Jan Bumba redaktor BBC

Podle expertů je liberalismus v tradičním slova smyslu ohrožen

Zatímco na konci 20. století nejvýraznější symboly liberalismu - blahobyt, tolerance, lidská práva - téměř nikdo nezpochybňoval, dnes je však liberalismus ohrožen.

Ve jménu bezpečnosti, zodpovědnosti, sociální soudržnosti a tradičních hodnot je viněn ze slabosti a jeho budoucnost nevypadá růžově.

Britský labouristický poslanec a šéfredaktor časopisu Politický čtvrtletník Tony Wright říká:

"Fakt, že na světě jsou lidé, kteří nenávidí liberalismus, fakt, že nejdůležitější země na světě je v sevření hlubokého neliberalismu - a to proto, že je ovládána fundamentalismem, což je právě opak liberalismu - to všechno mne vede k obavám o liberální tradici racionálního diskurzu a racionálního bádání aplikovaného na politiku."

"To je myslím nyní ohroženo více, než co pamatuji."

Neradostná budoucnost?

A ještě jeden názor na úvod: Ziauddin Sardar je autorem knihy s názvem Americký sen - globální neštěstí.

"Islámští fundamentalisté nemají rádi ten druh liberalismu, který přichází ze Západu, ale teď jsme na amerických volbách viděli, že křesťanský fundamentalismus je také velmi, velmi silný a že nejen odolává liberalismu, ale že ho ve skutečnosti démonizuje."

"Myslím proto, že v krátkodobém horizontu je budoucnost liberalismu neradostná."

Liberalismus však neohrožují jen fundamentalisté. Má i mnoho jiných nepřátel - v hlavním proudu politiky, u lidí, kteří jsou u moci. Kam se poděl liberalismus? A co bylo špatně?

Někdo by mohl říci, že liberalismus musela porazit jeho vlastní váhavost. Liberálové se dokonce přou o to, co vlastně liberalismus je. Ideologie? Názor? Úhel pohledu? Způsob využívání státu, nebo způsob, jak státu čelit?

Konotace liberalismu

V 19. století, v době svého zrození, se liberalismus stavěl proti tyranii. Poté, když se vlády více demokratizovaly, liberálové požadovali po státu, aby osvobodil lidi utlačované chudobou a nerovností a dal jim práva.

V dnešní politice jsou prý často práva nahrazována povinnostmi

V dnešní politice jsou práva nahrazována povinnostmi. Ve světě ohrožovaném násilím a rozpadem voliči chtějí elektorát po státu, aby byl více restriktivní, méně povolný, méně tolerantní, přísnější.

V Americe je liberalismus už nyní zneužívaným termínem. Vysvětluje to George Lakoff, profesor kognitivní vědy a lingvistiky na Kalifornské univerzitě v Berkley:

"V roce 1964, když Barry Goldwater coby konzervativec prohrál volby, nikdo nechtěl být konzervativcem. Konzervativec bylo neslušné slovo. Znamenalo to lakomý, chamtivý, do sebe zahleděný, násilný člověk."

"A liberál, to byl někdo, kdo podporoval svobodu, rovné příležitosti a možnosti, prostě to nejlepší z Ameriky. To se pomalu změnilo."

"Pravice začala liberály cejchovat. Zahrnula je do své rétoriky, začala ke slovu liberál připojovat adjektiva. Takže začali existovat rozhazovační liberálové, limuzínoví liberálové, kapučínoví liberálové."

"Mělo to vypadat, že liberálové jsou nezodpovědní, nemravní, jaloví a tak dále. Liberálové na svoji obranu neučinili nic. Neudělali vůbec, vůbec nic. Konzervativci jsou ve válce idejí mnohem dál."

Americká vs. britská verze

Americký liberalismus není mrtev. Je ale démonizován, odsouván na okraj, neschopen slova. Američtí liberálové jsou slabí a netroufají si vystupovat sami za sebe. Amerika je ale jiná.

