| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| čtvrtek 22. srpna 2002, 18:47 SEČ | |||||||||||||||
| Petr Fejk | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| Petr Fejk v Interview BBC řekl, že příčinou uhynutí lachtana Gastona bylo selhání srdce v důsledku totálního vyčerpání a stresu. Ředitel zoo dále uvedl, že obnova zahrady bude trvat minimálně tři roky. Horní nezasažená část zahrady bude veřejnosti zpřístupněna tuto sobotu. Fotogalerie ze zoologické zahrady po záplavách
Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ředitel pražské zoologické zahrady Petr Fejk. Vítejte v BBC, hezký dobrý den. Neberte prosím první otázku jako pouhou zdvořilostní frázi. Jak se vám daří? Neshledávám na tom nic zdvořilostního, mně se daří velmi špatně, protože jsem spolu se svými lidmi prožil nejhorší dny svého života a obávám se, že prožitá traumata s námi půjdou celý život, takže tu otázku nepovažuji za zdvořilostní, spíše smutnou. Čas od času v tomto pořadu používám otázky, které do jisté míry připomínají dotazník. Dovolte mi, abych metodu dotazníku uplatnil i ve vašem případě. Otázka první: Které své rozhodnutí v uplynulých čtrnácti dnech, kdy Českou republiku trápila velká voda, byste jako ředitel pražské zoo označil slovem nejtěžší? Je to jasné. To souvisí s tou vaší první otázkou. Já jsem musel rozhodovat o utracení zvířat a není nic horšího pro ředitele zoologické zahrady, než když musí sáhnout k takovému extrémnímu rozhodnutí, takže pro mě je to jasné. Jak dlouho jste přemýšlel, než jste vyřkl ortel "utratit"? To je celý sled událostí, které k tomu vedly a já samozřejmě jsem ty první úvahy měl už ve chvíli, když jsem rozhodl o tom, že se evakuuje celá spodní část zahrady. Musím si představit situaci, která končí něčím tak tragickým, ale pochopitelně hmatatelně jsem o tom začal přemýšlet, až když se začalo ukazovat, že vyčerpáme všechny možnosti záchrany a že to bude marné. Otočme otázku: Kdy jste při povodňových a po povodňových dnech pocítil okamžik radosti, dostavil-li se takový okamžik? Bohužel, ten okamžik radosti se dostavil, protože při těch záchranářských pracích prožíváte určitou euforii, která je, i když prožíváte tragické chvíle, i plná radostí, podle toho, co se vám podaří udělat. Vždycky ale byly ty chvíle radosti ruku v ruce s tragédií, protože se nám podařilo za velmi dramatických okolností zachránit čtyři gorily, které jsme volně vložené vezli na člunu. Předtím, co jsme tři čtvrtě hodiny bojovali s uspáním, aby se vůbec nechaly zachránit a přitom jsme všichni věděli, že už nemůžeme zachránit toho nejmladšího, kterého jsme všichni prožívali, Ponga, který už byl v té chvíli utopený a samozřejmě takovou tou radostí, která se naopak obrátila proti sobě samé a která způsobila, že jsme padli ještě níž, než na dno, tak to byly informace o lachtanovi Gastonovi. My jsme zorganizovali obrovskou akci, naši lidé ve spolupráci Zoo Ústí a s německými hasiči i vojáky z německé strany a veterináři. Dohromady těch lidí bylo asi šedesát, kteří se Gastonovi věnovali. To, co jsem si mohl přečíst v novinách, že si lachtan vesele plaval na svobodu a užíval, tak to bylo ve skutečnosti pro Gastona obrovské trauma, obrovský stres. Já jsem věřil, že to vydrží. Věřil jsem, že se vrátí zpátky. Ta informace, že se ho podařilo chytit, byla samozřejmě velmi radostná, ale zároveň šla s obavou, že Gastona jsme znali, kdy byl v kondici, tak by se ho nikdy ve vodě nepodařilo chytit. Bohužel ta informace o tom, že uhynul, byla snad nejhorší rána, protože ten návrat už byl plný nadějí. Znamená to, že po oznámení úmrtí Gastona, se pražská zoologická