BBCCzech

Komunistická strana Čech a Moravy se nikdy oficiálně zcela nezřekla své předlistopadové minulosti a částečně ani jména. I přesto by ji podle průzkumů volilo okolo dvaceti procent Čechů.

Znamená to, že je česká společnost prodchnuta skalními komunistickými ideály více než jiné země bývalého sovětského bloku?

Pro srovnání současného stavu je třeba hodnotit výchozí situaci z konce 80. let.

Východní blok nebyl monolit. Na jednom konci spektra je například Rumunsko, kde bylo nejvíc členů strany na počet obyvatel ze všech sovětských satelitů.

To se odráží i v tom, že bývalí komunisté ovládají politický život země i po roce 1989. A společnost se s tím v zásadě smířila a neřeší to.

Oficiálně sice komunistická strana v Rumunsku zanikla, v praxi se ale přelila do nyní vládnoucí sociální demokracie.

Premiér a předseda strany Adrian Nastase je bývalý komunista, hlava státu Ion Iliescu byl za vlády komunistického prezidenta Nikolae Ceauseska považován za jeho možného nástupce.

I opoziční, dnes pravicoví politici, jako například předseda liberální strany Theodor Stolojan, mají komunistickou minulost.

V Maďarsku mají bývalí komunisté také silnou účast na politickém životě, ale ze zcela jiných důvodů, než postkomunisté rumunští.

Tamní komunistická strana se v roce 1989 rozdělila. Situaci v Maďarsku sleduje redaktor slovenského deníku SME Peter Morvay:

"Z jejího proreformního křídla vznikla maďarská socialistická strana, která je nejsilnější stranou v současném parlamentu a je také nejsilnější vládní stranou. To ortodoxní křídlo částečně zaniklo, částečně se přetransformovalo v maďarskou dělnickou stranu, ta je podobná českým komunistům. V parlamentu není, v průzkumech má jedno až tři procenta preferencí."

Jak dále upozorňuje novinář Peter Morvay, společností vcelku přijatá transformace maďarských komunistů měla konkrétní důvody, v nichž se právě maďarská situace roku 1989 lišila od české, respektive československé:

"Transformaci zapříčinilo i to, že to tam bylo už před rokem 1989 jiné. Komunistická strana už tehdy v Maďarsku připravovala tržní reformy. To, že se přetransformovali, jim umožnilo ovládnout levicovou část spektra."

V tomto bodě byla pozice maďarských komunistů před rokem 1989 v mnohém příbuzná postavení jejich polských soudruhů. Z toho vyplývá i příbuzný vývoj v devadesátých letech.

Také v Polsku se komunisté přetransformovali v hlavní sílu na levé straně politického spektra, jak vysvětluje novinářka Petruška Šustrová:

"Polská sociální demokracie je přímý nástupce bývalé komunistické strany, od počátku devadesátých let se střídá ve vládě s opozicí, postsolidaritní, tak mají samozřejmě větší vliv než místní komunisté.

Tam neblokují parlament, levicovou část parlamentu ovládají. Mají větší možnost na život v zemi působit, např. se obohacovat. Polští antikomunisté uvádějí, že přes sedmdesát procent majetku patří antikomunistům, kteří se podíleli na privatizaci."

Což by znělo děsivě, kdybychom nedodali, že ideově nelze polské postkomunisty s českými komunisty srovnávat.

"Ta polská postkomunistická strana je sociálně demokratická, ale samozřejmě o nějakém marxismu, diktatuře proletariátu, všeobecném vlastnictví výrobních prostředků nebo podobných ideologických záležitostech se vůbec nedá mluvit," říká Petruška Šustrová.

Pro Poláky z toho vyplývá i přijatelnost postkomunisty Alexandra Kwasniewského v křesla prezidenta země.

V bývalé NDR převzala po roce 1989 komunistickou štafetu Strana demokratického socialismu PDS. V takzvaných nových spolkových zemích se její prefence přehouply přes hranici 20 procent.

"Podařilo se jim nabalit na sebe protestní voliče, to jsou lidé, kteří mají ve východním Německu velké sociální problémy, to se daří PDS zneužít. Je tam třicet procent nezaměstnaných, dneska polovina lidí ve východním Německu žije ze sociálních dávek,"

vysvětluje Karel Vodička, vědecký pracovník na hamburské Univerzitě Helmuta Schmidta, důvody rostoucí obliby východoněmeckých postkomunistů.

Testem skutečné síly PDS budou v září zemské volby v Braniborsku a v Sasku.