Například Británie je více sekulární, více volnomyšlenkářská. Ekonomický liberalismus je nenapadnutelný; na to dohlédla Margaret Thatcherová.

Co ale pokud jde o společenský liberalismus, liberalismus blahobytu, liberalismus lidských práv a nezávislosti jednotlivce?

Roger Smith je generálním ředitelem organizace zabývající se ochranou lidských práv s názvem Justice. Má on obavy o budoucnost takovéhoto druhu liberalismu?

"Obavy mám. Myslím, že je částečně vystaven útoku a dá se to pozorovat na tom, co prosazuje ministerstvo vnitra ve vztahu ke zločinu."

Liberalismus: přívlastky a otazníky

Jde o vědomý útok? Jde o věc, která by pramenila z neliberálního myšlení lidí, kteří dělají politiku?

Kdysi přijel bývalý čínský prezident Tiang Ce Min. Proti tomu demonstrovali Tibeťané s transparenty (...). Policie zasáhla a transparenty jim vzala. To jsem nikdy předtím na britské demonstraci neviděla Ann Widdecombeová, britská poslankyně

"Řekl bych, že mnoho z těchto opatření nebylo přijato proto, aby vláda vypadala jako neliberální, ale aby vypadala jako silná. Nekompromisní ke zločinu. Nekompromisní k žadatelům o azyl."

"Chtěla tak působit, protože má dojem, že tím reaguje na společenskou poptávku, náladu ve společnosti, ale chtěla také v tajnosti dělat dobro. Výsledkem je, že tato vláda má ve vězení více lidí než kdykoli předtím."

"Konzistentně se ale také snažila zavádět alternativní tresty. Je to tedy mnohem složitější, pozice vlády je mnohem složitější než jen neliberální."

"Je ale tlačena k politické strategii, jejímž základem je neliberální a nekompromisní postoj. A kabinet tak chce také vypadat. Velmi znepokojivým způsobem se šíří strach z neliberalismu."

Britská vláda ale liberály úspěšně využívá, nebo ne?

"Mám pocit, že ano a sám s tím mám zkušenosti. Nějaký ministr pronese prohlášení, a ministr vnitra David Blunkett v tom zvláště vyniká, ale ostatní jsou také dobří, a očekává, že se zjeví nějaký liberál, který začne halasit, že to je neslýchané."

"No a vláda potom sama sebe vykreslí voličům, jako že přijala skutečně rázné opatření."

Zákon a pořádek?

I v Británii je už možné pozorovat počátky toho, co se stalo s liberalismem ve Spojených státech. Někteří labourističtí politici už začínají k liberalismu připojovat přívlastky - například "liberalismus 60. let" - a to v Americe liberalismus zabilo.

Pokud se podíváte na obrovský rozsah regulace a zasahování - tak to nejsou známky liberálního režimu Ann Widdecombeová, britská poslankyně

Je jasné, že to zdvíhá ze židlí právníky z oblasti ochrany lidských práv, jako je například citovaný Roger Smith, ale možná byste čekali jiné reakce od politické pravice.

V hlavním politickém proudu britské politiky by bylo asi obtížné najít silnějšího zastánce konzervativních hodnot a tradiční morálky, než je poslankyně Ann Widdecombeová, bývalá stínová ministryně vnitra.

Avšak ani pro ni není Británie v současné době dostatečně liberální.

"Pokud se podíváte na obrovský rozsah regulace, zasahování - rodičům je diktováno, jak mají vychovávat své děti - tak to nejsou známky liberálního režimu. Když byla vláda u moci krátkou dobu, přijel bývalý čínský prezident Ťang Ce Min."

"Proti tomu demonstrovali Tibeťané a měli transparenty s nápisy 'Osvoboďte Tibet ' a podobně. Policie zasáhla a transparenty jim vzala. To jsem nikdy předtím na britské demonstraci neviděla."

A co pokud jde o agendu ve stylu "zákon a pořádek". Je to také neliberální? Svým způsobem ji labouristé sebrali právě vám, tedy konzervativcům, nebo ne?

