Mikuláš Kroupa redaktor BBC

	Z členských zemí EU je největší korupce v Polsku a Lotyšsku

Vyplývá to ze zprávy mezinárodní organizace Transparency International (TI).

Na stupnici od nuly do deseti, kde je nula "maximálně korupční prostředí" a desítka naprostý opak, získala Česká republika známku 4,3 bodu.

Ze zemí Evropské unie je to třetí nejhorší výsledek. Hůře jsou na tom z unijních zemí jen Polsko a Lotyšsko.

Česká republika ze 159 zemí světa skončila na 47.- 50. příčce (společně s Namibií, Slovenskem a Řeckem).

Nejdůležitější není místo v žebříčku, ale udělená známka.

Ta totiž prozradí o vnímání korupce mnohem víc, například nakolik se politická garnitura snaží legislativou korupci předcházet.

S korupcí nic nového

"Vzhledem k tomu, že si Česká republika od loňska nepohoršila, ale ani nepolepšila, lze ze zprávy TI vyčíst, že česká vláda zatím jen o korupci mluví," říká Adriana Krnáčová, ředitelka české pobočky Transparency International.

Tady se nepřistupuje k protikorupčním opatřením tak, jak by se mělo v rozvinutých civilizovaných zemích Adriana Krnáčová

"Je to stagnace, která vypovídá o tom, že se tady nepřistupuje k protikorupčním opatřením tak, jak by se mělo v rozvinutých civilizovaných zemích."

Za umístění České republiky podle ní může naprostá negace důležitosti těchto opatření.

Například nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, bujení byrokracie nebo pronikání politických vlivů do administrativy.

Situaci by podle Adriany Krnáčové mohly zlepšit tři zákony, které jsou v současné době v parlamentu - zákon o střetu zájmu, zákon o veřejných zakázkách a insolvenční zákon, který by měl být v brzké době předložen.

Spor o metodologii

Mezinárodní organizace Transparency International, která má 80 poboček na celém světě, vydává index vnímání korupce každý rok.

	Výsledný index je souhrnem průzkumů různých institucí

Česko pokaždé skončilo na těch horších místech, většinou v první padesátce se známkou kolem čtyřky.

Nejlépe si v žebříčku tradičně stojí skandinávské země.

Úplný ráj na zemi musí být pro poctivé podnikatele na Islandu a Finsku, naopak snad všichni jsou úplatní v Čadu a Bangladéši.

Jakou metodologií lze vůbec takovýto žebříček sestavit?

Výsledný index prý není průzkumem veřejného mínění, ale souhrnem výzkumů různých institucí.

Letos se mírou korupce zabývalo 16 takových studií od deseti organizací, mezi kterými je například světově proslulá Economist Inteligence Unit.

Michal Štička z Transparency International odmítá kritiku metodologie tím, že tyto výzkumy používají v zásadě podobnou definici korupce, obracejí se na podnikatele, akademiky a analytiky rizik v jednotlivých zemích.

"Jednotlivé výzkumy charakterizuje i to, že relativně srovnávají jednotlivé země podle daných parametrů."

Úplatnost versus skepse

Ekonom Petr Zahradník je názoru, že se s tímto indexem musí zacházet jako se subjektivním hodnocením.

A to podle něj nemusí mít s reálnou situací v té či oné zemi mnoho společného.

"To není objektivní posouzení míry korupce, ale index, který říká, jak si lidé myslí, že je v dané zemi korupce rozšířená."

Díky tradiční skepsi českého národa se ekonom Zahradník domnívá, že je výsledek horší než skutečnost.

Petr Zahradník přiznává, že tento index Transparency International a jeho srovnání s jinými výzkumy nechybí v téměř žádné ekonomické brožuře.

Investoři ale podle jeho názoru spíše sledují klasičtější a v jistém ohledu objektivnější ukazatele, například na míru inflace, úrokové sazby nebo na stabilitu kurzu měny.

Stále stejné námitky

Rok co rok vydává Transparency International index vnímání korupce a rok co rok čelí stejné kritice.

Podle Adriany Krnáčové ale kritika nepřinesla žádné důkazy o tom, že by se situace zlepšovala.

"Veškeré kauzy v České republice od začátku letošního roku, počínaje bytem Stanislava Grosse až po privatizaci Unipetrolu, jsou důkazem toho, že v této zemi není něco v pořádku," tvrdí Krnáčová z Transparency International.

Index, který organizace zveřejnila, je podle ní určitým potvrzením toho, co většina obyvatel vnímá stejným způsobem.