| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pátek 26. července 2002, 18:20 SEČ | |||||||||||||||
| Anne Pringleová | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Britská velvyslankyně Anne Pringleová v Interview BBC odmítla, že předsunuté kontroly britských kunzulárních úředníků na pražském letišti Ruzyně jsou diskriminační.
Přepis rozhovoru Víc než rok jsou lidé letící do Velké Británie čas od času podrobováni kontrolám britských konzulárních úředníků. Nový vicepremiér a ministr zahraničí Cyril Svoboda nepovažuje britské kontroly za špatnou věc. V rozhovoru pro BBC je nepřímo podpořil. Cyril SVOBODA /zvuková ukázka/: Kontroly musí nějaké být, protože nám jde o to, aby nikdo nezneužíval celé situace, to, že jede do Velké Británie, tam po dobu řízení, které pro něho stejně dopadne negativně, po dobu toho řízení je, prohlíží si třeba krásy Velké Británie a potom se musí vrátit zpátky a tady si požádá o všechny sociální dávky. Říká vicepremiér a ministr zahraničí Cyril Svoboda. Nejen o britských kontrolách na ruzyňském letišti bude následujících 30 minut. Vítejte při poslechu 30 minut otázek a odpovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla velvyslankyně Velké Británie v České republice Anne Pringleová. Vítejte v BBC, paní velvyslankyně. Děkuji za pozvání. Toto je už váš druhý rozhovor, který BBC poskytujete. V tom prvním, krátce po vašem příjezdu do České republiky, jste řekla, že se hodláte naučit česky. Jak daleko jste po roce studia ve znalosti češtiny postoupila? To je dobrá otázka, já jsem studovala češtinu několik hodin denně po dobu pěti měsíců už v Londýně, ještě předtím než jsem do České republiky zamířila. Musím říct, že za tu dobu, kterou jsem tu dosud strávila, se má schopnost porozumět češtině ještě posílila, takže v současné době se mohu setkávat s českými představiteli a rozumím zhruba 60 až 70 % toho, o čem se bavíme, pokud nejde o vyloženě technické záležitosti. Od mého příjezdu jsem ale neměla mnoho příležitostí ke studiu, nebo přesněji vůbec žádnou příležitost, můj program je jednoduše tak plný, že jsem k tomu nenašla dostatek času. S jakými zásadními lingvistickými překážkami se musíte potýkat? Já upřímně řečeno žádné takové překážky nevidím, češtinu nepovažuji za přirozeně obtížný jazyk, už dříve jsem studovala ruštinu, z mé strany to vyžaduje jediné - poctivě se tomu jazyku věnovat, najít si jednu či dvě hodiny denně, sednout si k tomu, naučit se nová slova. A i s ohledem na to, že jsem tady zatím relativně krátce, na to nebyl čas, kolem půlnoci už na to, obávám se, není ta správná nálada, takže snad až se tu víc usadím, si tu extra hodinku či dvě najdu. Někteří naši posluchači z vašeho přízvuku možná již sami poznali, že pocházíte ze Skotska, kde jste také absolvovala univerzitní studia. Po promoci v roce 1977 jste vstoupila do služeb britského ministerstva zahraničí. Na počátku 80. let jste působila v Moskvě. Jak jste sama již zmínila, hovoříte rusky. Předtím, než jste byla poslána na svůj první velvyslanecký post do České republiky, jste na britském ministerstvu zahraničí vedla odbor pro východní Evropu. Nabízí se logicky otázka: Byl to osud nebo vás k tomuto regionu přivedl osobní zájem? Moje dosavadní kariéra by se vlastně dala rozdělit na dvě výrazné etapy, tou první bylo Rusko, kde jsem přímo působila a pak jsem se mu ještě další tři roky věnovala, než jsem byla poslána sem. Dvakrát jsem ale také sloužila v Bruselu při Evropské unii, byl to tedy osud. Já jsme pro ministerstvo zahraničí začala pracovat s jasným cílem, jet do Moskvy. Chtěla jsem se naučit rusky a chtěla jsem pracovat na velvyslanectví v Moskvě, potom jsem se zase rozhodla specializovat na záležitosti Evropské unie, když se rozhlédnu zpátky, musím konstatovat, že to byla skvělá kombinace. Nešlo ale o rezolutní rozhodnutí ze dne na den, spíše se tak přirozeně rozvíjel můj zájem. Mezi posty, které jste v Londýně zastávala, bylo několik let také vedení polského odboru. Nyní