Glenda Cooperová zpravodajka BBC v Rumunsku

V tomto tunelu žije deset až patnáct dětí

V rozhovoru pro BBC, představitelé OSN, kteří mají na starost problematiku obchodu s dětmi a pedofílie varují, že Rumunsko má v tomto směru před sebou stále hodně práce.

Podle oficiálních údajů pětadvacet evropských zemí vyslalo zpátky do vlasti tisíc rumunských dětí.

Mezi nejrizikovější skupiny patří tisíce sirotků, kteří žijí na ulicích velkých měst.

Reportérka Glenda Cooperová se setkala s rumunskými dětmi ulice.

Sestoupila jsem po asi pětimetrovém žebříku. Stojím v bukurešťském podzemním tunelu, který je součástí sítě tunelů, ve kterých vede potrubí s horkou vodou.

Žijí v tunelu

Tento konkrétní tunel je domovem asi deseti, možná patnácti dětí. Není tady žádné přirozené světlo, jen několik svíček na stěnách. Podlaha je pokryta odpadky a jsou tady děti, které tvrdí, že je jim šestnáct, ale vypadají na méně než deset a čichají lepidlo.

Děti na ulici jsou moje rodina. Mám je rád. Jsou to moji bratři Mladík z ulice

Děti tvrdí, že fetování jim pomáhá potlačit palčivý pocit hladu. Člověk by musel být hodně zoufalý, aby toto místo nazýval domovem. Bukurešťské děti ulice nicméně tvrdí, že je to pro ně ta nejlepší alternativa.

Podle oficiálních statistik si tuto možnost zvolily dvě tisícovky rumunských dětí. Dětské charitativní organizace tvrdí, že tento údaj je žalostně podhodnocený. Během ekonomického chaosu, který následoval po pádu komunismu, chudoba přinutila řadu lidí žít na ulici, žebrat, krást, přežít, jak se dá.

"To je Joby. Je mu jednadvacet let a je vůdcem jedné ze skupin dětí. Tvrdí, že chce jít za svou rodinou a v tunelu žije devět let," říká jedno z dětí z ulice.

Další dodává: "Je to velmi těžké a pro každého špatné. Nikomu nepřeji, aby se ocitl v takové situaci a mluvím tady za všechny, protože vím, že všichni tady by chtěli mít vlastní rodinu a domov. Děti na ulici jsou moje rodina. Mám je rád. Jsou to moji bratři."

Nové sirotčince

Není to jen o chudobě. Rumusko teď prochází obrovskou změnou a soustředí se na to, aby přestalo mít pověst země, která zanedbává děti.

Děti bývají často znásilňovány a většina z nich také fetuje

Obrovské sirotčince z dob Ceaucesca se zavírají a mezinárodní adopce se zakazuje.

Těchto opatření by se mělo docílit do roku 2007, kdy se chce Rumunsko připojit k Evropské unii. Pracovníci humanitárních organizací ale mají obavy.

Tvrdí, že sirotčince řadu dětí odmítají a vrací je do domovů plných násilí nebo je zařadí do špatně monitorovaných pěstounských rodin. Děti pak často končí na ulici.

Podle organizace Město naděje bývá devadesát procent dětí znásilněno hned první den a starší děti je využívají k žebrání a krádežím. Děti se ale stávají i obětmi obchodníků s dětmi a pedofilů.

"Naloží je do auta jako zvířata a zneužívají je k prostituci. V nevěstinci nedaleko domu mé sestry měli osmi nebo devítileté dívky. Myslím, že většina z nich přišla z ulice," říká Marian Zaharia z organizace Město naděje.

Rumunská vláda tvrdí, že vše napraví, protože už existují lépe koordinované programy.

Charitativní organizace ale poukazují na to, že v obrovských sirotčincích je teď třicet šest tisíc dětí a třetina z nich bude v příštím roce vystěhovaná.

Pokud se systém pěstounské péče a menších dětských domovů nezmění, je dost možné, že tyto děti skončí na ulici.