Oana Lungescuová zpravodajka BBC

Tajemná budova se nachází v centru rumunského hlavního města

Když ale vyndal ze své kapsy klíč a odemkl s ním velké železné dveře, začala jsem se bát.

Přišli jsme do malé místnosti se stolem a dvěma křesly a já si uvědomila, že jsme vešli postranním vchodem do velitelství bukurešťské policie.

Muž se ukázal být agentem, který měl u obávané tajné policie Securitate na starosti můj případ.

Měl pro mě nabídku - cestovní pas, abych mohla emigrovat za svojí maminkou do zahraničí, a léky pro mého otce, který bojoval s rakovinou. Výměnou za to jsem mu měla předávat informace o Rumunech žijících v zahraničí.

Od té schůzky mi několik týdnů volal každé pondělí a chtěl vědět, jak jsem se rozhodla.

Nakonec jsem to nevydržela, rozbrečela se a řekla mu, že to nemohu udělat.

Pár měsíců na to můj otec zemřel.

Já jsem nakonec dostala cestovní pas v roce 1985.

Vidět svou minulost

Pro rumunskou tajnou bezpečnost Securitate bylo obvyklé, že se snažila přesvědčit ke spolupráci lidi, kteří chtěli opustit zemi.

Ráda bych viděla svůj spis, ale bojím se toho, co tam najdu Rumunská disidentka

Můj případ tedy nebyl nijak zvláštní. Ale pokaždé, když jsem se vracela do Bukurešti, jsem se velkým obloukem vyhnula tomu rohu, kde jsem se se "svým" agentem sešla.

Jenže při nynějším patnáctém výročí svržení rumunského komunistického diktátora Nikolaje Causescua jsem si řekla, že bych se měla podívat na svou minulost.

V září jsem proto podala žádost o nahlédnutí do spisu, který na mě vedla tehdejší státní bezpečnost.

Její svazky se otevřely veřejnosti teprve před třemi lety za vlády středopravicové koalice.

Jenže bývalí komunisté, nyní vládní sociální demokraté, nemají velký zájem zkoumat temnou rumunskou minulost.

Dopusud požádalo o nahlédnutí do vlastních svazků jen 12 000 lidí.

"Ráda bych viděla svůj," svěřila se mi jedna moje známá, "ale bojím se toho, co tam najdu."

Z agenta poslanec

Ve městě Temešvár na západě Rumunska jsem zase potkala právničku Alexandru Razvanovou, která se v minulosti aktivně zapojovala do protikomunistického odboje.

Pro rumunskou tajnou bezpečnost Securitate bylo obvyklé, že se snažila přesvědčit ke spolupráci lidi, kteří chtěli opustit zemi

Když si přečetla svůj spis, zjistila, že na na ní donášel tajné policii její kolega z právnické fakulty.

Také si ho pamatuji. Byl to milý, vousatý mladík. Často jsem s ním dělala po roce 1989 rozhovory pro rumunskou redakci BBC, protože se stal poslancem za vládní stranu.

U inženýra Rada Filipesca, který strávil tři roky ve vězení za rozšiřování letáků proti Ceausescuovi, vyvolalo nahlédnutí do svazků komunistické policie sladkobolné vzpomínky.

"Nahrávali každý rozhovor s mým otcem, který mě přišel navštívit do vězení," řekl mi Radu, "a ty rozhovory si teď - tolik let po otcově smrti - rád přečtu."

Operace éter

Stejně jako Radu a Alexandra jsem se tedy i já vydala k ohavné hnědé budově, kde nyní sídlí parlamentní výbor pro studium archivů rumunské tajné policie Securitate.

Securitate někdy zadržovala dopisy, takže až z jejích archivů se dostaneš ke své poště Claudie Secasiuová

Historička Claudia Secasiuová, členka výboru a moje dávná kamarádka, mi ale oznámila, že moje svazky zatím nenašli.

"Je to jako loterie," řekla mi Claudie, "může to trvat měsíce nebo roky, protože archivy, které jsou uložené v policích dlouhých přes 12 kilometrů, nám ve skutečnosti nepatří. Jsou stále majetkem čtyř tajných služeb, které nahradily po svržení komunismu Securitate."

Nicméně něco se Claudii podařilo najít. Dva tlusté spisy, na nichž bylo napsáno "Operace éter".

Bylo to kódové označení pro operaci agentů Securitate, kteří sledovali práci zahraničních sdělovacích prostředků.

Našla jsem tam přepisy rozhovorů, které jsem na konci 80. let dělala pro BBC s rumunskými spisovateli žijícími v disentu, anebo moje příspěvky o nich.

"Předat Národnímu výboru pro socialistickou kulturu," naškrábal někdo na okraje spisů.

Evropská a rumunská vlajka

Vždycky jsem měla podezření, že některý z věrných posluchačů BBC pracoval pro Sekuritate.

Z části tehdejšího policejního ředitelství se stal Národní institut pro administrativu, který se podílí na přípravách vstupu Rumunska do EU

Ve svazcích jsem ale našla i své soukromé dopisy, jejich fotokopie, ale i originály.

"Securitate někdy zadržovala dopisy, takže až z jejích archivů se dostaneš ke své poště," vysvětlila mi Claudia.

Najednou mě ty stohy papírů, ručně nebo strojově psaných dopisů a zástup lidí zapletených do celé té byrokracie strachu přemohly a já se rozplakala….

Jsme ale ráda, že jsem tam zašla, a ještě se tam vrátím, pokud se můj spis najde.

Než jsem odjela z Bukurešti, šla jsem najít ty železné dveře. Už jsou hodně zrezlé a je na nich vidět, že je už léta nikdo neotevíral.

V tom jsem si ale všimla, že hned za rohem vlají dvě vlajky - Evropské unie a rumunská.

Z části tehdejšího policejního ředitelství se totiž stal Národní institut pro administrativu, který se podílí na přípravách vstupu Rumunska do EU.

A já přemýšlím, co asi teď dělá "můj" agent.