máte zkušenosti s ruskými, polskými i českými záležitostmi. Viděla jste mnoho zemí procházejících transformací od komunistického režimu k fungující tržní ekonomice a stabilním politickým institucím parlamentní demokracie. Jaká je vaše zkušenost z pozorování tohoto procesu? Myslíte si, že tyto země už dosáhly určitého bodu, kdy zmiňovaný proces je nezvratný a lze podle vás odhadnout časovou perspektivu, kdy transformace skončí? Zaprvé, opravdu si myslím, že tento proces je nezvratný a že by se obyvatelé těchto zemí nechtěli vracet k nespravedlivosti komunistického režimu, transformační proces stále probíhá a je mnohem náročnější, než jsme my na Západě a také tyto země samy očekávaly. Došlo k chybám na obou stranách, mnoho rad ze stran Západu možná vidělo věci čistě západní perspektivou a zapomínalo, že mentalita a některé návyky obyvatel transformovaných zemí jsou po 40, či dokonce 70 letech komunismu hluboko zakořeněny a nemohou se změnit ze dne na den. Obecně se ale dá říct, že došlo k obrovskému pokroku, svobodná média atd. opravdu pomáhají lidem zprostředkovávat potřebné informace. Kde je potřeba zapracovat, je určitě oblast legislativy, například reforma soudnictví jak v České republice, tak i jinde je velmi palčivá otázka, už proto, aby se tu vytvořilo klima důvěry pro obchodníky a investory. Řekla jste, že jednou z překážek transformace tohoto regionu jsou právní otázky. Myslíte, že je to hlavní problém a měla by to být priorita vlád v těchto zemích? Já bych neřekla, že je to ten hlavní problém, zmiňovala jsem to jen jako příklad, částečně proto, že my v Británii se v tomto sektoru značnou mírou angažujeme. Soudce Colman vydal před dvěma lety zprávu o reformě soudnictví a my se snažíme s českou stranou na odstraňování některých problémů spolupracovat. Jde zejména o otázku urychlení soudních procesů a urychlení registrací společností v obchodním rejstříku, vlastně urychlení celého procesu a nalezení způsobu, jak může systém co nejefektivněji fungovat a je třeba konstatovat, že se nám s českou stranou a s ministerstvem spravedlnosti velice dobře spolupracuje, takže toto v žádném případě neberte jako kritiku. Jde jen o výčet jistých standardů, které například obchodníci na celém světě očekávají, a to se snažíme zajistit v době, kdy se Česká republika chystá vstoupit do Evropské unie. Máte pocit, že země jako Česká republika, Polsko nebo Maďarsko, které procházejí transformačním procesem a směřují k členství v Evropské unii, dělají, co je v jejich silách, aby dosáhly rychlé integrace do evropských struktur? V tuto chvíli opravdu nemohu hovořit o situaci mimo Českou republiku, protože mi chybí detaily z ostatních zemí, ale s jistotou mohu prohlásit, že Praha vydává obrovské úsilí k uzavření všech technických kapitol, jež je nezbytné uzavřít před vstupem do Evropské unie. Myslím, že v osobě Pavla Teličky máte a, pokud se nemýlím, nadále budete mít vynikajícího vyjednavače. Česká republika si v přijímání evropského práva opravdu počíná na výbornou. Británie udržuje diplomatické vztahy se zhruba dvěma stovkami zemí po celém světě. Má pro každou z nich specifickou politickou linii a pokud ano, jak je tomu v případě České republiky, jak jsou hlavní cíle britské politiky vůči Praze? Ano, máme specifickou politickou linii pro zemi, v níž udržujeme svého diplomatického zástupce. Je tomu tak proto, abychom co nejlépe reprezentovali britské zájmy v těchto zemích, co se týče České republiky jednou z klíčových oblastí naší spolupráce je příprava na vstup do Evropské unie. Velice se těšíme až budou čeští zástupci zasedat vedle našich na jednáních Evropské rady. Další důležitou větví naší politiky vůči Praze po jejím vstupu do Severoatlantické aliance je obranná diplomacie, kromě toho pochopitelně spolupracujeme na poli obchodu a investic. Naše vzájemná obchodní bilance loni překonala hranici dvou miliard liber, což je velice významné a objem britských investic v této zemi nyní převyšuje jeden