zahrada ocitla ještě více na dně, ne-li pode dnem. Úklidové práce už byly v plném běhu, takže psychicky na dně. My ale uděláme všechno pro to, abychom se zvedli, ale já osobně jsem měl pět minut předtím, než jsem se to dověděl, výstup v České televizi a musím říct, že jsem pět minut bojoval sám se sebou, aby to na mně nebylo znát, protože když jsem se dozvěděl, tak to na mně bylo opravdu znát. První výsledky pitvy potvrzují to, o čem jste hovořil, bylo to vyčerpání, které způsobilo smrt Gastona? Naprosto. S výjimkou na podezření na infekci, která může být potvrzena, nebo vyvrácena až v pátek, kdy přijdou výsledky rozborů, tak Gaston uhynul na přepjatý stres kombinovaný s naprostým vyčerpáním. Lidově řečeno, to jeho srdce nevydrželo. Nemýlím-li se, tak měl za sebou 400 km plavby? Já nevím, kolik to je do Berlína. Já mám informaci, že necelých 300 km, ale to jsem spíše slyšel od druhé osoby a nedíval jsem se na mapu. Je to podružné. Další dotazníková otázka: Koho jste v uplynulých čtrnácti dnech měl chuť vzteky kopnout do kotníku? Měl-li jste takový vztek? Víte, já prožívám teď celou kaskádu. Kaskádu útoků na zoo. Já jsem tady samozřejmě od toho, abych lidi ze zahrady hájil, abych hájil nejenom ten den, ale i rozhodnutí počínaje mnou a konče lidmi, kteří odnášeli zvířata v rukou. Tak odpovědnost za smysl zahrady, protože ta extrémní situace, která je ta katastrofální povodeň, se začíná obracet proti jejímu smyslu. My jsme nejprve bojovali proti představě, že jsme nějací kati, kteří místo toho, aby zvířata zachraňovali, tak si libují ve střelbě do nich. Potom jsme se bránili nařčení, že jsme začali evakuovat pozdě a že jsme všechno propásli a kouřili si doutníky, zatímco povodeň byla jasná. A nyní, když už se nám podařilo všechno obhájit, mimo jiné i vlně obrany z řad veřejnosti, tak se začali objevovat úvahy, že by se to nikdy nestalo, kdyby takový nesmysl, jako je zoo, u Vltavy nebylo, že slon, gorila nebo lachtan v Praze je nesmysl, na to jsou filmy a knihy a že ty zvířata jsou vlastně vězněnou obětí lidské vůle. K tomuto tématu se bezesporu v následujících dvaceti minutách ještě dostaneme. Opusťme nyní dotazníkové otázky. Jak ředitel pražské zoologické zahrady Petr Fejk ohodnotí práci 180 zaměstnanců, které v pražské zoo máte a kteří při povodních zachraňovali a evakuovali ohrožená zvířata? Já už jsem kdesi slyšel, že pražská zoo je nějakým zahraničním subjektem, který se týká zvířat. Myslím, že je to Světová asociace zoologických zahrad a akvárií, navržená na cenu za nejrychlejší a největší evakuaci v dějinách veškerých zvířecích zařízení, nebo zoologických zařízení. To je pro vás a pro zaměstnance největší odměna? Nikoliv, to jenom dokumentuje. To si někdo nedovede představit, co to obnáší. Tisíc zvířat včetně sto savců, je záležitost, která tak v krátkém čase hraničí s ohrožením lidských životů. My evakuaci hrocha nebo šelmy vždycky obvykle připravujeme čtrnáct dní dopředu. Někdy je to o tom, že to zvíře musíte naučit do té transportní bedny chodit. Jindy je to o vyrobení té transportní bedny a v každé případě taková věc je vždycky nebezpečná, protože nikdy nevíte, vždycky je to jenom stroj, který vám pomáhá, vždycky je to lidská ruka, vždycky je to nějaký materiál, který nemusí vydržet. To se týká silných zvířat, jako je tygr, slon, hroch nebo medvěd. A vždycky to hraničí s ohrožením lidských životů. Samozřejmě pokud se na to díváme ze zvířecího pohledu, tak je násilná evakuace permanentní stres, který může mít důsledky i po tom krizovém dni. Pták může uhynout po takovémto transportu třeba až měsíc po něm. To znamená, že důsledky se ještě