"Neřekla bych, že politika zákona a pořádku je sama o sobě neliberální. Já sama jsem často frustrována tím druhem liberalismu, kterému se říká liberalismus luxusních čtvrtí, který je více než co jiného sociální anarchií."

"Tím druhem liberalismu, který tvrdí, že nikdy není správné trestat, že je vždy nutné se podívat na kořeny problémů. Myslím, že je obrovský rozdíl mezi tímto a postojem, který nyní prosazuje vláda, která tvrdí, že má odpověď na všechno a proto má právo zasáhnout - to je podle mne neliberální."

Zásah státu, ano, či ne?

Otázkou zůstává, zdali by se mělo či nemělo zasahovat, pokud nedochází k "něčemu vážnému".

Pojí se moderní pojem svobody s jistou životní prázdnotou?

"Myslím, že není správné, aby stát zasahoval do toho, jak se lidé rozhodnou, pokud to nemá velmi vážný dopad na jiné lidi. Pokud jde ale jen o životní styl, pak je to individuální volba," říká poslankyně Ann Widdecombeová.

Je možná zvláštní, že konzervativní politička obviňuje labouristickou vládu, že není liberální. Je zcela zjevné, že v Británii nezískal liberalismus ještě cejch zavrženíhodného jako v Americe.

Má ale Ann Widdecombeová pravdu, když všechno svádí na vládu?

Paradoxy modernity

Není pochyb, že politici nevytvářejí ducha doby, jen ho reflektují.

Tony Wright je jedním z architektů tzv. Nové Labour, tedy strany, která se přestala dogmaticky držet tradičních levicových hodnot, převzala mnoho původně pravicových tezí a pak, s Tonym Blairem v čele, vyhrála volby.

Poslanec Wright je jedním z nejsilnějších zastánců liberalismu v labouristické straně a upozorňuje na paradox dnešní společnosti.

"Lidé ve většině oblastí svého života nikdy neměli větší svobodu než nyní. A přesto mám pocit, že lidé pociťují, že společenský život, občanský život, ještě nikdy nebyl tak vyprázdněný jako je teď."

"Řekl bych, že jsme prošli obdobím, kdy jsme o to vše bojovali a lidé si teď řekli: Tak co teď? A zkusme do něčeho z toho pustit stát," říká Tony Wright.

"Zkusme například to, že sociální výhody budou záviset na práci. Zkusme zavést smlouvy mezi rodiči a školou, které se budou týkat toho, jak vychovávat děti. Zaveďme povinnosti rodičů. Zaveďme zákaz vycházení pro děti, které jsou na ulici."

"To všechno je důkazem, že stát zasahuje do oblastí, kde před pár generacemi neměl co dělat. A pak to stát udělá a lidé si řeknou, že je to urážka liberalismu. Je to absolutní urážka liberalismu, ale mí voliči si myslí, že my tohle dělat musíme."

"Oni to chtějí, protože chtějí, aby s tím někdo něco dělal," vysvětluje labouristický poslanec.

Veřejné mínění nade vše

Podle profesora politologie z Oxfordské univerzity Michaela Freedena je v současné politice silný populistický trend, který se mísí s potřebou reagovat na to, co je pokládáno za veřejné mínění.

I v demokracii se najdou neliberální prvky

"Liberalismus nikdy nebyl populistickou doktrínou. A myslím, že nikdy ve skutečnosti ani nebude populistickou doktrínou, protože nepoužívá prostředky přenosu jako jiné ideologie."

"Není dobrý pro burcování emocí, což je velmi rychlý způsob k mobilizování podpory. Konzervativci mohou využívat národovectví a patriotismus, socialisté mohou využívat sociální solidaritu, třídní rozdělení a revoluci."

"To jsou slova, která čeří vodu. Liberalismus používá mnohem sušší slovník, více intelektuální."

Znamená to snad, že liberalismus je v podstatě elitní ideologie, a proto liberalismu hrozí, že uhyne na elitářství?

