Mikuláš Kroupa redaktor BBC

Český film nemá na obdobný film peníze

Jeden díl večerníčku stojí Českou televizi průměrně zhruba čtvrt milionu korun.

Vyrobit celovečerní animovaný film stojí desítky milionů.

Jediná šance většiny autorů je Státní fond pro kinematografii. Vedoucí katedry animovaného filmu ze zlínské Vyšší odborné školy filmové Cyril Podolský říká:

"Finanční objem je velice omezený, pro vaši představu uzávěrka se dělá jednou za půl roku a finanční objem odpovídá u nás jednomu celovečernímu filmu, ten se rozděluje mezi jednotlivé filmové produkce."

Málo peněz

Sehnat peníze na celovečerní animovaný snímek, tedy desítky milionů korun, které se ovšem vůbec nemusí vrátit, je nadlidský výkon. I proto se většina tvůrců věnuje krátkým snímkům, na které si sami vydělají reklamními spoty.

Jiří Trnka nebyl zvyklý tvořit primárně pro děti

Jak se jim to daří, prozrazuje tento fakt. Bezkonkurenčně nejširší produkci krátkých animovaných filmů mají studenti, které částečně zásobuje materiálem škola.

"Animovaný film si v naší zemi na sebe vydělat nemůže. Nedávno jsme byli žádat o granty na dva studentské filmy, jsem zvědavý, jak dopadnou, doufám, že dobře. Podpora ze strany státu bude muset existovat pořád a nejvhodnější postup do budoucna je, že se bude muset podpora animovanému filmu zvýšit," tvrdí Podolský.

Podle něj by stát musel investovat do studií animovaného filmu stovky milionů korun, aby Česká republika mohla dosáhnout alespoň stejného věhlasu v animovaném filmu, jaký měla v šedesátých a sedmdesátých letech.

Světově úspěšný Křemílek a Vochomůrka a Mach a Šebestová nejsou typickým příkladem české školy animovaného filmu. Jsou to totiž seriály pro děti.

V kurzu černý humor

Českou školu zakládal po válce u nás Trnka a ten nebyl zvyklý tvořit primárně pro děti a žádný z jeho filmů není určen primárně dětem," uvádí animátor spolku Vespolek Jakub Obraz.

Disneovky jsou pro současného diváka příliš sentimentální

Podle něj v šedesátých a sedmdesátých letech byla možnost spolupracovat se špičkovými výtvarníky, kteří měli představu, jak by to výtvarně mělo vypadat, a filmaři pak měli snahu se do toho výtvarně zapojit.

"Zatímco Disney vyšel z kresby, která už měla ověřenou funkci v komiksech nebo novinách. Pokračoval v tom, o čem věděl, že je komunikativní," vysvětluje rozdíly Obraz.

Klasické sladké disneyovky plné sentimentu jsou vytlačovány filmy, jako je Shrek, filmy oplývajícími cynismem, obhroublostí, černým humorem a nadsázkou - typickými komponenty české školy animovaného filmu. Stačí uvést Trnkova animovaného Švejka či Švankmajerovy filmy.

Jakub Obraz vidí, že součané publikum touží po něčem podobném:

"Z toho, co běží dnes v kinech, je Disney horší, válcuje ho 'pix art', který využívá věci, jež přišly z nekomerční sféry – černý humor, nadsázku, satiru, je to víc než sentiment."

Festivaly pro 'fajnšmekry'

Čeští animátoři si vydělávají hlavně v reklamních agenturách. Výroba spotů, předělů, znělek a různých animovaných efektů dnes tvoří hlavní část animátorské profese.

Ve volné chvíli, za ušetřené peníze, pak vznikají vlastní, mnohdy experimentální snímky, které se pak objeví jen na festivalech - jako například v Olomouci. Stovky převážně mladých studentů uměleckých oborů tak mají jedinou možnost vidět práci svých kolegů.

Pořadatel festivalu v Olomouci Petr Bilík hovoří o specifických návštěvnících těchto festivalů:

"Jsou to lidé, kteří chtějí poznávat nové, kteří se chtějí dozvídat věci, a to jednoznačně určuje jejich charakter. Jde o klubové diváky, mnohdy o skalní klubové diváky."

Olomoucký festival nabídl divákům přehled klasiky animovaného filmu, ale i moderní směry, které se samotným kreslením mají jen málo co společného. Náklady na výrobu takzvaných 3D filmů na počítači jsou mnohonásobně menší než na klasické animované filmy.