|
Český film chce peníze z TV reklamy | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hraje se o osud české kinematografie - tak dramaticky vidí filmaři situaci před jednáním parlamentu o vládním návrhu zákona, který by českému filmu měl přinést stovky milionů korun.
Vládní návrh počítá s tím, že ve prospěch kinematografie by televize odváděly tři procenta tržeb z reklam. Podobně by na film měli přispívat i majitelé videopůjčoven. Státní fond na podporu kinematografie, který v současné době disponuje penězi strženými za autorská práva ke snímkům někdejšího československého státního filmu a do něhož jde jedna koruna z každé prodané vstupenky, by tak disponoval několikanásobkem svých současných příjmů. Televize protestují Fond každý rok mezi žadatele rozděluje asi 60 milionů korun. Pokud zákon projde, mohlo by to být až tři sta milionů. Televize a půjčovny, ale proti návrhu protestují. Podle ředitele pro strategii a rozvoj televize Nova Petra Chajdy je diskriminační: "My za jednu a tutéž věc budeme muset zaplatit dvakrát. Jednou ji zaplatíme v momentě, kdy se to bude vyrábět, a pak ji zaplatíme podruhé, když budeme kupovat práva na ten film, abychom ho mohli vysílat v televizi." Podle Petra Chajdy jde rovněž o krok, který v jistém smyslu podporuje korupční prostředí. O penězích totiž prý bude rozhodovat "rada moudrých", která je bude distribuovat nebo rozdělovat dál podle nejasného klíče. Filmy 'točí jen šílenci' V radě fondu, která rozhoduje o tom, jaké projekty podporu dostanou, zasedá i Jaromír Kallista, producent filmů Jana Švankmajera. Podle něj zákon ztratí smysl, pokud budou předpokládané zdroje sníženy. Celkově vidí situaci skepticky.
"Já se obávám, že česká tvorba se už velmi omezuje a do nezávislé filmové tvorby se pouštějí jen šílenci a blázni." "Nevěřím na sponzorství, ne v té šíři, aby mohlo podpořit nezávislé projekty, aby byly skutečně nezávislé. Každé sponzorství je za něco." Čeští filmaři se podle Jaromíra Kallisty snaží získat i peníze z evropských fondů, ty však údajně vždy pokryjí jen část nákladů. Podle Jana Šterna, ředitele strategie programu České televize a místopředsedy filmového a televizního svazu FITES, je přijetí vládního návrhu pro přežití českého filmu nezbytné: "Abychom vůbec zaplatili náklady, musí na film přijít pět set až šest set tisíc diváků. V historii přišlo tolik diváků asi na patnáct filmů." "Drtivá většina filmů nepřeleze ani dvě stě tisíc diváků. Od začátku je tedy jasné, že film je ztrátová záležitost a nemůže se dělat jenom pro peníze." Jan Štern se domnívá, že je nezbytné, aby fungoval dotační systém, který by film udržel na standardní úrovni běžné pro civilizované země. Pokud by uskutečnění návrhu české kinematografii přineslo odhadovaných tři sta milionů korun, dostala by státní podpora kinematografie na úroveň prostředků, které do filmu dával rozpočet někdejšího socialistického Československa. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||