"Je to nepochybně jeden z problémů. Liberalismus a demokracie se, řekněme, prolnuly náhodou v 19. století a od té doby šly ruku v ruce v tomto poněkud nestálém partnerství".

Bezpečnost nad svobodu

"Jsou ale jisté prvky demokracie, jež jsou neliberální a v demokracii jsou i totalitní aspekty, většina pohltí jiné názory. Populismus a snaha obracet se na nejnižší společné jmenovatele vytvářejí celkem děsivou složeninu," uvádí profesor Freeden.

Jde o klasické dilema liberálů v demokracii. Voliči si bezpečnosti cení víc než svobody. Voliči chtějí tvrdé tresty pro zločince, postihy za nespolečenské chování, a všeobecné zákazy aktivit, které se jim náhodou nezdají.

Pro liberalismus není demokracie řešením, je naopak problémem. Na druhé straně se dá očekávat, že lidé budou hlasovat pro toleranci, blahobyt a lidská práva tehdy, pokud to je v jejich vlastním zájmu.

Otázkou zůstává, zdali je voliče skutečně tak jednoduché nalákat na ostrou rétoriku.

"Já osobně vidím společnost, která je v těchto otázkách velmi rozpolcená. Je zde vláda, která má svůj postoj k honům, která prosazuje svoji politiku vůči válce v Iráku, která má jakýsi svůj postoj ke zločinu. Mezi lidmi je k těmto tématům ve skutečnosti mnoho různých názorů, postojů a velmi nejasných stanovisek," vysvětluje právník Roger Smith z organizace Justice.

Filozofie a politická rétorika

Proč lidé chtějí, aby vláda rozšiřovala své pravomoci? Jšednou z možností je, že mají obavy z lidí, kteří si prostor sami vynucují...

Podle odborníků je americký liberalismus v krizi

"Musíte podle mne vždy pečlivě rozlišovat mezi chováním, které je nepřijatelné, protože je zločinné, a chováním, které nijak nebezpečné není, ale liší se od Vašeho."

"Mluvím o nařízeních zaměřených proti asociálnímu chování, doba se mění a začínají se objevovat zprávy o naprosto absurdních zákazech pro lidi," říká Roger Smith.

"V jedné londýnské čtvrti začali lidi popotahovat kvůli vyvěšování plakátů. A já odhaduji, že proti těm nařízením proti asociálnímu chování se zdvihne vlna odporu a to proto, že nebyla řádně promyšlena předtím, než je zavedli do praxe."

Jakou filozofii ale britská vláda vlastně má? Mnozí novináři by ji jistě rádi obvinili, že vlastně žádnou filozofii nemá a jen reaguje na momentální vzedmutí emocí ve společnosti.

Labouristický poslanec Tony Wright ale říká, že to, jakým způsobem nová labour nakládá se svobodami jednotlivců, má filozofické pozadí.

Návrat k tradici?

"Myslím, že jednou z dobrých věcí na Nové Labour bylo, jakým způsobem se snažila hovořit o právech a povinnostech. Všichni víme, že jde o záležitosti, které musíme neustále vyvažovat, jak v soukromí, tak ve veřejném životě."

Myslím, že jednou z dobrých věcí na nové labour bylo, jakým způsobem se snažila hovořit o právech a povinnostech Tony Wright, labouristický poslanec

"A pokud na to zapomeneme v politice, tak to je špatně. Skutečně si myslím, že labouristé na to šli původně špatně a věnovali se jen té části, kterou můžeme nazvat 'práva'. Řekl bych, že Nové Labour se to podařilo vyvážit."

"To, co dnešní labouristé říkají o tom, že sociální výhody lidé dostanou jen výměnou za práci by byla naprosto standardní agenda levice na počátku 20. století."

"Základní myšlenkou je, že být občanem je něco jako smlouva. Labouristé jen na čas opustili tradici, kterou nikdy opouštět neměli," podotýká labouristický poslanec.