mohou dostavit? Stoprocentně. Ta zvířata pořád prožívají to, co se stalo před týdnem. Takže já, a když se zeptáte lidí, kteří vědí, o čem je řeč, třeba lidí, kteří mají co do činění se zoologickými zahradami nebo zvířaty, tak jsem přesvědčen, že ti lidé dokázali úplně hrdinský skutek a že ta evakuace celá, jako celek, proběhnutá v tak neuvěřitelném čase, to prostě nemá obdoby, nebo alespoň já nevím, že by se něco takového někomu povedlo, nebo že by někdo byl něčemu takovému vystaven. A ohodnocení zaměstnanců je ten ... Nás to ohromně stmelilo. Já jsem přišel do zahrady před šesti lety, přišel jsem jako nezoolog, který chtěl zahradu měnit a z toho vyplývá spousta konfliktů. Já jsem spoustě lidí dal výpověď a samozřejmě vedu názorové války se zaměstnanci a přetahuji se. Takže k některým mám problematický vztah a nikdy jsem to nezastíral a tato záležitost nás velmi stmelila a já už se nemůžu k lidem, se kterými jsem nesl v náručí uspanou gorilu přes rozbouřenou řeku, já už se k nim nemůžu chovat jako před povodněmi. Byla doba před povodní a teď je doba po povodni, a to je naprosto jiná a já k těm lidem mám neskonalou úctu. Zaměstnancům zahrady už, lidově řečeno, vysekli poklonu kolegové ze zahraničí. Zmínil jste se o kongresu Světové asociace zoologických zahrad, který se konal v polovině srpna ve Vídni. Na něm zaznělo, že pracovníci pražské zoo by si zasloužili označení národní hrdinové. Představitelé zoo z Evropy, Ameriky i Asie se ve Vídni shodli na tom, že výkon zaměstnanců zaplavené pražské zoo při záchraně zvířat, je hoden zápisu do Guinnessovy knihy rekordů. Budete o tento smutný rekord usilovat? Musím říct, že mě to v tuto chvíli vůbec nezajímá. To je v této chvíli nepatřičná otázka. Obracejí se na vás kolegové z jiných zahrad s tím, že je nutné zkušenosti s rychlou evakuací zoo při povodni využít i pro jiné zahrady? Tak to zatím ne. Musím říct, že se zatím valí z celého světa přes Japonsko, nebo od Japonska až po Ameriku spousty nabídek pomoci, takže to vypadá, že nebudu mít problém s doplňováním těch chovatelských skupin, nebo jsou to podpůrné záležitosti, které třeba nabízejí finanční sbírky a také se už organizují. Přeci jenom, promiňte, že vstupuji do řeči, zkušenost, jak se zvířata chovají ve stresové situaci, to pravděpodobně mnoho zahraničních zoologických zahrad nezažilo. A proto se ptám na zkušenosti z pražské zoo. Je to určitě pravda, protože ta věc byla ojedinělá, ale zatím se žádná taková zahrada, žádný takový motiv ke mně nedostal, že by někdo už teď stál o tuto zkušenost, ale stejně by to byla otázka trošku delšího časového horizontu, protože my máme co dělat. My nejprve musíme tu zahradu trošku zvednout a potom bude čas na předávání zkušeností. Vy jste již v několika rozhovorech naznačil, že následky pro pražskou zoo by mohly být menší, pokud byste byli včas informováni o tom, jaká voda se Prahou povalí. Vodohospodáři jsou však přesvědčeni, že přírodní katastrofě takových rozměrů čelili, jak nejlépe mohli a o povodňové situaci, kterou v takových rozměrech ještě nikdo z nich nezažil, informovali přesně a včas. Poslyšme slovy ředitele Povodí Vltavy Petra Hudlera. Petr HUDLER /zvuková ukázka/: My nejsme povinni někomu oznamovat. On je povinen se tázat a od toho byly informační složky magistrátu, krizový štáb, který byl k dispozici, aby tyto informace poskytoval. A povodňový plán zoologické zahrady ukládá zodpovědnému pracovníkovi, kdy má jak jednat, kdy má jaké stupně vyhlásit a co má dělat, takže jsme se skutečně na krizovém štábu nezabývali zoologickou zahradou. Ředitel Povodí Vltavy Petr Hudler. Informovali jste se včas