Ondřej Štindl analytik BBC

Filmaři si zatím nemusejí na nezájem diváků stěžovat

Parlament by měl totiž brzy rozhodnout o zákonu, který nově upravuje státní podporu českého filmu.

V současné době státní fond pro podporu české kinematografie rozděluje každý rok přibližně šedesát milionů korun.

Podle ministerstva kultury by se ale v případě schválení zákona do filmu mohl dostat až pětinásobek dnes obhospodařovaných peněz.

Návrh počítá se třemi procenty z půjčovného videokazet a DVD a také s tím, že by do fondu měla jít tři procenta výnosu z reklam v celoplošných televizích.

Filmařské privilegium

Právě to ovšem vadí opozičním občanským demokratům. Podle stínové ministryně kultury za ODS Miroslavy Němcové by tak filmaři byli zvýhodněni oproti ostatním umělcům.

Nemyslím, že film je jedinou složkou, která utváří kulturní podstatu naší země stínová ministryně kultury Miroslava Němcová

"Ve vší úctě k filmu a českým tvůrcům českého filmu si nemyslím, že film je jedinou složkou, která utváří kulturní podstatu naší země.

"Takové privilegium na to, aby z každé koupené knihy se odvádělo někam něco, a byli z toho financováni další tvůrci, spisovatelé či výtvarní umělci či hudebníci, nikdo nemá."

Zákon navíc podle Miroslavy Němcové také nevytváří podmínky pro to, aby rozdělování peněz z fondu probíhalo transparentním způsobem.

Komerce na prvním místě

Producent Pavel Strnad, který je zároveň předsedou Asociace producentů v audiovizi, se domnívá, že nový systém financování kinematografie je nutný k tomu, aby mohly vznikat filmy hodnotné bez ohledu na komerční hlediska.

"Za posledních deset nevznikl film, který by nějakým způsobem mohl reflektovat posledních padesát let, protože historické filmy stojí peníze, které se potom zpátky jen těžko dostanou."

Filmů se podle Strnada sice natočí každý rok patnáct až dvacet, jejich úroveň je ale prý nevyrovnaná, výrobci jsou hodně omezeni financemi.

Strach z originality

Finanční injekce ovšem pro český film jistě nepředstavuje nějaký všelék.

Režisér Vladimíra Michálek v současné době chystá více projektů v zahraničí, kde se setkal na straně partnerů s jinou kulturou, než je v českém filmovém průmyslu obvyklá.

Jsme malá chudá země, ve které se skoro všichni znají režisér Vladimír Michálek

"Komunikace je většinou budovaná v dobré víře. Nikdo nekalkuluje s tím, že by to pro něj bylo výhodnější. Kalkulace je společná, co je výhodnější pro ten film.

"Rozhodně se už lidi neobelhávají mezi sebou, protože je to cesta do pekel, což si myslím že tady tak nefunguje."

Neblahý vliv na kinematografii podle Michálka má i to, že autoři se svými látkami snaží trefit do vkusu členů rady, která o státní podpoře rozhoduje, a z českého filmu se tak vytrácí ochota riskovat nebo dokonce šokovat.

Malý český rybník

Další problém podle Vladimíra Michálka může představovat i malé české prostředí, kde každý zná každého, tedy i ti, kdo o státních financích rozhodují ty, kteří o ty finance žádají.

"Když dávám žádost na grant do Evropské komise, tak vůbec nevím, kdo tam je. Já jenom splním podmínky pro přijetí žádosti, což je pro mě příjemné.

"Člověk ví, že buď mu to vezmou, anebo nevezmou, a je ušetřen různých debat a schůzek. Jsme malá chudá země, ve které se skoro všichni znají."

Zdá se, že i když bude nový zákon schválen, bude mít český film problémů dost a dost.

Skeptici se ovšem mohou utěšovat tím, že nový zákon jakkoliv lepší budoucnost nepřinese, může znamenat alespoň to, že se budoucnost stane o trochu více možnou než v současné době.