Také oxfordský profesor Michael Freeden si myslí, že dnešní levicové strany se vracejí k dřívější tradici, která je v podstatě mnohem drsnější, než na co si lidé zvykli v závěru 20. století.

"Jedním z dobrých příkladů, který také můžeme vidět u Nové Labour, je nová formulace toho, co je lidské právo. V liberální tradici byla vždy lidská práva bezpodmínečná a formulace, že právo je něco, co je nějak podmíněno, je novinka, která byla importována ze Spojených států během posledních přibližně deseti let."

Otázka lidských práv

Znamená podmíněnost lidských práv, že závisí na tom, zda člověk plní své povinnosti?

Vracejí se dnešní levicové strany k dřívější tradici?

"Přesně tak. Standardní pohled na lidská práva je takový, že pokud já mám nějaké právo, vy máte povinnost toto právo ochraňovat a já mám povinnost ochraňovat zase to vaše právo."

Podle Freedena nová nynější nová formulace zní: 'pokud já mám právo, je to proto, že jsem předtím splnil nějakou povinnost'.

"Mám své povinnosti a práva se tak v zásadě kupují za dobré chování."

"To je v zásadě klasický konzervativní argument, ne liberální, ale je zaséván do veřejného diskurzu a také do liberálního diskurzu a do socialistického diskurzu.
Je nějaký důvod pro to, že tento jazyk povinností nahrazuje jazyk práv? Má to nějaký důvod samo o sobě?"

"Řekl bych, že jde o nástup vnímání komunity a způsob vnímání komunity, jaký prosazuje Nová Labour. Je to komunita coby způsob kontroly, komunita jako konvenční, stabilizační, regulační struktura."

"Když Nová Labour hovoří o povinnostech, mají na mysli chování podle přijatelných sociálních norem, správné chování, ale v tom smyslu, jak si správné chování představuje ministerstvo vnitra," uvádí profesor politologie z Oxfordské univerzity Michael Freeden.

Povinnosti v sobě skrývají mnohá řešení - vytlačují práva. Liberalismu nikdy nevadily odchylky, vždy se zaměřoval na škodlivé jevy.

Kultura kompenzací

Liberalismus říká, že pokud nikomu neškodíte, měli byste mít možnost dělat, co se vám líbí. Hranice mezi zdravím a tím, co je způsobit někomu škodu, je však nyní podobně nejasná jako mezi právy a povinnostmi.

To, co si nyní představujeme po pojmem "způsobit někomu škodu", se mění.

Čím více potenciálních zdrojů škody známe a čím více se jich bojíme, tím více chceme po úřadech, aby zasáhly.

"Myslím, že vidíme nárůst nejrůznějších důvodů pro zásahy, které jsou velmi rozsáhlé, a je to něco zcela hmatatelného - mám na mysli kulturu kompenzací," říká konzervativní poslankyně Ann Widdecombeová.

"Vezměme jeden očividný příklad: Jedna radnice zakázala lidem v místním bazénu, aby plavali naznak. Ne proto, že by si radní mysleli, že na stylu naznak je něco špatného, nebo protože by se báli, že když budou lidé hodně plavat tímto stylem, tak prohrají příští volby. Vůbec ne."

"Je to proto, že radní se děsí toho, že by je někdo mohl žalovat, kdyby si rozbil hlavu o kachličky po dokončení délky."

"Samotná činnost jim nevadí. Bojí se ale možných důsledků. Vezměme si jako další příklad zákaz kouření na veřejných místech. Nikdo mi nevyvrátí, že za tím zákazem stojí strach z žalob. Jde o velké zmnožení zásahů státu a velké množství toho, co bych nazvala neoliberalismem," říká poslankyně Widdecombeová.

'Boj pokračuje'

Posedlost právy může mít paradoxně neliberální důsledky.

Posedlost právy může fungovat jako zábrana liberalismu

Kuřákovo právo na to si zakouřit, nekuřákovo právo na prostředí bez kouře, práva rodičů v rozdělených rodinách, práva dětí na stabilní domov, právo jedince na bezpečnost a právo jedince na to, aby sám posoudil riziko.

