Adam Drda redaktor BBC

Zápasí česká dospělá společnost se zkaženou mladou a dětskou generací?

Noviny vždy s patřičným důrazem píší o brutálních trestných činech, které mládež spáchala, a podobně se opakovaně informuje, co nového vyplývá z policejních statistik.

Ta poslední dopadla "dobře" - v roce 2004 podle policejního prezidia spáchaly děti a mladiství méně trestných činů než v roce předchozím.

Smutný výsledek naopak je, že se podílely na větším množství vražd. Do jaké míry lze policejní statistiky brát za bernou minci?

'To dřív nebývalo'

Když se v Česku mluví a píše o dětské kriminalitě, či kriminalitě mladistvých, zpravidla buď přímo, nebo v podtextu zaznívá: tohle před dvaceti či třiceti lety nebývalo a teď, po listopadu 1989, je to rok od roku horší.

Kdyby se brutalita zvyšovala tak, jak se po staletí tvrdí, tak by dneska muselo dítě, sotva odroste kočárku, jít někoho praštit a přizabít Alena Marešová, kriminoložka

Ale je to tak doopravdy? Zápasí současná česká dospělá společnost se zkaženou mladou a dětskou generací, jejíž chování by se výrazně lišilo od generace tatínků a dědečků?

Zdeněk Smola, šéf oddělení mládeže na českém policejním prezidiu, říká, že současná dětská zločinnost má znepokojivé rysy:

"Je to na jedné straně brutalita, na druhé straně snižování věkové hranice prvopachatelů. Určitě vám neunikly skutečnosti, které jsou prezentovány médii v podobě brutálních napadení - ať už na ulici, v dětských výchovných zařízeních či v jiných objektech - dětmi mladšími 18 nebo 15 let."

Řeč čísel

Na první pohled podobně pesimistický je i názor kriminoložky a psycholožky Aleny Marešové.

Odlišnosti jsou způsobeny jednak trestní legislativou, jednak způsobem zpracování statistických dat Alena Marešová, kriminoložka

Česká veřejnost měla radost z výše citované statistiky, respektive z té její části, podle níž například děti do patnácti let spáchaly vloni asi o 30 procent trestných činů méně než předloni.

Marešová ale říká, že policejní statistika moc neznamená a je třeba ji brát z velkou rezervou. O statistických odlišnostech v jednotlivých letech říká:

"Odlišnosti jsou způsobeny jednak trestní legislativou, jednak způsobem zpracování statistických dat a jednak musíme uvážit, že zacházíme jen s čísly, které se týkají tzv. evidované kriminality – to jsou činy, které jsou někde oznámené a evidované."

"To samé platí o pachatelích. Objasněnost je u nás kolem 40 procent. Manipulování s čísly je u nás strašně složité."

Změna měřítek

Aby člověk spáchal trestný čin, musí způsobit škodu, přesahující 5 000 korun. Do roku 2002 byla ale finanční hranice o 3 000 nižší.

Čím nižší věk, tím hůř se odhaduje následek násilí, které mladistvý páchá Alena Marešová, kriminoložka

Přestupky se přitom dnes centrálně nearchivují, nebo alespoň ne tak, aby to bylo použitelné pro statistiku.

Z výše uvedeného by vyplývalo, že situace je beznadějná a že dětské zločiny jsou v Česku nezadržitelně na vzestupu.

Ani s tím však Alena Marešová nesouhlasí a o zmíněné rostoucí brutalitě mladých říká:

"Kdyby se brutalita zvyšovala tak, jak se po staletí tvrdí, tak by dneska muselo dítě, sotva odroste kočárku, jít někoho praštit a přizabít. Souvisí to s tím, že čím nižší věk, tím hůř se odhaduje následek násilí, které páchá."

"Mají taky větší sílu – dítě v 15 letech bylo za první republiky tak o 20 centimetrů nižší a bylo slabší. V současnosti to jsou pěkně udělaní chlapi, kteří když vám jednu natáhnou, tak se člověk bojí."

Podle Aleny Marešové tedy nejsou mladí lidé a děti o tolik brutálnější než dřív, ale jsou nebezpečnější, silnější, mají víc příležitostí brutalitu projevit.

Statistiky před listopadem 1989

Dalším faktorem je úroveň statistik vedených za komunismu. Dá tvrdit, že dětská zločinnost je podstatně horší a nebezpečnější než před listopadem 1989?

Před listopadem byl snad menší důraz na majetkovou trestnou činnost, myslím si, že násilná kriminalita se moc nelišila Alena Marešová, kriminoložka

"Tehdy nebyly vůbec zveřejňovány statistiky. Dostat se k policejním statistikám bylo něco jako zázrak, natož si ověřit důvody, proč něco jde do statistiky a něco ne – to bylo záměrně utajováno," říká kriminoložka Alena Marešová.

"Byl snad menší důraz na tu majetkovou trestnou činnost, myslím si, že násilná kriminalita se moc nelišila."

Možná daleko nejhorší případy dětské kriminality jsou ty, kdy děti k nějakému zločinu donutí dospělí, většinou proto, aby sami neriskovali vězení.

Tedy případy, kdy děti zneužijí příslušníci té starší, citlivější a "méně brutální" generace.