a není vina především na straně zoologické zahrady? Teď se to samozřejmě mele a přetahuje se jeden viník mezi druhým, nebo se přetahují názory, kdo jak je vinen. My samozřejmě máme povodňový plán. Ten povodňový plán je vlastně právní dokument, který musí mít každá zoologická zahrada nebo každý podnik ho musí mít zpracovaný a ten navazuje na opatření, která souvisejí s určitými úrovněmi povodňové vlny. Já na základě informací, které získám, musím rozhodnout o úrovni evakuace, jestli jde o vodu dvacetiletou, padesátiletou nebo stoletou. Samozřejmě jsme nečekali, až nám někdo zavolá v průběhu kritického pondělí, protože v pondělí jsem rozhodl o evakuaci, jsme sháněli informace ze tří zdrojů. Byl to jednak dispečink, správce vodního toku Povodí Vltavy, povodňový štáb hlavního města Prahy a hromadné sdělovací prostředky. Já nedokážu posoudit, jestli se dá rozlišit dvacetiletá a stopadesátiletá vlna. Já jenom tvrdím, že na evakuaci takového rozsahu potřebuji minimálně 24 hodin dopředu a potřebuji, aby si někdo stoupl před kameru, nebo na nějaké místo, které je zodpovědné za informování za tyto tři subjekty, které jsem vyjmenoval, řekne, blíží se stoletá voda. Nevím, kde bych měl ty informace shánět, když ne na dispečinku, když ne na povodňovém štábu hlavního města Prahy, nebo ve sdělovacích prostředcích. Je možné volat řediteli Povodí Vltavy, je možné volat jeho náměstkům, je možné volat dispečinku, nebo je možné volat hrázným na Vltavě. Já jsem volil tři zdroje, které jsem považoval za naprosto hodnověrné a podle těch informací jsem se řídil. A informace, které jste měl od Povodí Vltavy, nebyly přesné a nebyly včas? Já nemám zaznamenáno, co jsme se na těch jednotlivých zdrojích dověděli. Rozhodně jsou nahrány zprávy, které šířily sdělovací prostředky, jsou zaznamenány sdělení povodňového štábu hlavního města Prahy a například v archivu ČTK si můžeme přečíst, což jsem také udělal, a v době, kdy jsem rozhodl o evakuaci, byla jednoznačná předpověď, blíží se dvacetiletá voda s maximální úrovní padesátileté vody. Ty předpovědi se nezměnily celé odpoledne v pondělí a začaly se měnit až v průběhu noci z pondělka na úterý. A byly to informace z Povodí Vltavy? Já říkám, že chápu povodňový štáb hlavního města Prahy, tam má zástupce Povodí Vltavy a z jeho informace vycházíme. My jsme kombinovali tři zdroje a jeden z nich byl dispečink Povodí Vltavy monitorovaný telefonátem každou hodinu. Tedy informovali jste se? Odpovídám na to obšírněji. Já jsem přesvědčen, že jsme se snažili stoprocentně informovat. Další téma: obnova pražské zoo po povodních. Když byla pražská zoologická zahrada pod vodou, odpovídal jste na otázky novinářů týkající se škod, které napáchala velká voda a nyní cituji doslova: "Škody si uvědomím, až klesne voda. Já budu procházet po zahradě a přemýšlet jak uklidit bahno, odčerpat vodu z míst, kde neodteče, jak vše vysušit." Už jste si uvědomil škody, nebo na to nebyl ještě čas? To je dávná citace. Každý den je pro mě jako dva roky za normálních okolností. V tomto případě jste to tedy řekl před deseti lety. Ano, nějak tak. Pět dnů to bude. Já už to vím, ale nevím přesný odhad škod, ale ty práce probíhají velmi intenzivně od pátku. Naštěstí máme ohromnou pomoc dobrovolníků. Jsou to dříči, kteří tam nepřicházejí se jenom podívat, ale opravdu pracují s bahnem. Máme dostatek mechanizace i ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy a pomáhají nám i hasiči. Voda byla odčerpána velice rychle. My jsme se přednostně věnovali komunikacím, aby zahrada byla průjezdná pro mechanizaci a přednostně jsme se potom věnovali výběhům, kam jsme museli