Carolyne Wyattová redaktroka BBC

Když čtete Šifru, máte pocit, že se dovídáte spousta nového, a to Francouzi milují Arnaud Gency, tiskový mluvčí organizace Opus Dei

Ten počet přesně určil středověký stavitel, aby odpovídal rituálu pohanské bohyně, která v těchto místech byla uctívána kdysi dávno, než si ji přivlastnila křesťanská církve.

Její kroky se odrážely od studeného kamene. Uvnitř na ni čekal starší Francouz známý jako Monsieur Michel Rouge.

Možná jen on mohl odhalit tajemství temné nauky, kterou šířil současný americký autor Dan Brown. Muž, jehož bestseller pobouřil Francouze natolik, že ho dodnes pranýřují.

V polostínu mu pohlédla do tváře, osvětlené jen modří šatů Máří Magdalény ve vitrážovaném okně nad nimi. Zhluboka se nadechla a zeptala se: "Tak cože to vlastně Francouzům na knize Šifra mistra Leonarda tolik vadí?"

Tajemství St Sulpice

Michel Rouge chvíli mlčel a pečlivě vážil slova. Anglická novinářka však dokázala číst jeho myšlenky.

Možná šlo o to, že Dan Brown byl Američan, možná proto, že jeho román natolik úspěšně míchal skutečnost s fikcí, že "leonardovští" turisté věřili v knize každičkému slovu.

Jejich naivita ovšem leze těm racionálním a logickým Francouzům na nervy.

Michel Rouge je dokonce průvodcem v kostele, který v románu figuruje jako hlavní klíč k "Šifře Leonarda da Vinci". Tady albínský mnich Silas z Opus Dei spáchá jednu z nebrutálnějších vražd.

Až na to, že Kněžské sdružení svatého kříže a Dílo Boží, jak se katolické sdružení nazývá celým jménem, žádné mnichy nemá. A chrám St Sulpice neskrývá žádné tajemství, které Brown popisuje.

Obtížní turisté

Michel Rouge se usmívá a vysvětluje, že mu to vlastně nevadí, dokud mu gráluchtiví turisté nenadávají, když jim řekne, že ta kniha je prostě smyšlená. Podobně jako dalších sedmnáct miliónů lidi po celém světě knihu Šifra mistra Leonarda četl a líbila se mu.

'Leonardovští turisté' přý věří v knížce každé slovo

Vadí mu však poznámka v úvodu, podle které jsou veškerá umělecká díla, architektonické objekty a tajné rituály skutečné.

V něčem jistě jsou. Kostel San Sulpis bezpochyby existuje, jenomže to není římský chrám, navíc jeho obelisk nemá žádnou tajnou skrýš a není egyptský.

Správa kostela už měla po krk turistů, kteří se pořád vyptávali, kde že byla ta románová jeptiška zavražděná, a tak vyvěsila upozornění, které uvádí, že i když Sulpice je skutečný kostel, ony románové události nejsou.

Někteří turisté tomu však nevěří a upozornění návštěvníkům každou chvíli někdo ukradne.

Svému průvodci tvrdí, že jen kryje spiknutí katolické církve, ale že oni už díky Danu Brownovi znají pravdu.

Vědí, že Ježíš se ve skutečnosti oženil s Máří Magdalenou a měli spolu děti, jejichž potomci se stali francouzskými králi. Rouge krčí rameny a skepticky zdvíhá obočí.

Opus Dei a realita

Rameny krčí i příslušníci Opus Dei, kteří jsou v knize líčeni jako bohatá, mocná a násilí se nevyhýbající sekta.

Mluvila jsem s jejich tiskovým mluvčím Arnaudem Gencym jen po telefonu, takže nemůžu říct, jestli je albín nebo nosí kolem stehen bodcovitý pás, který drží na uzdě jeho smyslnost.

Nicméně ve sluchátku se smál, když mluvil o knize, která jeho zaměstnavatele líčí jako jednoho z hlavních padouchů. Arnaud román četl, ale největší záhadou je pro něj jeho oblíbenost.

Odkázal mě na internetové stránky Opus Dei, kde jsem našla elegantní vzkaz: "Věříme, že čtenáři Šifry mistra Leonarda, které zajímají dějiny křesťanství si v naší knihovně k tématu rádi vyhledají i literaturu faktu."

Proč ale vůbec v této sekulární době tolik přitahuje román o náboženství a věcech posvátných?

Přitažlivá mystika

Arnaud Gency se domnívá, že dnešní lidé se více zajímají o duchovní život. Zejména prý ti, kteří postrádají znalostí dějepisu a kulturního povědomí, o které by své názory opřeli. Tím zjevně myslí Američany.

Proč ale vůbec v této sekulární době tolik přitahuje román o náboženství a věcech posvátných?

Jak si ale vysvětluje, že je kniha oblíbená i ve Francii? "Když ji čtete," říká, "máte pocit, že se dovídáte spoustu nového, a to Francouzi milují.

Jakmile vám prý ale dojde, že "Dan Brown je vedle", zažijete hořké zklamání. Alespoň ve Francii.

Když opouštěla kostel, byla venku už tma. Na malou chvíli se jí zdálo jako by slyšela hlasy, které šeptaly, že Dan Brown už vydává k Šifře pokračování. "No to snad ne," mihlo se jí hlavou a jakoby zaslechla i povzdech starých časů.