Milan Hubáček spolupracovník BBC v Japonsku

	Po vyhraných volbách chce Koizumi opustit vedení strany

Premiér Koizumi, který jejich uspořádání vyvolal jako reakci na torpédování jeho reformního úsilí konzervativní frakcí uvnitř strany, z nich vyšel jako jednoznačný vítěz.

Japonská veřejnost se proto cítí zaskočena jeho rozhodnutím skončit účinkování ve vrcholné stranické a státní funkci.

Rozhodnutí Koizumiho nepřišlo jako blesk z čistého nebe - prezentoval ho svým spoluobčanům podstatně dříve, než se rozhodl předčasné volby uspořádat.

Ve vítězném táboře se jeho rozhodnutí setkalo s nesouhlasem, který nejostřeji formuloval koaliční partner, strana Kómeitó.

Podle té by Koizumi měl dovést do konce práci, kterou se chystá po vyhraných volbách zahájit: očekává se, že nově sestavený parlament do měsíce přijme sérii zákonů umožňující vládě zahájit reformu japonských pošt.

Reforma pošt

Proč se Koizumi soustředil ve svém reformním úsilí právě na pošty? Japonská pošta není institucí, výhradně určenou k doručování zásilek.

Objem jejich bankovních služeb z ní dělají největší finanční dům v zemi i na celém světě.

	Japonská pošta je jednou z největších světových bank

Skutečnost, že japonská poštovní banka je ve státních rukou, jí dává náskok před jejími soukromě vlastněnými konkurenty.

Ještě před nějakými pěti lety hrály soukromé banky na trhu finančních služeb druhé housle.

Jejich počet byl obrovský - prakticky každá prefektura, často i město nebo i firma měla svou banku poskytující své služby na omezeném teritoriu a nepříliš efektivně.

Pro nás, pro stěhovavé lidi tak bylo jediným možným způsobem, jak si zachovat kontinuitu bankovních služeb zřízení účtu u poštovní banky.

Tento poněkud feudální stav se naštěstí začal měnit, drobné banky začaly fúzovat a na trhu se vyprofilovalo několik málo bank, poskytujících služby efektivněji a na podstatně větším území.

Soukromé banky

Začátkem příštího roku má dojít ke sloučení dvou největších soukromých bank - UFJ a Micubiši-Tókyó.

	Koizumi chce privatizovat poštu

Tato fúze spolu s privatizací poštovní banky by měla pomoci vytvořit skutečně konkurenční prostředí v japonském bankovnictví.

Proč má tedy tato na první pohled žádoucí reforma mezi politickou špičkou tolik oponentů?

Japonský kapitalismus nevyrůstal jako např. ve Spojených státech zezdola, ale vznikl importovanou industrializací v období Meidži tehdejším osvíceným císařem v druhé polovině 19. století.

Má proto dodnes silný státní charakter, takže řada cizinců přicestovavších ze zemí bývalého socialistického tábora s úžasem shledává řadu shodných rysů.

Státní bankovnictví a jeho malá transparentnost dodnes skýtá nejlepší prostor pro nekalé propojení politické reprezentace s vrcholovým managementem průmyslových gigantů.

Příliš mnoho důchodců

A právě sem směřuje hlavní nápor Koizumiho reformy.

Transparentní finančnictví Japonsko potřebuje ještě z jednoho důvodu: místní populace stárne a lidem v aktivním věku dává čím dál víc práce zabezpečit důstojné stáří svých předchůdců.

	Japonská populace stárne a je potřeba důchodovou reformu

Podobně jako Českou republiku čeká i Japonce radikální důchodová reforma za spoluúčasti důchodových pojištěnců.

Ta je bez konkurenčního a vůči státu rovnoprávně si stojícího bankovnictví zhola nemožná.

Náročnost tohoto kroku a meze svých sil si Koizumi zřejmě uvědomuje.

Sympatické je, že na rozdíl od svých předchůdců nechce, aby se jeho nástupce vynořil jako výsledek mechanického pohybu stranického soukolí, ani si nevychovává svého korunního prince.

V novém vedení LDP se opírá o relativně mladý tým čtyřicátníků, kteří dostali šanci pracovat na špičkových manažerských postech uvnitř strany.

Džun-ičiró Koizumi není technokratem povolaným zvenku spasit Japonsko - celá jeho kariéra je spojená s prací v byrokratickém aparátu strany. Nejčerstvější události však nasvědčují tomu, že na rozdíl od dlouhé řady svých předchůdců překročil svůj stín a má šanci nesmazatelně se zapsat do novodobých dějin Japonska.