milion liber, to jsou opravdu podstatná čísla. V jedné větě, britskou politiku vůči České republice shrnout nedokážu, podílí se na ní několik významných aspektů a k nim samozřejmě patří i veškerá kulturní diplomacie, výuka angličtiny, stipendia, granty, získávání náklonnosti mladých lidí pro budoucí spolupráci. Tony Blair v dubnu navštívil Prahu a jeden z mých osobních úkolů, které jsem si po svém příjezdu do Prahy uložila, bylo zvýšit frekvenci na úrovni vlád. S výměnou české vlády po červnových volbách se to trochu zkomplikovalo, ale rozhodně doufám, že do konce roku dojde k dalším návštěvám. Pojďme se nyní bavit o některých, jak vy diplomaté říkáte, "bilaterálních otázkách", které jsou důležité pro snahu České republiky o vstup do Evropské unie. Vy jste již některé aspekty zmínila. Začněme s investicemi: Británie, tedy britské firmy jsou teď jedni z deseti největších investorů v České republice. Očekáváte, že se ještě tento podíl zvýší? Já mohu jen říct, že v to doufám. Nemohu s určitostí tvrdit, že se tak stane, za poslední tři nebo čtyři měsíce jsem se zúčastnila otevírání hned několika různých britských investic, některých opravdu na vysoké úrovni. Abych zmínila alespoň některé, tak například Red Bus International, firma, která chrání počítačové servery velkých společností, jiná nová firma recykluje magnézium v automobilových dílech, což je vzhledem k blízkosti hlavních automobilových trhů velmi výhodné. V obou případech šlo o investici ve výši 6 milionů liber, tedy rozhodně ne málo a další takové sem směřují, což je samozřejmě velmi dobrá zpráva pro naše vzájemné vztahy. Mají současní britští investoři pocit, že úroveň ochrany investic v České republice je dostatečná, nebo by rádi viděli zlepšení? Někteří britští investoři se tu v minulosti s problémy setkali, ale to se dá připsat právnímu prostředí těsně po revoluci v roce 1989, teď obecně platí, že než zde někdo začne investovat, seznámí se se všemi podrobnostmi a případnými dírami v zákonech a ví, na čem je, takže od nových společností jsem mnoho stížností neslyšela, pouze některé nedořešené otázky z minulosti stále přetrvávají. Následující otázka sice nemá přímou spojitost s investicemi, ale bilaterálních obchodních vztahů se týká. Jde o možný nákup stíhacích letounů Gripen pro českou armádu. Na vývoji, výrobě i prodeji Gripenů se podílí britská firma British Aerospace. Otázka nákupu stíhaček byla, dalo by se říci, zmražena vládou - a to těsně před červnovými volbami. Očekáváte, že nyní dojde k jejímu oživení a budete vy nebo jiní britští zástupci lobbovat za nákup Gripenů českou vládou? V koaliční dohodě nové vlády je přímá zmínka o potřebě postarat se o ochranu českého vzdušného prostoru, ale premiér se k této otázce zatím přímo nevyjádřil a ode mě by bylo jistě předčasné říkat, kterým směrem se asi vydá. Až tento problém posoudí, budeme vědět víc, ale je to samozřejmě suverénní rozhodnutí české vlády, zda na kontrakt přistoupí, či nikoliv. Británie a Československo byly za druhé světové války spojenci. Nyní jsou opět na jedné lodi coby členové Severoatlantické aliance. V České republice je řada britských vojenských poradců, někteří jsou aktivní také na vojenské akademii ve Vyškově, která má ovšem širší regionální záběr. Vy jste akademii navštívila. Jaká je konkrétní úloha britských poradců? Britští poradci připravují lidi ze střední a východní Evropy, dokonce i ze střední Asie, ve snaze vytvořit v oblasti profesionální ozbrojené síly, spousta armád je závislá na brancích a Britové se snaží vycvičit důstojníky k přípravě výcvikových schémat a dovedností, které oni pak mohou jako vyškolení trenéři po návratu do jejich vlasti předávat dál. Vybírají si tedy důstojníky z celé řady zemí a jediný požadavek je, aby se alespoň trochu domluvili anglicky. V září bychom chtěli zahájit speciální kurz jen pro Českou republiku. Pan Tvrdík se tam už byl podívat, stejně jako pan Füle, i já jsem tam několikrát byla a myslím, že celý projekt