Petr Fischer analytik BBC

Jenže síla politické moci se posuzuje především podle množství peněz, které ovládá, jak už v 90. letech připomněl současný český prezident. V tomto ohledu je Evropská unie mimořádně slabý celek.

Nejbohatší státy neustále tlačí na procentuální snížení společného rozpočtu, tedy na oslabení 'státní evropské moci' Petr Fischer, BBC

Rozpočet Unie spolkne něco kolem jednoho a půl procenta HDP, zatímco v členských zemích, Česko nevyjímaje, je to v průměru čtyřicet procent.

Připravovaná Evropská ústava na tom nic podstatného nezmění.

Nepočítá se tu s direktivním posílením rozpočtu, už proto že i v případě větší daňové harmonizace nebudou existovat společné evropské daně vybírané od občanů do jedné pokladny.

Nejbohatší státy navíc neustále tlačí na procentuální snížení společného rozpočtu, tedy na oslabení jakési "státní evropské moci".

Evropské unii zachycené v ústavní smlouvě nechybějí vnější atributy státu - Unie bude mít svůj zakládající dokument, vlajku, hymnu, dokonce svého prezidenta a ministra zahraničních věcí, výběrovou společnou armádu.

Nic z toho ale nezakládá superstát. Prezident i ministr zahraničí budou spíše symboly, mediátoři a konzultanti, výkonnou moc i v ústavní smlouvě dál třímají šéfové členských zemí.

Nejsilnějším znakem jakési unijní superstátnosti je společná legislativa, která je nadřazena zákonodárstvím národním. Ani tady ale nejsou centrální orgány Unie suverénem.

Zákony sice schvaluje parlament, ale jeho pravomoc je spíše formální, přičemž o obsahu zákonných norem fakticky rozhoduje Rada ministrů, tedy shromáždění zástupců všech členských zemí.

Ústava na tom nic nemění, jediný posun spočívá v odklonu od jednomyslného k většinovému rozhodování v řadě oblastí - ale nejdůležitější oblasti, tedy daní, se to vzhledem k odporu většiny zemí zřejmě týkat nebude.

Superstát by se musel opírat i o společné soudy. Evropa je má, ale jejich rozhodování zatím není ve všem poslední instancí. Ústava se to snaží částečně změnit.

Pokud by ale evropský soud měl být posledním hlasem ve věcech trestních a občanských, jak se to objevilo v ústavních úvahách, narazí to minimálně na odpor Británie.

Ale rozhodovat nakonec nebude tak úplně papír, nýbrž to, jak široké pole praktické působnosti si soud na papírovém základě troufne zabrat.