Petr Fischer analytik BBC

Míchají se tu klasické právní formulace s idealistickými proklamacemi a velmi podrobným popisem opatření v konkrétních politikách, od rybolovu po podporu průmyslu.

Evropskou ústavu si jen těžko dáte do kapsy, jako americkou nebo českou Petr Fischer, BBC

Už to samo o sobě naznačuje, že původní idea - vytvořit ústavu, která zpřehlední unii, umožní lepší pochopení a hlavně dostane ji skutečně k lidem - se nakonec rozplynula v tradičním pozičním boji.

Evropskou ústavu si jen těžko dáte do kapsy, jako třeba americkou nebo českou, abyste se tu a tam v případě potřeby ujistili, jaké pravomoci má prezident, co má na starosti předseda vlády.

Možná i proto se stále častěji hovoří o ústavní smlouvě, neboť jde skutečně o jakousi mezivládní smlouvu svého druhu, která v sobě zahrnuje klasické ústavní atributy jako je deklaratorní preambule nebo Listina základních práv.

Deficit legitimity, o němž se v souvislosti s Evropskou unií hovoří, návrh ústavní smlouvy neodstraňuje, i když je tu patrná snaha udělat z Evropského parlamentu skutečného reprezentanta občanů unie.

Občanský princip se tu dostává poprvé výrazně do popředí, což pochopitelně popudilo všechny, kteří tvrdí, že Evropská unie, nemá-li být superstátem, musí zůstat založena na vůli občanů národních států.

Návrh ústavy tento základ nijak podstatně nezpochybňuje, říká pouze, že se zřetele nesmí ztratit to, že společné evropské dokumenty se dělají pro všechny obyvatele unie a tak se mají i brát.

Občané unie tu ale rozhodně nejsou suverénem, od něhož by pocházela veškerá moc. Jediným výrazným místem, v němž se návrh ústavní smlouvy přiblížil k lidem, je Charta základních práv, v níž unie poprvé jasně souhrnně definuje společné hodnoty a práva.

Otázka ovšem je, kolik unijních obyvatel si tuto druhou hlavu ústavy nakonec podrobně prostuduje.