rychle přemístit zvířata, která někde v zahradě čekala. Například před vchodem tři slonice. Takže jsme udělali výběh slonům, udělali jsme výběh lachtanům, některé voliéry v té nejméně postižené části a potom výběh pro hrocha. To se stalo během víkendu a teď v této chvíli statik, respektive na základě posouzení statika už se může do vybraných objektů. Ty objekty se vyklízejí, je to hrozná práce. Těch objektů, které je potřeba vyklidit a které staticky vyhovují, vyhovuje jich asi deset, a předpokládám, že tato část bude hotova do konce týdne. A na konci toho týdne už mohou přijít inženýři, mohou přijít projektanti a objekty, které se rozhodneme zachovat a zrekonstruovat, spočítají, kolik mě budou stát. Poté budu vědět rozsah škod. Platí to, že v sobotu se zoologická zahrada v omezeném rozsahu otevře návštěvníkům? Musím říct, že my jsme trochu zataktizovali a ano. Já jsem přesvědčen, že pro psychologii zahrady ten normální návštěvnický provoz je strašně důležité zaběhnout, jít zase v normálních kolejích. Ale je to trošku komplikovanější, protože teprve nyní jednáme s krizovým štábem hlavního města, co nám vlastně dovolí, kdo bude moci do zahrady, takže to vypadá, že nebudou moci auta. Já to chápu, protože nahoře je sjezd z Bohnic a křižovatka, kde se pracuje na metru, takže tam by mohli návštěvníci situaci zkomplikovat a budu velmi rád,když se alespoň podaří pustit pěší návštěvníky. Myslím si, že to bude i adekvátnější, aby ten provoz v těch prvních dnech byl takový mírný, aby přišli lidé, kteří se přišli skutečně vážně o starostech a dění v zahradě informovat. Ředitelem pražské zoologické zahrady jste zhruba šest let. V uplynulých šesti letech jste zvýšil návštěvnost pražské zoo, rozšířil jste důvody k její návštěvě. V rozhovoru pro sobotní Mladou frontu DNES jste konstatoval, opět citujme doslova: "Zahrada je o pět až deset let zpátky. Mohutný rozvoj, který zde frčel, je zabržděný." Dá se odhadnout o jak dlouho? Už jsem optimističtější, ten vývoj byl samozřejmě zabržděn, ale já jsem přesvědčen po jednání s pojišťovnou, poté co se na mě valí nabídky různých privátních subjektů, a to i velmi movitých společností, které nabízejí velké částky a poté, co se mi podaří vyjednat nějaký pravidelný přísun finančních prostředků na obnovu z magistrátu, alespoň v to doufám, že se nám do tří let podaří zahradu vrátit tam, kde byla. Vy jste na rok 2003 měli naplánovaný velkorysý projekt Indonéská džungle. Pokud nezískáte peníze od magistrátu, využijete peněz od sponzorů a bude tento projekt naplněn v roce 2003? To je trošku takový paradox, protože když jezdíte po Praze v částech, které jsou naprosto nedotčeny povodněmi, tak se tam normálně staví, opravují se komunikace, všechno běží, jako by se nechumelilo a my to máme v rámci jednoho areálu. Jeden areál je naprosto zpustošen a na druhém se vůbec nic nestalo, protože to je oddělené vysokou skálou a dokonce tam běží obrovská stavba. Jenže my nejsme investory. Investorem je přímo město. Smlouvy má uzavřené přímo s městem, je to jenom na jejich rozhodnutí. Zastavení stavby by pochopitelně tu stavbu velice zdražilo, ale ta stavba není hrazena ze zdrojů Zoo Praha. Zatím je v ohrožení? Já si myslím, že je to padesát na padesát, že rozběhnuté stavby se prostě dostaví, jako kdyby se to stavělo deset kilometrů od zahrady. Velká voda narušila v pražské zoo majetek v hodnotě 280 milionů korun. Z toho 60 milionů představovaly otevřené stavby. Vy jste již hovořil o pojišťovnách. Dovedete odhadnout, jak velkou část škod pražské zoo pokryje pojištění? Nechte to být. Nevím, zítra mám obrovské jednání a jestli jste někdy byl