Mikuláš Kroupa, Robert Břešťan

Každý třetí Čech očekává, že korupce bude do budoucna přibývat

Korupce je špatná věc. S tímhle banálním sdělením v České republice souhlasí na osmdesát procent obyvatel.

Poněkud v rozporu s tím ovšem je výzkum mezinárodní organizace Transparency International - úplatek podle něj dal loni každý pátý Čech.

A ani do budoucna Češi, Moravané a Slezané optimismem nehýří.

Například každý třetí očekává, že korupce bude do budoucna přibývat. Přes čtyřicet procent dalších má za to, že i nadále zůstane vše při starém.

A skepse stírá i rozdíly mezi jinak docela odlišnými pojmy - lobbista a korupčník.

Lobbista a korupčník

"Lobbista je u nás automaticky považován za korupčníka," říká Rudolf Kučera, jeden z pořadatelů konference o lobbismu a korupci v Česku.

Lobbista je u nás automaticky považován za korupčníka Rudolf Kučera

"Myslím, že tohle je naprosto převládající veřejné mínění. Chápe se to ne jako normální činnost, ale činnost korupční. Je to proto, že lobbismus tady nemá žádná zákonná pravidla, jako je to třeba ve Spojených státech," myslí si Kučera.

Hlavní rozdíl mezi oběma skupinami je podle něj v dodržování pravidel a zakotvení v právním systému.

"Je nutné omezit lobbismus nějakým systémem, například vytvořením registru. To je třeba ve Spojených státech vymezeno zákonem z roku 1995."

"V registru je například uvedeno za koho kdo lobuje a za kolik," doplňuje Jan Růžička z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity, který se tématem dlouhodobě zabývá.

Britský způsob

Druhý způsob regulace je podle jeho slov britský. Tam se pozornost soustředí hlavně na ty, kteří mohou být ovlivněni. Tedy na zákonodárce a výkonnou moc.

Ve Velké Británii byl zhruba před deseti lety ustaven parlamentní Výbor pro etické standarty a imunitu

"Britský systém se trochu spoléhá na morální pravidla. Americký je mnohem pragmatičtější. Má za to, že peníze v politice vždycky budou a je třeba jim vymezit pravidla," vysvětluje Růžička.

Ve Velké Británii byl zhruba před deseti lety ustaven parlamentní Výbor pro etické standarty a imunitu.

Zároveň v britském parlamentu působí zmocněnec pro etické standardy, jehož úkolem je spravovat podrobný registr finančních zájmů jednotlivých poslanců.

Britský poslanecký kodex zavádí pravidla, jejichž smyslem je podpořit otevřenost a průhlednost.

Povolání a trestný čin

Zásadní rozdíl mezi lobbismem a korupčním chování se dá definovat snadno. Lobbista je povolání. Korupčník je člověk, který se dopouští trestného činu.

Korupčník je člověk, který se dopouští trestného činu

Podle ekonoma fonační skupiny PPF Pavla Kohouta je rozdělující linie mezi lobbistou a korupčníkem tenká, ale zcela jednoznačná.

"Dá se podle mě jednoznačně určit, kdo je ještě čestný lobbista a kdo korupčník. Rozdíl je v tom, zda člověk pracuje legálními prostředky či zda zneužívá informace a snaží se někoho uplatit," myslí si Pavel Kohout z PPF.

Na lobbismu - pokud opravdu naplňuje svůj smysl - nevidí nic špatného například český poslanec Svatopluk Karásek.

"Lobbismus je absolutně správná věc. O korupci jde jen tam, kde by šlo o nějaký zisk, úplatek či jinou výhodu. S tím já jsem se nesetkal, asi se chodí za jinými," poznamenává Karásek.

Chybí definice

Na to, že korupci nelze automaticky spojovat s lobbismem upozorňuje i ředitelka české pobočky Transparency International Adriana Krnáčová. Jedním dechem ale dodává, že v českých podmínkách se tak běžně děje.

Já osobně lobbistu definuji tak, že je to člověk s telefonními čísly vlivných osobností s licencí volat kdykoli Adriana Krnáčová, Transparency International

"V Česku totiž není ani žádná definice lobbismu. A já osobně lobbistu definuji tak, že je to člověk s telefonními čísly vlivných osobností s licencí volat kdykoli," říká Krnáčová.

Doplňuje, že některé firmy se otevřeně definují jako lobbistické, ale je tu i spousta neznámých lidí, kteří se lobbismem zabývají a veřejnost se o nich nic nedozví.

Krnáčová nabízí jen velmi hrubý odhad počtu lobbistů, kteří se nejčastěji pohybují v zákulisí české Poslanecké sněmovny, kde se dá dosáhnout největších úspěchů a změn v prospěch klientů.

"Můj odhad je, že na každého poslance připadá deset až patnáct lobbistů. A to nemluvím o dalších spolupracujících agenturách," odhaduje Krnáčová.

Na otázku, zda sami čeští politici mají zájem na právním zakotvení lobbismu odpovídá lakonicky: "Kde není poptávka, tam není nabídka a naopak."

Má každý svou cenu?

To, že lobbisté nejsou v České republice nikde registrovaní a jejich činnost neupravuje žádný zákon, považuje Jan Růžička z Fakulty sociálních věd UK za neocenitelnou výhodu právě pro lobbisty. Ovšem výhodu jednostrannou.

A jak by podle Růžičky měl skutečný a důvěryhodný lobbista?

"Měl by být registrovaný. Dobrý lobbista si navíc nevymýšlí, nepřekrucuje fakta, protože právě důvěryhodnost je jeho velká zbraň. A důvěryhodný lobbista by měl dodržovat etické standarty," mluví zjevně ne náhodou v kondicionálech Jan Růžička.

Jednu z cest omezení korupce vidím v omezení přerozdělování Roman Joch

Na konferenci o lobbismu vystoupil i výkonný ředitel Občanského institutu Roman Joch.

Ten má za to, že neúplatných politiků a úředníků je v České republice málo mimo jiné kvůli desítkám let života v socialismu.

"Jsou zajisté ctnostní lidé, kteří jsou naprosto nezkorumpovatelní. Ale bohužel u většiny závisí spíš na výši nabídky. Jednu z cest omezení korupce vidím v omezení přerozdělování," popisuje Roman Joch.

Právě kvůli rozšíření korupci mizí České republice do nenávratna miliardové zahraniční investice. Obavy investorů vyjadřuje index vnímání korupce, kterou každoročně zveřejňuje společnost Transparency International.

V této tabulce se Česká republika umístila na padesátém místě, tedy zhruba uprostřed mezi sledovanými zeměmi. A to za Litvou, Řeckem a Estonskem.

Nejlépe jsou na tom severské země Finsko, Dánsko, Švédsko. Za Českem skončilo Polsko a těsně Slovensko.