Pokaždé, když stát začne hrát soudce, tak zasahuje do soukromých oblastí. Výsledkem je, že podkopána jsou práva i povinnosti.

Vypadá to, jakoby liberalismus nebyl schopen obstát v moderním životě. Uvíznul mezi veřejným zájmem a individuálními požadavky. Byl odmrštěn roztáčejícím se kolem populismu. Je tedy odsouzen k zániku?

"Použil bych větu z jiné doby: Boj pokračuje. A liberálové ještě nejsou mrtví..." říká právník zabývající se lidskými právy Roger Smith a uvádí příklad ze své kriminální praxe.

"Na konec musíme dojít k nějakým výsledkům. Jednu věc víme jistě, a to je, že vězení lidi moc nezmění. Není možné prostě jen dopadnout zločince, někam je zavřít a zahodit klíč."

"Jednou vyjdou ven a je potřeba přijmout - pokud to tak chcete nazvat - liberálnější postoj a budete s nimi muset zacházet jako s lidmi a pokusit se je znovu zařadit do společnosti, a to způsobem, aby znovu nepřekračovali zákon."

"Myslím, že jednou z největších výhod liberalismu je, že funguje," domnívá se právník Roger Smith.

Porozumět lidské povaze

Takže, jakkoli může být liberalismus obviňován z přílišné měkkosti, elitářství a tak dále, některé liberální strategie se mohou vykázat skutečnými výsledky.

Žádná politická filozofie ale nemůže fungovat, pokud správně nerozumí lidské povaze.

Liberalismus může být ovlivňován z přílišné měkkosti, například vůči terorismu

Liberalismus věří, že lidé by měli dostat svobodu. Tato víra v lidské dobro však v dnešní době prochází těžkými zkouškami.

Dříve jsme viděli sousedy, dnes vidíme nepříjemnosti. Dříve jsme viděli děti, teď problémy. Dříve jsme sdíleli porozumění, teď se navzájem svěřujeme se strachem.

Tragédie 20. a 21. století jsou pro liberály tvrdým oříškem. Determinismus moderní vědy, fatalismus většiny náboženství jsou velkými výzvami.

Shirley Williamsová je členkou Sněmovny lordů za liberální demokraty. Souhlasí s tím, že pokud chcete být liberál, musíte věřit v dobro lidské povahy?

"To je velmi složitá problematika. Věřím v prvotní hřích. Myslím, že lidská rasa je jak agresivní, tak společenská. Myslím, že lidé jsou velmi agresivní a zabíjejí pro více věcí než jen pro zemi či teritorium. Někdy zabíjejí pro vlastní potěšení."

"Takže bych řekla, že je velmi optimistické myslet si, že když dáte lidem svobodu, začnou se chovat dobře."

Možný je i výklad, že právě proto nemá liberalismus budoucnost a že bez podstatné změny nemůže konkurovat těm hnutím, které prosazují v první řadě právo a pořádek.

Shirley Williamsová reguje: "Ne, s tím nesouhlasím. V lidech jsou špatné sklony, ale mají i dobré vlastnosti. Když se podíváte na lidi, kteří jsou poškozeni tím, za jakého prostředí vzešli - a většina členů dětských gangů pochází z problémových rodin - tak to, co se děje, není vůbec překvapivé."

"Řekla bych, že vynucování a represe má velmi špatné výsledky. Totéž platí i pro mezinárodní scénu, kde nátlak často jen vytváří další teroristy, zločince, nazvěte to jak chcete."

"Nemyslím tedy, že budoucnost liberalismu je temná. Liberalismus rozhodně bude čelit novým výzvám. A terorismus je dobrým příkladem výzvy, se kterou se budou muset liberální postoje vypořádat. Otázkou pak je, jak se s tím vypořádat."

