Daniel Anýž redaktor BBC

K záznamům Stasi mají Němci přístup na požádání

Mezi mediálně nejznámější patří případy herečky Jiřiny Bohdalové či Vratislava Kulhánka, dosavadního šéfa mladoboleslavské Škodovky.

V Německu má na starosti archívy někdejší východoněmecké tajné policie Stasi Úřad pro spisy Státní bezpečností služby bývalé NDR.

Jak vypadají obdobné soudní pře v Německu

Podle současné vedoucí úřadu Marianne Birthlerové se i v Německu řada lidí domáhá soudní cestou rozsudku, že na seznam spolupracovníků Stasi nepatří.

Jde údajně především o známé osobnosti, například sportovce.

Dokumenty Stasi jsou údajně velmi precizní

"Podobné soudy u nás probíhají s jedním malým rozdílem - nejsou vedeny proti mně osobně nebo proti našemu úřadu. My jsme totiž seznam spolupracovníků nikdy takto obecně - například na internetu - nezveřejnili."

"Každý se s ním může seznámit, ale podle zákona si musí podat žádost. My jej pak zpřístupníme."

"Takže lidé, kteří tvrdí, že neměli se Stasi nic společného, se pak soudí s tím, kdo informaci o jejich spolupráci zveřejnil - tedy s časopisy, novinami, prostě s médii. Kdyby žalovali přímo nás, museli by dokázat, že jsme udělali nějakou procesní chybu, což by se jim ale jistě nepodařilo."

"Lidé zkoušejí ovšem různé jiné cesty, například tvrdí, že údaje Stasi nejsou přesné," říká Mariance Birthlerová.

Obdobné argumentace

Tento argument známe i z České republiky. Brání se jím nejen lidé uvedení na seznamech spolupracovníků. Při soudních sporech jsou to sami bývalí příslušníci StB, kteří tvrdí, že některé záznamy o schůzkách se spolupracovníky si vymýšleli, aby vykázali činnost vůči svým nadřízeným.

Každý může seznam spolupracovníků konfrontovat, ale podle zákona si musí podat žádost. My jej pak zpřístupníme Marianne Birthlerová, vedoucí Úřadu pro spisy Státní bezpečností služby bývalé NDR

Podle Marienne Birthlerová podobně argumentují i bývalí agenti Stasi:

"Skoro se zdá, že ti vaši a naši si navzájem telefonují. V Německu jde také o oblíbenou metodu. Bránit se tím, že aby se splnil rozkaz, tak zakládali svazky na fiktivní spolupracovníky, a že věci ve skutečnosti nebyly tak, jak zachycují záznamy Stasi. Jenže to si protiřečí sami sobě, protože při jiných příležitostech tvrdí, jak přesně a svědomitě pracovali."

A podle Marianne Birthlerové jsou zde ještě další důvody, proč je přesvědčena, že záznamy Stasi jsou věrohodné:

"Z naší zkušenosti vyplývá, že dokumenty Stasi jsou velmi precizní. Může se stát, že jeden záznam o spolupracovníkovi není přesný. Jenže Stasi se nikdy nespoléhala na jeden záznam."

Přesné záznamy

"Z našich analýz a vzájemného křížového porovnávání záznamů vyplývá, že materiály Stasi jsou přesné a že když je v nich někdo uveden jako spolupracovník, tak jím skutečně byl."

Jak uvedla Marienne Birthlerová, její úřad seznamy Stasi obecně nezveřejnil, každý k nim však má na požádání přístup. Měsíčně této možnosté v průměru využije sedm tisíc lidí.

V Německu i ČR argumentují lidé, uvedení na seznamech, obdobně

"Přesnou statistiku nevedeme, ale máme odhady - drtivá většina zájemců o svazky pochází z východního Německa a vesměs jde také o lidi, kteří se domnívají, že je Stasi sledovala. A jsou to lidé všech generací."

"Celkem jsme v minulých letech zaznamenali přes dva millióny žádostí o zpřístupnění svazků a ve zhruba polovině případů ti lidé něco našli. Ať už šlo o jediný záznam či naopak o řadu hlášení," uvádí Marienne Birthlerová.

Paralely s ČR

Spolupráce s bývalou policí patří v Česku k bolavým tématům. Mnozí by chtěli za vším udělat tlustou čáru. Jak je to v Německu?

"Je zde mnoho různých hlasů. Ten, který by chtěl vše uzavřít a zapomenout, je slyšet velmi často. Řada, především starších občanů, to naopak odmítá. Je v nich často i určitá hořkost, Dříve strádali, nebo byli i uvěznění, a ani teď nemají moc peněz."

"Zatímco jejich pronásledovatelé, bývalí statní zaměstanci, teď pobírají vysoké důchody. Na druhou stranu je potěšitelné, že minulost zajímá mladé lidi, například na školách," dodává šéfka Úřadu pro spisy Státní bezpečností služby bývalé NDR.

Podle dokumentaristy Radka Schovánka, ktery se detailně zabývá problematikou StB a jejich svazků, se i v českých svazcích StB vyskytují chyby, ale není jich údajně velké množství. Situace se tak podobá té v Německu.

"StB měla spoustu kontrolních mechanismů, které měly zabránit, aby se tam dostaly mrtvé duše," objasňuje stav v Česku Radek Schovánek.