Milan Hubáček spolupracovník BBC, Japonsko

Japonsko oficiálně nízkonákladové letecké společnosti nemá

Letenku chce koupit co nejlevněji, a proto na internetu srovnává ceníky dvou nízkorozpočtových společností - EasyJet a RyanAir.

Zjišťuje, že zpáteční letenku lze pořídit už za cenu 46 liber (asi 9 tisíc jenů), proto neváhá a během pěti minut je s rezervací hotov.

Ve stejné době se pan Suzuki chystá na cestu z Tokia do Sappora.

Letenka z Tokia

Chvíli studuje webové stránky dvou největších japonských leteckých dopravců - společností Japan Airlines a All Nippon Airways - a zjišťuje, že cesta ho vyjde na bezmála jedenačtyřicet tisíc jenů.

Služby japonských letišť jsou nejdražší na světě

Zkusí tedy štěstí u menšího konkurenta - společnosti Hokkaidó International Airlines - která nabízí letenku za 39 tisíc jenů.

V každém případě pan Suzuki zaplatí zhruba čtyřnásobek toho, co pan Smith, a to za srovnatelnou službu: letová vzdálenost je téměř shodná, linka spojuje hlavní město s oblastním centrem a obě linky se ve své zemi řadí k nejfrekventovanějším.

Pan Suzuki si navíc musí letenku rezervovat nejméně 21 dní předem, jinak by těch tisíců musel zaplatit šedesát. Pan Suzuki se tedy rozhodne vyřídit obchodní záležitost telefonicky.

Jeho rozhodnutí tak představuje nejen ztrátu potenciálního zákazníka pro některou z leteckých společností, ale znamená i prázdné hotelové lůžko, prázdnou židli u stolu v restauraci, neuskutečněnou koupi suvenýru.

Nejdražší letiště

Japonsko oficiálně nízkonákladové letecké společnosti nemá. Menší dopravci, poskytující ve srovnání s již zmíněnými dvěma giganty o něco málo levnější letenky, disponují všeho všudy čtrnácti letadly ve srovnání s dvěma sty stroji v parcích britských kolegů.

Navíc žádný z nich neprovozuje mezinárodní lety. Přitom faktická absence nízkorozpočtových aerolinek padá na vrub nezájmu zákazníků, jak by nám potvrdil náš fiktivní pan Suzuki.

Pokusme se tedy zjistit, co Japoncům brání v tom, aby kupovali letenky za ceny, za které létají jejich evropští nebo američtí kolegové.

V prvé řadě jsou to velice vysoké provozní náklady. Služby japonských letišť jsou jednoduše nejdražší na světě.

Například Mezinárodní letiště Narita si účtuje 2,400 jenů za tunu hmotnosti letadla, takže takový Boeing 747 přijde pobyt na tomto letišti skoro na rovný milión jenů.

To je dvojnásobná částka ve srovnání s tím, co si účtuje londýnské letiště Heathrow, nebo čtyřnásobek poplatku singapurského letiště Changi.

Není kam expandovat

K těmto nákladům je dále třeba přičíst mzdové náklady na piloty a další letecký a letištní personál. Připočteme-li náklady na zdravotní pojištění a diety, dospějeme k částkám, které nemají ve světě obdoby.

Dvě největší japonská letiště pracují se svou kapacitou na doraz

Významným činitelem je kapacita letišť - tokijská Narita i ósacké letiště Kansai - dva nejvýznamnější vzdušné přístavy, které Japonsko spojují se světem, pracují se svou kapacitou na doraz - na samé hranici bezpečnosti se pohybuje harmonogram odletů a příletů.

Přitom expandovat již prakticky není kam.

Letiště Narita při svém posledním rozšiřování narazilo na silný odpor farmářů - původních vlastníků půdy, kteří se ještě po letech cítí ukřivděni, takže celé letiště je již od dob, kdy terorismus nebyl klasifikován jako válečný nepřítel, pod silnou policejní kontrolou.

Musím se přiznat, že když jsem poprvé projížděl kordonem policistů vybavených podobně jako zápasníci kendó asi metr dlouhými dřevěnými holemi, mrazilo mě v zádech.

Cesta dál

Co Japonsku zbývá? Neustále sílící konkurence s ostatními zeměmi regionu, které turistům i obchodníkům nabízejí podstatně nižší ceny, se logicky odrazí i v cenách za letenky do Japonska.

Možná nepotrvá dlouho a pomoc přijde zvenčí.

Soulské letiště Incheon už připravuje stavbu terminálu speciálně určeného pro nízkonákladové společnosti a neskrývá zájem o japonský trh.

Také úspěšné jihoasijské letecké společnosti vidí v Japonsku lukrativní možnost rozšíření svých služeb. V cestě jim zatím stojí vysoké provozní náklady.

Historie nás však učí, že ty jsou vysoké proto, aby bylo co snižovat. A tak zákazník stejně nakonec dostane to, po čem prahne.