můžeme rozhodně považovat za velký úspěch. Myslíte si, že se v dohledné době dočkáme toho, že by čeští důstojníci absolvovali například britskou vojenskou akademii Sandhurst? My jsme v minulosti nabídli českým důstojníkům místa v různých kurzech v Británii a letos byla opět učiněna nabídka přijmout jednoho českého důstojníka i na Královskou akademii obranných studií, takže na tomto poli dochází také k určité spolupráci. V konečném důsledku je to vždy otázka peněz, ve světě je veliká poptávka po britském vojenském vzdělávání, jelikož na tomto poli máme výbornou reputaci, takže jde opravdu hlavně o ty náklady. Jinak jsme ale přidělili jednoho britského vojenského poradce přímo k českému generálnímu štábu, aby tam pomáhal s modernizací českých ozbrojených sil, a to je také velice cenné. Když hovoříme o spolupráci obranných a bezpečnostních složek. Zaměřme se ještě na spolupráci mezi britskou a českou policií. Kam by se měla dál vyvíjet? Naše spolupráce měla tendenci zaměřovat se hlavně na pole výcviku příslušníků etnických menšin, měli jsme tu dva různé projekty. Jeden na Policejní akademii v Brně, kde jsme se snažili pomáhat s výcvikem romských uchazečů o práci u české policie, velice úzce jsme na tom spolupracovali s ministrem vnitra Stanislavem Grossem a jeho lidmi a dá se hovořit o velkém úspěchu. Druhý projekt se věnuje vytvoření policejních jednotek, které by řešily problémy etnických menšin na každodenní bázi a za tím účelem jsme poslali některé vysoce postavené policejní zástupce do Británie, aby viděli, jak v těchto otázkách postupujeme my. Ne, že bychom s jistotou věděli, jak lidi pro tyto záležitosti školit, ale naše společnost je velmi multikulturní a my jsme na to velmi hrdí, sami jsme se v minulosti z našich zkušeností poučili a chceme se s ostatními podělit a zároveň se seznámit s jinou perspektivou, toto tedy v současné době probíhá. Před několika měsíci jsme také měli v Senátu seminář, s jehož organizací nám velice ochotně pomohl Petr Pithart. S oběma těmito projekty bychom rádi pokračovali i příští rok, pokud na to budou finance. Další téma: otázka předsunutých imigračních kontrol na pražském ruzyňském letišti. Zhruba před rokem toto kontroverzní téma plnilo stránky novin. Všeobecně se mělo za to, že dotyčné kontroly byly, mám-li to mírně říci, etnicky předpojaté, a že jejich hlavním cílem bylo omezit příliv žadatelů o azyl z řad českých Romů do Velké Británie. Tento problém již evidentně pozornost médií tolik nezaměstnává. Myslíte si, že stejně tak odezněly protesty vznášené mimo jiné ze strany organizací na ochranu lidských práv a tato otázka nepřeroste v budoucnu opět do rozměrů mezinárodního sporu? Jak víte, ty kontroly byly zavedeny kvůli masivnímu zneužívání britských imigračních procedur, museli jsme reagovat na vysoký počet žádostí o azyl ze strany českých občanů, z nichž většina neměla při podrobném přezkoumání žádný reálný základ, museli jsme tedy operativně jednat. Já v tom nevidím žádnou velkou zátěž pro naše bilaterální vztahy a jak říkáte, záležitost se už vytratila i ze stránek novin. Přesto, ale v kontrolách na letišti budeme pokračovat, tak dlouho, dokud dotyčný problém nepřestane existovat. Zmínil jste se o možné etnické předpojatosti těchto kontrol, jediné, co k tomu mohu říci, je, že kontroly na Ruzyni nejsou v žádném případě diskriminační, kontrole se musí podrobit každý, kdo z ruzyňského letiště míří do Londýna, včetně mě. Většina lidí jen odpoví na několik základních otázek, abychom zjistili, zda vyhovují britským imigračním pravidlům, kterým musí vyhovovat každý, včetně mě. Je to opravdu velice jednoduchá procedura a většina lidí těmto požadavkům ochotně vyhoví. Říkáte, že kontroly nejsou diskriminační a dodáváte - nyní vás cituji doslova: "V kontrolách na Ruzyni budeme pokračovat tak dlouhou, dokud dotyčný problém nepřestane existovat." Jak si představujete, že by měl dotyčný problém přestat existovat? Ne, co jsem říkala, bylo, že kontroly na letišti