Dana Schmidtová korespondentka BBC

'Rosenthalovy děti' jsou naklonovaní hudební skladatelé

Pojednává o klonování lidských embryí - konkrétně pěti gigantů světové hudby, včetně Mozarta.

S členy parlamentu naprosto souhlasí superaktivní mládežnické hnutí "Jdoucí spolu", podporované Kremlem, které se pokoušelo premiéře zabránit a které už týdny demonstruje před divadlem.

Lístky na premiéru byly nicméně vyprodány a ty "černé", které se daly sehnat před divadlem, byly k mání za pětinásobek ceny.

Představení se nakonec uskutečnilo, i když kvůli přísným bezpečnostním opatřením začalo s dvacetiminutovým zpožděním.

Večer pak proběhl celkem klidně, většina diváků byla spokojena, mnozí prý dokonce na výsost, ovšem budoucnost díla je přesto ohrožena.

Jeho odpůrci si totiž chtějí stěžovat na nejvyšších místech. Hodlají dokonce požádat prezidenta Vladimira Putina, aby se na toto "šílenství", jak říká jedna politička, přišel podívat a pak zakročil.

A proč ty velké vášně?

Kontroverzní libreto

Není to kvůli hudbě v současné době nejúspěšnějšího ruského skladatele Leonida Děsjatnikova, i když ani ta se mnohým nelíbí.

Margarita Mamsirovová hraje naklonovaného Wagnera

Je to především kvůli libretu, jehož autorem je spisovatel Vladimír Sorokin.

Jeho četní nepřátelé ho již dříve obviňovali ze záliby v pornografii a poukazovali na přemíru vulgarismů v jeho textech.

Členové hnutí "Jdoucí spolu" dokonce veřejně pálili jeho knihy.

Hlavně román Modrý špek, v němž jim nejvíce vadil detailní popis erotického vzplanutí mezi Stalinem a Chruščovem.

Někteří odpůrci hnutí "Jdoucí spolu" je kvůli jeho radikálnosti nazývají "Putin-Jugend."

Kritici spisovatele Sorokina mají pravdu v tom, že jeho slovník zdaleka není standardní. I v Rosenthalových dětech zaznějí výrazy jako "běhna", "děvka", "coura", zpívá se tam dokonce o děloze.

Sorokinovi přívrženci, kterých je také mnoho, zase tvrdí, že taková slova jsou na místě, protože jedna z postav opery je prostitutka. Zároveň Sorokina chválí, že píše tak, jak mluví prostý lid.

Zmíněná prostitutka se jmenuje Táňa, je krásná a zpívá ji soprán.

Rodina muzklonů a jejich osudy

Ovšem ústřední postavy jsou takzvaní "muzklonové" (muz- od slova muzika): Richard Wagner, Giuseppe Verdi, Petr Iljič Čajkovskij, Modest Petrovič Musorgskij a Wolfgang Amadeus Mozart.

A samozřejmě také jejich "otec", profesor Alex Rosenthal, geniální genetik, který jako poloviční Žid musel utéci z nacistického Německa a poté se usadil v Moskvě.

Děj opery začíná v roce 1976, kdy Rosenthal slaví velký triumf - podaří se mu naklonovat Mozarta.

Vladimir Sorokin odmítá nařčení z pronografie

Za devět měsíců se nový Mozart narodí a přidá se ke čtyřem již dříve naklonovaným kolegům.

Všichni žijí šťastně až do roku 1992, kdy profesor Rosenthal umírá a nové ruské vedení - v opeře vystupují také tehdejší prezident Boris Jelcin a jeho předchůdce Michail Gorbačov - zastaví financování celého klubu klonů.

Těm potom nezbyde nic jiného než vystupovat na ulicích, aby vůbec přežili.

Usazují se na Komsomolském náměstí, kde je velmi živo. Jsou tam tři nádraží, kde také pracuje plno prostitutek. A tady potkávají Táňu.

Mozart se do ní zamiluje, oba plánují společný život na Krymu - jenže to se nelíbí Táninu pasákovi.

Zlotřilec se pokusí celou skupinu otrávit, ale Mozart jako jediný přežije.

Děj končí v nemocnici Sklifosovského, kde Wolfgang Amadeus, pronásledován hlasy Táni a svých přátel, jde vstříc nejisté budoucnosti v chaotickém postkomunistickém Rusku.

Kdo se bojí Rosenthalových dětí?

Protivníci opery nekritizují ovšem jen libreto a hudbu, ale také smysl díla, jak říká poslankyně Dumy Irina Saveljevová.

Hnutí Jdoucí spolu chce operu zakázat

Ten je podle ní otevřeně rusofobní: "Zrodí se cosi geniálního, ale v hnusném, chudém a debilním Rusku to všechno umře," říká politička a dodává, že nechápe, jak na scéně Velkého divadla může vystupovat sbor prostitutek.

Její kolegyně Jelena Drepekovová chce vyzvat vládu, aby se podívala, za co se utrácejí peníze daňových poplatníků.

Ruská média, která aféru kolem Rosenthalových dětí, ostře sledují, jsou převážně na straně autorů.

Při premiéře sice někteří diváci demonstrativně opouštěli sál, ovšem naprostá většina aplaudovala a ozývala se i volání: "Bravo!" Vedení divadla je prý spokojené a hrdé, že se mu po 26 letech podařilo uskutečnit první světovou premiéru.