Chris Morris korespondent BBC

	Smíšená a neustalená identita Evropské unie

Evropská unie má za sebou perný rok - občané Francie a Nizozemska v referendu zamítli návrh euroústavy, vytrvale a emotivně se debatuje o případném připojení Turecka.

Hledání ztracených časů

Byl to jeden z těch krásných jarních dnů, kdy bukové lesy září jasnou zelení a světlo jako v kaskádách padá z nebe a mihotá se v listí stromů. Nehledali jsme pupek světa - jen stavbu symbolizující zeměpisný střed.

Zaclonili jsme si oči a užasle si to dílo prohlíželi. Věž označovala, či alespoň měla označovat, přesný zeměpisný střed Evropské unie

Ale kde nic tu nic, už nám to bylo divné. Jak nás vlastně napadlo, že je to právě v těchto široširých lesích? Cesta byla najednou samá serpentina a les čím dál hustší. Pak jsme najednou uviděli značku. Ukazovala směrem k úzké pěšině.

Bylo jasné, že jsme u cíle. Na mýtince stála skleněná věž. Světlo, které se od ní odráželo, oslňovalo. Zaclonili jsme si oči a užasle si to dílo prohlíželi. Věž označovala, či alespoň měla označovat, přesný zeměpisný střed Evropské unie.

Byli jsme nedaleko francouzsko-belgicko-lucemburských hranic. Do Německa a Nizozemska to odtamtud autem trvalo jen chvilku. Bylo to symbolické srdce staré unie, původní evropské patnáctky - útulného západního klubu, kde se znal každý s každým.

Unie se ale změnila, rozšířila se. Kdepak dnes leží její střed? Těžko říct, ale skleněná věž na pasece tu dál stojí jako němá připomínka bláhového optimismu v době, kdy dávné evropské ideje narážejí na novou realitu.

Otázka identity

V Evropské unii v současnosti nepochybně panuje špatná nálada. Ekonomiky členských zemí stagnují, unijní instituce je třeba neprodleně reformovat - a přitom to vypadá, jako by převládal názor, že každá změna je změnou k horšímu.

	Praha je jedno z 'nových' měst EU, upomínající na své evropské kořeny

Na druhé straně bychom ale neměli zapomínat, že žijeme v mimořádně úspěšné době. Pokud jste během posledních let navštívili velká středoevropská města, Prahu, Varšavu a Budapešť, jistě jste si všimli, jak se znovu - po padesáti letech komunismu - upomínají na své evropské kořeny.

Evropská unie sice zvětšila své území, ale zároveň se snaží jít i do hloubky. Kam to ale povede?

Co vlastně dneska znamená být Evropanem? Američanem se může stát každý, ať je odkudkoli. Existují Japanoameričané, Araboameričané, a tak dále.

Když jsme bydleli ve Washingtonu, chodívali jsme nakupovat do salvadorského obchodu na Sedmnácté ulici. "Ale já už nejsem Salvadorec," říkával majitel, "teď jsem salvadorský Američan!" Bylo jasné, že jako salvadorský Američan si připadá jako příslušník hlavního proudu, a nikoli etnické menšiny.

Náboženství, či národnost?

U nás v Evropské unii máme britské Asiaty, německé Turky a další. Všimněte si toho rozdílu, ve Spojených státech se klade důraz jinam než u nás. Nemají tam americké Poláky, ale polské Američany.

	Islámské Turecko nezapadá do koncepce křesťanské Evropské unie

Jednoduše, slovo Američan je důležité, má přednost a vyjadřuje příslušnost a přijetí. To je o co Evropská unie, i když často jen horko těžko, usiluje.

Podle mě je to nejspíš tím, že žijeme na světadíle, který se stále snaží vymezit vlastní identitu.

Někteří namítají, že moderní Evropská unie zdědila křesťanství a že právě to by mělo být jedno ze stěžejních evropských rysů.

Jiní jsou ale zásadně proti. Bude se o tom debatovat čím dál hlasitěji a mnozí budou, čím dál častěji, poukazovat na Turecko, kde žije 70 milionů muslimů.

Hodnoty a zátarasy

Brusel bude muset rozhodnout, kam až unie sahá a jak vlastně naše generace chápe její ideu. Někteří lidé rádi mluví o společných evropských hodnotách a říkají: "Duch a myšlenka Evropy je důležitější než Evropa na mapě."

Duch a myšlenka Evropy je důležitější než Evropa na mapě

Ale stačí to? Dají se hodnoty vměstnat do zeměpisných hranic? Můžeme kolem hodnot vybudovat zátarasy?

Lidé se o to už v dějinách Evropy pokusili. Římský císař Hadrián postavil svůj známý val a Stalin spustil "železnou oponu". První chtěl, aby lidé zvenčí nemohli dovnitř, na území římské říše a druhý, aby nemohli z totality ven.

Tak jednoduché to ale není, hranice se v moderní unii, protkané webovou sítí, dají obejít pouhým kliknutím myši počítače.

Stačí nahlédnout do novin, kde se dneska píše hlavně o plánech a investicích, anebo o bombách a ptačí chřipce - nic z toho s hranicemi moc nesouvisí.

Vlastně ani není divu, že už si nejsme tak jistí, kde leží střed Evropské unie a že mezi stromy už neprobleskuje žádná skleněná věž, která by nám jako maják ukazovala cestu světem matoucí skutečnosti.