité době podívá a zjistí, že tam jsou určité elementy, které vlastně ani v té době neviděl. Například přede mnou je jedna z fotografií, je to železná konstrukce jedné z budov Dvojčat, která je zbořená. No, tady je vlastně vidět, jak ty vnější ocelové sloupy, jak se vlastně rozlomily, což s odstupem času taky vlastně říká něco strukturně o té stavbě. Navíc to vlastně taky ukazuje, že tam bylo asi sedmdesát stop trosek, než vlastně se člověk dostal na to nejnižší podlaží B7. Byl okamžik, kdy jste vůbec neměl sílu podívat se do hledáčku a fotit? Byl to pro vás nebo je to teď pro vás více emocionální zážitek, než byl, když jste ty fotografie pořizoval? Je to trošku jiné, ty emoce jsou trošku jiné, protože v té době jsem byl plný jako adrenalinu. Jako v podstatě když je voják ve válce, tak mu nezáleží na tom, jestli bude střelený, prostě ten adrenalin ho pohání dopředu. Má určitý cíl, úkol něco jako ... něčeho dosáhnout. To jsme tam všichni cítili, což teďka vlastně to opadlo. A takový ten ... v podstatě jako když je někdo na drogách a teďka přestává brát ty drogy, tak se mu říká withdroller, jo, to samé teďka cítíme, hodně těch inženýrů, že vlastně my jsme tam byli takové bratrství, pracovali jsme společně, pracovali jsme šestnáct, dvacet hodin denně. To nám teďka jako prostě schází, takže v podstatě hledám ten život, který jsem měl před tím 11. zářím minulého roku. Můžete spát? Spát můžu, ale někdy mám sny, které mě jako straší. Ale maminka mi říkala, že se mám na to podívat trošku jinak, že vlastně ti duchové mě opatrují a že mě nechtějí strašit, ale že vlastně oni ví, že jsem tam byl v dobrém úmyslu a že jsem se v podstatě jim snažil pomoci. Takže možná mám takové strážné anděle pro zbytek mého života. Říká Jiří Boudník, architekt žijící v New Yorku. Já děkuji za vašich třicet minut, které jsme odvysílali živě z Times Square do České republiky. Díky. Děkuji. Na shledanou. Na shledanou. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Takové bylo Interview BBC. Hezký den do Prahy. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:12 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