Bez 'instantních řešení'

Na otázku, jak se s terorismem vypořádává liberalismus, Shirley Wiliamsová říká:

"Ne jako všichni ostatní - není to jako konzervativní způsob nebo socialistický způsob - my odpovědi ještě nemáme, ještě jsme nepřišli na to, jak se s tímto fenoménem vypořádat."

Argument Shirley Wiliamsové pro liberalismus jako léčbu zla je obdivuhodný. Stejně tak jako odvaha přiznat, že ještě nezná všechny odpovědi.

Možná ale právě proto je liberalismus na ústupu. Nenabízí žádná rychlá, "instantní" řešení na největší hrozby dneška: rozpad společnosti, krizi občanství, masivní migraci.

Liberalismus nedisponuje rozhodností, kterou voliči milují. Lidé mají mnohem raději ostentativní jistotu, než upřímnou váhavost.

Liberalismus a náboženství

V dnešní době je stále častějším nástrojem politiků pro mobilizaci voličů náboženství.

Náboženství je stále častějším politickým nástrojem

Liberalismus měl vždy s náboženstvím komplikovaný vztah. Bertrand Russel dokonce přímo definoval liberalismus jako pokus osvobodit politiku od iracionálních dogmat. Na světě jsou pochopitelně racionální náboženství.

Avšak tím nejrychleji rostoucím druhem náboženství v dnešním světě je fundamentalismus. A ten je přece ze své podstaty iracionální a tudíž i neliberální...

Podle Ann Widdecombeové náboženský fundamentalismus, jenž se snaží o obrácení lidí na víru, není neliberální, protože čerpá sám ze sebe.

"Musí přesvědčit lidi, nemůže je k ničemu nutit, musí v nich probudit přesvědčení," dodává konzervativní poslankyně.

"Proto si nemyslím, že by náboženská hnutí byla neliberální, pokud nejsou podporována státem - pokud se z nich nestane například Taliban. Lidé se mě často ptají, proč tak často hovořím o svém náboženství. Říkají, že je to přece soukromá záležitost."

Nekontrolovatelný liberální sekularismus

"Kristus řekl, nebudete skrývat své světlo - mí soupeři mne obviňovali z mnoha věcí, ale nikdy z toho, že bych skrývala své světlo," říká Ann Widdecombeová.

Problémem liberalismu proto není, že náboženství je proti liberalismu, ale fakt, že mnoho liberálů se staví proti náboženství.

"Myslím, že liberalismus zklamal hlavně proto, že byl spojován s tím, co můžeme nazvat nekontrolovatelným liberálním sekularismem," soudí Ziauddin Sardar, autor knihy s názvem Americký sen - globální neštěstí.

"Já například nejsem jen liberálním muslimem. Pocházím z prostředí s velmi silnou tradicí liberálního islámu, jehož historie je více než tisíc let stará."

"Avšak v okamžiku, kdy řeknu, že jsem muslim, lidé okamžitě začnou předpokládat, že musím být zabedněným fundamentalistou. A to je problém."

Na druhé straně ale jistě existuje mnoho lidí, kteří jsou přesvědčeni, že člověk nemůže být liberál a zároveň nábožensky založený člověk.

Náboženství, iracionálno a fanatismus

"Nemyslím si, že pokud chcete být liberál, nemůžete být věřící," říká Ziauddin Sarda.

Mnoho liberálů s náboženkými idejemi nesouhlasí

"Nemyslím si, že náboženství musí být nutně iracionální. Teď například můžeme vidět velkou obrodu islámského liberalismu v Indonésii. Vrátili se ke svým liberálním kořenům."

"Zkoušejí nacházet nové cesty jak být liberál v rámci islámské tradice. To je základní věc, kterou lidé nechápou, a to, že skutečně úrodnou půdou pro liberalismus je islám."

Naskýtá se otázka, že pokud je islám skutečně dobrým prostředím pro záchranu o obnovu liberalismu, proč existuje tolik islámských fundamentalistů a fanatiků.