v pojistné situaci, tak já byl několikrát, tak si dovedete představit, že na to není žádný mustr, že předtím, než přijde skutečně ten pojišťovák, ten který bude zjišťovat ty škody a bude je posuzovat, míru pojistného plnění, tak nikdy nevíte, co se stane. Nechte to, prosím vás, na ta jednání. Byla středa 21. srpna poledne, když jsem s mikrofonem navštívil pražskou zoo. Ve vyčištěném výběhu nosorožců odpočíval hroch Slávek. Inspektor zvěře pražské zoo Zbyněk Šíša k jeho záchraně říká: Zbyněk ŠÍŠA /zvuková ukázka/: To byla taková zajímavost. V podstatě pavilon byl zatopen téměř asi jeden a půl metru pod střechou a my jsme měli hrochy vevnitř z bezpečnostních důvodů, aby nevyplavali na volnou řeka a někomu něco neudělali, takže jsme o nich neměli 24 hodin žádnou zprávu ani dýchání jsme neslyšeli, ani jsme ty zvířata neslyšeli. Pak už jsme se začali smiřovat s tou nejhorší variantou, že se utopili nebo uhynuli na nějaký stresový faktor nebo cokoliv. To jsou všechno jenom hypotézy. No a ve středu večer, když se nám podařilo přes střechu dostat do pavilonu, tak jsme ke svému překvapení zjistili, že tam je Slávek živý. Leží na horní obslužné personální chodbě, asi pět, šest metrů nad stájemi slonů, prostě na místě, které bylo absurdní, ze kterého jsme ho nemohli v tu chvíli dostat dolů, ale byl živý, na nohy mohl, takže jsme ho provizorně nakrmili a pak jsme začali vymýšlet nějakou záchranu. Nakonec jsme vymysleli, že vybouráme zeď, postavíme mu rampu a prostě ho donutíme nebo bude rád, že může ven, že si sjede po rampě. On se nám přes noc přestěhoval v tom pavilonu na druhý konec, kam jsme ani nepředpokládali, že by se mohl dostat, ale to bylo výhodnější, když jsme zjistili, že tam může. Zase se pak vrátil na to místo, ale tu rampu jsme udělali na druhém konci pavilonu, protože to pro nás bylo lepší, protože to bylo níž a pak seběhl do výběhu nosorožců. Byla to trošku dřina, ale hlavně nám pomohl IPS, který tady staví jiný pavilon, postavil pro něj tu speciální rampu, pak ji zase okamžitě demontoval, aby tam Slávek mohl být. Jak dlouho ještě bude Slávek ve výběhu pro nosorožce? Zbyněk ŠÍŠA /zvuková ukázka/: Doufejme, že ho do 24 hodin přestěhujeme do nového pavilonu, protože nám zase pomáhají všichni hasiči a firmy, abychom ten jeho bazén, který jsme už vyčistili, ale zjistili jsme, že je prasklý a že do něj teče voda zvenku z podloží, tak abychom zainjektovali provizorně, to by měla ta firma dneska ukončit a doufejme, že bychom ho zítra mohli přehnat, protože už má cestu pavilonem připravenou. Dá se odhadnou, co taková záchrana a události udělají s psychikou zvířat a jak se Slávek chová oproti stavu před povodní? Zbyněk ŠÍŠA /zvuková ukázka/: No, ještě včera jsem měl trošku obavy, protože byl apatický a moc nežral. Kropíme ho, aby ta kůže hrocha nepřeschla. On vydrží na suchu poměrně dost dlouho, ale zase čtyři dny bez vody, to je moc na něj. Tak dneska už začal žrát lépe, dokonce přelezl to pažení pro nosorožce do druhého výběhu, takže je to čipera, pak jsme ho zase museli přehodil zpátky. Žere dobře a je čiperný, takže já myslím, že na tu cestu ke svému výběhu je dostatečně připraven. Stojíme u klece dvou lachtanů, Báry a Myšky. Lachtanů, jejichž osud sledovala celá Česká republika. Michaela Severinová je ošetřovatelkou lachtanů. V jakém stavu se zachránění lachtani nacházejí? Michaela SEVERINOVÁ /zvuková ukázka/: Bára už dobře žere, vypadá dobře. Myšku jsme chytli jako poslední, takže ta teprve včera odpoledne začala žrát. Je tedy hodně vyhublá a má problémy s pravým okem. Jaké? Michaela SEVERINOVÁ /zvuková ukázka/: Má ho zavřené a bohužel