Hedvika Millerová spolupracovnice BBC v USA

Problematická mládež nastupuje do jakési vojenské školy

Jejich šestnáctiletý syn chtěl za pár let, kdy jej rodina vypustila mezi ostatní mládež, poznat, co je alkohol. Celý život kolem sebe viděl jen vodu a ovocné džusy.

První problém nastal ve chvíli, kdy po večírku s kamarády v době nepřítomnosti rodičů v podnapilém stavu naboural tatínkovu právě koupenou Corvettu, jedno z nejdražších aut.

Nešlo by ale ani tak o peníze; k požívání alkoholu a drog se přidal o rok mladší bratr.

Tenkrát mi zoufalá, nervové zhroucená matka jen řekla, že její synové musí z domu - už kvůli tomu, že by stejný osud mohl potkat i toho nejmladšího, kterému je teprve devět let.

V úvahu přicházela jenom jedna možnost - americká "polepšovna", jinými slovy boot camp.

Je to něco na způsob vojenské školy, do níž mohou nastoupit děti již od dvanácti let. Zaručuje téměř to samé, je jen stabilnější a náprava trvá delší dobu.

Není camp jako camp

Nápravná zařízení se liší podle toho, kolik rodiče zaplatí, i podle vážnosti mravních deliktů. Týdny ale většinou nestačí. Není camp jako camp.

Ve Spojených státech jich existují stovky. Ty nejdražší, které ročně mohou stát třicet až čtyřicet tisíc dolarů, jsou posazené většinou v pěkné přírodě, někdy u moře, a také třeba na ostrově Jamajka.

To je ale jen náplast na momentální problém, který rodina s daným dítětem řeší Danny Carpinetti

Nádherné malebné až romantické prostředí je jakoby v protikladu s tvrdým režimem.

Při mé návštěvě v Oak Ridge Military Academy v Severní Karolíně jsem si skutečně připadala jako na vojně.

Podle názvu by se nezasvěcení mohli domnívat, že jde o klasickou armádní přípravu, ale není to tak. Je to škola pro mládež s mravními delikty.

Hned při prvním kontaktu s chlapci z letního sedmitýdenního tábora jsem byla unešena vzorným chováním a respektem vůči dospělým.

"To je ale jen náplast na momentální problém, který rodina s daným dítětem řeší."

"Oni se teď sice chovají vzorně a ještě dva týdny takoví budou po příchodu domů, ale pak do toho zase spadnou ... sedm týdnů nikoho z drog a sklonu k závislosti či špatnému chování nedostane," poznamenal smutně ředitel zařízení major Danny Carpinetti.

Nabitý program od šesti ráno

Při sledování denního rozvrhu mi ale bylo jasné, proč se mladí teenageři v campu tak drží.

Každý den dostávají lidé v táboře instrukce, jak se mají chovat

Vstávají každý den v šest ráno, po úklidu pokoje, klasickém nástupu, osobní hygieně a snídani je provází činnost za činností od všech možných druhu sportu po vzdělávací programy, psychologické pořady, návštěvu kostela či posilovny.

Nabyla jsem dojmu, že si během tak bohatého programu snad ani nestačí na něco, jako je marihuana, vzpomenout a v deset uléhají do postele pěkně vyčerpaní.

Každý den dostávají instrukce, jak se mají chovat, a když to nedodrží, přijdou tresty různého druhu. Ten nejhorší je to, že se dítě bez finanční náhrady pošle rodičům domů.

Jeden camp na sedm týdnů stojí čtyři tisíce dolarů. Roční pobyt, který zároveň zajišťuje základní a střední vzdělání, stojí 30 000 dolarů.

K tomu, aby se dítě změnilo, potřebuje minimálně dva roky.

Rodiče investovaných peněz do škol s nápravným zařízením většinou nelitují, a to i když si na ně půjčí a roky je pak splácwjí. Ne každý má 30 000 dolarů na to, aby platil svému dítěti nucenou vojnu.

Včasná náprava může změnit život

Na setkání s těmi, kteří ze škol podobného typu dítě dostali nazpět, ale nikdy nezapomenu.

Jedna matka mi se slzami v očích vyprávěla, že znovu našla a poznává svoji dceru.

A nebyl to jen jeden případ - děti díky těmto zařízením unikly o vlásek hlubokým společenským a mravním problémům, drogovým závislostem a dokázaly se postavit tváří v tvář reálnému životu.

Někteří z lidí, kteří pobyt v campu absolvovali, dokonce jsou velmi úspěšní a dnes jsou z nich lékaři, doktoři, právníci nebo třeba automobiloví závodníci.

Nic není zadarmo

Příběh šestnáctiletého chlapce z mormonské rodiny, o kterém jsem se zmínila na začátku, ale nebude klasickým happy endem.

Myslím na ty, kteří to štěstí nemají a rodiče do jejich nápravy nechtějí nebo ani nemohou investovat

Po ročním pobytu v Kalifornii, za který rodiče zaplatili téměř čtyřicet tisíc dolarů, přišel sice jako vyměněný, ale po několika měsících vše začalo nanovo.

Myslím také na ty, kteří to štěstí nemají a rodiče do jejich nápravy nechtějí, nebo ani nemohou investovat . V záplavě nečinností, depresí či závislostí se potloukají na ulicích.

Vidíme to všude, svět už je takový. V Americe rozhodně není nic zadarmo, a proto štěstí má ten, kdo do ničeho takového nikdy nespadne.