budou pokračovat do té doby, dokud pro ně bude existovat operační potřeba. Jak byste pak specifikovala konec oné operační potřeby? Když o azyl ve Spojeném království přestanou žádat lidé, kteří k tomu nemají žádný opodstatněný důvod. V úterý předseda ostravského regionálního sdružení Romů Dženo Mikuláš Horváth oznámil, že se na přelomu července a srpna chystá odjet do Velké Británie asi 15 romských rodin. Nesvědčí i tato zpráva o tom, že Česká republika učinila málo, aby Romové ze země neodcházeli? My s českými úřady velice úzce spolupracujeme na celé řadě programů, které měly zlepšit příležitosti Romů jak při vzdělávání, tak při hledání práce, to považuji za klíčové, aby měli stabilní práci a tím pádem pocit zúčastněnosti. Kromě toho spolupracujeme s českým ministerstvem vnitra na programu, který má pomoci Romům zlepšit jejich vyhlídky na zisk místa u policie a také se podílíme na programu, který má za cíl vyškolit české policisty pro práci s etnickými menšinami, takže naše spolupráce je velice dobrá a já mám pocit, že české úřady jsou si daných problémů a potřeb stejně dobře vědomy jako my a že na nich pracují velice svědomitě. Tam, kde jim můžeme být vzhledem k našim zkušenostem s vlastní etnicky pestrou společností užiteční, rozhodně tak učiníme. Při první vlně odjezdů Romů z České republiky do Velké Británie referovala česká média o tom, že odchody Romů mohou být organizovány, že na nich vydělávají právníci na britských ostrovech. Není odchod Romů z České republiky do Velké Británie i do jisté míry problém Velké Británie? Británie má mezinárodní jazyk, hospodářství se daří a pracovních sil je potřeba zejména přes léto pro zemědělské účely. Kromě toho, jak už jsem řekla, máme multikulturní společnost, na což jsme hrdí, toto všechno jsou faktory, které lidi do Spojeného království přitahují, o tom není pochyb. Naše společnost je také velice otevřená, na což jsme rovněž hrdí. O co nám tu jde, je, že pokud žadatelé o azyl byli ve svých zemích opravdu vystaveni persekuci, nepochybně kritéria potřebná pro udělení azylu splní, co ale nemůže být v pořádku, je, že by demokratická země, která je členem Severoatlantické aliance a brzy také bude členem Evropské unie, měla problém s persekucí. Mně se zdá, že to podrývá integritu azylového systému, když jej zahltí lidé, kteří nemají žádný důvod o azyl žádat, ale jen chtějí z nějakých jiných důvodů do Británie přesídlit, a to je špatné zejména pro skutečné žadatele o azyl, kteří prchají před persekucí. Londýnský vrchní soud projednává stížnost českých Romů na britské ministerstvo vnitra kvůli odepření vstupu do Británie. V případě, že dá soud českým Romům za pravdu v tom, že kontroly jsou diskriminační, zrušíte je? To zatím nemohu komentovat. Na kolik je podle vás reálné, že Velká Británie v kontrolách na pražském ruzyňském letišti bude pokračovat až do vstupu České republiky do Evropské unie, tzn. další rok či dva? Opět po mně chcete, abych spekulovala, a to já nemohu. Jak už jsem říkala na začátku, ty kontroly na letišti zůstanou, dokud pro ně bude operační potřeba a až tato potřeba pomine, očekávám, že přestanou i kontroly. Znamená to, že by se v kontrolách pokračovalo i poté, co se Česká republika stane plnohodnotným členem Evropské unie? Samozřejmě, že ne, protože když se Česká republika stane členem Evropské unie, mají její obyvatelé zajištěn svobodný pohyb, takže žádné takové kontroly už nebudou. A co hrozba zavedení víz mezi Českou republikou a Velkou Británii, na kolik je reálná? Museli bychom to opravdu dopodrobna zvážit, posoudit dostupné údaje, zda by vízový systém byl ospravedlnitelný, či ne, byl by to opravdu velmi důležitý krok, velmi důležité rozhodnutí. Další téma: vstup České republiky do Evropské unie. Členství České republiky v Evropské unii není něco, na čem by se shodla drtivá většina českých obyvatel. Podle průzkumu veřejného mínění podporují vstup Česka do Evropské unie zhruba dvě třetiny obyvatel České republiky. Přesto