přesně nevíme, co s ní, protože abychom zjistili, co v tom oku má, tak bychom jí museli chytit, což by byl pro ni další stres, takže zatím čekáme. A co je s těmi dalšími lachtany? Jůlinka, to je lachtan, který je teď kde? Michaela SEVERINOVÁ /zvuková ukázka/: Jůlinka je v tomto boxu, kde je oddělena s mládětem. Po tom odchytu vlastně dostala injekci, která by měla povzbudit tvorbu mléka, protože bylo pravděpodobné, že tím stresem to mléko ztratila a máme takové náznaky, že to mládě už saje. Dneska ho převážíme, takže už budeme vědět s jistotou, na čem jsme. Kdy se vám uleví? Až se lachtani dostanou do svých výběhů, ve kterých byli před povodní? Michaela SEVERINOVÁ /zvuková ukázka/: Určitě, protože tady jsou zatím na suchu, což není ideální. Co potřebuje lachtan k životu, pro nás laiky, kteří o lachtanovi četli nebo se jenom učili? Michaela SEVERINOVÁ /zvuková ukázka/: Především vodu a ryby, to je základ. Slova ošetřovatelky lachtanů v pražské zoo Michaely Severinové, když se podíváte na internetové stránky www.bbc.cz do sekce Interview BBC, tak tam najdete všechny fotografie. Hostem Interview BBC je ředitel pražské zoo Petr Fejk. Je pravděpodobné, že přijde i nabídka na lachtaního samce, který pravděpodobně po úhynu Gastona pražské zoo chybí? Já myslím, že ano. Já už jsem říkal, že nám zahrady chtějí pomáhat. V tomto směru vidím pomoc naprosto reálnou. Jde o zapůjčení nebo máte nabídky na trvalé získání zvířat? S těmito druhy jako jsou gorily, sloni nebo lachtani, kterých se týká to neštěstí, tak s nimi už se neobchoduje, neberou se z volné přírody, neprodávají za peníze, takže to bude dar nebo předmět deponace nebo to bude předmět nějaké výměny. Využijete všechny nabídky, které v současnosti máte? To nevím, teprve je dáváme dohromady, ale zaplať pánbůh, že jsme dostali i z velvyslanectví Srí Lanky nabídku na sloního samce, což je záležitost, která se nedá za normálních okolností zrealizovat, ale já to musím dát všechno nějak dohromady a nejdřív se musím postarat o ty pavilony a teprve potom budu přemýšlet o těch konkrétních chovných skupinách. Ale odmítat je by asi bylo pošetilé? O tom samci uvažuji velmi reálně, ale já ty pavilony nejenom musím opravit, ale musím také promyslet určitá opatření, která by mně pomohla takovouto situaci zvládnou mnohem rychleji, když doposud nedostávám záruky, že těch 24 hodin dopředu mně skutečně někdo tu informaci dá. Marta Kubišová, která se věnuje opuštěným zvířatům, vás v deníku Mladá fronta DNES vyzvala, abyste odstoupil. Stejně tak Marek Švehla v Lidových novinách zase vyzývá k diskusi, zda má zoo smysl. Překvapily vás zmiňované texty a vyslyšíte Martu Kubišovou? Nepřekvapily. My jsme nejprve čelili názorům v médiích, že jsme lidé, které to baví trápit zvířata ve vodě nebo do nich střílet. Potom jsme čelili názorům, že jsme začali pozdě a třetí takovou vlnou je, že zahrady nemají smysl, to s tím nesouvisí. Ta katastrofa má dimenzi, kterou nikdo nemohl čekat a samozřejmě vím o celé řadě ohledů, ze kterých zahrada smysl má. Ve funkci zůstanu, protože když jsem ji vedl v dobrém, tak ji neopustím, když je na dně. Říká ředitel pražské zoo Petr Fejk, děkuji za váš čas a někdy příště na shledanou. Na shledanou. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Další informace: | |
| |
 | 21. srpna 2002 Fotogalerie: Záplavy v pražské zoo |
| |
| Odkazy na internetu: | |
| |
| ZOO Praha |
| BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří. | |
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
| Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:12 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
