Petr Fischer analytik BBC

Teoreticky má tato odpověď velkou relevanci, unie skutečně není ohrožena a nebude v žádném právním vakuu, i když není jasné, jak by se Česká republika, Polsko a další nové země vyrovnávaly s tím, že by nemusely mít svého komisaře, protože smlouva z Nice předpokládá, že zůstane pouze 15 stálých členů komise.

Druhý krach dohody by mohl před unií narýsovat novou cestu rozštěpu - hlubší integraci několika států v čele s Německem a Francií Petr Fischer, BBC

Ani některé podstatné změny, jako je společná armáda čítající 60 000 mužů, která bude schopna reagovat na konflikty na kontinentu, nestojí a nepadají s ústavní smlouvou.

Hlavní aktéři - Francie, Německo, Británie, Itálie - se už na armádě dohodli a nebyl by problém najít jiný způsob, jak ji uvést na právní základ.

Na druhé straně je jasné, že druhý krach dohody za sebou by se mohl vážně podepsat na důvěryhodnosti unie jako projektu, který má budoucnost.

Před unií by se tak rýsovala nová cesta rozštěpu - tedy hlubší integrace několika států v čele s Německem a Francií. Za základ by byl vzat projednávaný návrh Konventu, přičemž Němci i Francouzi počítají se sladěním všeho možného, včetně daní a sociální sféry.

I když v Bruselu v půli června nakonec k dohodě přece jen dojde a ústava bude Evropskou radou odsouhlasena, čeká ústavní smlouvu ještě dlouhý dvouletý proces schvalování, v řadě zemí prostřednictvím lidového hlasování.

Největší obavy panují z referenda v Británii, které plánuje premiér Tony Blair. Francie a Německo už proto navrhly, aby pro platnost ústavy stačilo kladné vyjádření 20 z 25 zemí.

Jak by v referendu o ústavě, na němž se shodla celá politická reprezentace, hlasovali čeští občané, je těžko předpovídat.

Pokud ale v závěrečném textu nedojde k radikálnímu posunu, dá se očekávat, že ODS návrh nepodpoří a doporučí občanům hlasovat ne. Současná vládní koalice naopak říká už teď ano.

Politická hra o evropskou ústavu je otevřená i v Česku.