Ondřej Štindl redaktor BBC

	Filmové trháky poklesem popularity netrpí

Americká studia, jejichž produkce tvoří značnou část programů kin po celém světě, hlásí značný pokles tržeb v kinech na domácí půdě.

Katastrofické scénáře dokonce předpovídají konec kina jako takového.

Problémy největších filmových studií by pochopitelně mohly dopadnout i na kina v Evropě, včetně těch v Česku.

23 procent

Podle posledních čísel se tržby za prvních sedm měsíců letošního roku oproti loňsku propadly o 23 procent. Za oceánem se propad tržeb vysvětluje dvěma způsoby.

Ten první mluví o jakémsi sezónním výkyvu, způsobeném tím, že se v Hollywoodu poslední dobou točí - zjednodušeně řečeno - špatné filmy.

Ve hře je ale i jiné vysvětlení: v době rozšíření domácích kin a dostupnosti filmů na DVD kino ztrácí atraktivitu.

Situaci v Česku shrnuje Aleš Danielis, který je ředitelem Bontonfilmu, největší distribuční české společnosti:

"Špičkové filmy z většiny amerických studií nedosáhly takového ohlasu jako v minulých letech. Také domácí tvorba, přestože si udržuje relativně vysoký podíl na výsledcích, je v absolutních číslech slabší než v loňském roce."

Piráti a DVD

Podle Danielise hrají roli i hlubší problémy než programové slabiny. Je to prý otázka pirátství i rozšiřování nabídky sledování filmů doma.

Až budou v kabinách vyměněny klasické projektory na 35milimetrový film za projektory digitální, dojde k určité obrodě Jan Jíra

Čas mezi uvedením filmu v kinech a na DVD se stále zkracuje. Ve Spojených státech začaly některé distribuční společnosti uvažovat i o souběžném uvádění filmů v kinech i na DVD - mimo jiné kvůli čím dál častějšímu pirátství.

To by podle Aleše Danielise tržby kin určitě ovlivnilo - samozřejmě k horšímu.

Náklady na hollywoodské filmy navíc prudce stoupají, chodí na ně čím dál méně lidí a také se jich každý rok méně natáčí.

Nejvíce údajně ztrácejí průměrné komerční filmy; takzvané hity si své diváky najdou, stejně tak jako specializované snímky mají svoji stabilní, i když užší základnu.

Řešení? Digitální projektor

Filmovou distribucí se v Česku už čtyřicet let zabývá Jan Jíra ze společnosti Cinemart.

V době, kdy začínal, se v českých zemích ročně prodalo přibližně sto padesát milionů lístků do kina. V současnosti je to asi deset milionů.

Pokles z poslední doby je podle Jíry způsoben i rychlostí, jíž jednotlivé filmy profičí programem.

Jan Jíra je ale optimista a vkládá velké naděje do moderních technologií, které by jednou měly změnit způsob promítání:

"Až budou v kabinách vyměněny klasické projektory na 35milimetrový film za projektory digitální, dojde k určité obrodě."

Jak Jíra dodává, film se pak bude moci dostat i do malých obcí a sálů.

Technologie prý bude levnější a majitel projektoru si bude moci snímek pořídit přes satelit. Když tam přijedou například španělští turisté, tak jim film budou moci pustit s titulky ve své rodné řeči.

Sám v kině

Na tom, že kino - navzdory chmurnému vývoji - přežije, se nakonec shodnou všichni.

	Filmoví odborníci se navzdory prázdným hledištím shodují, že kina přežijí

Lidé prý vždycky budou stát o sdílení zážitku z projekce s ostatními lidmi v sále.

Co je na tom zážitku vlastně tak zvláštního? Filmový teoretik Jiří Cieslar vidí každý rok z disku desítky filmů a uznává, že návštěvě kina pro něj stále představuje cosi speciálního.

Jiří Cieslar vzpomíná na kino, kombinované s hospodou, které navštěvoval v dobách mládí. Silný zážitek z projekce ovšem zažívá i v moderních multiplexech.

"Byl jsem spolu se svým studentem v kině na filmu, který miluju, díle bratří Cohenů, Muž, který nebyl. Tehdy jsme ho viděli poprvé. V kině jsme byli úplně sami. Pak jsme šli do hospody a tam v naprosté euforii jsme si pochvalovali tu obrovskou samotu v sále, ten pocit, že de facto byl promítán výhradně pro nás."

Nad společný zážitek v kině tedy není a na druhou stranu - pokud je člověk v sále úplně nebo skoro sám, tím líp.

Přesto by filmoví distributoři i kinaři asi byli rádi, kdyby člověk na tohle potěšení v kině narazil co nejméně často.