Stephen Evans zpravodaj BBC, Severní Amerika

Mrakodrapy New Yorku tvoří impozantní kulisu v řadě filmů

Tamní mrakodrapy tvoří impozantní kulisu v řadě filmů a seriálů a o newyorských ulicích bylo napsáno snad tisíc písniček.

Může k tomu zpravodaj dodat něco nového? Nebýt jedné kubánské kavárny, mohl jsem se stát jednou z obětí teroristických útoků z 11. září 2001.

Energie New Yorku

Vždycky, když se mě lidé z Británie ptají, proč mám tak rád New York, říkám: "To místo je nabité energií."

A oni na to: "No jó, město, co nikdy nespí." A já si pomyslím, ba ne, v tom to vůbec není.

Žádné kluby, bary, ani světla, kdepak - mám spíš na mysli duchovní energii Newyorčanů, vtip i moudrost, s níž se setkáte v autobusech nebo restauracích.

Lidé se o sebe navzájem zajímají. Vyprávějí si historky s podivem nad tím, co všechno lidi dělají a jak to chodí ve světě.

Pamatuju si dvě klasické židovské dámy v Café Edison na 46. ulici. Podnik má atmosféru dávných časů a dělají tam třešňové bliny.

Obě dámy rozprávěly o tom, co právě viděly na autobusové zastávce:

"A ten člověk z ochranky se otočil a zrovna v té chvíli jeho pes hup do autobusu! A dveře se zavřely a autobus se rozjel!" líčila jedna paní.

A druhá na to: "A měl ten pes lístek?"

Město mnoha kultur

Fakta nebo přibližná fakta se v New Yorku stávají příběhy. V tomhle městě člověk pozná nuance různých kultur.

New York je podivuhodná směsice kultur nabitá energií

Teď už třeba vím, že čínští a hispánští stařečkové v autobusech stojí a jejich vnoučata sedí. Jako Evropanovi mně nad tím zůstává rozum stát.

Zdrojem energie, o níž jsem mluvil, je především kulturní směsice přistěhovalců. Můj holič je Žid z Uzbekistánu. Mluví plynně rusky a persky.

Ruštinu má ze Sovětského svazu a perštinu z Uzbekistánu. Židé totiž byli před staletími vyhnáni z Persie a jazyk si přenesli do uzbeckého exilu.

Často se bavíme o politice. Zeptám se třeba, co si Michajl myslí o té válce v Iráku?

"Ta je v pořádku. Saddám byl syčák a s takovejma se musí zatočit, aby měli ostatní darebáci nahnáno," soudí Michajl.

Nebo zrovna před chvílí - vešel jsem do domu a vrátný mi se silným východoevropským přízvukem povídá: "Jste Walesan?"

Poznal můj přízvuk, protože v Kosovu měl velšského přítele, nebo spíš, jak říká, mentora. Zkrátka a dobře, New York je podivuhodná směsice kultur nabitá energií.

Zdejší lidé tvoří společenství, a přitom si uchovávají své odlišnosti.

Laskavost i zoufalství

New York je ale zároveň městem, kde vedle sebe najdete laskavost i zoufalství. Z okna svého bytu v jedenáctém patře jsem jednou sledoval muže na invalidním vozíku.

Místní sběrači odpadků vlastně tvoří určitou subkulturu

Mrzlo až praštělo, a on prohledával popelnice. Odklápěl víka a hledal zbytky jídla.

Místní sběrači odpadků vlastně tvoří určitou subkulturu. Brzy ráno vyrazí do ulic ženské v letech, obvykle Číňanky.

Strkají před sebou nákupní vozíky plné prázdných konzerv. Vytáhly je z popelnic nebo kanálů, naskládaly do obrovských saků a teď je vezou k recyklaci do sběrny na Avenue C.

Za každou konzervu dostanou pět centů. Tvrdý kapitalismus.

Když jsem se začal stěhovat, nevěděl jsem co s nábytkem, s sebou jsem si ho vzít nemohl - a tak jsem ty židle a lampy prostě nechal jen tak na ulici. Doslova během několika minut byly ty tam.

V New Yorku vždycky narazíte na nějakou show. Vzpomínám na jednoho policistu, byl to takový vousatý řimbaba, pod letní uniformou se mu rýsovaly boule svalů.

Smál se od ucha k uchu, vypůjčil si od pouličního muzikanta na Union Square kytaru, hrábl do strun a dal k lepšímu klasickou rokenrolovou pecku.

11. září 2001

Jsem tomuhle městu vděčný, jsem vděčný baru Sucelt na rohu Čtrnácté ulice a Sedmé Avenue.

Dopoledne 11. září 2001 jsem měl domluvenou schůzku ve Světovém obchodním centru, jenže cestou jsem narazil na ten mrňavý kubánský bar

Dopoledne 11. září 2001 jsem měl domluvenou schůzku ve Světovém obchodním centru a rozhodl jsem se, že posnídám v restauraci na samém vrcholku jednoho z "Dvojčat."

Jenže - cestou jsem narazil na ten mrňavý kubánský bar - zrovna tam, kde jsem měl přesednout z autobusu na metro.

Ucítil jsem silnou vůni latinskoamerické kávy a masových kapes, empanadas, plněných krevetami - a neodolal jsem.

Svedlo mě to z cesty, která mohla skončit na věčnosti.

Pamatuju si, jak jsem ten den večer seděl ve svém oblíbeném baru na Jedenácté ulici. Bylo tam plno, a přesto ticho jako v hrobě.

Blížil jsem se k pultu a barman mě po celou tu dobu upřeně sledoval. Když jsem došel, stiskl mi obě ruce a zeptal se: "Není vám nic?"

New York má své sváry a korupční aféry a průšvihy, ale jeho obyvatelé přesto nepochybují, že je to město, jaké jinde nenajdete.

Na New York nikdy nezapomenu, ani na jeho živost a sebedůvěru. Je to město, které vás přiměje lépe smýšlet o jiných lidech - i o sobě.