Lenka Kabrhelová zpravodajka BBC v Londýně

Čechov je i sto let po své smrti obávaným konkurentem dramatiků

Nejnověji se debata o odkazu slavného ruského dramatika rozhořela na Literárním festivalu v anglickém Cheltenhamu.

Od úmrtí slavného ruského dramatika a spisovatele Antona Pavloviče Čechova uplynulo letos v červenci sto let a literární i divadelní kritikové tehdy nešetřili superlativy.

Čechovovy hry jsou v nejrůznějších podobách a ztvárněních stabilní součástí britského divadla, mezi dramatiky se ale objevují i varovné hlasy, že všeho moc škodí.

Čechov dusí ostatní

Spisovatelka a dramatička Micheline Wandorová dokonce tvrdí, že Čechov zničil drama v západní Evropě. Klíčovým problémem je podle ní špatná interpretace.

"Myslím, že jeho hry jsou absolutně nepochopeny, Čechov je líčen jako dramatik pojednávající o životě obyčejných lidí. To ale vůbec není pravda, on naopak píše o bohatých statkářích," upozorňuje Micheline Wandorová.

Myslím, že jeho hry jsou absolutně nepochopeny Micheline Wandorová, dramatička a spisovatelka

Hry slavného dramatika podle jejího názoru líčí agónii a trápení jedné sociální třídy a způsob života, který je dávno pasé. Angličtí kritikové ani režiséři však nic takového ve své práci nezohlednili.

S interpretací autorky dvou rozhlasových her ovšem nesouhlasí kritik britského deníku Guardian Michael Billington.

Čechov podle něj píše o běžných lidských vlastnostech a nezáleží na tom, na jaké společenské vrstvě je ukazuje.

Vášeň pro herce i pro diváky

Jeho hry jsou o neopětované lásce, sexuální frustraci, penězích, dluzích, pití, stárnutí a osamělosti, což jsou všechno věci dnešním generacím dobře známé, připomíná Billington.

Kvůli silným vášním si Čechova oblíbili i herci

Člověk podle něj nemusí být ruský statkář z 19. století, aby mu tato témata nebyla cizí.

Obliba Čechova v britském divadle souvisí podle režiséra a dramatika Julka Neumanna i s herci.

"Mám pocit, že Čechova mají v oblibě především britští herci, kteří v jeho hrách vidí příležitost k vyjádření určitých vášní, které v anglickém divadle nejsou.

"Angličané jsou totiž přirozeně daleko rezervovanější a ta přímočarost, se kterou se postavy u Čechova vyjadřují, jim dává představu, že se jedná o hluboké lidské vášně, které nejsou ničím maskované."

Diváci klasiky chtějí

Podle dramatičky Michelin Wandorové je ovšem příčinou toho, že Britové nemají dost vlastních hlubokých a vášnivých her, právě Čechov.

Jak spisovatelka podotýká, v britském divadle podle ní chybí zásadní dramata ze současné doby právě kvůli tomu, že jsou Čechovovy hry tolik v popředí zájmu.

NEJSLAVNĚJŠÍ HRY ČECHOVA Racek (Čajka, 1896) Strýček Váňa (Ďaďa Vaňa, 1897) Tři sestry (Tri sjostry, 1901) Višňový sad (Višňovyj sad, 1904)

Režiséři, obecenstvo i divadla jako taková podle ní do interpretace jeho her přesunují všechny motivy, které v současném divadle chybí.

Výzvy k nepřesycování divadla klasiky se v Británii neobjevují poprvé, před několika lety se hovořilo o uvalení moratoria na hry Williama Shakespeara, divadla se k takovému kroku ale nikdy neodhodlala.

Klasiky navíc nejsou stejně jako řada dramatiků a herců unaveni ani diváci, Čechovovy hry patří k těm, u nichž se na lístky čeká měsíce.