|
Zásadní díla kinematografie nejsou na DVD k mání | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
O 60. letech se mluví jako o zlaté době českého filmu. Lidé, kteří by se chtěli se zásadními díly české kinematografie té doby seznámit, ale často nepochodí. Ve formátu DVD, který umožňuje kvalitní přepis filmu, jich totiž existuje jen několik málo. Například historický snímek Františka Vláčila Markéta Lazarová byl před lety vyhlášen za nejlepší český film všech dob. Pokud by ho ale někdo chtěl vidět na DVD, měl by smůlu. V digitálním přepisu Markéta Lazarová neexistuje, šťastnější zájemce film může nanejvýš najít na starší videokazetě s nekvalitním obrazem i zvukem. Petice za DVD Situaci se pokusili změnit lidé zapálení pro filmového umění kolem internetových stránek Zóna a Nostalghia. Sepsali petici, v níž požadovali digitální přepis Markéty Lazarové. Jeden z organizátorů petice Petr Soukup vysvětluje, proč je vlastně přepis do formátu DVD pro takový film tak důležitý: "DVD poprvé dává možnost vidět film v podstatě tak, jak ani nebylo možné ho vidět v kině. Když se příprava nezanedbá a film se zrekonstruuje, vyčistí a doplní, tak je reprodukovatelný ve stoprocentním stavu, ve kterém ho neviděl třeba ani sám Vláčil." "Markéta Lazarová se v kinech dlouhá léta hrála vlastně z vystříhané kopie, která nebyla kompletní, takže film v původní verzi málokdo viděl." Pod petici se podepsaly stovky lidí z Česka i ze zahraničí, mezi nimi i významní filmoví vědci a publicisté. Markéta vyjde, ale... Firma Bontonfilm, která spravuje české filmy z let 1965 až 1989 vzápětí oznámila, že Markéta Lazarová na DVD skutečně vyjde.
Firma ovšem tvrdí, že to s peticí nesouvisí - film prý už byl v dramaturgickém plánu. Filmoví fanoušci tak mohou slavit vítězství. Je to ale jen vítězství dílčí. Jak připomíná Petr Soukup většina klasických snímků českého filmu 60. a 70. let totiž na DVD přepsána nebyla: "Když si vezmete výsledky ankety o největší český film všech dob, tak z těch prvních dvaceti na DVD nevyšel skoro žádný." "Vyšel Spalovač mrtvol, Skřivánci na niti a dva Formanovy filmy – Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. To je z 60. let všechno." "Je to legrační v tom, že ty filmy vyšly třeba v Americe, filmy Karla Zemana vyšly v Japonsku – filmy tedy vycházejí celosvětově, čeští zájemci o ně si je objednávají přes internet a kupují si je v Americe, aby je mohli vidět." To, že Markéta Lazarová čekala na vydání příliš dlouho, připouští i Radek Auer, který má ve firmě Bontonfilm vydávání starších českých filmů na starosti. "Je to dlouhá doba, to přiznávám, ale museli jsme najít cestu, jak to vydat. DVD starších českých filmů se tu nevydávají zas tak dlouho – asi čtyři roky. Souhlasím s tím, že Markéta Lazarová měla mít absolutní přednost, ale buďme rádi, že vyjde letos." Bontonfilm radí trpělivost Zájemcům o české filmové umění však Auer doporučuje trpělivost. Bontonfilm podle něj zásadní díla české kinematografie vydávat chce: "Snažíme se vždycky ediční plán na další rok vyvážit tak, aby tam byly tituly, které budou rentabilní, třeba klasické české komedie, tři díly Homolků nebo Což takhle dát si špenát." "To si vůbec nekonkuruje s myšlenkou, že bychom měli vydávat kvalitní věci, protože jsem přesvědčen o tom, že i tyhle věci jsou kvalitní. Samozřejmě se do edičního plánu snažíme zařazovat postupně i perličky typu Markéta Lazarová nebo Valrie a týden divů." Úloha veřejnoprávní televize Situace, kdy klasická česká filmová díla jsou pro diváky velmi těžko dostupná, podle ředitele Letní filmové školy Jiřího Králíka dopadá především na zájemce z menších měst, kde nejsou ani filmové kluby nebo půjčovny se širším sortimentem: "Česká televize z nepochopitelných důvodů klasické filmy nepromítá. Například Markéta Lazarová by měla být – jako nejlepší český film, který byl kdy natočen – uvedena slavnostně každý rok." "V kinech se ty filmy taky nepromítají, protože paradoxně je v současné době nastaven systém tak, že půjčit tento film do kina je daleko dražší než půjčit komerční film americký." "Je to díky politice státního fondu a díky tomu, jak jsou nastavená pravidla třeba Bontonfilmu." Visegrádská edice Jiří Králík připomíná, že pro tuzemské diváka jsou prakticky nedostupná i klíčová díla kinematografií sousedních zemí - třeba filmy Andrzeje Wajdy, Krzystofa Kieslowského nebo Istvána Szabóa. Začal proto s kolegy připravovat jakousi společnou "visegrádskou" edici, v níž by bylo zastoupeny ty nejlepší filmy jednotlivých zemí v odpovídajícím přepisu a s titulky v jazycích zemí Visegrádu. Králík připomíná , že klasické české filmy jsou významnou součástí kulturního dědictví a měly by být součástí živou. Úvahou o významu starých příběhů koneckonců začíná i Vláčilova a Vančurova Markéta Lazarová. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||