není jisté, zda by vstup získal potřebnou většinu hlasů v případném referendu, zejména pokud nedojde ke zlepšení ekonomické situace. Británie má s referendem o vstupu do Evropské unie vlastní, zhruba 30 let starou, zkušenost. Dalo by se něco z britských zkušeností doporučit českým zástupcům, kteří budou referendum o vstupu do Evropské unie připravovat? Čeští představitelé jsou určitě dost chytří na to, aby vedli vlastní kampaň před vypsáním referenda. Já za klíčový aspekt považuji, aby lidé měli jasnou představu o rozsahu výhod spojených se vstupem do Evropské unie a o dalších otázkách, které se Unie týkají. Nejhorší možná situace je, když lidé hlasují jen podle nevědomosti nebo útržkovitých sloganů, vím, že vláda připravuje zásadní komunikační strategii, která bude voličům akcentovat klíčové otázky, což je velice dobře. Na vlastní komunikační strategii pracuje také pražská informační kancelář Evropské komise, takže jediné, co mohu doporučit, je, aby si lidé vytvořili kvalifikovaný názor na základě dobrého porozumění daným otázkám, to je vše. Rozšíření Evropské unie na východ je samozřejmě velké téma v zemích, jako je Německo nebo Rakousko, které sousedí s uchazeči o členství. Británie leží o dost dál, jaké jsou tedy obecné postoje k rozšíření Unie v Británii? Musím říct, že to nepovažuji za palčivý problém, který by britské občany nějak zaměstnával, pokud o tom ale uvažují, pak rozšíření většinou vnímají jako dobrou a smysluplnou věc, protože povede k rozšíření trhů a příležitostí k oboustrannému obchodování a investicím. Neviděla jsem ale žádné průzkumy veřejného mínění, které by britské postoje nějak mapovaly, nevím, jestli dosud k nějakým vůbec došlo. Jak víte, Tony Blair je velkým zastáncem rozšíření, on to byl, kdo stanovil agendu a časový harmonogram, které mají zajistit, že k uzavření vstupních rozhovorů dojde nejpozději do konce tohoto roku, že noví členové plně přistoupí v roce 2004 a z těchto závazků nikdy neslevil, a to samozřejmě v Británii má svůj dopad. Jaký obraz či tvář má podle vás Česká republika v Británii? Omezuje se pouze na automobily Škoda, plzeňské pivo, české fotbalisty, hrající v klubech anglické Premier League, nebo lidé vědí víc o této zemi, kterou jeden britský premiér v roce 1938 označil, cituji doslova, "za vzdálenou zemi, o níž toho málo víme"? Samozřejmě, že vás lidé znají na základě některých veleúspěšných produktů, jako jsou vozy značky Škoda nebo plzeňské pivo, ale to je moc dobře, to je pro vás úžasné. Pokud jde o některé další oblasti, které vás v Británii proslavily, pak rozhodně kultura. Lidé okamžitě myslí na kulturu, když slyší o Česku, na šíři této kultury, na bezpočet vynikajících hudebních skladatelů a dalších fenomenálních umělců, které tu máte. Potom určitě na prezidenta Havla, ten má na Západě a nejen tam velkou řadu obdivovatelů, je to velmi známá a vysoce respektovaná osobnost, to by asi byly hlavní klíčové body, takže nepodceňujte své úspěchy. Stanovila jste si sama nějaké specifické osobní cíle, kterých byste chtěla během svého působení na postu velvyslankyně Velké Británie v České republice dosáhnout? Ráda bych viděla všechny oblasti České republiky, snažím se navštívit alespoň jeden region každý měsíc a chci je stihnout všechny a prohloubit si kontext. Dál chci rozhodně poznat všechny klíčové ministry nové vlády, bylo sice užitečné setkat se před volbami s ministry minulé vlády, teď mě ale čeká těžká práce s cílem poznat je lépe, no a pak se rozhodně budu snažit vyšetřit si nějakou tu hodinku na studium češtiny, je to tak krásný jazyk, musím na tom také pracovat. Doufejme, že příští rozhovor spolu budeme moci vést v češtině. Já věděla, že to řeknete. Raději na to moc nespoléhejte, ale uvidíme. Budeme se těšit, děkujeme za rozhovor. To byl rozhovor s velvyslankyní Velké Británie v České republice Anne Pringleovou. Děkuji za vašich 30 minut, které jste věnovala rozhlasové stanici BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