"Ano, existují fanatici, ano, existují fundamentalisté, ale ti nereprezentují většinu lidí. Muslimští fundamentalisté jsou okrajovou záležitostí, ale američtí křesťanští fundamentalisté představují hlavní proud politiky," vysvětluje Zaiuddin Sarda.

"Myslím, že to pro budoucnost představuje velký problém. Války budoucnosti se povedou o to, zda se na svět dívat otevřeně a bez předsudků, nebo se na svět dívat prizmatem náboženství nebo etnika."

"To myslím bude ona velká bitva, kterou budeme bojovat v příštích deseti letech," dodává Zaiuddin Sarda.

Konflikt kultur

Možná je tedy chybou liberalismu pokládat náboženství za nepřítele.

Domnívám se, že hrozba pro liberální přístup k politice je mnohem větší nyní, než kdy dřív Tony Wright

Pokud má Ziauddin Sardar pravdu, pak nám nehrozí tak často zmiňovaný střet civilizací, ale spíše konflikt kultur, ve kterých jsou na jedné straně racionalismus a rozumné náboženství a na straně druhé fanatismus a fundamentalismus.

Úpadek liberalismu nezpůsobilo náboženství o nic víc, než jej způsobily nedostatky demokracie, rétorika povinností namísto práv, kultura kompenzací nebo Amerika nebo filozofický pesimismus nebo prvotní hřích.

Nebo - jak připomíná labouristický poslanec Tony Wright - než jej způsobila vláda:

"Nemám moc velké obavy o pozice ve veřejné politice, které je možné nazvat liberálními nebo neliberálními. Myslím, že můžeme najít dobré důvody pro to, aby byly kontrolovány ohňostroje, aby se něco udělalo s kouřením, aby se dělalo něco s projevy toho, co můžeme nazvat asociálním chováním."

'Tradice tolerance' v ohrožení

"Můžeme se bavit o tom, zda jde o útok na svobodu, nebo zda jde o ochranu práv společnosti. O tom je možné vést debatu. To, co já pokládám za mnohem více znepokojivé, se mnohem více týká politické kultury samotné a kultury veřejného života."

Tradice tolerance jako základ liberální pozice, je prý v ohrožení

"Domnívám se, že hrozba pro liberální přístup k politice je mnohem větší nyní, než kdy dřív. Tato ignorance složitosti věcí, to, že se nedbá na to, že je důležité respektovat názory druhých lidí, je problémem."

"Tradice tolerance, která je základem liberální pozice, je v ohrožení. Nejen tam, kde je to nabíledni, v otázkách terorismu a podobně, ale tradice tolerance je ohrožena i v domácí politice a z toho podle mne pramení skutečná hrozba," říká labouristický poslanec Tony Wright.

Stručně a tvrdě řečeno - nejsme liberální, protože jsme hloupí. Nechceme vnímat složitost věcí a oslavujeme jednoduchost.

Příliš se bojíme, nebo jsme příliš netrpěliví na to, abychom sáhli po dlouhodobých lécích na neduhy společnosti.

'Neliberálně' hloupí?

Pokládáme za deviaci to, co je ve skutečnosti jen odlišným způsobem života. Když se setkáme s něčím, co se nám nelíbí, sáhneme po zákonu. Když potkáme lidi, kterým nerozumíme, uzavřeme hranice a uzamkneme dveře.

Možná jsou mnohé hrozby liberalismu jen důsledkem krátkodobých vlivů, než nezvratné ignorance. V Americe je liberalismus v krizi, konzervativcům se jej podařilo zesměšnit a zkarikovat.

V Evropě má zřejmě přece jen o něco lepší vyhlídky. Nicméně ti, kdo mají zájem na oživení liberálních tradic, musejí něco udělat. Možností pro to je dost.

Liberalismus možná skutečně ztělesňuje všechno to, z čeho jej jeho nepřátelé obviňují - je váhavý, zdrženlivý, pružný či dokonce povolný. Příliš měkký pro drsný svět.

V pluralitních, otevřených společnostech jsou však možná právě toto vlastnosti, které se mohou ukázat jako ideální pro přežití.